Francouzští vojáci z Task Force La Feyette hlídají výstavbu COP v afghánském údolí Tagab v provincii Kapisa (2. března 2010); Foto Petremand Sylvain, DoD

Zabití čtyř francouzských vojáků jejich afghánským „kolegou“ vyvolalo ve Francii poměrně bouřlivé reakce. Není divu. Francouzi přišli od roku 2001 v Afghánistánu už o 82 vojáků. Nejde však pouze o počet mrtvých, jde o to, jakým způsobem zahynuli. Už některé předchozí incidenty vyvolaly ve Francii velké diskuse. Šlo například o přepad ze zálohy provedený Talibanem v roce 2008, při kterém zahynulo deset vojáků. Loni v červenci zase zahynulo pět vojáků při útoku sebevražedného útočníka.

Byť se i tehdy diskutovalo o smysluplnosti francouzského angažmá v Afghánistánu, nikdy nebylo otevřeně zpochybněno z nejvyšších míst. To se nyní změnilo po dvou útocích afghánských vojáků na francouzské mentory. Dva legionáři byli zabiti dva dny před koncem roku a včera byli zabiti čtyři další vojáci a 16 zraněno. Prezident Nicolas Sarkozy nařídil pozastavení francouzských operací a naznačil možnost předčasného stažení 3600 Francouzů.

En outre, le président a annoncé la suspension de «toutes les opérations de formation et d’aide au combat de l’armée française» dans le pays. «L’armée française est au côté de ses alliés, mais nous ne pouvons pas accepter qu’un seul de nos soldats soit tué ou blessé par nos alliés. C’est inacceptable, je ne l’accepterai pas», a-t-il indiqué lors de la cérémonie de voeux au corps administratif.

Jeho tvrdá slova jsou pochopitelná, protože zabíjení mentorů na popularitě konfliktu v Afghánistánu, který příliš populární není, nepřidá. Zvláště pokud si k tomu přidá člověk ještě fakt, že letos jsou volby a Nicolasi Sarkozymu se ne úplně daří – ekonomika se nevyvíjí nejlépe, schopnost Francie dostát závazkům byla snížena z AAA na AA+, společný trh, respektive Evropská unie má problémy, politici se Sarkozym a s kancléřkou Merkelovou v čele nejsou schopni přesvědčit investory, že mají recept a pak přijde něco takového, jako zabíjení vojáků spojenci. To pak člověk může vypadat, jako že nemá věci pod kontrolou, což je proti pracně budovanému image Nicolase Sarkozyho jako rozhodného politika, který se nenechává vést, ale vede.

Pravdou je ovšem další věc – tvrdá slova nemusejí být následována tvrdými činy (ostatně nebylo by to poprvé). Nicolas Sarkozy totiž ví, že i oznámení stažení z Afghánistánu mu volby nevyhraje a na mezinárodním poli by byly škody poměrně velké.

Donner l’impression d’accélérer le retrait -déjà prévu pour 2014-, au lendemain d’une attaque meurtrière, serait un message inquiétant pour nos alliés afghans et nos alliés américains. Cela peut encourager les talibans à cibler plus particulièrement le contingent français, à la veille d’élections en France. Cela risque d’apporter de l’eau au moulin de ceux qui ont toujours été contre notre engagement en Afghanistan. Je ne vois pas où se trouve l’avantage électoral qui pourrait justifier l’intrusion de la politique compassionnelle dans les choix stratégiques de la France.

Proto spíše bude vyšetřovat, hrozit, možná stáhne stovku, či více vojáků z Afghánistánu, omezí výcvik, ale to bude vše. Francouzská reakce nic nemění na podstatě problému – není dobré, když se cílem stávají mentoři i přes veškerá opatření proti infiltraci do afghánských bezpečnostních složek, která byla po předchozích útocích přijata. Je to sice logické, protože oni jsou nositeli know-how a zvyšují kvalitu bezpečnostních sil, které mohou být pro povstalce hrozbou, ale není to nikterak dobré. Zvláště když počet případů roste.

• 9 January 2012: US soldier killed by Afghan in army uniform
• 29 December 2011: Two French troops killed by Afghan soldier
• 29 October: Three Australian troops killed by man in Afghan army uniform
• 4 August: Nato soldier killed by Afghan in police uniform
• 16 July: Nato member killed by Afghan army soldier

Motivy těch, kteří obrátí zbraně proti lidem, kteří se jim snaží pomoci, jsou různé. Předloni v listopadu zabil afghánský policista šest amerických vojáků. Na BBC pak vyšel velice zajímavý text, snažící se zmapovat myšlení a činy střelce Ezatulláha Vazirvala. Zároveň připomíná, že s podobnou taktikou se během svých výbojů do Afghánistánu setkávali již Britové, kteří se snažili spolupracovat s paštúnskými milicemi a nebylo neobvyklé, že se poradci stávali oběťmi.

Podle všeho se schyluje k jednáním mezi Spojenými státy a Talibanem, která by měla napomoci ukončení desetiletého konfliktu. Zdá se, že se na obou stranách zmírnila rétorika, nicméně to neznamená, že jednání k něčemu povedou. Dokonce, někteří se obávají, mohu být i zneužita.

The latest Afghan National Intelligence Estimate warns that the Taliban will grow stronger, using the talks to gain credibility and run out the clock until U.S. troops depart Afghanistan, while continuing to fight for more territory, say U.S. officials who have read the classified document. They spoke on condition of anonymity to describe the roughly 100-page review, an amalgam of intelligence community’s predictions of possible scenarios for the Afghan war through the planned end to U.S. combat in 2014.
It says the Afghan government has largely failed to prove itself to its people and will likely continue to weaken and find influence only in the cities. It predicts that the Taliban and warlords will largely control the countryside.

Statistiky jsou vždy ošemetné, přesto si jich pár nakonec neodpustím. Loni v Afghánistánu zemřelo během prvních devíti měsíců roku méně lidí, než v mexickém příhraničním státě Chihuahua – 2177 afghánských civilistů oproti 2276 Mexičanům. Mimochodem od prosince 2006, kdy mexický prezident Felipe Calderón zahájil doslova válku s narkomafiemi a organizovaným zločinem, zemřelo během ní 47 515 lidí.

Jak se zdá, po loňských statistikách obětí a zranění afghánské války, která naznačovaly zlepšení se nyní objevila další povzbudivá data týkající se letecké války, která je nedílným komponentem té pozemní. Letouny NATO použily loni zbraně ve 133 případech, což je nejméně za poslední tři roky. Podle některých analýz je důvodem to, že spojenečtí vojáci čelí menšímu počtu střetů, takže není ani zapotřebí tolik využívat leteckou sílu.

The numbers also speak to the changing character of the air campaign. Today, there are more NATO aircraft than ever above Afghanistan. But they do different things than the planes of the past.
“Our culture is a fangs-out, kill-kill-kill culture,” F/A-18 pilot Cmdr. Layne McDowell tells the New York Times’ C.J. Chivers. “Now I prefer not dropping — if I can accomplish the mission other ways.” During his current tour, McDowell and his fellow Super Hornet pilots aboard the aircraft carrier John C. Stennis have flown 953 missions in support of ground troops. The aircraft have only attacked 17 times.
In contrast, surveillance missions have quadrupled in the last two years; NATO is now flying about 85 spy sorties every day over Afghanistan. Airdrops of food, water, ammunition, fuel and other supplies are up 25 percent, to nearly 76 million pounds — even as the number of bomb drops comes down.