Příspěvky označené lehká pěchota
COIN a význam lehké pěchoty V – aeromobilní operace
Autor: Ondrej Rajkovic Kategorie: Koncepty | Concepts Datum: 29. 1. 2010

Vojáci z 25. lehké pěší divize při výsadku v Paktice; Foto Pvt. 1st Class Andrya Hill, U.S. Army
Kdyby existovala statistika různých typů misí prováděných spojeneckými jednotkami v Afghánistánu, tak by jistě bylo zajímavé sledovat, který typ převažuje ve té které oblasti v závislosti na bezpečnostní situaci. Bohužel taková statistika neexistuje. Dá se nicméně říct, že ohrožení letadel a vrtulníků v Afghánistánu je podstatně nižší než ohrožení vozidel, protože neexistuje „IED ve vzduchu“. Aeromobilita je tedy relativně bezpečná a pro jednotky lehké pěchoty, které mají výcvik v plánovaní a vedení těchto operací, je i prostředkem k získání převahy nad nepřítelem.
I když z mých slov může vyplývat, že schopnost provádět aeromobilní operace je tak výhodná, že by stálo za to, aby ji všechny jednotky ovládaly, není tomu tak. Pokud se podíváme na americkou pěchotu (US Army, bez jednotek pro zvláštní operace), tak ta disponuje 10 divizemi a pěti samostatnými brigádami (tři brigády, jeden plukovní bojový tým a jeden pluk), které mohou být nasazeny do manévrového boje.
Ze všech těchto jednotek je zde jedna divize a dvě brigády, které mohou být nasazeny do boje padákovým výsadkem (82. výsadková divize, 173. výsadkový brigádní bojový tým, 4. výsadkový brigádní bojový tým 25. lehké pěší divize) a jedna divize vytvořená pouze pro vedení aeromobilních operací (101. výsadková divize). Abych byl objektivní, tak zde musím uvést i 10. horskou divizi, která jakožto lehká divize má i kapacity pro vedení aeromobilních operací. Počet těchto operací v jejím případě už překročil číslo 100. Statisticky vyjádřeno:
- 9,75 % ze všech brigádních bojových týmů je určeno pro aeromobilní operace
- 14,63 % ze všech brigádních bojových týmů je určeno pro padákové výsadky
- 12,2 % ze všech brigádních bojových týmů je určeno pro operace lehké pěchoty
Celkově, 34 procent z pozemních bojových týmů americké armády je určeno pro operace lehké pěchoty. U britské armády je to ještě menší číslo, jelikož disponuje pouze 16. aeromobilní brigádou a z celkového počtu 45 pěších praporů jsou pouze čtyři (8,9 %) určeny pro aeromobilní operace a 14 dalších (31%) pro operace lehké pěchoty.

Vojáci 25. lehké pěší divize při noční operaci proti povstalcům v provincii Paktika; Foto Spc. Matthew Freire, U.S. Army
Pokud se podíváme na AČR tak zjistíme následující čísla – z osmi praporů AČR (to znamená z 21 rot) je 31,25% (10 rot) deklarovaných pro padákové výsadky. Tím, zda je to realistické se zde zabývat nechci (ale můžete vy v komentářích). Z těchto 32 rot jsou ale pouze čtyři schopné vést aeromobilní operace – je výhodné, že tyto roty patří k 43. výsadkovému praporu. AČR takto získává jedinečnou schopnost, která se nikde ve světě u výsadkových jednotek nevyskytuje – má jednotku o síle praporu, která může provádět jak aeromobilní tak i padákové výsadky.
Co ale vlastně jsou aeromobilní operace o kterých tady už tak dlouho píšu? Field Manual 90-4 Air Assault operations v 1. kapitole s názvem Air Assault Operations in the AirLand Battle je definuje takto:
Air assault operations are those in which assault forces (combat, combat support, and combat service support), using the firepower, mobility, and total integration of helicopter assets, maneuver on the battlefield under the control of the ground or air maneuver commander to engage and destroy enemy forces or to seize and hold key terrain. Air assault operations are not merely movements of soldiers, weapons, and materiel by Army aviation units and must not be construed as such. They are deliberate, precisely planned, and vigorously executed combat operations designed to allow friendly forces to strike over extended distances and terrain barriers to attack the enemy when and where he is most vulnerable.
Článek na Wikipedii vystihuje definici také velice dobře:
Air assault is the movement of ground-based military forces, most commonly infantry, by VTOL aircraft such as the helicopter to seize and hold key terrain which has not been fully secured and rarely, to directly engage and destroy enemy forces. In addition to regular infantry training, these units usually receive training in rappelling and air transportation, and their equipment is sometimes designed or field modified to allow better transportation in helicopters.
Pokud tedy promítneme definici aeromobilních operací (v anglo-americké vojenské doktríně nazývané „air assault“) do prostředí boje proti povstalcům dostáváme zajímavé výsledky. Zde jsou některé z nich:
- přelet vrtulníků podílejících se na aeromobilní operaci narušují život obyvatel podstatně méně než by narušoval transport vojáků obrněnými vozidly přes vesnici
- trasy letu vrtulníků nejsou omezeny tak jako přepravní trasy po pozemních komunikacích
- možnost odhadu cílové oblasti do které míří vojáci je taktéž omezena možností neomezeně manévrovat (pochopitelně v závislosti na dostupném palivu) a použít trasu, která zmate nepřátelské pozorovatele
Tyto výsledky, jak jsem je nazval, výrazně zvyšují zajištění a bezpečnost vojáků, omezují narušení každodenního života místních obyvatel a zabraňují pozorovatelům protivníka včas informovat své velitele o možném cíli koaličních vojáků. Je to pouze několik možností a několik výhod a jsem si jist, že příslušníci AČR, kteří s těmito operacemi mají větší zkušenosti by jistě doplnili další.
Aby se zde, ale opět neobjevil argument o vybudování expedičního svazku úzce specializovaného na aeromobilní mise, kromě všech výhod jsou zde i nevýhody a omezení:
- palivo (nejen pro transportní vrtulníky ale také pro bitevní vrtulníky zajišťující krytí)
- dostupnost (NATO nemá dostatek vrtulníků, aby aeromobilní operace mohli být prováděny každý den)
- náročnost na plánování i provedení (podle americké doktríny se aeromobilní operace skládá z 5 částí – plánování a příprava, vyčkávání, nastoupení, letecký přesun, výsadek a pozemní operace)
- dostatečné komunikační i profesní schopnosti pro koordinování plánovací fáze i provedení s koaličními partnery a vyšším velitelstvím
I kdybych si připustil možnost, že by se našlo dostatek prostředků, aby byl vytvořen aeromobilní svazek tak by se zase nedostávalo materiálu i lidí konvenčním útvarům. Oddíly lehké pěchoty, které by byly vycvičeny pro aeromobilní operace by tak byly využívány pro jiné úkoly než na jaké jsou vycvičeny. A já osobně si myslím, že takového přístupu mají příslušníci AČR už plné zuby. Závěrem lze napsat, že operace proti povstalcům potřebují jak konvenční jednotky pěchoty (motorizované nebo mechanizované) tak i specializované jednotky lehké pěchoty (vzdušně výsadkové, aeromobilní nebo pro speciální operace).
COIN a význam lehké pěchoty IV – balistická ochrana
Autor: Ondrej Rajkovic Kategorie: Koncepty | Concepts Datum: 25. 1. 2010

WarHammer 40.000 - Dawn of War II
Před nedávnem jsem procházel příspěvky na blogu Centra COIN Americké armády a Námořní pěchoty a našel jsem zajímavý článek pod názvem Body Armor and COIN. Napadlo mně, že by se podobný příspěvek hodil i sem. David Killculen ve svých 28 bodech protipovstaleckého boje také uvádí:
…vytváří spojení s místními obyvateli. Ti tě vidí jako reálného člověka, kterému mohou důvěřovat a se kterým mohou jednat, ne jako vetřelce, který vystoupil z obrněného monstra. Ježdění dokola v obrněných konvojích – denní výlet turisty v pekle – snižuje znalost situace, činí z tebe terč a je hlavně mnohem nebezpečnější.
A právě tady dochází k největšímu problému a smrtelně vážnému dilematu každého velitele – má se pokusit se splnit misi nejlépe jak může a riskovat, že své vojáky nepřivede domů všechny? Nebo je lepší, aby se vrátili všichni za cenu toho, že splní formální cíle a úkoly, ale nezíská si obyvatelstvo? (což v samotném závěru je stejné jako kdyby žádný úkol nebyl splněn).
Já sám nejsem voják, nemám operační zkušenost z Afghánistánu, ale vím, že existuje kompromis. V komentáři pod výše zmíněným článkem major Runkle napsal:
It’s a given that no leader wants to lose a soldier, and that we all spend alot of time enforcing standards and the wear of PPE. However, leaders are also paid to think, analyze the situation, understand their mission, and re-evaluate their threat assessment. Tactical risks are accepted all the time in order to successfully accomplish the mission, ie. driving on a road that has had IEDs emplaced on it in the past. We mitigate the threat as best we can, ie. TTPs, armored vehicles, etc. Then we carry on with the mission.
Existuje tedy cesta ven z mnou nastíněného problému. Ale tato cesta si žádá rozhodné, odvážné a schopné velitele, kteří vědí jak využít svoji jednotku a její schopnosti bezezbytku. Tento typ velitelů se vyskytuje hlavně u jednotek lehké pěchoty. Proč?
Zde je pár odpovědí:
- jednotky lehké pěchoty nedisponují žádnými organickými dopravními prostředky, které by vázaly velitele v týlu
- operace lehké pěchoty vyžadují přímou účast velitele jednotky v první linii už jen z toho důvodu, že se jedná většinou o agresivní operace ofenzivního charakteru
- plánování operací lehké pěchoty vyžaduje operační zkušenost s nimi
- vojáci mechanizovaných a obrněných jednotek jsou zvyklí na ochranu pancíře svých bojových vozidel, proti nim je lehká pěchota prakticky „nahá“
Tento výčet je hezký, ale existuje zde ještě jeden negativní element – stejně jako velitelé nechtějí, aby jejich vojáci byli zranění nebo zahynuli, ale tuto možnost berou jako riziko povolání (povolání, ne práce), ani politici nechtějí, aby vojáci umírali. Pro politiky je to ale podstatně nepříjemnější záležitost protože jim klesá popularita a snižuje se pravděpodobnost znovuzvolení do jejich funkce. Proto vzniká tlak na vývoj lepších a lepších systémů osobní balistické ochrany, které sice vycházejí ze starosti o život a zdraví běžného vojáka, ale mají i negativní vedlejší účinek.
Pokud se podíváme na balistické ochranné vesty, které nosí současní vojáci v Iráku nebo v Afghánistánu tak potom zjistíme, že vypadají spíše jako Hvězdná pěchota z románu Roberta Henleina a nebo ze sci-fi knih Warhammer 40 000. A zase jsme u „výletů turisty v pekle“. Podplukovník Malevich, který je ředitelem Centra COIN USA/USMC pak naznačuje, že balistická ochrana nejen zvětšuje „vzdálenost“ mezi koaličními vojáky, ale vede k dalším návykům.
On my last tour in Afghanistan, I lived and worked outside the wire dressed in civilian clothes. When I saw coalition forces, they looked like starship troopers and were either running me off the road or pointing guns at me. It did not illicit a warm response from me. (…) If I was turned off by the protection measures that I saw from the coalition forces in theatre, imagine the Afghan. Some basics like taking off your sunglasses and helmet have been neglected. Afghan culture dictates that the extend protection to you under “Natawatey”.
Co z toho všeho vyplývá? Pro mně několik závěrů:
1. Lehká pěchota má být opravdu lehká
Jak jsem již napsal výše, lehká pěchota je označována za lehkou kvůli absenci organických dopravních prostředků – zejména těch těžkých. V současné době, ale i vojáci jednotek lehké pěchoty nosí náklady výstroje, které přesahují 50% jejich tělesné hmotnosti. Pouze nadprůměrná fyzická zdatnost umožňuje oddílům lehké pěchoty plnit jejich úkoly i v nehostinném prostředí a náročných Zobrazit další »
COIN a význam lehké pěchoty III – rekapitulace
Autor: Ondrej Rajkovic Kategorie: Koncepty | Concepts Datum: 8. 1. 2010

FOB Shank, Logar (2008); Foto: F. Š.
Oba články o operacích proti povstalcům a významu lehké pěchoty přinesly nečekané ovoce v podobě rozsáhlé a plodné diskuse. Aby mohla diskuse snadněji pokračovat, zrekapituluji oba články i diskusi, které mi přijdou důležité. Takto bude možné se od něčeho odrazit a pokračovat „hlouběji do neprobádaných vod“ významu jednotek lehké pěchoty v boji proti povstalcům.
V textu jsem napsal, že je pro velitelství každého kontingentu PRT Lógar nejen výhodné, ale dokonce i potřebné, aby disponovalo oddílem lehké pěchoty, který je schopen provádět průzkumné i bojové patroly. Pokračoval jsem výčtem útvarů AČR schopných provádět tuto činnost a představil možný způsob systematického začlenění rot 43. výsadkového i 102. průzkumného praporu jako jednotek, které budou „stavět“ průzkumný odřad pro PRT. Závěr článku tvořil návrh na využití PzO jako základu pro americký koncept Focused Targeting Force.
V komentářích k tomuto článku se vyskytly tři základní témata, která byla komentována (i jako odpověď na mé doplňující otázky). V první oblasti se jednalo zejména o fakt, že oddíly AČR se v Lógaru vyhýbají kinetickým akcím. A to ze třech možných důvodů:
- politický tlak (ať už přímo politickou reprezentací a nebo prostřednictvím veřejného mínění)
- tlak z Generálního štábu na zakonzervování současné situace
- nakonec i profesními a charakterovými dispozicemi každého velitele kontingentu.
Další oblast se týkala návrhu vytvoření českého FTF v podobě jak ji navrhl Ivo:
- alespoň 4 skupiny 601. SkSS, tedy 16 operátorů
- alespoň 4 výsadková družstva, tedy 24 výsadkářů
- družstvo zbraní (AGS, Carl Gustav)
- 2-3 prvky odstřelovačů
- zdravotnický tým
- 2x letecký návodčí
- velitelský hlouček
„.. pokud by je měla plnit AČR a mohl bych si vybrat kohokoliv z AČR, ideální sestava by vypadala zhruba takto:
Tato sestava, nejlépe pod velením někoho z 601. SkSS, by byla dostatečně flexibilní i robustní na to, aby mohla plnit plné spektrum úkolů na ni kladených.“
FTF v této podobě by se zřejmě spíše podobalo americkému Společnému úkolovému uskupení pro zvláštní operace (JSOTF), ale i když původní myšlenka byla odlišná, projevil se tento názor jako inspirující.
Třetí oblast se týkala právě profesních (zejména komunikačních) vlastností velitele kontingentu, aby ho američtí kolegové brali jako rovnocenného partnera.
COIN a význam lehké pěchoty II
Druhý článek navazoval na reakci z diskuse u článku prvního a byl zaměřen zejména na schopnosti a způsob jakým je možné využívat PzO při operacích PRT v Lógaru. Hlavní osou byla schopnost PzO operovat v těch okresech provincie kam se Mobilní pozorovací týmy nemohou dostat po zemi kvůli vysokému riziku výskytu nástražných výbušných systémů (IED). Jak bylo řečeno, tato schopnost byla (a pořád je) založena na aeromobilních operacích.
A právě schopnost provádět aeromobilní operace se stalo základem pro diskusi. Abych citoval Iva, který následujícím výrokem podložil argument o rivalitě mezi útvary AČR:
Výraz “nastavování zrcadla” byl bezpochyby nešťastný, ale na místě. Tento efekt není zdaleka omezen na 7. mb. Setkal se s ním PzO 3. i 4. kontingentu (tedy kontingentů postavených na 4. brn). Okřídlený výrok “že aeromobilní operace zvládne přece každý idiot” ještě teď zní příslušníkům PzO v uších… .
Rivalita mezi útvary a institucemi uvnitř AČR se pak v diskusi vyprofilovala jako problém vyššího velení, jak to správně popsal Nemo:
Bojovníci všech jednotek podle mě nemají komunikační problémy a jsou schopni si předávat zkušenosti a na řadě příkladů je vidět, že spolu dokáží vyjít a komunikovat. Nevraživost je udržována zejména na úrovni velitelů rot a praporů, tedy v hodnostním rozpětí kapitán až podplukovník. Na úrovni velitelů brigád se to tolik neprojevuje, protože spolu musí vyjít.
Opět se tedy prokázalo, že diskuse nejsou pouze výsledkem teoretického uvažování, ale také – a o to je tento faktor cennější – odrazem zkušenosti. Zkušenost, nejen s rivalitou v AČR, ale i z rozporu mezi dvěma dalšími institucemi administrativy ČR – a sice MO a MZV – představil Prophet, který napsal, že
Civilní, delegované MZV vidící budoucnost v budování infrastruktury a humanitární pomoci a měřící svůj úspěch počtem otevřených škol a rozdaných kalamářů a té vojenské, měříce svůj úspěch počtem vycvičených jednotek, eventuálně počtem úspěšně zvládnutých přestřelek.
Celkově je tato diskuse mnohem rozsáhlejší a i když jsou zde ty nejdůležitější myšlenky, doporučuji každému koho tento text zaujme si ji přečíst. V pokračování, které chytám budu z diskusí čerpat, ale hlavně chci představit aeromobilní rozměr vedení operací v rámci COIN.
COIN a význam lehké pěchoty
Autor: Ondrej Rajkovic Kategorie: Afghánistán Datum: 17. 12. 2009

Výcvik příslušníků Afghánské národní policie v taktice používané týmy S.W.A.T. v USA; Foto Sgt. Matthew C. Moeller, pěchota USA
V nedávné době se na internetu objevilo několik zajímavých článků a informací, které dotvářejí obraz o novém přístupu k protipovstaleckým operacím. Jedná se o studii Don’t try to arrest the sea od majora Mehar Omar Khana, články v časopisu Stars and Stripes – Specialty Units trades bullets for stealth, Task Force Paladin wages war against Afghan IEDs a Bomb-makers being targeted by coalition forces in an increasingly prolific IED war. Já bych se chtěl v následujícím textu podívat na to jak může AČR využít tyto poznatky v Lógaru.
Článek o alternativním přístupu v Afghánistánu od majora Khana je notoricky známý a strategie ink-spots také, takže o nich tady psát nebudu. OWOP se této témě věnovalo zde a zde. Co zde chci, ale popsat a zdůraznit je jakým způsobem mohou jednotky AČR nasazené v provincii Lógar ovlivnit celou situaci.
V komentářích k článku Ad: … Nakupovat, nakupovat, nakupovat se Ivo vyjádřil takto:
Nebylo nic smutnějšího, když americké jednotky, z důvodu nedostatku personálu složené z bagristů a kuchařů (nijak nepřeháním), chodily dělat léčky na Taliban a české výsadkové četě bylo milostivě povoleno hlídat předsunutou základnu. Američtí vojáci to nechápali, my také ne… Těch pár dobrých akcí bylo doslova vyvzdorováno na MZV, nikoliv s jeho podporou.
Nepochybuji ani v nejmenším, že by se nejednalo o popis skutečné situace a formulace tohoto komentáře pouze napovídá o tom, že autor očividně vidí dál než ti, kteří mu povolují/nepovolují reagovat vhodnými prostředky na aktuální situaci. Pánové, pokud budeme takto pokračovat dál tak v Afghánistánu boj proti povstalcům prohrajeme!
AČR má k dispozici dva útvary schopné činnosti nezbytně nutné k vítěznému zakončení boje proti povstalcům – patrolování. Mluvím o 43. výsadkovém a 102. průzkumném praporu. Myslím, že ať už se na to díváme jakkoliv tak zjistíme, že AČR pro nasazení v Lógaru má k dispozici 6 (více-či-méně) standardních rot schopných vést průzkumné nebo bojové patroly (mám na mysli 1. – 3. výsadkovou rotu 43. výsadkového praporu a lehkou a těžkou průzkumnou rotu a rotu hloubkového průzkumu 102. průzkumného praporu). Je mi jasné, že nasazení těžké průzkumné roty s jejími BPzV Svatava v Afghánistánu není možné, ale jsem si víc než jist, že příslušníci TPzR jsou schopni efektivního vedení pěších průzkumných a bojových patrol a také aeromobilních patrol.
Tento výčet ukazuje na poměr 1:5 v nasazení těchto útvarů – 1 rotace v misi v Afghánistánu, 5 rotací na území ČR, takže zatížení příslušníků těchto jednotek by bylo v únosné míře (pokud se zde nachází někdo z příslušníků AČR kdo nesouhlasí tak si rád vyslechnu jeho argumentaci). Čeho, se ale obávám je zajištění příslušníků výše vyjmenovaných jednotek při provádění činnosti (=patrolování) v operační oblasti. Tedy, abych byl přesný, obávám se zajištění příslušníků 102. průzkumného praporu.
Pokud jsou mé informace správné, tak 102. pzpr není vyzbrojen tak dobře jako chrudimský 43. vpr (kulomety Minimi, raketomety Carl Gustav) a taktéž kvůli přísné specializaci prostějovského praporu zde absentuje rota těžkých zbraní. Kam tato argumentace směřuje? K postupnému upozornění na potřebu průzkumných oddílů, které by působily přímo pod velením kontingentu.
Americké jednotky působící v Afghánistánu začaly používat koncept Focused Targeting Force, který je dostatečně popsán v článku Specialty units trades bullets for stealth ve Stars and Stripes. Koncept je celkem jednoduchý: pěší jednotka vycvičená příslušníky amerických speciálních sil pro působení v roli jednotek SWAT (takto je to v článku popsáno) po získání dostatečného množství informací a důkazového materiálu (ano, čtete správně) zadrží cílovou osobu a konfrontuje ji se získanými důkazy. Tyto důkazy jsou taktéž předloženy starším vesnice kde se inkriminovaná osoba nacházela. Přímo se zde vnucuje otázka jak jsou tyto informace a důkazy získány – a odpověď je jednoduchá. Je to průzkumným patrolováním.
Věřím, že jsem v této z části chaotické úvaze prezentoval všechny důkazy, které pokládám za relevantní pro dané téma a taktéž jsem si jist, že tento můj text vyvolá debaty.




Komentáře | Comments