Příspěvky označené Martin Barták
Reinstalace do funkce
Autor: František Šulc Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 6. 5. 2010
Plukovník Petr Procházka se opět dostal do zpráv. Vrátil se na místo zástupce velitele 4. brigády rychlého nasazení a byl potrestán srážkami z platu na půl roku. Pro připomenutí, když velel v Afghánistánu, dva jeho vojáci nosili na helmách symboly nacistických jednotek. Okamžitě byli propuštěni a armáda se začala na příkaz ministra Martina Bartáka razantně zbavovat extremistů ve svých řadách. Otřáslo se i pár vysokých důstojníků (i když těžko říct, zda tohle byl v jejich případě jediný důvod).
Plukovník Procházka se mohl vrátit díky tomu, že státní zástupce odložil vyšetřování, protože se prý nestala materiální újma. Ona se ani stát nemohla, pokud člověk nepočítá povlaky na přilbu, které nechal spálit. Ministr obrany se k této záležitosti moc vyjadřovat nechce, soudě podle toho, jak „školil“ štáb televize Nova, když se jej na tuto věc ptal: Víte, že je 65. výročí konce války? Opáčil. Škoda, někdy je lepší odpovídat. Jsou dvě možnosti, buď si myslí, že je návrat plukovníka Procházky na funkci správný a štve ho, jak se někdo může takovou „blbostí“ zabývat, nebo s reinstalací plukovníka nesouhlasí, ale nechtěl zasahovat do věci generálního štábu a teď ho štve, že poslouží jako hromosvod. Těžko soudit.
Každopádně, teď se budou obracet proti němu jeho tvrdá slova o potrestání všech extremistů v armádě. Už jsem zde o tom psal a nemá smysl, abych argumenty opakoval znovu, názor jsem příliš nezměnil. Myslím si, že ti dva vojáci udělali velkou pitomost a bohužel nemohli zůstat nepotrestáni. Neustále člověk slyší komentáře, že jde vlastně o prkotinu, že v armyshopech se podobných symbolů nakoupí, že se objevují v knížkách… Ale to je hloupost.
Symbolika dvou znaků byla umocněna prostředím a tím, že je měli na helmách vojáci této země na zahraniční misi. Můžeme se dlouze bavit o tom, že jednotky SS a další útvary Třetí říše byly vlastně elitní, že prošly tvrdými boji, můžeme si je romantizovat. Ale k tomu vždy neodmyslitelně patří ta zvěrstva, která páchaly. A každý, kdo si dá znak nacistických jednotek/Třetí říše na helmu, nebo si jej vytetuje na tělo (obzvláště inteligentní počin) si musí uvědomit, že se hlásí k milionům zplynovaných a povražděných. Proto nejde o maličkost, jde o rozchod s minulostí, se slepou uličkou, kterou se Evropa vydala. V neposlední řadě mě fascinuje, že se k tomu hlásí Češi. To je dosti patologické.
Měl jsem o tom dnes debatu s kamarádem z armády. Byl naštvaný a zklamaný. Říkal, že o tom přemýšlel mnohokrát, ale že by udělal asi totéž, co udělal plukovník Procházka – podřízené by „přikryl“. Byl naštvaný, protože média začala řešit, že je divné, že byl plukovník instalován do funkce. „Co je na tom divnýho,“ říkal. „Vysvětli mi to! Vždyť byl potrestaný. To ho maj vyhodit?“ A pak dodal: „Mám strach, že si voják najde svého novináře a důstojníci budou lítat jako hadry na holi“.
Podobně se bude cítit asi řada vojáků. A já, jako civilista s blízkým vztahem k armádě, jim budu oponovat. Nevěřím, že to je, respektive že to může být takhle snadné. Navíc, příběh plukovníka Procházky není černobílý. Dovolím si pár poznámek a vy mně můžete pod nimi kamenovat (tedy jen vy, kteří jste bez viny):
- Jde o selhání velitele/manažera – on měl být tím, kdo měl oba provinilce potrestat, nikoli jim říct, ať zahladí důkazy;
- Vzhledem k tomu, že nebyl schopen vojáky za nevhodné chování, které je kodifikované potrestat, musí být potrestán sám;
- Měl by být vyhozen z armády, po čemž volají někteří lidé? Nemyslím si to hned ze dvou důvodů – a) nevím, jestli by se tak dalo učinit podle práva a b) obávám se, že plk. Procházka naštval v Afghánistánu řadu lidí a že jeho neschopnost vypořádat se sociálně nevhodným chováním v jednotce by byla záminkou k tomu se ho zbavit;
- Je ale chybou, že byl instalován zpět do funkce. Mělo mu být nabídnuto jiné místo. Vím, že to není jednoduché, vím, že se poučil a vím, že se to s ním potáhne do konce kariéry, ale tento případ ukázal, že na svou funkci není v jednom ohledu připraven (předpokládám, že by nebyl sám, ale tentokrát to padlo na něj). Vysoký důstojník musí umět více, než prohánět vojáky, mít dobrou fyzičku a být dobrý v taktice. Musí mít sociální inteligenci a hlavně musí být schopen chápat i civilní svět a sledovat to, co se v něm odehrává. Musí být schopen oba světy spojovat. Je to už hodně přes rok, co se v této zemi stalo politickým trendem vypořádávat se s neonácky, rasisty a dalšími pomatenci, kteří si myslí, že jsou lepší než druzí, protože jsou bílí, umějí číst a třeba říkat dobře „ř“. On si toho měl všimnout a měl hlavně chápat, proč se to děje. To se ovšem nestalo;
- Zlehčování mi přijde nemístné. Potrestaní nejsou žádné oběti systému. S hledáním chyb by měli začít u sebe. Jistě, nikomu nevznikla škoda, nikomu nebylo ublíženo, vlastně se nic nestalo. Když si tohle někdo řeknete, zkuste se nad tím zamyslet. Jde totiž o hodnoty. A já skutečně nechci, aby armáda, která má hájit základní hodnoty, jako jsou svoboda, demokracie, či spravedlnost měla mezi sebou lidi, kteří je bez problémů popírají. „Drobnosti“, jako je znak na helmě, či tetování, které jsou spojené s totalitními režimy, tyto hodnoty bezesporu popírají a jsou s nimi neslučitelné. Ten, kdo umí alespoň trochu číst, by to měl vědět.
Příjemné kamenování.
Bod zlomu, aneb ČT v A’stánu
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 3. 5. 2010
Už potřetí (pokud se nepletu) bylyv neděli Otázky Václava Moravce vysílané z Afghánistánu. Z hlediska publicistického jde o dobrý a unikátní projekt, který podle mého názoru (a vím, že se najde řada kolegů a mediálních expertů, kteří se mnou nebudou v žádném případě souhlasit) v určitém ohledu ukazuje dospělost České televize. Trochu odbočím, ale nedá mi nevzpomenout na jeden počin ještě v dřevních dobách v roce 1999, kdy parta lidí z ČT (mj. Marek Vítek, Martin Mrnka, Radan Šprongl) udělala během bombardování Jugoslávie živý pořad z uprchlického tábora v Makedonii. Byl to dobrý nápad, byť provedení z řady důvodů pokulhávalo a bohužel dost lidí si pamatuje jenom ono pokulhávání. Na stížnosti jsem vždy říkal (byť jsem s tím pořadem neměl nic společného): bylo to poprvé a byla odvaha do toho jít. A úplný průser to nebyl. Nu, je to věc názoru a dnes, po jedenácti letech, i vzpomínek.
Nedalo se to samozřejmě srovnat s tím, co dělá Václav Moravec, který se dokázal vypracovat na přední postavu české publicistiky. Přinesl sem jedno, na čemž stojí každý dobrý pořad diskusního typu, což se ale z různých důvodů v této zemi pokud možno nepřipouštělo: diskusní pořad není o hostech, je o moderátorovi. Hosté musejí dát moderátorovi vyniknout a když se k tomu ještě člověk něco dozví, co si přát víc…
Tyto stránky ale nejsou určené k mediálním analýzám. Pointou předchozích odstavců je to, že si nejsem vůbec jistý, jaký je dopad otázek z Afghánistánu. Kolik lidí na OVM koukalo? Kolik v první hodinu a kolik tu druhou? Tým OVM pořadu věnoval hodně, ale má to nějaký reálný dopad na českou veřejnost, kterou většinově nějaký A’stán nezajímá? Chtěl bych věřit, že to nějakou odezvu má, protože OVM nabídly dobrý přehled (nikoli hlubokou analýzu) toho, co se kolem A’stánu děje a říká. A po chvále si dovolím pár postřehů:
- Byť chápu z hlediska dramaturgického proč byl pořad postaven tak, jak byl (začátek o drogách), přesto měl začínat druhou hodinou a prví část měla být na konci na „čtyřiadvacítce“. Drogy jsou jistě významným problémem, reportáž to byla pěkná, i informace o novém americkém programu pro pěstitele máku byly zajímavé, ale debata s Jiřím Komorousem obzvláště zajímavá nebyla a hlavně, je to mimo to, co dělají v Afghánistánu Češi. Především rozvojové projekty, které se váží k Lógaru a dalším provinciím jsou to, kvůli čemu v A’stánu jsme. Přes dvacet minut na drogy bylo zkrátka moc.
- V první hodině měli být především šéf civilní části PRT Matyáš Zrno (trochu mi tam chyběl šéf vojenské části) a šéf pobočky Člověka v tísni v A’stánu Jan Štěpán s ministrem obrany Martinem Bartákem. Diskuse neměla být tolik vojenská. Jsme totiž ve fázi „Bod zlomu“, jak se objevovalo na obrazovce s otazníkem, či na počátku odchodu, jak podotknul Lubomír Zaorálek. Zkrátka už moc času není (v náznacích padal rok 2011). Proto je nutné nyní především debatovat o tom, jaké projekty se dají udělat, jak jsou udržitelné, jestli by nestálo za to vyslat více civilních expertů, jak zlepšit spolupráci a koordinaci s nevládními organizacemi (která je bídná, což zcela jasně řekl Jan Štěpán – docela by mně zajímaly komentáře ministra obrany Martina Bartáka a ministra zahraničí Jana Kohouta, ale to už bylo těsně před koncem druhé hodiny, tedy poté, co oba řekli sbohem…)
- Dalším důležitým aspektem je vyslání vojenských poradců pro výcvik (docela rád bych se dozvěděl více o misi ve Wardaku, která se má rozběhnout letos v září) a bylo by bezvadné se dozvědět od náměstka ministra vnitra Komorouse více o tom, jestli a kdy vyšleme do A’stánu policisty do mise EUPOL, jak o tom hovořil Lubomír Zaorálek (ministr Barták se na to nijak nadšeně netvářil, zdálo se mi, debata o tom, jestli mají policisté také podléhat schvalování v parlamentu jako vojáci byla čistě zástupná ). Vyslání by bylo logické, když už všichni říkají (právem), že afghánská policie je mnohem větší malér, než armáda.
- Jestli vyšleme o helikoptéru navíc, nebo dělostřelce s Arturem (či ho pošleme v dárkovém balení Afgháncům, když už se musel koupit a teď si s ním nikdo neví rady), není s veškerou úctou v současnosti tak důležité. V tuto chvíli si spíše myslím, že by se Česká republika měla soustředit ne na rozšiřování, ale na prohlubování toho co dělá a to ve dvou oblastech – rekonstrukce a rozvoj a výcvik. Na etablování něčeho dalšího, nového, moc času už nebude.
- Odbočka ke stíhačkám byla zajímavá, ale nesouvisející s tématem – jsem upřímě zvědav, co ukázala analýza, o které hovořil ministr Barták – leasing, odkup, nebo nákup něčeho jiného? Nebude trvat dlouho a bude to venku, vsadím se. Ale uvidíme po volbách, o tom už bude rozhodovat už někdo jiný (a nebo ne?)
- Získal jsem pocit, že existuje plán na nákup útočných vrtulníků. Zajímavá akvizice. Pletu se? A máme na to?
- Zařazení Ruska do pořadu patřilo, ale jelikož tam chyběla debata o mnohem důležitějším Pákistánu, mohlo se to bez Ruska obejít.
- Velice příjemně překvapil Lubomír Zaorálek. Jeho vystoupení bylo zbavené jakékoli ideologie, věcné a informované. Že by broušení si zubů na Černínský palác, kde se i opoziční buřiči proměňují jak mávnutím kouzelného proutku v „diplomaty“, kterým se moc nechce partnerům říkat nepříjemné věci?
Možná byste měli i vy postřehy a komentáře. Pokud ano, sem s nimi. Poprosil jsem o pár vět bývalého šéfa civilní části PRT Václava Pechu. Napsal mi tohle:
Bylo příjemné vidět, že se OVM věnovaly více rozvojovým rozměrům mise, než minulý rok a že se podařilo ukázat na skvěle odvedenou práci českých civilních expertů, za kterymi je obrovský kus práce. To snad napomůže českým voličům, aby přestali nahlížet na Afghánistán pouze prizmatem bojů, Talibanu či opia. Další skvělou věcí je přizvání Jana Štěpána do pořadu a ukázka i nevládního úhlu pomoci, kterou Česi v A’stánu dlouhodobě poskytují. Doufám, že až budou OVM priští rok zase z Kábulu, jak Václav Moravec naznačil, že nebude ministr zahraničních věcí v pražském studiu, ale přímo na místě. Tim by se dostalo velké podpory civilnímu týmu a zdůraznilo by se, ze MZV je na práci svých expertů stejně hrdé, jako ministr obrany na práci vojáků.
Šetřit? To se vyplatí
Autor: František Šulc Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 3. 3. 2010
Tak se někdo odhodlal poškádlit systém a podal trestní oznámení na ministra obrany Martina Bartáka. Důvodem jsou pochybnosti o zakázce na 90 vozidel Iveco. Jak napsal Rudolf Marek na euro.cz, stěžovatel se domnívá, že nákupem 90 vozidel Iveco MLV byl spáchán trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele. Memorandum o porozumění (to je hrozný termín, je to otrocký překlad „memorandum of understanding“ a v češtině je to blbost; i když není to tak špatné, podíval jsem se do jednoho slovníku a ten to přeložil jako „vyhlášení porozumění“…) mezi českým a slovenským ministerstvem prý neumožňuje výjimku ze zákona o zakázkách financovaných z veřejných rozpočtů.
Trestní oznámení navíc upozorňuje na skutečnost, že součástí smlouvy na dodávky vozidel Iveco MLV je i dodávka dílenských prostředků, náhradních dílů, munice a školení. Tyto dodávky nebyly předmětem posouzení či výběru, a tudíž hodnotícím kritériem nebyla kvalita ani cena.
„Některé subdodávky se zároveň opakují po již realizovaném prvním nákupu vozidel Iveco. Lze se tedy domnívat, že smlouvy se subdodavateli a finanční vyrovnání s nimi mohou být konkrétním prostředkem legalizace nezákonně generovaných finančních prostředků,“ stojí v oznámení, jehož kopii se Euro.cz podařilo získat.
Euru to prý potvrdila státní zástupkyně pro Prahu 10 s tím, že oznámení bude nyní předáno na Prahu 6 a tam se bude vyšetřovat. Jde přitom o repete, už před dvěma lety probíhalo vyšetřování, které bylo posléze odložené, protože se co? Protože se nic nevyšetřilo.
Pár postřehů:
- podání je anonymní, ale nepodal jej nikdo z ulice (ti, kteří mají na rtech otázku proč, ať si znovu přečtou citát; tohle by nikoho z ulice nenapadlo, člověk z ulice by to formuloval jinak);
- podání je docela chytré, protože neřeší pouze to, co se obvykle v Česku nikdy nevyšetří – podezření z korupce -, ale technické náležitosti, které (a to musí posoudit někdo práva znalý) skutečně mohly být nedodrženy, takže by pak měly následovat právní kroky (jaké, to ovšem nevím);
- jak takové vyšetřování může dopadnout si netroufám vůbec odhadnout, ale po minulých zkušenostech bych byl v tuto chvíli spíše pesimista, že se někam pohne – ale ať tak, nebo tak, vždycky jsou dvě možnosti: a) buď se nechce vyšetřovat, nebo b) všechno je skutečně v pořádku;
- že se skutečně něco děje by naznačovalo například vydání předběžného opatření, ale to by se to muselo dostat k soud…
Každopádně, jsou to všechno zajímavé obchody. Počínaje tanky, L-159, Gripeny přes Pandury až po flinty. O všech zakázkách existují pochybnosti, ať už z hlediska efektivnosti, potřeby, dlouhodobé využitelnosti, či korupce. Již nějakou dobu se snažím onen český systém pochopit. Je zvláštní a má mnoho tváří. Nicméně, jak už jsem psal jinde, mám pochybnost, že je to tak jednoduché, jak se říká – stačí najít někoho, kdo vzal x desítek milionů za to, že někomu zařídí pěknou provizi, zabásnout ho a hotovo.
Před několika měsíci jsem zde v jednom textu vypočítával, jaký je rozdíl mezi cenou, za kterou se Iveco a Kongsberg nakoupí a za jakou se prodá ministerstvu. Bylo by to příliš jednoduché. Ta provize se nedá tak jednoduše vypočítat. Podstatou je to, že každá zakázka je netransparentní, je rozdrobena do mnoha menších zakázek a v neposlední řadě, je zadávána a prováděna v systému, který nemá jasný rámec a proměňuje se.
Proto se třeba hypoteticky v roce 2005 něco rozhodlo, začalo se to nakupovat (přitom jde o nákup minimálně na dvacet let), ale my už si v roce 2009 klepeme na čelo, co že to bylo za pitomce, který mohl něco takového objednat. Krásně to řekl generál Picek na tiskové konferenci minulý týden: není pravda, že bychom Pandury nakupovali bezkoncepčně. Jistě že ne. Ale už zapoměl dodat, že koncepce se mění každý rok a půl, takže je to jakoby žádná nebyla.
Psal jsem o tom v Týdnu. Jako příklad jsem použil oněch 15 Ivec, které byly nakoupeny před dvěma lety. Za jeden kus, dle údajů ministerstva, které jsem získal po několika žádostech podle zákona o svobodném přístupu k informacím, stát zaplatil přes 31 milionů korun včetně daně. Auto je přitom dovezeno přibližně za deset milionů, Kongsberg vyjde cca na šest milionů (mimochodem, Kongsberg pro Česko zastupuje Omnipol) a zbytek je nejenom zisk, ale:
- něco stojí vševojskové zkoušky
- dokumentace – konkrétně, a to jsou údaje ministerstva, vyšla v tomto případě na asi 8,5 milionů korun včetně daně – překlad originálu dle standardů NATO by stál asi sto tisíc, ale ne, my musíme mít normu, podle které dokumentaci překopeme a z desítek tisíc jsou rázem miliony, které si vyúčtuje VOP, tedy vlastně stát, tedy vlastně…
- výcvik
- servis
- záruka – chtěli jsme Kongsbergy, které jsou těžké, takže musela být sériová auta upravena, načež výrobce odmítl poskytnout rozšířenou záruku a tu nyní poskytuje Praga-export, která si to samozřejmě naúčtuje
- zbraň, vysílačky, rušičky…
Tak by se dalo ještě dlouho pokračovat. Každopádně zajímavé je, že cena s každou další zakázkou opticky roste, byť majitel Pragy-export tvrdí, že vozy a technika stojí téměř stejně. Podle něj pouze roste množství věcí, které si česká armáda přiobjednává, takže nabobtnává logicky i cena. Dostat její rozklad ovšem není možné, protože dle vyjádření ministerstva „služby spojené s dodáním a provozem nejsou samostatně oceněny a jsou součástí ceny vozidel“, což mi přijde jako jedna z dalších divností.
Chci tím vším říct jednu věc: samozřejmě, že v řetězci každé akvizice je prostor pro korupci, ale trefněji bych to označil za klasický příklad klientelismu, výměny službiček za službičky, podpory toho či onoho politika, sponzoring politické strany a podobně. Ale těžko cokoli vyšetřit, ať už případné předražování, korupci, nebo službičky. Je to strašně propletené a byť v každém tomto obchodu létají miliony, nikdy nejsou na jedné hromadě a nikdy nejdou do jedné kapsy. Pro to, co jsem právě napsal, nemám žádné důkazy. Ale hovořil jsem o zakázkách v posledním roce s řadou odborníků, vyptával se na ceny, na to jak systém (ne)funguje, kde jsou jeho slabiny, abych si, neskromně podotknu, to dovolil tvrdit. I s tím vědomím, že se mohu plést.
A ještě pár slov k pochybnostem o efektivitě. Před týdnem, na tiskové konferenci jsme byli představiteli rezortu přesvědčováni, jak je dobré, že všechny Pandury umějí plavat a že to portugalské neumějí. Stejně tak se říká, jak je nutné, aby všechna Iveca měla na střeše zbraňové stanice za miliony. Asi bych měl sklapnout a poslouchat experty a hlavně jim věřit. Ale něco mi říká, že mám kromě víry používat i selský rozum.
Takže, není nutné, aby všechny Pandury plavaly. Přeci mi nikdo nebude tvrdit, že všechny budou nasazeny v situaci, kdy všechny budou plavat. Statistický nesmysl. Všechny Pandury ani nebudou nikdy vyslány do mise. Většina z nich stráví poklidný život zde v Zobrazit další »
Na kolik? Na 30, 40, 50…
Autor: František Šulc Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 2. 2. 2010
Tak, a je to venku. Po spekulacích se povrdilo, že komise doporučila armádě útočné pušky ČZ 805 z České zbrojovky. Jak řekl ministr obrany Martin Barták televizi Nova:
Česká zbrojovka vyhrála tendr na dodávku útočných zbraních pro armádu, jen těsně porazila belgickou firmu FN Herstal… Ten proces není zdaleka ukončen. Budeme dále jednat o znění smlouvy a dalších kritériích. To potrvá několik týdnů. Až poté můžeme považovat tento proces za dokončený.
Nákup útočných pušek, které mají nahradit padesátiletý vz. 58, by mohl armádu vyjít na částku okolo 1,5 miliardy korun. V poli poražených zůstalo (tentokrát) Smržovo MPI Group, které zastupovalo FN Herstal se Scarem. Armáda by měla dostat necelých osm tisíc útočných pušek.
Podle toho co vím, ani tento tendr neproběhl bez tlaků, tentokrát politických a hodně silných. Zbrojovka má blízko k ČSSD a zdá se, že tentokrát se této straně podařilo protlačit „svůj produkt“. ČZ 805 je bohužel neodzkoušená, takže bych byl překvapen, kdyby jí neprovázely menší či větší dětské choroby. Povedou se také nekonečné debaty o zvolené ráži, protože nyní v Afghánistánu se více hodí zrovna ráže větší, nebo o tom, zda se vůbec mělo vybrat něco takového atp.
Jelikož se útočná puška kupuje na desítky let (ne jenom na Afghánistán, který dříve či později skončí), tak jde skutečně o závažný výběr. Doufejme proto, že politika nevydlážila cestu do pekel a ČZ 805 bude dobře sloužit těm, jejichž životy na ní budou záviset – vojákům. A že cena také nebude vyšší, než musí být.
Díky, díky, díky moc, jste skvělé publikum…
Autor: František Šulc Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 5. 12. 2009
Michal Hašek, hejtman Jihomoravského kraje předal během slavnostního večera Martinu Bartákovi medaili a pamětní list za přispění k tomu, že Vojenský umělecký soubor Ondráš může být i nadále součástí naší umělecké scény.
V rámci opatření předchozího vedení resortu obrany, týkajícího se redukce vojenských hudeb, hrozilo Ondráši, folklórnímu souboru s dlouholetou tradicí a mezinárodním působením, ukončení činnosti. Dvacet tisíc podpisů pod peticí z června 2008 za záchranu hudebního a tanečního tělesa, které patří mezi špičky ve svém oboru, však napomohlo k tomu, že se otázkou jeho existence začaly zabývat obě komory Parlamentu ČR.
Na základě rozhodnutí ministra obrany Martina Bartáka pak mohla být 29. května 2009 zveřejněna pozitivní informace, že Ondráš bude nadále pokračovat ve své činnosti pod záštitou Armády ČR, která je jeho zřizovatelem.
„Děkujeme vám pane ministře, že jste za vteřinu dvanáct zrušení Ondráše zabránil,“ uvedl hejtman Jihomoravského kraje. „S původním rozhodnutím jsem se nikdy neztotožnil a těší mě, že i touto cestou se armáda může prezentovat a ctít tradice,“ řekl Martin Barták.
Díky tomu mohl letos brněnský folklórní soubor se všemi svými příznivci oslavit 55 let své činnosti, během které získal nejen početné obecenstvo doma i v zahraničí, ale i uznání jako jedno z nejkvalitnějších uměleckých těles tohoto žánru u nás.
Vím, je to neobvyklé začínat citátem a to ještě tak dlouhým. Ale pokud jste se propracovali až sem, zajisté to chápete. Tento text s názvem Díky za záchranu na army.cz si to zaslouží. Socialista předává cenu ODéeSákovi lidovcům navzdory, a ještě v Brně. To jsou paradoxy…
Už tehdy, když Vlasta Parkanová přišla s tím, že Ondráš zruší, jsem si říkal, že jí to čert musel nakukat – jak může lidovkyně zrušit folklórní soubor z oblasti, která se dá považovat za baštu lidoveckého sdružení? Pochopil jsem to, když přestoupila do TOP 09.
Ondráš je přeci důležitá armádní značka, má tradici a často rozdává radost našim vojákům. Jen blázen by něco takového mohl chtít od armády odstřihnout. Stojí to jenom 25 milionů a odpradávna to je tak, že když táhnou ozbrojené jednotky českých zemí do bitvy tancují před nimi hoši a děvčata v krojích. Jaká to podívaná. Bez zábavy ani ránu, v dobách hojnosti i nedostatku. Možná by bylo hezké gesto, kdyby těm, kteří odcházejí v rámci škrtů z armády dalo ministerstvo DVD s vystoupením nepostradatelného souboru.
Ať tak či tak, fandové se mají na co těšit. Jak už před půl rokem vysílala ČT24:
Členové Ondráše berou druhou šanci, kterou jim armáda dala, jako velkou výzvu. Na příští rok proto soubor chystá úplně nový neokoukaný repertoár.
Dajli mi medajli
Autor: František Šulc Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 24. 11. 2009
Tohle mně zaujalo. Hodně.
Poslanec Jan Vidím a ministr obrany Martin Barták se kamarádí už roky. A teď tohle přátelství ještě utužili: před dvěma týdny připnul ministr Vidímovi na sako kříž za zásluhy. Kolem bronzového vyznamenání s motivem lva se točí však víc zvláštních věcí, nejen kamarádství Bartáka a Vidíma. Předně: kříž mají dostávat hlavně vojáci, a to například za nasazení života nebo za hrdinství v boji. Jenže ministr jej předal i dalším VIP – politikům a vysokým úředníkům, třeba prezidentskému kancléři Jiřímu Weiglovi nebo šéfovi BIS Jiřímu Langovi. Ministerstvo navíc mlčí o tom, čím si konkrétně všichni tihle lidé vyznamenání zaslouží. „Veřejnost by měla vědět, za jaký výjimečný čin ho dostali. Jinak ten kříž ztrácí hodnotu a vypadá jen jako bezcenná bižuterie,“ říká Iveta Jordanová z protikorupční organizace Růžový panter, která s objevem přišla.
Na army.cz se dá nalézt zpráva z dekorování 11. 11., ale jména politiků a úředníků v ní chybí. Nicméně dole uprostřed je alespoň family foto. S trochou nadsázky by se dalo říct, nikdo nic netajil, akorát si toho všimli až teprve teď u Růžových panterů. Možná se skutečně všichni – poslanec Vidím, poslanec Hamáček, kancléř Weigel, šéf úřadu vlády Novák, hradní protokolář Forejt a další – zasloužili o rezort, o armádu atp.
Hloupé ale je, že pochybnosti zůstanou. Škoda, že není povinnost zveřejnit odůvodnění. Ale ono by se vždycky něco našlo. Třeba to, že díky oceněným sněmovnou projde bez větších debat téměř vše (tedy, pokud se do toho nerozhodne vložit Jiří „Slon“ Paroubek, kterého obrana zajímá pouze tehdy, pokud ji má za co vyhandlovat). To „projde“ se týká hlavně akvizic. Docela mi mezi dekorovanými chybí poslanec Seďa, kromě Jana Vidíma je to totiž v zásadě jediný, kdo se o armádu z poslanců více zajímá. Ale ten si asi medaili nezaslouží…
A ještě jeden citát Jana Vidíma pro Hospodářské noviny:
„Už vidím ty články, že jsme si mezi sebou rozdali metály. Ale já se o armádu zajímám už přes dvacet let,“ vysvětluje Vidím, předseda sněmovního výboru pro obranu. A tvrdí, že neví, za co přesně kříž dostal. „Nepátral jsem po tom. Prostě jsem byl pyšný, že ho mám.“
Gratulujeme pane poslanče. A pro zvídavé, zde je životopis předsedy výboru pro obranu (historka proč se dělil výbor pro obranu a bezpečnost na dva je docela půvabná, ale o tom až jindy).
Konec legrácek. Mám takový divný poct, že zanedlouho se kruh uzavře a toto dekorování je jen epizodka. Můžu se plést, jde jenom o „kremlologii“, ale tuhle jsem „měl sen“, kterak náčelník generálního štábu Picek odchází ze své funkce jako čtyřhvězdičkový generál a na jeho místo přichází dnes už generálporučík Ondrej Páleník. Už bylo ve vzduchu cítit jaro, když generál Picek odcházel rok před vypršením mandátu na jiné slušné místo a nikdo už nepřípomínal ony podzimní „morové rány“. Raketový nástup Ondreje Páleníka, který tři generálské hvězdy získal za za necelé tři roky se tak završil funkcí v armádě nejvyšší.
Ale sny se většinou nevyplňují. Komu se zdálo o tom, že 11. 11. 2009 proběhne tak velké dekorování?
Tričko OWOP | OWOP T-shirt
Knihovna | Library
Komentáře | Comments