Příspěvky označené poddůstojníci
Profesionální poddůstojnický a praporčícký sbor – nechtěné dítě profesionalizované AČR?
Autor: Dusan Rovensky Kategorie: Koncepty | Concepts Datum: 1. 11. 2010
Dne 13. října 2010 podepsali velitelé obou strategických velitelství NATO – Allied Command Operations (ACO) a Allied Command Transformation (ACT) – směrnici, která definuje postavení a roli poddůstojnického a praporčického sboru v rámci aliance.
Tento dokument by měl sloužit především k vyšší interoperabilitě a unifikaci v rámci NATO a měl by pomoci nejen jednotlivým členským, ale i partnerským státům při současné nebo případně budoucí transformaci těchto hodnostních sborů. Klíčová je skutečnost, že je zde také poprve oficiálně definováno jejich místo a úloha a vymezení charakteristik činností v jednotlivých hodnostech OR1 – OR9. (Celý dokument naleznete zde).
Velice zajímavý je také kometář vrchního praporčíka ACT šprap. Luďka Kolesy – jenž se se na tvorbě a prosazeni zmiňovaného dokumentu podílel již od roku 2005 – a jeho kolegy z ACO CSM Michaela M. Balcha.
Pro personální orgány v rámci resortu Ministerstva obrany by se tento dokument měl stát důležitým “odrazovým můstkem” při tvorbě Bílé knihy o obraně, zejména kapitoly 7. (Personální problematika, výchova, vzdělávání a vojenské školství), písmena c. (Personální politika), odstavců i. (Mužstvo a poddůstojníci) a ii. (Praporčíci). Dále se zcela nepochybně musí promítnout do kapitoly 7. (Personální problematika, výchova, vzdělávání a vojenské školství), písmena k. (Vzdělávání), odstavců iii. (Vzdělávání mužstva a poddůstojníků) a iv. (Vzdělávání praporčíků).
Několik důležitých informací, které jsou ve směrnici uvedeny, bych si však dovolil zdůraznit:
NCOs must be prepared to operate in joint operations in a multi-national environment. They will have to achieve leadership prerequisites with proper knowledge, skills and abilities based on NATO guidelines for their rank and position.
NCOs will be required to understand and function at an agreed upon common set of leadership skills, knowledge and abilities at the tactical, operational and strategic level based on rank and position, prior to deployment on operations or assignment to a multi-national environment.
Komentář: Toto je naprosto klíčový fakt, který musí ministerstvo obrany zohlednit při tvorbě profesionálního poddůstojnického a praporčického sboru. Přestože směrnice není pro členské státy závazná, zároveň je zde uvedeno, že „(poddůstojníci a praporčíci) budou muset dosáhnout požadované úrovně řídících schopností, na základě předepsaných znalostí a dovedností, které tato směrnice přiřazuje jednotlivým hodnostem a funkcím“. Dále se uvádí, že po poddůstojnících a praporčících „se bude vyžadovat schopnost působit, v souladu se schváleným souborem (rozumí se, schválených touto směrnicí – pozn. autora) řídících dovedností, vědomostí a schopností, na taktickém, operačním a strategickém stupni“. Je tedy zřejmé, že přestože se nejedná o přímou direktivu, má tato směrnice silně doporučující podstatu.
The NATO NCO is a professionally trained leader who serves as the „backbone“ of any military.
Komentář: Z tohoto zcela zřetelně vyplývá, že hlavním úlohou poddůstojnického a praporčického sboru musí být především vedení podřízených. Úloha štábních a technických specialistů je pouze doplňující.
These guidelines, based on the NATO NCO structure, demonstrate the continual accumulation of leadership skills throughout the course of an NCO’s professional development and advancement. As NCOs are promoted, they build on the leadership demonstrated in their former ranks, assume more responsibility, and exercise greater direct and indirect leadership.
Komentář: Jelikož se v této pasáži hovoří o „plynulém získávání řídících dovedností“ a jmenování do vyšších hodností „na základě řídících dovedností které (poddůstojníci a praporčíci) prokázali v nižších hodnostech“ je zcela zřejmé, že je naprosto nežádoucí současná personální praxe zavedená v resortu Ministerstva obrany. Při ní dochází ke vstupu do kariéry v praporčických hodnostech (zejména absolventy Univerzity obrany) a/nebo tzv. „přeskakování“ hodností (např. jmenování z hodnosti OR3 přímo do hodnosti OR6) bez adekvátní předchozí praxe.
Neméně důležitá je část směrnice je ta, která vymezuje charakteristiky činností v jednotlivých hodnostech OR1 – OR9. Již v časopise A-Report 2/2009 jsem představil možnou variantu, kterou by bylo vhodné v rámci AČR zavést. Současná praxe při systemizaci jednotlivých funkcí je totiž značně subjektivní a pravidla (nebo lépe řečeno „mantinely“) velice vágní.
Závěrem nebývá než konstatovat, že se snad již přiblížila doba, kdy resort Ministerstva obrany začne brát výstavbu kvalitního profesionálního poddůstojnického a praporčického sboru vážně. Snad k tomu přispěje i výše uvedená směrnice…
Poddůstojnící a struktura četa-družstvo-tým
Autor: Dusan Rovensky Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 28. 11. 2009
Vzhledem k množství reakcí na komentář k textu Postřelený v Kosovu, jsem se rozhodl umístit na OWOP svůj článek, který vyšel ve Vojenských rozhledech (číslo 4/2008, str. 123 – 136). Přestože některé reakce diskutujicích o tom, co se mohlo stát v Kosovu byly plné vášní, chtěl bych zachovat věcnou a profesionální debatu.
Ve funkci velitele družstva jsem sloužil 6 měsíců (ještě jako voják v základní službě) a další 3 roky ve funkci velitele čety (již jako voják v další službě – pro pamětníky, kteří vědí o co se jedná – a později jako voják z povolání). Není to mnoho, ale myslím si, že je to dostačující.
Proto mě velice udivily reakce některých diskutujících o tom, že velitelé nejnižších stupňů (v tomto konkrétním případě – velitelé družstev) by neměli kontrolovat své podřízené při manipulaci se zbraněmi. Můj osobní názor je: Nejen že by měli, ale dokonce musí! Tato povinnost byla historicky vždy jednou ze základních povinností poddůstojníků (jimiž velitelé družstev jsou, byť se v současné době dočasně řadí do romistrovského či praporčického sboru). Je celkem jedno, které historické období si vybereme. Zda Třicetiletou, Napolenskou nebo Vietnamskou válku. Tato povinnost tu prostě byla vždy!
Dále lze vést polemiku o tom, zda je skutečně efektivní mít v moderní armádě (mezi které se AČR řadí) jako nejnižší taktický stupeň družstvo. Naprostá většina západních armád totiž (na základě bojových zkušeností) přešla v průběhu 2. světové války (nebo těsně po jejím ukončení) na organizační strukturu četa – družstvo – tým.
A proto čtenářům předkládám tyto otázky:
- Jakou odpovědnost a pravomoce by měli nést velitelé nižších organizačních stupňů (četa – družstvo) a jsou jejich současné kompetence dostatečné nebo stále odpovídají braneckým ozbrojeným silám?
- Je organizační struktura četa – družstvo (která v současné době v AČR existuje) aktuální nebo je nezbytné (i vzhledem k charakteru současných operací) přejít na systém četa – družstvo – tým? A odpovídá současná organizační struktura a výzbroj pěšího (mechanizovaného) družstva moderním trendům?
Palebný tým – Základní organizační prvek pěších družstev moderních armád




Komentáře | Comments