Příspěvky označené Poland
Léčka
Autor: Jan Spacek Kategorie: Afghánistán Datum: 9. 2. 2010
Motto: Ten, kdo ví, kdy se může pustit do boje a kdy se boji vyhnout, ten zvítězí. Mistr Sun-c’
Foto Polské ministerstvo obrany
V srpnu minulého roku byl v Afghánistánu zabit desátý polský voják. Ale zatímco ti předtím zahynuli při výbuších IED, kapitán Ambroziński byl zastřelen při přes pět hodin trvající přestřelce. Následně vyšly najevo podrobnosti, které vzbudily pochybnosti o úrovni řízení a zabezpečení polských jednotek ISAF.
Polští vojáci převzali v listopadu 2008 odpovědnost za provincii Ghazní. Ale až do července se Task Force White Eagle soustředil na ochranu hlavní afghánské silnice Kábul Kandahár – Highway 1, nebo MSR Ohio. V létě před prezidentskými volbami požádal afghánský ministr obrany Poláky o pomoc při zajištění bezpečnosti v distriktu Ajristán, který do té doby ovládal Taliban. Operace „Over the top“ mohla začít.
Ajristán je nejodlehlejší okres v provincii. Nachází se asi 120 km západně od města Ghazní u hranic s provincí Uruzgán. Od jediné asfaltové silnice ho odděluje několik horských pásem. Nejbližší základna je FOB Warrior v okresu Gelan, sto kilometrů vzdušnou čarou. Do distriktu vedou tři cesty přes obtížně průjezdný horský terén, jehož sjízdnost záleží na přízni počasí. Ale využitelná je jen jedna cesta. Překonat 210 kilometrů trvá 12 hodin a značnou část území ovšem ovládá Taliban. Okresní město Sangar je 2500 metrů nad mořem, je obklopeno horami dosahujícími výšky 3700-4500 metrů.
Taliban je v Ajristanu již dlouho aktivní, několikrát dokonce obsadil Sangar. O vlivu Afghanské vlády nejlépe vypovídá výsledek NSP National Solidarity Programme, což je nejúspěšnější rekonstrukční program v zemi spravovaný samotnými Afghánci, do kterého se již zapojilo 22 000 komunit. V Ajristánu byla přitom v roce 2007 zapojena pouhá jedna komunita!
Úkolem operace „Over the top“ byla pomoc ANSF se zajištěním bezpečnosti během prezidentských voleb 20. srpna. V noci 11. července vysadily v Ajristánu americké Chinooky 150ti člennou jednotku, která druhý den obsadila Sangar a vztyčila polskou vlajku. Výsadek tvořilo 30 Poláků, většinou OMLT z 25. Brygady Kawalerii Powietrznej. Zbytek byli vojáci ANA a policisté z ANP.
Operace byla plánovaná jako třífázová a ukončena měla být 30. srpna. Kvůli značné vzdálenosti nově založeného COP Ajristán bylo zásobování omezeno pouze na vzdušnou přepravu. Minimálně jednou byly shozeny zásoby na padácích z transportního letounu C-17. Celý měsíc probíhal sice v napjaté atmosféře, ale bez vážnějších incidentů. CIMIC distribuoval humanitární pomoc. Jednou se štábu podařilo získat informaci o tajném muničním skladu a velitel se rozhodl využít příležitost jej zlikvidovat.
Talibanská past
Brzy ráno 10. srpna tedy vyrazila skupina vojáků k domnělému muničnímu skladu. Horským údolím postupovala podél cesty v třech skupinách. – v předvoji 25 ANP, poté 25 ANA a na konci 12ti členná polská „Omeleta“. Okolo půl osmé se v blízkosti městečka Usmankél, přibližně tři kilometry od Sangáru, dostalo čelo kolony do intenzivní střelby z ručních zbraní. Vojáci a policisté ihned palbu opětovali. Poláci se rozdělili do dvou skupin a začali se přesouvat vpřed, aby mohli podpořit Afghánce. Ale již po dvou stech metrech se dostali do palby z týlu. Museli se rychle ukrýt ve dvou budovách vzdálených od sebe asi 30 metrů. Talibanská past sklapla. Poláci a Afghánci byli obklíčeni odhadem 50-100 bojovníky. Nezbývalo než povolat na pomoc letectvo.
První stíhačky se ale objevily až v 8:20. Situace na zemi byla pro piloty F-15E velmi nepřehledná, neumožnila rozeznat spojenecké vojáky od Talibů. Ani pozemní navádění nezlepšilo identifikaci cílů a vlastních pozic. Podpora se omezila na tzv. Show of Force – nízký průlet tryskáče nad zemí s odpalováním světlic k zmatení protiletadlových raket. Taliban to ale nezastrašilo. Povstalci pokračovali v palbě a pokoušeli se přiblížit k bráněným budovám. Později letadla svrhli jednu pumu na vzdálenější cíl. Přibližně v této době se objevil bezpilotní Predator, který zůstal nad bojištěm až do konce.
V 8:30 požádali Poláci o vyslání vrtulníku k evakuaci raněného. Krátce poté se kapitán Ambroziński pokusil zlikvidovat odstřelovače na střeše budovy. Sám byl ale smrtelně raněn. Dva další Poláci kteří šli do akce s ním se ho snažili oživit, neúspěšně. Poté se pokusili tělo odtáhnout, ale kvůli intenzivní palbě ho museli nechat na místě. Zanedlouho tam dopadla raketa. Situace Poláků se stále zhoršovala – zraněni již byli tři vojáci. Velitel jednotky se rozhodl probít z obklíčení k přistávací ploše, aby bylo možné odsunout raněné.
Hotovostní službu MEDEVAC v provincii Ghazní drží dva americké armádní Blackhawky. Americký ministr obrany Robert Gates osobně zaručil americkým vojákům evakuaci z bojiště do jedné hodiny, kdy je největší naděje na přežití. Po uplynutí tzv. Golden Hour se možnost přežití rapidně snižuje. Ministr své sliby drží – v roce 2008 byl průměrný čas evakuace 100 a minulý rok již jen 42 minut. Vrtulníky dorazily na místo v 9:45. Jeden zůstal ve vzduchu a zajišťoval evakuaci, zatímco druhý přistál, vyzvedl tři polské raněné a vrátil se na základnu.
Problémy s vrtulníky
Mezitím v Ghazní TF White Eagle konečně zorganizoval Quick Reaction Force – bohužel se muselo ještě čekat na vrtulníky. Polsko má v Afghánistánu devět helikoptér, ale jen pět bylo letu schopných. Ze čtyř transportních Mi-17 IV byly jen dva operabilní – ráno ale „zajišťovaly“ místní šuru a tak se musely vrátit a natankovat. Doprovod měly tvořit bitevní Mi-24V – z pěti byly letu schopné tři.
A navíc, Ajristán je pro ně moc daleko. Mají sice dolet 500 km, to ale platí pro střední Evropu, ne pro letiště v 2225 metrech nad Zobrazit další »
Nepřipraveni na ztráty techniky– Poláci (Češi?) v Afghánistánu
Autor: Dusan Rovensky Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 12. 10. 2009
Polský KTO Rosomak-M1 v Afghánistánu; Foto polské MO
V prosinci 2002 podepsalo polské ministerstvo obrany smlouvu na nákup 690 (později zvýšeno na 833) kolových obrněných transportérů KTO Rosomak (licenční finská Patria AMV).
Je zajímavé podívat se na polské zkušenosti s nasazením těchto vozidel v Afghánistánu, neboť se v mnoha ohledech jedná o předzvěst toho, co čeká Armádu České republiky (AČR) až do Afghánistánu zamíří nově nakoupené KOT Pandur II CZ, jejichž nasazení avizoval náčelník generálního štábu generálporučík Vlastimil Picek:
„Konečně jsme se dočkali,“ řekl při slavnostním předání náčelník generálního štábu Vlastimil Picek. Moderní kolový obrněný transportér podle něj ve výzbroji českých mechanizovaných jednotek výrazně chyběl. S jejich nasazením se počítá do misí v zahraničí, v první řadě v Afghánistánu.
i ministr obrany Martin Barták:
(S nasazením Pandurů v Afghánistánu počítáme) v nejlepším případě v posledním kvartále tohoto roku a nebo na začátku příštího roku. To opravdu záleží, jaké budou technické potřeby a možnosti. Dodávky se počítají někdy v září říjnu po vševojskových zkouškách.
Polské zkušenosti z nasazení Rosomaků v Afghánistánu poukazují na jejich relativně vysokou odolnost proti nástražným výbušným systémům (IED). I přesto však zůstává otázkou, zda vozidla s takovýmto „hi-tech“ vybavením a výzbrojí jsou skutečně efektivní pro afghánské podmínky konfliktu nízké intenzity. Daleko efektivnější se totiž jeví nasazení vozidel kategorie MRAP (např. KMW Dingo 2, Iveco LMV atd.), která jsou mnohem levnější, méně náročná na údržbu (jsou méně „high-tech“) a lépe chráněná proti IED.
Rosomak proti Panduru
Stupeň balistické ochrany KTO Rosomak dle STANAG 4569 je ze přední polosféry (čelo korby a čelo a boky věže) na úrovni 4. Zbytek korby a věže má balistickou ochranu na úrovni 3. Podvozek je chráněn proti minám a nástražným výbušným zařízením na úrovni 3a.
Pro misi v Afghánistánu bylo vozidlo modifikováno na verzi KTO Rosomak-M1. Hlavním cílem modifikace bylo zvýšit balistickou ochranu čela korby vozidla na úroveň 4+ a boků korby a věže na úroveň 4. Dále byla tato verze vybavena systémem detekce střelby (vzdálenost a azimut místa výstřelu) Pilar. V roce 2009 byla představena verze Rosomaku-M1 se systémem LASSO, který slouží k ochraně před střelami z ručních protitankových zbraní (RPTZ).
V roce 2007 byl polský kontingent v Afghánistánu vyzbrojen prvními 24 vozidly. K září 2009 bylo již bylo v Afghánistánu nasazeno celkem 91 vozidel (z toho již 16 bylo zničeno nebo poškozeno, takže provozuschopných je pouze 75 vozidel). Jednoduchým výpočtem zjistíme, že za 2 roky bylo v afghánské misi zničeno nebo vážně poškozeno přes 20% nasazených vozidel. Například pouze za dobu působení 4. rotace polského kontingentu v Afghánistánu (období listopad 2008 – duben 2009) bylo zničeno pět Rosomaků:
During the Polish contingent’s entire fourth round (November 2008-April 2009), the Taliban succeeded in destroying five Rosomaks and two MRAPs.
Stupeň balistické ochrany korby a bezosádkové věže KOT Pandur II CZ dle STANAG 4569 je ze na úrovni 2. Podvozek je chráněn proti minám a nástražným výbušným zařízením na úrovni 3a. Na Pandur II CZ je možné umístit přídavné pancéřování Steyr HPA (nebylo AČR zakoupeno), které zvyšuje balistickou ochranu korby na úroveň 4.
Lze tedy konstatovat, že Rosomak je lépe chráněný, než Pandur a je pravděpodobné, že při těch útocích, kde bylo polské vozidlo pouze poškozeno, by došlo u českého vozidla k jeho zničení. Můžeme tedy předpokládat, že ve stejném bezpečnostním prostředí bude míra ztrát a rozsah poškození českých Pandurů vyšší než u lépe chráněných polských Rosomaků.
Je to válka – bojové ztráty budou
Polská armáda nebyla připravená na bojové ztráty vozidel, které za obrovské peníze nakoupila a s jejichž provozem počítala na několik příštích desetiletí. Najednou však zjišťuje, že zničená vozidla není čím nahradit. Obrovským problémem je i nedostatek náhradních dílů na poškozená vozidla. Další dokupování vozidel (vzhledem k jejich ceně a současné ekonomické situaci) pravděpodobně nepřipadá v úvahu a tak nezbývá než „kanibalizovat“ útvary, které jsou v Polsku a jejich vozidla odesílat do Afghánistánu jako náhradu za ta zničená:
A day earlier, on Thursday, the rebels tried to destroy a Rosomak. Fortunately, the charge only tore off the vehicle’s wheel. But the equipment is gradually running down – the shells and mines are damaging armour, chassis, suspensions. Though the troops are able to perform most of the repairs themselves, several Rosomaks were so badly damaged they had to be shipped back to Poland. „Our contingent will receive 13 new Rosomaks by end-June,“ a high-ranking Defence Ministry official told Gazeta. „We don’t have and can’t afford any more.“ This is because units in Poland have already been stripped of much of their equipment. The 12th Mechanised Brigade in Szczecin, for instance, has only a couple of Rosomaks left – none of these is armoured and fit for Afghanistan.
A tak není od věci se poučit z chyb našich polských kolegů a vyvarovat se jejich opakování. Času nám již příliš nezbývá…
KTO Rosomak-M1 se systémem LASSO, který zvyšuje ochranu proti ručním protitankovým zbraním; Foto polské MO
KTO Rosomak při zkouškách balistické odolnosti (s přídavným pancéřováním, které ho modifikuje na Rosomak-M1) proti střelám ráže 14,5mm, kterým odolává. Český KOT Pandur II CZ odolává střelám maximálně do ráže 7,62mm; Foto polské MO
Pokračování války jinými prostředky
Autor: Michael Romancov Kategorie: Různé | Other Datum: 2. 9. 2009
Michael Romancov je politický geograf, mimo jiné se specializuje na Rusko. Učí na Metropolitní univerzitě Praha a Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Toto je jeho první příspěvek na OWOP.
Muzeum v Lešanech, 29. srpna 2009; Foto Viktorie Šulcová
Jeden z nejznámějších výroků obsahujících slovo válka je známé Clausewitzovo konstatování „Válka je pokračováním politiky jinými prostředky“. Včera si celá Evropa připomněla 70. výročí (dosud) nejtragičtějšího konfliktu lidských dějin. Již mnoho týdnů se spekulovalo o tom, jak na tuto dějinnou událost budou reagovat oficiální představitelé Ruské federace. Jejich reakce je důležitá nejenom kvůli napjatým polsko-ruským vztahům, ale i pro celoevropskou, potažmo globální debatu o (ne)přípustnosti srovnávání nacismu a komunismu, jako dvou nejzrůdnějších ideologií 20. století.
Projev premiéra Putina, jenž na řečništi vystřídal kancléřku Merkelovou, zřetelně ukázal, jak propastný je rozdíl mezi demokratickým Německem a suverénně-demokratickým Ruskem. Ani jeden z politiků nepřekvapil a „nezklamal“. Merkelová znovu, a po kolikáté již od konce války, zopakovala, že Německo cítí vinu i odpovědnost a vyzdvihla šest desetiletí poválečné mírové spolupráce, jež se pozitivně odrazila na tvářnosti celého kontinentu. Vladimír Putin, dle slov ruských komentátorů, něco takového (o pocitu viny) pochopitelně pronášet nemusel, i když to od něj Poláci (nepochopitelně) očekávali.
Slova ruského premiéra se stala důkazem toho, že když dva říkají totéž, není to totéž. Jeho vystoupení se bezesporu dá interpretovat jako pokus o zahájení konstruktivního, a možná až smířlivého, dialogu. Vždyť zřetelně řekl, že jakékoli vyjednávání a ústupky učiněné Hitlerovi byly morálně pochybené, že pakt Molotova a Ribbentropa byl chybou, kterou Státní duma uznala a odsoudila, a konečně, že Rusové mají plné právo očekávat takové hodnocení, a chování, od všech ostatních, kteří jednali stejně či podobně.
To vše však zaznělo teprve poté, co z úst ruského politika opět zazněla slova, která nemají nikoho nechat na pochybách, že největší obětí nacistického režimu byl Sovětský svaz, respektive Rusko. Z čísel, která ruský premiér citoval, a z nichž soudnému člověku dodnes běhá mráz po zádech, však ani náznakem nezněla pokora, jediný „přízvuk“, který by jim dodal akceptovatelného vyznění. Putin, stejně jako všichni jeho předchůdci až ke Stalinovi, vyjadřoval hrdost. Hrdost na velikost oběti, hrdost na nesmírné, ale z podstatné části vlastními lidmi způsobené, množství padlých, po jejichž mrtvolách se sovětský režim vyšplhal až na samý vrchol světové velmocenské politiky.
Tato skutečnost, která v očích celého světa učinila sovětské postavení, alespoň na čas, legitimním, se proto stala nejdůležitějším, a posléze jediným ospravedlněním pro existenci komunistického režimu a jeho vlády nad tehdejším Svazem a velkou částí Evropy. Nelze se příliš divit, že právě z takovéto interpretace války a jejího průběhu vycházejí i současné ruské politické elity.
Kdyby tak neučinily musely by připustit komplikovanou a bolestivou diskusi o minulosti, což je potenciálně velmi rizikové, nikdo totiž nedokáže předpovědět, kde by se takové tázání zastavilo. Než vypustit „džina“ z láhve je snazší pokračovat ve vyjetých kolejích, o čemž přesvědčivě vypovídá většina učebnic dějepisu, vznikající v novém Rusku. Putinova slova, pronesená v Gdaňsku, tak jsou především smutným důkazem toho, že v případě dnešního Ruska je politika i nadále pokračováním války jinými prostředky.
Tričko OWOP | OWOP T-shirt
Komentáře | Comments