Dušan Rovenský je vojákem od roku 1996. V letech 2003 – 2004 absolvoval prestižní U.S. Army Sergeants Major Academy ve Fort Bliss (USA). Účastnil se zahraničních misí v Kuvajtu a Iráku. Má svůj vlastní blog. O to je OWOP raději, že se na něj rozhodl přispět. Toto je první, a doufejme že nikoli poslední, příspěvek Dušana Rovenského na On War, On Peace.

Profesionalizace Armády České republiky (AČR) byla, v posledních 10 letech, alfou a omegou její transformace. Cílem profesionalizace bylo vybudovat kvalitnější a menší ozbrojené síly, ve kterých by vojáky základní služby (VZS) nahradili profesionálové.

K částečné profesionalizaci poddůstojnického sboru začalo docházet od roku 1992, kdy bylo jasné, že, zejména z důvodu zkrácení zákldní vojenské služby, již nelze odpovídajícím způsobem připravovat vojáky základní služby k výkonu některých systemizovaných míst (zejména VD a specialistů).

Navíc, výcvik v poddůstojnických školách mnohdy probíhal na nízké úrovni nebo jen formálně. Profesionalizace však postupovala velice pomalu a nedůsledně. Myšlenka plné profesionalizace nebyla na pořadu dne a stále se uvažovalo pouze o poloprofesionálních ozbrojených silách. Například v Koncepci výstavby AČR do roku 1996 (publikované v roce 1993) se hovoří pouze o tom, že se počítá „… s větším počtem kategorie vojáků s délkou závazku na dva až pět roků.“

V reformních dokumentech z konce roku 2003 (Koncepce výstavby profesionální Armády České republiky přepracované na změněný zdrojový rámec) se poprvé objevilo pevně stanovené datum ukončení základní vojenské služby – ke konci roku 2004. Tento termín byl však stanoven zejména jako zadání politické reprezentace Česka a naprosto nerespektoval negativní aspekty takto rychlé a legislativně nepřipravené profesionalizace.

V letech 2003 – 2005 byl zahájen intenzivní nábor do české armády, který však upřednostňoval kvantitu nových profesionálů na úkor jejich kvality. Mnozí z nich se dostali do hodností a funkcí k jejichž výkonu neměli odpovídající odborné znalosti a zkušenosti. Ostatně, tato praxe pokračuje (v mnohem menší míře) dodnes.

Od 1. ledna 2005 jsou české síly plně profesionalizované. Jak stanovuje v současnosti platná právní úprava, bude branná povinnost vyžadována u občanů ČR ve věku 18 – 60 let, pouze při ohrožení státu nebo za válečného stavu.

Nejzávažnější změnou byl pravděpodobně přenos mnoha úkolů z důstojnického na rotmistrovský a praporčický sbor. Tento proces byl způsoben zejména snižováním počtu důstojníků (viz tabulka níže).

Přes mnoho schválených reformních dokumentů v letech 2001–2008 však, bohužel, zůstává řada problémů i po plné profesionalizaci armády nevyřešená. Mezi nejzávažnější, které negativně ovlivňují její další rozvoj, patří:

1) Nevyjasněné rozdělení kompetencí mezi jednotlivými hodnostními sbory

Místo a úloha jednotlivých hodnostních sboru není v současné době v rámci AČR legislativně vymezena. Žádny ústavní, zákonný nebo podzákonný právní předpis v ČR se touto problematikou nezabývá a k této problematice nebyla nikdy zpracována žádný koncepční dokument. Toto místo a úlohu jednotlivých hodnostních sborů je nezbytné vymezit a zároveň, je nezbytné rozdělit úlohy mezi důstojnickým, praporčickým a rotmistrovským sborem tak, aby nedocházelo k překrývání a duplicitě.

2) Vysoký počet důstojníků a generálů.

Současná AČR má, v porovnání s jinými ozbrojenými silami NATO, stále příliš mnoho důstojníků a generálů v poměru k počtu rotmistrů a praporčíků.

Percentuální poměr hodnostních sborů vybraných OS NATO

Z uvedených údajů je zřejmé, že v AČR i nadále řada důstojníků vykonává činnosti, které ve výše uvedených zahraničních ozbrojených silách vykonávají poddůstojníci.

Dle dokumentu Koncepce výstavby profesionální Armády České republiky přepracované na změněný zdrojový rámec (schváleného vládou ČR dne 12. listopadu 2003) mělo být percentuální zastoupení hodnostních sborů, počínaje rokem 2008, následující: 15 až 25 % důstojníků, 25 až 35 % praporčíků a 40 až 60 % poddůstojníků (v současné době rotmistrů). Požadavek na toto percentuální rozdělení byl, v roce 2007, potvrzen v dokumentu Transformace resortu Ministerstva obrany. Do současné doby však není toto rozhodnutí ze strany AČR naplňováno.

Současný stav je dokonce mnohem horší než v dobách Československé lidové armády (ČSLA). V ČSLA bylo ke konci roku 1989 přibližně 207 000 vojáků v činné službě, z toho 59 405 VZP  (41 715 generálů a důstojníků a 16 690 praporčíků) a 148 595 vojáků základní služby. Jednoduchým výpočtem zjistíme, že tehdy tvořili generálové a důstojníci pouze 20,15 % celkového početního stavu (ve srovnání s 27,34 % v současné době – viz graf výše).

3) Nevhodný poměr mezi počtem rotmistrů a praporčíků.

Lze konstatovat, že v AČR je výrazný nepoměr mezi počtem praporčíků a rotmistrů. Zatímco v ostatních ozbrojených silách NATO je obvykle tento poměr 1:3 až 1:4 ve prospěch rotmistrů (nižších poddůstojníků a mužstva), v české armádě byl v roce 2007 tento poměr přibližně 1:1,2. V roce 2008 dokonce klesl na 1:1,15 a lze očekávat, že, v průběhu roku 2009, bude nadále klesat (zejména z důvodu zastavení náboru).

Tímto nevhodným rozložením dochází dlouhodobě k devalvaci praporčických hodností (příliš mnoho praporčíků a příliš málo rotmistrů) a destrukci celého hodnostního sboru. K zabezpečení optimálního procentuálního rozložení jednotlivých hodností je zcela nebytné stanovit jejich limity.

4) Nevhodné rozložení hodností v rámci rotmistrovského a praporčického sboru.

V AČR nebude možné zabezpečit, v rámci rotmistrovského a praporčického sboru, systém řízení kariér (tzv. kariérní řád), pokud nedojde k radikálním změnám ve struktuře hodností v rámci těchto sborů.

Percentuální poměr hodností v AČR (bez studentů vojenských škol a zakryté části Vojenského zpravodajství)

Doslova obrovský nadbytek personálu je v hodnostech OR6 – podpraporčík a OR7 – praporčík. Naopak, značný nedostatek personálu je v hodnostech OR4 – nadrotmistr, OR5 – štábní rotmistr a OR9 – štábní praporčík.

5) Nevhodná věková struktura rotmistrovského a praporčického sboru

Doslova personální „časovanou bombou“ do budoucnosti je vysoký věk rotmistrů v hodnostech OR3 – OR5. Vysoký věk v základních a nižších hodnostech, kromě jiného, navyšuje tzv. latentní náklady (nárok na preventivní rehabilitace, častější možnost vzniku pracovní neschopnosti, OČR atd.) na zaměstnance. Dále, vysoký věk rekrutů, kteří v AČR vstupují do kariéry v rotmistrovském sboru, neumožňuje dlouhodobou službu (po 10 letech od vstupu do kariéry, v nejnižší hodnosti OR3, bude tomuto příslušníkovi AČR již cca 40 let).

Věková struktura hodností (průměrný věk) v AČR (bez zakryté části Vojenského zpravodajství)

6) Neexistence systému řízení kariér.

Ani po 20 letech teoretických úvah nebyl v resortu Ministerstva obrany zaveden systém řízení kariér. Přitom je nutné konstatovat, že k vytvoření kvalitního rotmistrovského a praporčického sboru je nezbytné zavést funkční systém řízení kariér. Tento klíčový personální prvek je nezbytný pro kontinuální odborný rozvoji a kariérní růstu rotmistrů a praporčíků, na základě jasně stanovených a měřitelných (objektivních) kritérií.

Systém řízení kariér musí vycházet ze základních principů, kterými jsou transparentnost podmínek kariérového růstu a systémů jeho řízení, rovné příležitosti pro všechny, objektivnost výběru na základě výkonnosti, výkon služby vojáka v místě podle potřeb ozbrojených sil ČR a možnost výstupu z kariéry na kterékoliv úrovni.

Lze se domnívat, že řadě řídících funkcionářů v AČR současný status quo vyhovuje, neboť neexistence transparentních mechanismů napomáhá bujení personální korupce, na které se sami podílejí.

Bohužel, AČR promarnila za posledních 20 let svou šanci na vybudování kvalitních a transparentních personálních struktur a mechanismů a škody, které byly při špatně připravené a překotné profesionalizaci napáchány, se budou odstraňovat ještě velmi dlouho.