Škrtá se škrtá, ale nikoli ve vojenském rozpočtu. Našinec může závidět. U nás jenom někoho napadne, že by bylo zapotřebí škrtat a druhý den už jde armáda pod nůž. Ne, že by to občas nebylo výchovné, ale stal se z toho v posledním desetiletí nehezký trend. Ministerstvo Roberta Gatese by mělo spravovat rekordní rozpočet ve výši 708 miliardy dolarů, což je nárůst o 3,4 procenta. Mise v Afhánistánu a Iráku (a Pákistánu) by měly přijít na 159 miliard dolarů. Dále Bílý dům požádal Kongres o dodatečné financování třiceti tisíc žen a mužů vyslaných jako posily do Afghánistánu ve výši 30 miliard dolarů.

Byť v rozpočtu nejsou větší skryté miny, jako loni, kdy se škrtal F-22 Raptor, přesto je tam jeden škrt, o kterém by se mohly vést debaty, respektive se alespoň pokaždé vedly. Jde o ukončení programu C-17, což se zákonodárcům, v jejichž distriktech se stroj vyrábí líbit nebude (je nutné nezapomínat, že letos v listopadu jsou volby do Sněmovny reprezentantů a třetiny Senátu a jak ukázalo hlasování v Massachusetts, nezaměstnanost je důležité téma). Obama zdůvodňuje škrtnutí C-17 (poměrně logicky) takto:

„Four years ago, the Defense Department decided to cease production because it had acquired the number requested, 180. Yet every year since, Congress has provided unrequested money for more C-17s that the Pentagon doesn’t want or need. It’s waste, pure and simple,“ the president said, noting that production of the aircraft costs $2.5 billion.

Pro skutečné fandy strategií přišlo ale to důležitější až po oznámení návrhu rozpočtu. Ministr obrany Robert Gates představil Quadrennial Defense Review Report. Tento dokument má „udávat tón“ v bezpečnostní oblasti další čtyři roky. Jak píše ministr v průvodním listu:

This is truly a wartime QDR. For the first time, it places the current conflicts at the top of our budgeting, policy, and program priorities, thus ensuring that those fighting America´s wars and their families – on the battlefield, in the hospital, or on the home front – receive the support they need and deserve.

Podle Michèle A. Flournoy, náměstkyně ministra obrany pro politiku (dvojka v Pentagonu) a „duchovní matku“ QDR se dokument snaží spojit dvě věci: lepší výkon v současných konfliktech a institucionalizaci reforem probíhajících v Pentagonu.

People and today’s wars, she said, are the most important aspects of the report. The report, Flournoy said, mirrors Defense Secretary Robert M. Gates’ priorities. The first is to prevail in today’s wars. The second is to prevent and deter conflicts. The third is to prepare the department for a wide range of contingencies and the fourth is to preserve and enhance the all-volunteer force.

Dokument analyzovat zatím nemůžu (má přece jenom nějakých 128 stran; doufám, že zakrátko si budu moci přečíst vaše analytické komentáře) a tak nabízím alespoň pár bodů ze shrnutí.

Defend the United States and support civili authorities at home:

• Improve the responsiveness and flexibility of consequence management response forces;
• Enhance capabilities for domain awareness;
• Accelerate the development of standoff radiological/nuclear detection capabilities; and
• Enhance domestic capabilities to counter improvised explosive devices (IEDs).

Succeed in counterinsurgency, stability, and counterterrorism operations:

• Increase the availability of rotary-wing assets;
• Expand manned and unmanned aircraft systems (UASs) for intelligence, surveillance, and
• reconnaissance (ISR);
• Increase key enabling assets for special operations forces (SOF);
• Increase counterinsurgency, stability operations, and counterterrorism competency and capacity in general purpose forces;
• Increase regional expertise for Afghanistan and Pakistan; and
• Strengthen key supporting capabilities for strategic communication.

Build the security capacity of partner states:

• Strengthen and institutionalize general purpose force capabilities for security force assistance;
• Enhance linguistic, regional, and cultural ability;
• Strengthen and expand capabilities for training partner aviation forces;
• Strengthen capacities for ministerial-level training; and
• Create mechanisms to expedite acquisition and transfer of critical capabilities to partner forces.

Deter and defeat aggression in anti-access environments:

• Expand future long-range strike capabilities;
• Exploit advantages in subsurface operations;
• Increase the resiliency of U.S. forward posture and base infrastructure;
• Assure access to space and the use of space assets;
• Enhance the robustness of key ISR capabilities;
• Defeat enemy sensors and engagement systems; and
• Enhance the presence and responsiveness of U.S. forces abroad.

Prevent proliferation and counter weapons of mass destruction:

• Establish a Joint Task Force Elimination Headquarters to plan, train, and execute WMD elimination operations;
• Research countermeasures and defense to nontraditional agents;
• Enhance nuclear forensics;
• Secure vulnerable nuclear materials;
• Expand the biological threat reduction program; and
• Develop new verification technologies.

Operate effectively in cyberspace:

• Develop a more comprehensive approach to DoD operations in cyberspace;
• Develop greater cyber expertise and awareness;
• Centralize command of cyber operations; and
• Enhance partnerships with other agencies and governments.

A nakonec ještě nabízím strukturu amerických sil pro léta 2011-2015:

Cvičný letoun M346; Foto AleniaAeronautica

Už jsem o tom před nedávnem psal, jak se blíží, nové Quadrennial review, které bude v duchu hybrid warfare a zároveň je ve fóru koncept Irregular Warfare, resp. counterinsurgency (COIN), všichni se snaží se nějak zapojit. I americké letectvo. To se chystá vytvořit jednotku vybavenou vhodnými letouny pro COIN. Mají být variabilní, jeden den sloužit k výcviku pilotů v nějaké nestabilní zemi a druhý k podpoře pozemních sil plnících úkoly v asymetrické válce.

Jak upozornil Danger Room, americké letectvo už zveřejnilo výzvu pro případné výrobce a prodejce, kteří by měli zájem letouny dodat. Představa je, že by mělo letectvo k dispozici stovku snadno rozmístitelných a relativně levných  letounů pro plnění výše uvedených rolí.

Mezi kandidáty je údajně i italská AleniaAeronautica s cvičným M346. Největší šance ale prý má brazilský Embraer s EMB-314 Super Tucano. Třeba i proto, že tento stroj k podobným účelům používá už námořnictvo, respektive SEALs.

Vím, je to ohrana písnička, ale proč to nezmínit: co takhle zkusit Američanům nabídnout L-159, které zastarávají v hangárech, a vykreslit je jako skvělé stroje pro COIN? A k tomu jim slíbit ještě něco… No, určitě by nás něco napadlo.

Náměstkyně ministra obrany USA Michèle A. Flournoy. Foto ministerstvo obrany USA, Gregory Jones, U.S. Army

Není to tak dlouho, co jsem psal o tom, že se Pentagon chystá na velké koncepční změny [Pentagon goes hybrid (probably)], které by se měly ve formální podobě objevit příští rok v Quadrennial Defense Review. Samozřejmě jde o hybrid warfare, které začíná být na ministerstvu obrany podobně často používaným slovem jako counterinsurgency.

Jedním z hlavních tahounů formulace a prosazování tohoto konceptu do praxe je bývalá akademička Michèle A. Flournoy, nyní náměstkyně ministra obrany pro politiku, jinými slovy, „dvojka“ v Pentagonu. V sobotu o ní vyšel výborný profil v The New York Times: A Pentagon Trailblazer, Rethinking U.S. Defense. Mimo jiné se v něm praví:

Now one of the most senior officials at the Pentagon, with the title of under secretary of defense for policy, she holds the job considered the “brains” of the building. Her portfolio includes matters like Iraq and Afghanistan and pirates off the Horn of Africa, but her immediate task is the sweeping military strategy reassessment, called the Quadrennial Defense Review, which the Pentagon is required by Congress to produce every four years.

A zajímavé je, že oči jí otevřela Evropa, konkrétně, kdo by to řekl, Belgie:

Ms. Flournoy, who served in a lower-level Pentagon policy job in the Clinton administration and is sometimes mentioned as a years-from-now possibility as the first female defense secretary, said she began to make the transition from beach volleyball to throw weights when she spent a summer in Europe as a high school exchange student. “It was Belgium, of all places,” she said. “It was like opening up my eyes to the rest of the world.”

A právě Michèle Flournoy spolu se Shawnem Brimleyem (stratég z úřadu ministra obrany) napsala zajímavý textík do červencového čísla Proceedings Magazine, který vydává U.S. Naval Institute. Článek se jmenuje The Contested Commons a autoři v něm popisují hrozby, kterým budou Spojené státy a jejich spojenci čelit a návrhy na to, jak se s nimi vypořádat. Časopis námořnictva je správné místo k otištění takového textu. Ještě by jej nebylo od věci otisknout v časopisu letectva a pak ve všech tiskovinách vydávaných ozbrojenými silami spojenců z NATO.

Text je to poměrně krátký a snadno čitelný, a tedy i snadno pochopitelný. Spojené státy budou čelit třem výzvám:

First, as rising nations and non-state actors become more powerful, the United States will need to pay more attention to emerging risks associated with the global commons, those areas of the world beyond the control of any one state-sea, space, air, and cyberspace-that constitute the fabric or connective tissue of the international system. A series of recent events-including anti-satellite missile tests, piracy in the Gulf of Aden and off the east coast of Africa, and attacks in cyberspace-highlight the need for the United States to work with its allies and partners to maintain relative peace and stability throughout the global commons.

Second, America’s continued advantages in traditional warfighting provide powerful incentives for our adversaries to employ a mix of traditional and irregular approaches that span the range of conflict. The 2007 Maritime Strategy was correct to conclude that modern wars are „increasingly characterized by a hybrid blend of traditional and irregular tactics, decentralized planning and execution, and non-state actors using both simple and sophisticated technologies in innovative ways.“ Defense Secretary Robert Gates has written that „one can expect a blended high-low mix of adversaries and types of conflict . . . being employed simultaneously in hybrid and more complex forms of warfare.“

Third, as trends ranging from the economic crisis to climate change and globalization continue to put pressure on the modern state system, the number of chronically weak or outright failing states will likely increase. For example, the same factors that may engender the rise of new great powers may also accelerate the decline of other states that-by virtue of poor leadership, economics, and/or geography-are unable to adapt to a new era and meet the basic needs of their populations. Conflict in the 21st century is at least as likely to result from problems associated with state weakness as from state strength.

A co z toho vyplývá pro USA a jejich spojence?

First, barriers to entry for both state and non-state actors to develop and field capabilities that can pose challenges to U.S. and allied freedom of action will lower substantially over time. The proliferation of knowledge and technology will allow an increasing number of state and non-state actors to deploy anti-access capabilities and high-end asymmetric technologies that can put allied infrastructure at risk and hamper U.S. power projection.

Second, rising powers will not likely be content to simply acquiesce to America’s role as uncontested guarantor of the global commons. Countries such as China, India, and Russia will demand a role in maintaining the international system in ways commensurate with their actual or perceived power and national interests. Such demands are already occurring, from declarations of interest in space capabilities, to indications that the Indian and Arctic oceans will become new global centers of gravity.

A jak nejisté budoucnosti čelit? Go hybrid. Jen kdyby to bylo tak snadné…

Voják První pěší divize v irácké Bákubě (2005); foto autor

Před několika lety směřovala letadlová loď Abraham Lincoln k Iráku, kde se měla zapojit do bojových operací. Najednou dostala jiný rozkaz – přesunout se k Indonésii, kde se stala velitelstvím pro americkou pomoc regionu postiženého ničivým tsunami. To je jeden z příkladů, kdy se jakákoli jednotka, jakýkoli kontingent, musí přizpůsobit potřebám, které se najednou objeví. List The New York Times v této souvislosti cituje šéfa námořních operací admirála Garyho Rougheada:

When I send a carrier strike group forward, or when I send an amphibious ready group forward with a Marine Expeditionary Unit on board, I don’t know what they are going to end up doing. Therefore, the way that we view our training, the way that we view our capabilities, has to be packaged for this range of actions.

V nadcházejícím Quadrennial Defense Review by proto měl být kladen velký důraz na tzv. hybrid warfare, což je jednoduše řečeno mix konvenčních a nekonvenčních operací. A na hybridní prostředí a operace se musejí připravit ozbrojené síly, pokud chtějí být úspěšné při vedení operací v 21. století. Zatímco v případě Iráku a Afghánistánu převládá koncept Irregular Warfare (IW a counterinsurgency, resp. counterterrorism) v dalších konfliktech tomu tak být nemusí. Lépe řečeno, panuje přesvědčení, že konflikty v tomto století budou vyžadovat od vojenských sil, aby se byly schopné přizpůsobit jakémukoli nepříteli a jakékoli změně taktiky.

Ozbrojené síly proto musejí být připravené na konvenční střety s národními armádami, stejně jako na vedení protipovstaleckých operací, být připravené čelit útokům na počítače, oslepení satelitů, na útoky raketami, ale i nástražnými výbušnými systémy a musejí být schopné čelit propagandě v médiích a na internetu. A tak by se dalo pokračovat. Jak píše Thom Shanker ve zmiňovaném textu v New York Times:

The new strategy has broad implications for training, troop deployment, weapons procurement and other aspects of military planning. In officially embracing hybrid warfare, the Pentagon would be replacing a second pillar of long-term planning. Senior officials disclosed in March that the review was likely to reject a historic premise of American strategy — that the nation need only to prepare to fight two major wars at a time.

Základem hybrid warfre je flexibilita, schopnost nižších stupňů jednat samostatně a výcvik, výstroj a výzbroj, které umožní čelit nenadálým situacím. Samozřejmě, není možné se připravit na vše, ale pokud se podobný trend začne v Pentagonu prosazovat, neobejde se to bez radikálních změn v systému a zejména v myšlení. Přípravou doslova na všechny možné typy konfliktů budou spokojeni jak zastánci IW, tak ti zákonodárci a lidé v Pentagonu, kteří tvrdí, že příznivci COIN to přehánějí, protože nikde není psáno, že další konflikty budou vypadat jako Afghánistán a Irák. Ministr obrany Robert Gates to vyjádřil na minulý týden tiskové konferenci vcelku jasně:

It derives from my view that the old way, of looking at irregular warfare as being one kind of conflict and conventional warfare as a discreet kind of warfare, is an outdated concept. And my belief, that conflict in the future will slide up and down a scale, both in scope or scale and in lethality. And we have to procure the kinds of things that give us — the kinds of equipment and weapons that give us the maximum flexibility, across the widest range of that spectrum of conflict.

Dosti konkrétně zpracovává úvahy o hybrid warfare americká pěchota. Její představitelé musejí podle náčelníka štábu generála George Caseyho „kompletně změnit“ myšlení a učinit z hybrid warfare středebod, ze kterého budou vyvěrat všechny plány a zbrojní programy. Alespoň tak to píše v dokumentu z konce května, jehož části zveřejnil 22. června InsideDefense. Casey píše, že pěchota se musí zbavit „zaměření“, které se zrodilo během Studené války. Tzv. „symetrická pěchota“ („balanced Army“) musí být „všestranná, expediční, agilní, smrtící, udržitelná a interoperabilní“:

It is our strategic estimate, supported by our experience over the last two decades, that for the foreseeable future we need a multi-weight force, composed of infantry [brigade combat teams] augmented with protected vehicles, Stryker BCTs and armored BCTs — forces of high mobility and robust protection to meet 21st-century security challenges.

Splnění těchto velkých cílů bude (alespoň u pěchoty) záviset do značné míry na úspěšném prosazení tzv. Army Force Generation Process. Jde o proces, který je určen k řízení sil a k zajištění potřeb pěchoty. Jednotky by měly procházet třemi fázemi přípravy: 1) Reset/Train Force Pool (období po návratu z mise, úkolem jednotek je reorganizace, nafasování nového materiálu, doplnění stavů a výcvik; v této fázi jsou jednotky použitelné při pomoci civilním orgánům při zvládání krizových stavů), 2) Ready Force Pool (probíhá příprava na mise a společný výcvik pro budoucí operace, tyto jednotky mohou být nasazené v neočekávaných operacích) a 3) Available Force Pool (jednotky jsou připravené na nasazení kdekoli na světě). Důležitou součástí je i modularita, tzn. schopnost „poskládat“ ty síly, které jsou potřebné pro splnění daného úkolu.

Výše uvedené bude samozřejmě klást velké nároky na logistiku, nicméně dle Caseyho dokumentu by nemělo jít o nesplnitelný úkol. Uvažuje se o „uvolnění vazby“ mezi jednotkou a materiálem, který používá. To znamená, že jednotka by byla vybavována materiálem, jaký je potřebný pro danou misi:

We can extend this versatility by rethinking the composition of our Army Prepositioned Stocks (APS), ensuring that they contain a wide range of capabilities, to include those that increase the survivability of infantry BCTs within an improvised explosive device environment. In this way, we can ensure our forces are fully prepared for the broadest range of challenges.

Výše uvedené úvahy dle všeho přecházejí z teorie v praxi a měly by se začít v amerických ozbrojených silách  naplňovat. Dá se očekávat, že pokud koncept hybrid warfare „nenarazí“ na nepředpokládané překážky, bude se zvyšovat tlak USA na spojence, aby se přizpůsobili. To bude patrné zejména při nasazování sil v budoucích operacích. Ozbrojené síly spojeneckých zemí by se na to měly připravit. Navíc, tento flexibilní přístup „dává smysl“ a může být přínosný například i pro Armádu České republiky, která doposud deklaruje zájem na vysílání sil do zahraničních misí. Schopnost „modulárně“ skládat síly, adekvátní výcvik, zajištění vojáků a zejména flexibilita v logistice bude klíčem k udržitelnosti a nasaditelnosti, například v Africe a dalších regionech. Kromě jiného by to ovšem znamenalo radikálně změnit systém nejenom nákupů, ale i vševojskových zkoušek a „administrování“ výzbroje a výstroje atp.