Příspěvky označené radar

Radar v Turecku a vztahy s Izraelem

AN/TPY-2 (X-band) je mobilní (předsunutý) radar důležitý pro sběr dat potřebných k sestřelení nepřátelských raket; Foto MDA

Po oznámení ALTBMD byl jedním z problémů umístění amerického AN/TPY-2 (X-band) radaru v Turecku. Jedná o plně mobilní tzv. předsunutý radar důležitý pro sběr dat potřebných k sestřelení nepřátelských raket. Radar je schopný detekovat a rozpoznat velmi malé předměty na velkou vzdálenost. Některé zdroje ho uvádějí jako největší transportovatelný radar na světě.

A senior U.S. defense official said the goal was to have the AN/TPY-2 radar in place in Turkey before the end of this year. A site has already been identified for the radar at a Turkish military installation. The senior defense official declined to identify its location. Negotiations with Turkey over hosting the radar started earlier this year and picked up pace in June.

Turecká zahraniční politika minimálně za poslední dva roky je velmi suverénní, jelikož se země snaží být mocenským hegemonem ve svém regionu. To se například projevuje na vztazích s Izraelem, které jsou nyní na velmi špatné úrovni, nejhorší od druhé světové války. Turecká zahraniční politika směrem k Iránu je naopak přátelská a tyto dva státy spolu vycházejí dobře, i když poslední dobou také jsou otřeseny. Zajímavé je zmínit, že pro tureckého premiéra Erdogana je umístění radaru v Turecku důležité pro celý region. Írán samozřejmě možné umístění radaru v Turecku nevítá a je jím „znepokojen“ Neopomíná zmínit, že na tento krok Irán odpoví, a toto rozhodnutí pomůže především Izraeli, či jiným zahraničním silám v regionu.

Samotné Turecko zažívá velké změny ve svém vnitropolitickém systému, které se odrážejí samozřejmě i navenek. Role kdysi velmi mocné turecká armády se rapidně snižuje (což na druhou stranu pomáhá demokratizovat turecký politický systém), jenže právě armáda má v moderní historii Turecka nezastupitelnou roli – reprezentuje sekulární Turecko. Mimo informace či data nashromážděné tímto radarem nebude aliance moci sdělit státům, kteří nejsou členy NATO. Tímto nečlenem je míněn především stát Izrael, jelikož Turecko zaujímá k této aktivitě, tedy poskytovat data z tohoto radaru Izraeli, negativní stanovisko.

Turkey’s increasingly chilly relationship with Israel had also been an element in the prelude to Turkey’s participation in the NATO missile shield. Some officials in Turkey had feared that information collected by the radar site might be shared with Israel. It was unclear from the announcement on Friday whether those fears had been addressed.

Protože není známa platná varianta smlouvy upravující umístění radaru v Turecku, můžeme se pouze domnívat o jejích podmínkách. Ostatně tyto a další výtky (a doporučení) obsahuje dopis z července 2011 adresovaný Hillary Clintonové a Leonu Panettovi podepsaný dvěma republikánskými senátory Jon Kylem a Markem Kirkem. Tito senátoři mimo jiné například požadují písemné záruky od turecké vlády, že radar bude obsluhován pouze americkými vojáky, bude fungovat 24 hodin 7 dní v týdnu a zejména, že data plynoucí z radaru budou poskytována státu Izrael. Proto umístění radaru v Turecku bude ještě nejspíše tématem americké vnitropolitické diskuse. Zatím pouze víme, že Turecko s umístěním souhlasí.

, , , , , , ,

Žádné komentáře

Kdo jen za to může (ČR a radar 2006-2009) – část 2.

Toto je pokračování první části komentáře k analýze společnosti Ivan Gabal Analysis & Consulting a think tanku Prague Security Studies Institute s názvem „Zvládla Česká republika jednání o protiraketové obraně v letech 2006-2009?“.

Námořní radar kmitočtového pásma X, pozemní verze měla stát v České republice; Foto MDA

Autoři přeceňují roli Ruska. Jistě, výhrůžky a minimálně verbální pomoc odpůrcům radaru mohly sehrát svou roli. Na druhou stranu, stejně tak mohly v řadě lidí, kteří se stavěli k rozšíření protiraketové obrany do Evropy odmítavě či zdrženlivě vyvolat kvůli negativním historickým zkušenostem a tedy negativnímu obrazu Ruska, pochybnosti o správnosti jejich postoje. Nechci tento argument podceňovat ani přeceňovat, ale neexistují relevantní výzkumy, které by opravňovaly přikládat „ruské hře“ velký význam“.

Lze naprosto s autory souhlasit v tom, že část českých politiků formulovala potřebu radarové stanice jako zabezpečení proti Rusku, kdežto jiní ji odmítali, kvůli tomu, že by mohla být využita protirusky. Jako poněkud problematičtější vidím následující bod:

České ani americké administrativě se nepodařilo tuto ruskou politickou ofenzivu zastavit a odvrátit. Ruský tlak byl jedním z faktorů, které ovlivnily i rozhodnutí nové americké administrativy o přehodnocení projektu PRO [protiraketové obrany, pozn. OWOP]. Ukázaly se ambice Ruska ovlivňovat bezpečnostní politiku v celém regionu střední Evropy.

Ambice Ruska ovlivňovat politiku v tomto regionu rostou od druhé poloviny 90. let a jsou zcela přirozené. To znamená, že si je musíme uvědomovat a čelit jim, ale nikoli výhradně s pomocí Spojených států. Nebyl to ani tak ruský tlak, který vedl Baracka Obamu k přehodnocení projektu, jako spíše přesvědčení, že je potřeba změnit zahraniční politiku jako takovou (a teď Obamovy představy ani kroky nikterak nehodnotím). Protiraketová obrana pro Baracka Obamu nebyla nikdy významná a když už, pak pouze jako příhodný nástroj k prosazení „vyšších cílů“, který však kdyby nebyl, tak by nebyl a našel by se jiný.

Česká vláda se navíc

přiklonila ke konceptu PR a přesvědčovací komunikace namísto otevřené domácí bezpečnostní debaty. PR komunikace zůstala argumentačně mělká a jednosměrná. Veřejnost sama pociťovala nedostatek informací a debaty o projektu.

Vytvoření funkce vládního zmocněnce nebylo šťastným krokem, ani zvolený PR způsob. To je neoddiskutovatelné, stejně jako to, že obecně česká vláda toho více v této otázce nezvládla, než zvládla. Co mi v analýze ovšem zcela chybí je širší popis, jak celý projekt zpackala americká vláda – počínaje laxním přístupem, přehlíživostí k dynamice vnitřních procesů v Česku až po naprostou neznalost místních reálií (v tom je souvislost mezi názvem analýzy a americkou vládou). Velice často to vypadalo, že radar chce česká vláda mnohem více než Američané, což samozřejmě její úsilí poškozovalo a vedlo k nařčení z „patolízalství“. A to jaksi v této zemi nikomu moc nepomůže. Aby nedošlo k mýlce, tím chci říct, že namísto, aby americká administrativa ve správnou chvíli české vládě pomohla, spíše ji svou nečinností, nebo špatnou aktivitou ve špatný čas podrážela nohy.

Autoři mají pravdu, že rozhodování o zahraničně-bezpečnostním směřování ČR by se mělo opírat o širší odborný a politický konsensus. Bezpečnostní diskuse má v této zemi naprosto tristní charakter. Ale na druhou stranu, vzhledem k nezájmu politiků i veřejnosti o bezpečnostní témata, respektive ke zneužívání bezpečnostních otázek k politickým hrám, je zmiňovaný konsensus reálný? Jak by měl vypadat? Kdo by měl určovat témata? Jak by měl být konsensus zakotven v dokumentech? A jak zajistit, aby tyto dokumenty měly nějakou váhu a nebyly jen dalším z mnoha trhacích kalendářů v Česku?

Analýza opět správně popisuje, že jednání o protiraketové obraně mělo mezirezortní charakter, pro který byly typické neschopnost a neochota koordinace, chybějící strategie a vymezení konkrétních odpovědností (podobné je to mimochodem s českým Provinčním rekonstrukčním týmem). Ale pochybnosti může jeden mít o nutnosti existence centrálního strategického pracoviště,

které by poskytovalo vládě i parlamentu expertní stanoviska, doporučení a odpovědi na komplexní bezpečnostní otázky. Tento nedostatek zůstává jedním nepřekonaných důsledků doby, kdy jsme o své bezpečnosti a strategických otázkách nemohli samostatně rozhodovat. Jde o vážnou překážku spolupráce se spojenci.

Když nefungují dobře stávající úřady, je účelné vytvořit úřad nový? Jakou by mohlo reálně mít takovéto strategické pracoviště pravomoc a vliv? Pochybuji, že by jeho vznik sám o sobě zlepšil koordinaci – pokud by totiž politici a byrokracie měli zájem a vůli, už by prosadili koordinaci stávajících institucí. Pokud jim obojí chybí, nový úřad nijak koordinaci nepomůže, naopak se zapojí do rivality všech. Ba co víc, pravděpodobně by se stal spíše novým Nejvyšším kontrolním úřadem, než RANDem. A docela by mně zajímalo v čem konkrétně je neexistence této instituce „vážnou překážku spolupráce se spojenci“?

S velkou částí bodů v Závěrech – doporučeních analýzy se dá i souhlasit, byť působí spíše proklamativně, než aby přicházely s konkrétními návrhy na zlepšení (zahájení debaty nepokládám za konkrétní návrh, protože k tomu musejí být vždy dva a musejí se být ochotni střídat, což, jak ukázala ne-debata o radaru, se snáze řekne, ale hůře udělá). Obzvláště s popisem bídného fungování parlamentu a odpovědných výborů. Souhlasit se dá i s tím, že se bezpečnostní debata nesmí zužovat na PR komunikaci a přenášet na mediální agenturu. Ale nejsem si jist, že

V podmínkách tvrdé vnitropolitické konfrontace a evidentního zahraničního nepřátelského tlaku proti projektu to byla asi nejvážnější chyba české exekutivy v projektu protiraketové obrany.

Podtrhuji slovo „nejvážnější“. Hodit vše na Klvaňu by bylo příliš snadné. Větší chyby byly, podle mně, v přesvědčení jak českých, tak amerických proponentů, že se to zde „podaří převálcovat“ a v neexistenci plánu B. Když se ukázalo, že „převálcovat“ se to tady nepodaří, pak teprve vynikla bezradnost vlády, která se ocitla v defenzivě. A tento dojem z proponentů radarové stanice na úrovni politické vydržel až do konce, kdy projektu v dané podobě uštědřil ránu z milosti Barack Obama.

, , , , , , ,

1 komentář

Kdo jen za to může (ČR a radar 2006-2009) – část 1.

Odpálení cvičného cíle v rámci testu Obrany proti raketám ve střední fázi letu (2010); Foto Missile Defense Agency

Když Barack Obama loni na podzim vytáhl premiéra Fischera z kanafasu, aby mu oznámil, že radar protiraketové obrany nikdo v Česku stavět nehodlá, skončila z bezpečnostního hlediska jedna zajímavá etapa v historii této země. Veřejnost i politici vesměs udělali za otázkou protiraketové obrany tečku – jak jinak si vysvětlovat naprosté mlčení kolem úvah o budování nového štítu, kolem debat o ochotě jiných zemí podílet se na budování štítu a o rozšiřování obrany na úroveň NATO, popřípadě EU? Akademici a bezpečnostní experti však žádnou tečku neučinili a snaží se nalézt příčiny „selhání“ a chyb, které se staly v době vyjednávání.

Samozřejmě, záleží vždy na tom, koho člověk poslouchá a čí analýzy čte. Ti, kteří byli přesvědčeni, že projekt protiraketové obrany je americký unilaterální výmysl, který A) nebude nikdy funkční, B) nikdy nedosáhne žádoucího účinku – odstrašení a C) vážně naruší stabilitu mezinárodního prostředí, si jsou jisti v tom, že ukončení „námluv“ bylo nevyhnutelné a že by se tato země do podobného „dobrodružství“ už nikdy neměla pouštět. Naopak ti, kteří rozmístění elementů protiraketové obrany v Evropě a především v České republice podporovali, považují Obamovo rozhodnutí přehodnotit architekturu deštníku za katastrofální a co víc, snaží se zanalyzovat selhání české vlády v průběhu vyjednávání, aby vysvětlili, jaké byly příčiny, že se rozmístění nepodařilo prosadit a jaké byly příčiny odporu veřejnosti.

Do druhé kategorie patří i pár dnů stará analýza společnosti Ivan Gabal Analysis & Consulting a think tanku Prague Security Studies Institute nazvaná „Zvládla Česká republika jednání o protiraketové obraně v letech 2006-2009?“. Její odpověď samozřejmě zní, že česká vláda svou roli nezvládla. Jako zastánce budování euro-amerického protiraketového štítu musím se závěrem analýzy a s některými výtkami souhlasit. Ne však se vším a některé námitky představím v tomto a následujícím textu.

Analýza má tři části – Vývoj a charakter vnitropolitické debaty, Manažerské zvládnutí projektu a Zvládnutí mezinárodního rámce projektu. Autoři jakoby předpokládali, že byla možná debata o rozmístění prvku protiraketové obrany v Česku, že bylo možné získat podporu odborné i laické veřejnosti pro projekt a že bylo možné dosáhnout politický konsens. Pod tímto úhlem analyzují činnost vlády a parlamentu. Vypichují třeba populismus a ideologičnost, které začaly převládat a polarizovat jak politickou scénu, tak veřejnost a roli Ruska, které hrálo svou zastrašovací hru.

Má první námitka se týká právě tohoto předpokladu. Racionální debata (přesně komunikace, kdy se minimálně dva aktéři střídají v argumentaci) o rozmístění radaru v Česku byla předem z řady důvodů vyloučena:

  1. téma radaru bylo spojováno s příslušností k levici, či pravici (kvůli polarizované předvolební kampani, jak správně zmiňují autoři analýzy);
  2. vzhledem tedy k tomu, že nikdy nešlo o „podstatu“, ale o „barvu“, nemohla ani proběhnout širší a relevatnější diskuse o bezpečnostních hrozbách (mimo akademické kruhy, které ovšem měly na debatu nulový vliv);
  3. dobrým příkladem byly časté stížnosti veřejnosti na nedostatek informací; ve skutečnosti šlo podvědomou lež, která měla vyřešit nekonzistentnost a zastřít neobjektivnost – informací byl dostatek, ale naplno se zde projevila kombinace „confirmation bias“ (asi bych přeložil jako „sklon k utvrzování se“) a „kognitivní konzistence„. Podstatou „confirmation bias“ je tíhnutí k selektivnosti při zpracovávání informací – snažíme se utvrdit v tom, o čem jsme přesvědčeni a naopak přehlížíme informace, které by naše přesvědčení mohly narušit. A co víc, investujeme mnoho kognitivního kapitálu do toho, abychom jakékoli informace odporující našemu přesvědčení zpochybnili namísto toho, abychom s nimi racionálně pracovali a popřípadě pozměnili své názory. Podstatou „kognitivní konzistence“ je zase to, že naše přesvědčení, postoje a názory musejí být konzistentní a že nekonzistence působí jako podnět, který nás motivuje k jejich změně. Dosažení konzistence je naprosto subjektivní a navíc nemusí odpovídat ideologické orientaci.Většina příznivců levice, zvláště voličů Jiřího Paroubka (o komunistech nemluvě) a lidí, kteří nesnášeli George W. Bushe (a že jich tehdy bylo hodně…), nemohla být po radar a pouze se ve svém přesvědčení utvrzovala a přizpůsobovala jej, své postoje i názory (výše popsané se dá vysledovat, byť význam konzistentnosti/nekonzistentnosti nemusí být dominantní, protože jak tvrdí někteří odborníci, nekonzistentnost je v reálném světě častější, než teorie připouštějí). Jinými slovy, i kdyby se vláda, média a odborníci přetrhli, jenom velice těžko by došlo k minimální změně postojů odpůrců radaru;
  4. politická scéna a veřejnost byly natolik polarizované, že jakýkoli náznak debaty o protiraketové obraně byl okamžitě zideologizován (každý účastník obdržel „nálepku“) a následný průběh „diskuse“ byl o mlácení se po hlavách fascikly „argumentů“ a nikoli o naslouchání a obrušování postojů (důvody viz výše), jak je tomu obvykle v takzvané konstruktivní debatě;
  5. téma radaru nebylo pro veřejnost, vyjma „nálepkování“ a tudíž příslušnosti k jedné či druhé skupině, jakkoli významné a jelikož chyběl byť elementární pocit ohrožení balistickými raketami, nemohla se vést ani racionální debata o těchto ohroženích;
  6. téma radaru nebylo významné ani pro politickou scénu s následujícími výjimkami – pro levici to byl prostředek vymezení se vůči vládní koalici a k získávání podpory (většinově pragmatický přístup, i přesto, že například v sociální demokracii jsou lidé, jejichž odpor je propracovaný a má intelektuální základ, viz Lubomír Zorálek); pro pravici to byl prostředek k vyjádření podpory transatlantické lince v rámci vládní diplomacie, vymezení se vůči nezodpovědnosti levice v bezpečnostní oblasti a k mobilizaci stoupenců proti hrozbám zvenčí (taktéž pragmatický postoj, byť opět, menšinově, se mezi stoupenci vyskytují lidé, jejichž postoj má intelektuální základ, je propracovaný a vyjadřuje jejich ideové postoje);
  7. volání po věcné debatě s veřejností o vážných bezpečnostních tématech je, v případě, kdy neexistuje pocit přímého ohrožení, nenaplnitelným snem intelektuálů.

Dokončení zítra

, , , , , , ,

Žádné komentáře

S radarem a bez radaru – ohlédnutí 2002-2009

Foto MDA

Předem se musím omluvit, že od chvíle, kdy Barack Obama oznámil, že radar v Česku stát nebude, jsem se tomuto tématu na OWOP nevěnoval.  A to i přesto, že se protiraketovou obranou zabývám už přibližně deset  let. Má to dva důvody: 1) pracovní vytížení, kdy jsem se musel událostem kolem radaru věnovat zpravodajsky v Týdnu a 2) měl jsem pocit, že se k tomuto tématu vyjádřil snad úplně každý; raději jsem četl názory ostatních, přemýšlel a hledal, co bych mohl ještě dodat. A popravdě, není toho mnoho. Na druhou stranu Obamovo rozhodnutí není pro čtenáře OWOP takovým překvapením, už v minulých měsících jsem několikrát psal, že pravděpodobnost rozmístění radaru je stále nižší.

Strávil jsem také docela dost času pokusem zrekonstruovat to, co se odehrávalo při vyjednávání o radarové základně v letech 2002-2009. Výsledek vychazel tento tyden od středy do pátku na serveru tyden.cz. Texty by mohly být samozřejmě mnohem delší, ale na internetu by je těžko někdo učetl. Přesto myslim, že i na relativně malém prostoru má toto ohlédnutí svůj velký význam. Minimálně proto, že člověk v průběhu posledních let na mnohé zapoměl a tak si to může připomenout a znovu o jednotlivých událostech přemýšlet z hlediska historie, nikoli současnosti.

Seriál se jmenuje Dohadování o radaru:

  1. část vyšla pod názvem oťukávání 2002 až 2006 a zabývá se rozhovory, které vedl tehdejší ministr obrany Jaroslav Tvrdík, utajenými výměnami dat a konstruktivním přístupem sociálních demokratů, díky kterému se USA rozhodly o vybudování radarové stanice v Česku. (Obzvlášť doporučuji video na konci této části, ve kterém Lubomír Zaorálek vysvětluje, proč Jiří Paroubek otočil).
  2. část vyšla pod názvem vyjednávání 2006-2008 a popisuje moment, který negativně ovlivnil vztahy mezi ODS a ČSSD a potažmo i postoj sociálních demokratů k radaru, kdy výkonná rada ODS smetla ze stolu dohodu o velké koalici (v rámci této dohody měl být Jiří Paroubek ministrem zahraničí). Taktéž se zabývá složitými vyjednáváními o slovíčka ve smlouvě s Američany.
  3. část se jmenuje krach 2008-2009 a popisuje cesty poslanců za radarem, marné snahy přesvědčit veřejnost, schůzky Jiřího Paroubka s vlivnými kongresmany a politiky a oznámení prezidenta Baracka Obamy, že radar nebude.

Chystám se už několik dnů na napsání většího textu na OWOP o radaru a protiraketové obraně v angličtině, ale nějak nemůžu pořád najít čas. Tak zatím vám nabízím jeden e-mail, který dostal můj kamarád (díky Karle) ze Spojených států. Jedná se zčásti o reklamu a zčásti o vyjádření nespokojenosti konzervativců s Obamou. A rozhodnutí o radaru jim dodalo další munici.

E-mail dorazil od Paula Wisseho, který pracuje/vlastní/spoluvlastní (nevím a je to vcelku jedno) server s názvem PatriotWebStores, kde najdete hromady antilevicových a antiObamovských triček. Na jednom z nich je vyobrazena karikatura Obamy a pod ní je nápis Zrada. Zde je pro zajimavost zmiňovaný e-mail, kterým se patriot Wisse omlouvá za Obamu:

My name is Paul Wisse and I am a citizen of the USA.  I have been to The Czech Republic and found it to be a lovely country with wonderful people.
I want to apologize for our president’s betrayal of the Czech people by abrogating the missile defense treaty.  The craven cowardice and appeasement of the Russians is inexcusable.  Please be assured that many Americans disagree with our president on this (and many issues) and recognize The Czech Republic as one of our staunchest allies.
We are also very aware of the Czech’s brave struggle against historic Russian and Soviet aggression.  Many of us are mindful of the Munich betrayal, Prague Spring, and the roughly 50 years of Soviet occupation.  As your allies we have the obligation to help The Czech Republic remain safe from external threats whether they come from Russia itself or its allies like Iran.
As you are no doubt aware, there have been many protests this summer in America against the policies of the current administration.  We hope to change the makeup of our Congress in 2010 and we will be working very hard to defeat Obama in 2012.  Please bear with us, in time we will have a stronger president who will work with, rather than against our allies and we promise never to forget The Czech Republic and our other true friends in Central and Eastern Europe.

, ,

Žádné komentáře

Rusko: zrušení radaru zas tolik neznamená

Rozhodnutí Obamovy administrativy o zrušení (či jenom odložení?) vybudování dvou prvků protiraketového štítu ve střední Evropě vyvolalo řadu, v některých případech dosti vzrušených, diskusí. Mnohá média za hlavní pohnutku amerického rozhodnutí považují Rusko, respektive ruské námitky vůči americkému plánu a Washingtonem údajně pociťovanou nutnost zlepšit vzájemné vztahy.

V souvislosti s výrokem mluvčího iniciativy Ne základnám, Jana Májíčka, jenž se ve čtvrtečním vysílání ČT nechal slyšet, že ve vztazích USA–Rusko lze Obamovo rozhodnutí považovat za naprostou změnu, jež povede k významnému zlepšení vztahů,  snad bude zajímavé podívat se na první komentáře ruské strany.

Stálý velvyslanece Ruska v NATO, Dmitrij Rogozin, jehož je bez nadsázky možno považovat za jednoho z nejvýznamnějších ruských „jestřábů“ ve svém článku „Ledy se pohnuly“ pro Rossijskuju Gazetu uvedl, že žádný důvod k jásání není. Zaprvé proto, že Američané projekt nezrušili, ale pouze odložili. Zadruhé proto, že k rozmístění zmíněných prostředků může dojít někde jinde, například na Balkánu. Zatřetí proto, že Američané nikdy nic nezruší jen proto, že si to přeje veřejné mínění v cizině, zatímco vždy budou chránit své bezpečnostní zájmy.

Rogozin proto doporučuje nejásat, a vyzývá ruskou diplomacii, aby aktivně vstoupila do jednání mezi Washingtonem, Prahou a Varšavou, protože ruský zájem ještě stále nebyl plně realizován a Moskva musí zůstat ve hře:

„Но поскольку эти вопросы затрагивают интересы не только Вашингтона, Праги и Варшавы, но и наши интересы, так как речь шла о возможности разместить радары и антиракеты в Балтийском регионе, непосредственно вблизи наших границ, то нам бы хотелось, чтобы диалоги, которые велись в треугольнике Вашингтон – Прага – Варшава, стали доступны нам. И мы хотим получить официальное подтверждение, что российские абсолютно оправданные озабоченности в данном решении учтены.“

Na jiném místě téhož listu najdeme komentář Jevgenije Šestakova, v němž autor nikterak neskrývá škodolibou radost nad tím, jak Washington „vyběhl“ s Čechy a Poláky, zatímco Moskva byla předem informována.  Jeho text je velmi přesvědčivou ukázkou toho, jakým způsobem Moskva umí využívat rozporů pramenící z demokratické debaty uvnitř jednotlivých států, respektive diskusí v NATO či Evropské unii. Kremlu se nelze divit, že využívá všech dostupných prostředků k posílení své pozice, ale zarážející je, kolik Evropanů to odmítá vzít na vědomí.

Ze všeho nejvíce se však autorovi zamlouvá fakt, že nový nájemník v Bílém domě konečně začal Moskvu považovat za nejdůležitějšího partnera v Evropě.

Уже известно, что администрация Обамы готовит новый компромиссный план размещения американских вооруженных сил в Европе, из которого будут исключены пункты, вызывавшие раздражение России. Ранее стало известно о секретном письме, которое глава Белого дома направил президенту Дмитрию Медведеву. Если верить американским СМИ, в нем предположительно говорилось о готовности Белого дома полностью отказаться от размещения элементов противоракетной обороны в Восточной Европе, если Москва поможет в сдерживании иранских ядерных амбиций. Все эти шаги говорят о понимании Вашингтоном важности хороших отношений с Россией. В повестке дня российско-американских переговоров стоят такие вопросы, как заключение нового договора по стратегическим наступательным вооружениям, борьба с распространением ядерного оружия и сотрудничество по афганской тематике. В то же время бывшие страны соцлагеря слишком ревниво относятся к развитию диалога между Россией и США. И по старой памяти пытаются диктовать Белому дому, что тому следует делать и как себя вести в отношениях с Москвой, забывая, что у Америки уже новый, куда более прагматичный лидер.

, , , ,

Žádné komentáře

Porcování protiraketové obrany

U.S. Air Force photo by Airman 1st Class Robert Richardson

Letoun F-15C amerického letectva během kontroly; Photo U.S. Air Force - Airman 1st Class Robert Richardson

Systém protiraketové obrany se z fáze budování znovu vrací do fáze úvah o různých alternativách. Samozřejmě, s tím, co je už rozmístěno (to znamená antirakety v silech na Aljašce a v Kalifornii) se už moc neudělá. Ale Missile Defense Agency (MDA) je postižena jak nižším zájmem politiků o tento projekt, tak škrty, které se provádějí v rozpočtu a zároveň i procesem, kdy se jednotlivé složky snaží získat z rozpočtu finance na nové projekty. Respektive, buď na nové a nebo se snaží zachránit peníze ze zrušených projektů.

Podle DefenseNews poslal na začátku června náčelník štábu letectva Norton Schwartz dopis šéfovi MDA generálovi Patrikovi O´Reillymu s tím, že by nebylo od věci vypracovat studii o vyzbrojení strojů F-15 a F-16 speciální municí, která by umožňovala sestřelovat balistické rakety ve vzletové fázi nebo ve vyšší atmosféře. Není těžké odhadnout, proč má letectvo takový zájem na protiraketové obraně – ministr obrany Robert Gates už před několika měsíci oznámil zastavení projektu laseru umístěného na Boeingu 747, který měl sestřelovat nepřátelské střely. Mimochodem, jediný existující prototyp Boeingu vybaveného laseru pokračuje v testování. Podle MDA 6. a 13. června detekoval cvičný cíl, zaměřil jej, sledoval a poté „vypálil“ slabý laserový paprsek který měl simulovat zásah.

Ale zpátky k nově navrhovanému projektu letectva. Podle informací DefenseNews, by projekt měl vypadat následovně:

For high atmospheric interception, the paper suggested the Air Force consider a modified Terminal High Altitude Area Defense missile, a 1,500-pound version of an Army ground-based missile. For use lower in the atmosphere, the paper suggested using an Advanced Medium-Range Air-to-Air Missile designed to intercept shorter-range ballistic missiles. The missiles, according to the developer, Raytheon Co., would fit into any AMRAAM-capable fighter with minimum modifications.

Čechy – ať už příznivce či odpůrce protiraketové obrany – asi nejvíce zajímá, jestli zde bude stát radar či nikoli. Nikdo nechce dát jasnou odpověď, ale z různých náznaků je jasné, že Obamova administrativa se k projektu s nadšením nestaví, respektive je na žebříčku důležitosti někde hodně, hodně, hodně na chvostu. S výstižnými citáty přišla agentura AFP:

Deputy Defense Secretary William Lynn said the United States is focused on countering threats from Iran’s missile program, but indicated it may opt not to deploy missile defenses in Poland and the Czech Republic, which faces strong Russian opposition. “We think there are a number of ways to address that [Iranian] threat, one of the options is to deploy the missiles in Poland and the radar Czech Republic, and we are certainly evaluating that option as well as other possible options. “We have not made a decision to go forward with that at this point,“ he told the Senate Armed Services Committee.

Příští měsíc má jednat Barack Obama v Moskvě a jak podotýká AFP, ministr obrany Gates se nechal slyšet, že cítí novou ochotu Ruska pomoci s Íránskou hrozbou. Je tedy možné, že se Moskva a Washington dohodnou, což by znamenalo konec rozšiřování projektu tak, jak to plánovala předchozí administrativa George W. Bushe.

, , , , , ,

Žádné komentáře