Minulý týden přišlo ministerstvo obrany s představou přechodu na nový systém hodností k 1. lednu 2011. Odstartovala to zpráva na army.cz s titulkem: Novela zákona o vojácích z povolání: blíž k NATO i k tradicím. Informaci převzala většina českých deníků, například MfD zprávu otitulkovala jako Vojáci budou přešívat frčky, z armády zmizí štábní rotmistři nebo podporučíci.

Fakticky však o těchto změnách bylo rozhodnuto loni, když ve Sbírce zákonů vyšel zákon č. 272/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. O záležitosti kolem hodností psal na OWOP už na podzim 2009 Dušan Rovenský v článku Profesionalizace AČR aneb špatně připravený experiment. K tomu není potřeba moc dodávat. Co je ovšem zajímavé je argumentace, kterou Ministerstvo obrany zdůvodnilo potřebnost změn, a tím, kdo se za ministerstvo k věci vyjadřoval:

„Páteř každé armády tvoří poddůstojníci – lidé, kteří fakticky zajišťují chod armády. Tento sbor byl v roce 1999 v české armádě – až na vojáky v základní službě a v záloze – nahrazen rotmistry, a tím logicky chyběl. Byli jsme tak doslova armádou šarží,“ říká Robert Speychal z Vojenského historického ústavu.…
…Úprava zákona byla podle něj nutná. „V rámci NATO jsme byli anomálií, a „smál“ se nám celý svět. Když se například v Afghánistánu setkal dvacetiletý český podpraporčík s pětatřicetiletým americkým seržantem, skutečně to vypadalo dost podivně.“„Připravená hodnostní struktura lépe odpovídá té, která je obvyklá u většiny armád NATO, a zároveň i tradici vojenských hodností používaných od vzniku naší armády,“ říká a upozorňuje právě na nově zaváděné „rakvičky“, které se sice používaly pouze sedm let, zato však v období, které bylo pro tradice a historii československé armády obzvláště důležité – mezi léty 1930-1937.“Smyslem této dlouhodobě připravované změny je podle Speychala narovnat „nenormální“ stav, který nastal s koncem vojenské základní služby a který doposud nebyl adekvátně řešen.“

Kdo čekal, že se k věci vyjádří zástupci personalistů, musí být určitě zklamán. Vzpomínám si, že krátce po přijetí novely kolovaly po armádě grafické návrhy nových hodností. Nikde se však nedala sehnat analýza, co tato změna v armádě vyvolá, ačkoliv je jasné, že se jedná o dosti rozsáhlou operaci, na jejímž konci mohou být rozzářené oči profesionálních vojáků tetelících se štěstím, že jsme se posunuli blíže NATO, ale stejně tak velký propadák, kdy budou armádu opouštět „jednotlivé obratle a plotýnky“ z páteře armády, které budou nespokojené s degradací. Analýzu neobsahuje ani důvodová zpráva ke sněmovnímu tisku 752/0, pod kterým byla novela zákona o vojácích z povolání projednávána v parlamentu. Lze tu však alespoň zjistit, že skutečným důvodem novely je realizace jednoho z bodů Koncepce výstavby profesionální Armády České republiky.

Je docela zvláštní, že i po 10 letech v NATO, máme stále plná ústa NATO, přestože jsme to i my, kdo jsou NATO. Před více než 10 lety byla totiž změna hodností v české armádě zdůvodňována právě potřebou přizpůsobit se NATO. To dokládá například tento úryvek z článku Vladimíra Marka v časopise A-report 3/1998:

„…Zákon přináší nejen nové hodnosti – štábního rotmistra, štábního praporčíka a brigádního generála – ale i členění do hodnostních sborů podle hodností. …Uvedené změny jsou motivovány především snahou uvést do souladu naše hodnostní strukturu s hodnostními strukturami nejčastěji užívanými v armádách NATO.“

Jeden z tehdejších autorů zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, Mgr. Jiří Dluhoš, o rok později v A-reportu 10/1999 ke změně hodností uváděl:

„Důvodem navrhovaných hodnostních sborů rotmistrů, praporčíků, nižších důstojníků, vyšších důstojníků a generálů je rozlišení vojenských profesionálů od vojáků základní služby nejen po stránce práv, povinností, a průběhu služby, ale i odlišení hodností a současně s tím i uvedení hodnostní struktury našich ozbrojených sil do souladu s hodnostmi, které nejčastěji používají v armádách NATO.“

Paradoxem dnešních i minulých změn v hodnostní struktuře naší armády je nepochopení toho, jak vlastně NATO funguje. O tom se lze přesvědčit s pomocí STANAG 2116 NATO codes for grades of military personnel. Podle této dohody je hodnostní struktura každé z národních armád věcí národního rozhodnutí. Pro výstavbu společných řídících a operačních struktur má však každý stát povinnost deklarovat tzv. hodnostní ekvivalent příslušné vojenské hodnosti (NATO Code). Američané např. v této souvislosti nedeklarují v této struktuře své praporčíky (Warrant Officers) sloužící na pozicích technických specialistů, a to často jako celoživotní zaměstnání. Je tedy jasné, že když se v zahraničí potká český praporčík s americkým praporčíkem, lze vždy předpokládat určité rozdíly… Z hlediska deklarace NATO Code tu však problém nikdy nebude. Uvidíme, jaké problémy si vytvoříme sami přechodem na novou hodnostní strukturu. Alespoň budeme šťastní, že jsme se přiblížili NATO.