Datum 4. května 2001 lze považovat za den, kdy veřejně odstartovala reforma ozbrojených sil. Prezident republiky totiž jmenoval členem vlády doposud nejmladšího ministra obrany Jaroslava Tvrdíka. V době jmenování mu bylo 32 let a 8 osm měsíců. Reformu však neoznamoval on, ale jeho šéf, předseda vlády Miloš Zeman, jak uvádí přepis rozhovoru BBC s pozdějším vládním zmocněncem pro přípravu reformy ozbrojených sil ČR:

Požádal jsem pana ministra Tvrdíka, aby do tří měsíců předložil vládě koncepční materiál vycházející z dosavadních analýz, který má navrhnout profesionalizaci české armády a zrušení všeobecné branné povinnosti.

Dne 14. května 2001 pak vláda přijala usnesení č. 489, kterým byl dnem 15. května 2001 jmenoval vládním zmocněncem pro přípravu reformy ozbrojených sil ČR generálmajor Jaroslav Škopek, a skutečně do tří měsíců byla na světě potřebná analýza pro profesionalizaci ozbrojených sil. Vláda se k ní vyjádřila 29. srpna 2001 svým usnesením č. 835, kterým vzala na vědomí Analýzu požadovaných schopností, cílové struktury a složení ozbrojených sil České republiky a uložila do 31. března 2002 zpracovat Koncepci výstavby profesionální Armády České republiky.

Ke koncepci se Zemanova vláda vyjádřila 29. dubna 2002 svým usnesením č. 437. Její definitivní schválení byla odložena kvůli povodním až na podzim roku 2002. Stalo se tak 12. listopadu 2002 usnesením č. 1040. Generálmajor Škopek byl k 30. červnu 2002 z pozice zmocněnce odvolán.

Přípravu Koncepce také provázelo mnoho zjištění, jimiž se věnovaly sdělovací prostředky, jako například iDnes, který psal o vylidňování armády. Dalším příkladem je publikace Zítřek patří profesionálům. Bez zajímavosti ve vztahu k dnešní Bílé knize o obraně však není přístup k řešení problému tehdejšího týmu. To si lze uvědomit ze semináře k reformě ozbrojených sil dne 10. ledna 2001, mnoho problémů zmiňuje také Bílá kniha. Je tak symbolické, že tento dokument uzavírá desetileté období reformování českých ozbrojených sil.

To jistě platí rovněž pro přídavné jméno „vítězný“, jež si starší z nás mohou reflexivně spojit s podstatným jménem „únor“. Avšak pro nás starší z rezortu obrany, psy pánů Tvrdíka a Štefky, však bude toto přídavné jméno spojeno se slovem „tým“.

V dobách úsvitu přípravy reformy ozbrojených sil České republiky byla vítězným týmem nejdříve myšlena skupina spolupracovníků kolem generála Škopka, vládního zmocněnce pro tuto reformu. Později, ve fázi realizace prvního kroku reformy, toto označení používal náčelník generálního štábu armády generál Štefka pro své generály vybírané s pečlivostí a láskou jemu vlastní pro provedení počáteční sekvence scénáře reformy končící tzv. počátečními operačními schopnostmi.

Později označení vítězný tým nějak vymizelo a podle výsledků tzv. druhého kroku se zdá se, že oba vítězné týmy zas tak vítězné nebyly. Profesionalizace ozbrojených sil sice proběhla, ale mluvit lze spíše o Pyrhově vítězství či přesněji o vítězství Tvrdíka. Hodně se toho nakoupilo, ale o zlepšení profesionálního základu armády můžeme spíše pochybovat.

A ze Štefkova vítězného týmu toho už také moc nezbylo. Zejména vlna „české generálské chřipky“ objevivší se v závěru roku 2009 vyřadila definitivně z boje hned několik „vítězů“. Jejím projevem byly tehdy dobrovolné odchody z armády buď ze zdravotních, nebo jiných důvodů.

Přes to všechno nevítězení však asi v českých poměrech zůstane Tvrdíkovský vítězný tým zapsán zlatým písmem v dějinách psaní koncepcí, reformování a transformování našich ozbrojených sil. Nejenže se pokusil naplnit vládní usnesení o struktuře obsahu koncepcí, ale také byla poprvé známa jména osob podílející se na přípravě celého plánu. Tím se tehdy Česká republika přiblížila zvyklostem západních demokracií, ačkoliv tehdejší pravicově orientované rozbory si tohoto momentu vůbec nevšimly.

Nikdy před tím, ani nikdo potom se nic takového bohužel neopakovalo, ba naopak. Všechny další dokumenty ztrácely nejenom tváře, ale hlavně jména. A tak nepřekvapí, že pověstný KRAČR byl připravován ve stylu klasické plukovnicko-generálské kulaťácké politiky, v tichosti a anonymitě, a veřejnosti dokonce zůstalo utajeno jméno odpovědného generála či skupiny generálů za přípravu textu celé koncepce.

Jména tehdejšího reformátorského týmu obsahovala Analýza požadovaných schopností, cílové struktury a složení ozbrojených sil České republiky a s týmem tehdejšího Centra pro přípravu reformy ozbrojených sil České republiky byla spojena i původní verze Koncepce výstavby profesionální AČR a mobilizace ozbrojených sil ČR. Tu, narozdíl od pozdějších klíčových dokumentů jako byla  Koncepce výstavby profesionální AČR a mobilizace ozbrojených sil ČR přepracovaná na změněný zdrojový rámec a Transformace rezortu Ministerstva obrany, nelze už na internetu v pdf podobě najít.

Zde jsou jména těch, kteří nezůstali v anonymitě resortní šedi:

• generálmajor Ing. Jaroslav Škopek
• plukovník Ing. Vladimír Krulík
• podplukovník  Ing. Ivan Dvořák, MSc.
• podplukovník Ing. Milan Dvořák, MSc.
• major Mgr. Zdeněk Dvořák
• plukovník gšt. Ing. Štefan Hamarčák
• plukovník Ing. Bohumil Kolář
• podplukovník Ing. Vratislav Máslo
• kapitán Ing. Petr Mrhálek
• Ing. Josef Múčka
• Drahomíra Nová
• plukovník Ing. Jan Pávek
• nadpraporčice Iva Šustková
• podplukovník Ing. Jan Váňa

Ví někdo, jaké byly jejich další osudy, nebo jestli uváděný seznam je skutečně kompletní?

Chtěl bych vás alespoň upozonit na textik, ktery na začátku týdne byl publikován na Tydnu.cz pod titulkem „Armáda propouští. Vojáci hrozí žalobami„a týká se vlny škrtů tabulkových míst v českých orzbrojených silách. Popisuje pokusy některých vojáků odvolávat se proti rozhodnutí o propuštění a zároveň snahu jednoho bývalého vojáka s právním vzděláním, který se v tomto snaží pomáhat.

A ještě na jeden článek bych vás rád upozornil. Napsal jej Stephen Biddle v The New Republic. „Is There A Middle Way. The problem with half-measures in Afghanistan“ je dobrou argumentací proč by měl Stanley McChrystal dostat to, co požaduje. Pro Biddlea je to do jisté míry osobní záležitost, protože působil v McChrystalově poradním týmu, ale to v tomto případě není tak důležité. jak píše:

In counterinsurgency, less is not more.

Rakve s těly Dánů zabitých v Afghánistánu; Foto dánské ministerstvo obrany

Dánsko: 43 094 km čtverečních, počet obyvatel 5 500 510, ozbrojené síly čítají okolo 22 000 mužů a žen, výdaje na obranu činí 1,3 % HDP (aktuálně cca 4,4 mld. amerických dolarů), v Afghánistánu od roku 2002 ztratilo 25 lidí (čtyři letos).

To je jenom několik základních informací o Dánsku, aby se dalo kdykoli srovnávat. Jak píší DefenseNews, Dánové provádějí docela zajímavé změny v ozbrojených silách. Podle podplukovníka Per Lysse Rasmussena (neplést s Andersem Foghem Rasmussenem ani Larsem Lokkem Rasmussenem – kvízová otázka, který je který?) dánské ozbrojené síly snižují stavy. A to dle pětiletého plánu na léta 2010-2014, který prošel v červnu parlamentem a který popisuje jak redukci stavů, tak i hlavní cíle, kterých má být dosaženo při nákupech.

Škrty se dotknou například Leopardů 2 (z 57 na 34), letounů F-16 (z 48 na 30), dělostřelectva (houfnice M109 zmizí z výzbroje) a sníží se i počet lodí. Vědomě navíc dánské ozbrojené síly zruší protitankové jednotky a také pozemní protiletadlovou obranu (už to zůstane jen na letectvu). Nakupovat se mají věci, které budou mít využití v poli, především v Afghánistánu.

But those cuts don’t mean Denmark isn’t shopping for military equipment. Rasmussen specifically cited the Raven UAV, made by AeroVironment, saying it has proven very useful to Danish troops operating in Afghanistan and that the Army wants to add more to its fleet. Electronic warfare equipment, including jammers and electronic countermeasures, are also needed for the Army’s operations in Afghanistan.

Ale hlavně mi přišel velice zajímavý tento citát pronesený podplukovníkem Rasmussenem před pár dny na konferenci ve Washingtonu:

„We will have some reductions and closures to make the [military] more efficient and more lean,“ Rasmussen said. The aim is for a stronger, but smaller force, and for Denmark to be able to maintain 2,000 personnel on expeditions outside the country, he said.

Dva tisíce lidí udržitelně v zahraničních misích? Kolik, že má Dánsko obyvatel? A jak velkou má armádu? A proč jsem to asi tak psal?

No, možná by si toho někdo mohl všimnout. Dánský přístup mi přijde velice inspirativní – dohodou v parlamentu počínaje (samozřejmě, že se musí dodržet…), přes chytré investování až po odvahu řezat až na kost.

Reakce místopředsedy vlády a ministra obrany Martina Bartáka na článek LN „Armáda bude bez tanků“ (10. 7. 2009)

Článek zveřejněný pod názvem „Armáda bude bez tanků“ (LN, 10. 7. 2009) je spekulativní a nezakládá se na pravdě. Otázka budoucnosti tankového vojska je zásadní strategické rozhodnutí. V této souvislosti bych chtěl zdůraznit, že vedení resortu o konzervaci modernizovaných tanků T-72M4 nebo dokonce o zrušení tankového vojska v Armádě ČR nerozhodlo a nikdy o této věci nejednalo.

V současné době pracuje Generální štáb a Armáda ČR na variantách řešení úsporných opatření u všech složek resortu Ministerstva obrany. Definitivní návrhy by měly být hotové do konce roku 2009 a před jejich realizací budou projednány na půdě vlády a příslušných výborů Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu ČR.

Armáda ČR má v současnosti jediný tankový prapor dislokovaný v Přáslavicích, který je  vybaven 33 modernizovanými tanky T-72M4. Kromě toho je několik desítek nemodernizovaných tanků T-72 zakonzervováno pro případnou modernizaci a nasazení, pokud dojde ke zvýšení rizika konvenčního vojenského konfliktu v evropském prostoru.

Martin Barták

místopředseda vlády a ministr obrany ČR

Mezi vojáky se přitom o konzervaci kvůli škrtům hovoří jako o hotové věci. A mimochodem, podobně rezolutní „nic není rozhodnuto“ jsme zažili už jednou, přibližně před měsícem v případě SOGu. „Nic nebylo rozhodnuto“, ale všechno bylo v běhu. Není to podobné s tanky? „Nemlží“ se jenom proto, že ministr slíbil poslancům, že s nimi vždy vše projedná?

Ale koneckonců, v současné i budoucí situaci by to byl jenom logický krok. Byť to samozřejmě znamená, že česká armáda přijde o jednu ze specializací, která je – dle generální moudrosti – nezbytná v konvenční válce. Jistě, v určitých ohledech ano. Ale vzhledem k ceně a vzhledem k tomu, kolik si tanků můžeme dovolit je to přílišný luxus. Nebudu se o tom rozepisovat, protože mám na toto téma dnes v Lidovych novinach komentář.

Konzervace tankového vojska je nutná i proto, že českou armádu bohužel nečeká v příštích letech žádný velký rozmach. I když krize skončí začátkem příštího roku, jak předvídají optimisté, armádě to nepomůže. Státní rozpočty budou v příštích letech velice napjaté a bude se šetřit, kde se dá. Stačí se podívat, jak se snížilo procento HDP vydávané na obranu z nějakých 2,2 procenta po roce 2000 na dnešních 1,4(něco) procenta. A to prosim se tento pokles odehrál v době ekonomického růstu, kdy jsme se prožírali ke „slastné“ budoucnosti. Co se bude dít v krizi a po ní? Radši ani nemyslet. Zkrátka, když mají politici uvažovat jestli dají korunu na obranu, nebo ji vhodí do sociální či zdravotní černé díry, rozhodnou se neomylně pro druhou možnost. Hlavně ale, že se s vojáky nechávají fotit, plameně hovoří na setkání s nimi a hlavně pyšně ukazují v Bruselu, jak jsme dobří…

Tenhle pláč ale ničemu nepomůže. Namísto pokusů zachraňovat všechno, jak si třeba přeje poslanec Vidím je nutné radikální ořezání. Ukázkou přípravy na minulou válku je potom komentář Bohumila Doležala na lidovky.cz Armáda jen pro mise může být tragický omyl. Doležal používá Ruskou kartu a „rezidua“ mnichovského syndromu. Nikdo by si nepřál víc, než mít armádu, která bude, minimálně po určitou dobu, schopna sama ubránit teritorium ČR. Armádu, ve které budou zastoupny všechny druhy zbraní. Ale to zkrátka není možné, pokud se někdo nerozhodně opačně a nezačne masivně zbrojit.

Doufejme, že ministerstvo obrany se s tanky rozhodne správně. je škoda, že o stíhacím letectvu bylo v minulosti rozhodnuto tak špatně, jak bylo. Nemá smysl snít o tom, co bychom mohli jednout mít, nebo co by bylo dobré mít a nic vlastně nedělat. Když už Bohumil Doležal vytáhl možné ruské imperialistické choutky, za stávající situace, kdy peníze na obranu nejsou a nebudou je jediná možnost prohloubení specializace a spolupráce s dalšími zeměmi, především okolními.

Je nutné vytvořit ve větší míře než doposud společné jednotky i velící struktury se Slováky, Poláky, Maďary, Rakušany a dalšími tak, aby v případě ohrožení mohly být na modulárním principu sestaveny jednotky velikosti minimálně brigády. Stejně tak je nutné nakupovat společně a přestat si „přihřívat národní polívčičky“. To pouze veškeré akvizice prodražuje či dokonce v některých případech znemožňuje. Jedině tak bude „naše armáda“ vševojsková. Ale musíme o obraně už konečně přestat  uvažovat v rámci hranic národního státu. Doby, kdy byla v Evropě obrana výlučně „národní“ záležitostí jsou pryč. Musíme rozšířit naší mentální mapu na mnohem větší území.

Vojáků v zahraničních misích by se současné tvrdé škrty v rezortu ministerstva obrany nemely dotknout (na fotografii jsou čeští vojáci v Afghánistánu, 2008)

V dubnu 2007 přijala vláda usnesení o minimálně tříprocentním snižování míst ve státních úřadech ročně. Když se člověk podívá na materiál s názvem Transformace resortu ministerstva obrany České republiky z roku 2007, který z tehdejšího rozhodnutí vlády vycházel a který měl být podkladem „pro další transformaci“ zjistí, že zase něco nevyšlo tak, jak bylo plánováno. Ostatně, čemu se divit, co se týče bezpečnostní a obranné politiky ČR jde bezmála už o dvacetiletou tradici. Vždy se něco vymyslí, začne se to prosazovat a za rok a půl je všechno jinak – jiné zaměření, jiné peníze a samozřejmě jiné počty lidí, kteří mají to, či ono vykonávat. Ale zpátky k Transformaci. Pokud člověk nalistuje stranu 6 zjistí, že

Tříprocentní snižování funkčních míst v roce 2008, 2009 a 2010 podle usnesení vlády ze dne 25. dubna 2007 č. 436 představuje pro resort MO snižování zhruba o 1200 osob ročně tak, aby koncem roku 2010 bylo dosaženo cílového počtu ve výši do 36 800 osob (což je okolo 26 200 vojáků, 8800 občanských zaměstnanců a 1800 čekatelů, kteří nejsou ve svých odbornostech po dobu přípravy a vzdělávání pro potřeby ozbrojených sil využitelní). Snižování bude provedeno zejména z počtu civilních zaměstnanců a nebude mít vliv na nasaditelné síly a jejich bojeschopnost.

Podle oficiálních údajů, ministerstvo obrany na jednu stranu své plány předběhlo, na druhou zaostává. A to prosím rok předtím, než mělo být výše uvedených stavů dosaženo. Navíc teď ministerstvo oznámilo, že se budou škrtat další místa, a to vojáků i civilních zaměstnanců. Oldřich Danda z Práva situaci docela dobře vystihl nejenom textem, ale i titulkem: V armádě zavládla panika kvůli propouštění.

Dřív, než přejdeme k současným plánům na snižování stavů, nebude od věci trochu pracovat se současnými čísly. K 1. lednu 2009 bylo (oficiálně) v armádě 24 100 vojáků a 10 600 občanských zaměstnanců. Zatímco vojáků bylo méně, občanských zaměstnanců bylo více, než předpokládal plán popsaný v Transformaci. Podle oficiálních údajů ministerstva obrany je struktura následující:

33 generálů (včetně 12 působících v zahraničí), 274 plukovníků, 963 podplukovníků (sic!, jak uvádí Danda „jeden podplukovník na 23 podřízených“), 1221 majorů, 1586 kapitánů, 1199 nadporučíků, 814 poručíků, 98 podporučíků, 6 štábních praporčíků, 531 nadpraporčíků, 4175 praporčíků, 2568 podpraporčíků, 518 štábních rotmistrů, 949 nadrotmistrů, 4166 rotmistrů, 2764 rotných, 115 vojáků z povolání v dispozicích, 1060 vojáků v přípravném sboru

Po sečtení výše uvedeného člověk zjistí, že skutečný stav je 22 925 vojáků. A pokud se nezapočtou vojáci v přípravném sboru (kteří nejsou započítáváni ani v Transformaci), je situace ještě „zajímavější“: 21 865 vojáků (pro připomenutí, příští rok jich mělo být 26 200). A ještě jedno srovnání. Dle Transformace se mělo dbát na jednu věc:

Při dosahování cílových počtů bude nutno důsledně dodržet podíly hodnostních sborů vojáků z povolání v OS ČR. V cílové organizační struktuře hodnostních sborů bude 15 – 25 % důstojníků a 25 – 35 % praporčíků, poddůstojníci a mužstvo do celkových 100 %.

A jaké jsou tedy podíly dnes?

• Důstojníků je 6 188, což je 26,99 % (při započítání přípravného sboru), respektive 28,3 % (bez vojáků v přípravě, kteří by se započítávat do celkového stavu neměli)
• Praporčíků (pokud platí to, co dříve, že do praporčického sboru se započítávají rotmistři a výše) je 12 913, tedy 56,33 %, respektive 59,06 %
• Poddůstojníků a mužstva je 2 764 (respektive 3824), tedy 16,68 %, respektive 12,64 %.

Půvabné je, že v naší armádě vlastně nejsou vojíni, svobodníci ani desátníci. Začíná se rotným. Je to další nekoncepčnost, se kterou se ministerstvo obrany nebylo schopné od konce základní vojenské služby vypořádat. Možná to bude znít kacířsky, ale nebylo od věco provést to, co se dělá s měnou po inflaci – škrtnout pár nul. Bez toho se nedá dojít dál, protože neexistence poddůstojníků a mužstva zkresluje jakoukoli strukturu. Je to patrné na praporčickém sboru, který procentuálně vyskočil téměř až na 60 procent z celku, byť praporčíků má být 25-35 %.

Tak, a nyní se dostáváme k současné panice. Je krize, musí se šetřit. To pochopí všichni. Jednoznačně více než by mělo být je důstojníků a snad to při současném škrtání bude bráno v potaz. V případě současných škrtů, by se počet důstojníků měl blížit dolní hranici vytyčené v transformaci. Škoda, že krizi nevzal v potaz prezident Václav Klaus a napodruhé před pár dny jmenoval nové generály. Mohl to ještě odložit.

Každopádně, ministerstvo tvrdí, že se má škrtat hlavně v úřadu státní správy. Podle informací OWOP, které potvrzují to, co napsal Oldřich Danda, velitelé po republice v těchto dnech dostávají počty lidí, které mají propustit (v případě Vojenské policie má jít údajně až o 20ti procentní snížení stavu, což by bylo přibližně o 200 lidí méně, na velitelství v Olomouci má jít podle Práva o 250 lidí). Je správné, že je na nich, koho „vyškrtnou“ a že jim to není nařízeno z centra. Jak řekl OWOP jeden z vojáků, dříve než stihl podepsat dohodu na nové místo, slíbené tabulkové místo bylo zrušeno. Takže, malá rada, v dnešních dnech nečekat s podpisem.

Celkově by se podle představ ministerstva měl snížit počet zaměstnanců rezortu o 4 500 lidí (vojáků i civilistů). V tomto čísle je započteno i 1 800 neobsazených tabulek. Je to malá útěcha, i tak jde o 2 700 lidí a doufejme, že odejde více občanských zaměstnanců než vojáků. O tak malou armádu by se staralo příliš civilistů. A taktéž doufejme, že první na řadě při škrtání nebudou ti, kteří mají zkušenosti z misí.

Podle odhadů ministerstva by se měly ušetřit dvě miliardy korun. Okamžitě to ale nebude, protože ministerstvo bude muset nejprve vyplatit odstupné těm, kteří přijdou o místa, což mandatorní výdaje krátkodobě nesníží. Rušení tabulkových míst však není vše, jak se uvádí v tiskové zprávě:

Ministerstvo obrany bude nadále usilovat o zachování proporcí mezi mandatorními výdaji (do 50 %), investičními (20 %) a provozními výdaji (30 %) v rámci své rozpočtové kapitoly. Snížení výdajů bude třeba promítnout především do oblasti investičního rozvoje i provozních výdajů resortu (zejména omezením oprav zastaralé techniky a v oblasti údržby).

Bude zajímavé sledovat, co v investičním rozvoji bude škrtnuto. A ještě jedna úvaha, dá se předpokládat, že snížené počty povedou k tomu, že například bude složitější strážit některé objekty (jak to bude například s muničními sklady?) a zajišťovat další potřeby ozbrojených sil. Je tedy možné, že bude nutné služby nakupovat v civilním sektoru. Na kolik vyjde outsorcing? Doufejme, že případná výběrová řízení se objedou bez skandálů a že to nakonec nevyjde na víc, než kolik se ušetří (třeba z USA jsou známy případy, kdy některé činnosti začali pro ozbrojené síly vykonávat vojáci, kteří byli předtím z armády „odejiti“, ale za více peněz – někdy je těžké najít na civilním trhu rychle dostatek odborníků…)

To, co se děje v současnosti je jedna z dalších ran ozbrojeným silám České republiky. Stává se z nich torzo, neexistují dlouhodobé plány na to, jak by měla armáda vypadat a k čemu by vlastně měla sloužit. Ozbrojené síly potřebují jasnou koncepci, kterou jim nebyli doposud schopni politici za posledních dvacet let poskytnout. Jediné, co je vždy zajímalo byla fotka před mapičkou Balkánu, Afghánistánu či další země, kam vojáky posílali, do které byla zapíchnuta česká vlajka. Pochvaly od spojenců těší, zajisté. Ale tento nezájem má katastrofální dopady na ozbrojené síly.

Promrhaly se miliardy korun z veřejných prostředků pouze kvůli tomu, že dvě největší strany si nebyly schopny sednout k jednomu stolu a domluvit se na dlouhodobé koncepci a dlouhodobém zajištění finančních prostředků. A hlavně dohodu dodržet. V tuto chvíli je už několik minut po dvanácté. A nejhorší je, že armádu dobrovolně opuštějí zkušení vojáci, kteří jsou znechuceni letitou bezkoncepčností a nedodrženými sliby. A bez zkušených lidí jsou sebelépe vybavené ozbrojené síly ničím.  Snad už si to konečně někdo uvědomí a začne jednat.

Update: Ministerstvo obrany dnes zveřejnilo konkretnějši čisla tykajicí se propouštění:

• Celkem bude v resortu Ministerstva obrany zrušeno na 4 500 tabulkových míst vojáků i občanských zaměstnanců (ze struktur Ministerstva obrany i Armády České republiky).
• Z tohoto počtu je 2 800 tabulkových míst v současné době obsazených, zbývající jsou neobsazená.
• Z počtu 2 800 obsazených tabulkových míst, které se ruší, se na 1 000 míst týká Ministerstva obrany, včetně jemu přímo podřízených útvarů a složek.
• Zbývajících 1800 rušených tabulkových míst se týká Armády České republiky (přibližně 400 z Generálního štábu AČR a jemu podřízených složek, 1 000 z Velitelství společných sil a jemu podřízených jednotek a 400 z Velitelství podpory a jemu podřízených jednotek).
• V případě tabulkových míst, rušených v rámci Ministerstva obrany, se převážně bude jednat o občanské zaměstnance.
• V případě tabulkových míst ve struktuře Armády České republiky se převážně bude jednat o vojáky z povolání.