V neděli jsem zde psal o velkých amerických ztrátách v sobotní bitvě v Nuristánu a o tom, že to připomíná Wanat. A bum, dnes byl Wanat všude. Rok a čtvrt poté, co ke krvavé přestřelce došlo a poté, co proběhlo vyšetřování. Zasloužila se o to stanice CBS, která odvysílala dokument sestavený ze záběrů vojáků a the Washington Post, který otiskl trojdílnou rekonstrukci událostí. To, co z dokumentu CBS odvysílaly české stanice vypadalo hodně dramaticky a muselo to být skutečné peklo. Rád bych ten dokument viděl celý.

Srovnání s Vietnamem, které se po celý den objevovalo na ČT24 i v dalších relacích na ČT1 patří k těm bizarnějším zážitkům, které bych si odpustil. Kazí to dojem a připomíná mi to Zdeňka Polreicha, který strašně nadává na to hrozný zelený, co Češi tak rádi cpou na všechna jídla a myslejí si, jak to krásně vyzdobili. Opak je pravdou. Nicméně, nad tímto folklórkem jsem ochoten přimhouřit oči, výměnou za informace Michala Kubala z Washingtonu, rozhovor s generálem Petraeusem (možná jsem nedával úplně pozor, ale hráli jste, že prošel začátkem roku úspěšnou léčbou rakoviny prostaty? – ne, že by to bylo důležité) a další.

Aniž bych se chtěl vytahovat, v zásadě jsem si vyslechl a přečetl to, co jsem na OWOP naznačoval v sobotu. Akorát dnes je to od povolanějších. Ministr obrany Robert Gates byl hodně otevřený. Nechal se slyšet, že ti, kteří chtějí radit prezidentovi (rozuměj kritizovat) ať tak činí, ale v soukromí Bílého domu, nebo někde jinde v uzavřené místnosti (rozhodně ne přes média). Taktéž pronesl, že snižování počtu vojáků v Afghánistánu by bylo krátkozraké a trefoval se do vlastních řad, když řekl, že Taliban má v současnosti navrch kvůli

…our inability and the inability, frankly, of our allies to put enough troops in Afghanistan…

Je to špatné a jen tak to lepší nebude. Může to skončit pěkným malérem pro nás pro všechny. Tím nemyslím, že by byly druhý den po stažení hordy ante portas, ale že by to zkomplikovalo naši další angažovanost na místech, kde toho bude zapotřebí (to bude jedna Rwanda za druhou…), snížení respektu k alianci, narušení transatlantické linky obecně a konečně obří šrám na naší kolektivní psyché. Ale přitom by to nebyl další Vietnam, bylo by to mnohem horší. I ty hordy by nakonec dorazily (to už trochu přeháním…)

Ale vážně, Barack Obama váhá a to je špatný signál. Nebudu citovat sám sebe, mrkněte se na můj příspěvek z konce září o Obamovi a Rasmussenovi. Obamovo současné lavírování je přesně to špatné v tuto chvíli, kdy se válka v Afghánistánu (už přezdívaná „Obamova válka“) vymkla z kontroly a jediný způsob, který může vzbuzovat alespoň nějakou naději, je plná a nekompromisní podpora velitelům v poli, hlavně generálovi McChrystalovi. Nebude to totiž dlouho trvat a vyjádřená podpora vojákům na frontě bude k ničemu, protože veřejná podpora mise v Afghánistánu bude zanedlouho nižší než nejnižší podpora nepopulárního Iráku.

Ale zpátky na začátek. V sobotu zahynulo v Nuristánu na osamoceném stanovišti osm vojáků, když jejich jednotka čelila mnohanásobné přesile. Američané prý zabili více než stovku Talibanců a jejich sympatizantů. Úctyhodné. Ale jedna na ztráty vítězná bitva válku nevyhraje.