Příspěvky označené Rusko

Ruská nostalgia v podobe čiernych plášťov

Ochranke ruských najvyšších politických špičiek, napríklad prezidenta Dmitriho Medvedeva a premiéra Vladimíra Putina sa zrejme zacnelo po starých stalinských dobách, keď dôstojníci tajnej polície nosili neslávne známe čierne kabáty. No môže ísť čisto len o snahu odlíšiť sa.

Spomínané čierne plášte, spolu s nemeckými pištolami Mauser a čiernymi policajnými dodávkami boli totiž “obchodnou značkou” NKVD, tajnej polície, ktorej nasledovníkom sa stala o nič menej známa KGB. Keď si po vás prišli muži v čiernych plášťoch, vaše slobodné dni boli zrejme zrátané. I keď od tej doby prešlo veľa rokov, ruský národ na ňu nezabudol. Aj keď množstvo rusov na stalinské doby nostalgicky spomína, rovnako veľkej časti spoločnosti stále naháňa strach. Preto, keď agentúra FSB (Федеральная служба безопасности Российской Федерации, Federálna bezpečnostná služba Ruskej Federácie) oznámila, že plánuje nakúpiť minimálne 60 nepremokavých čiernych kabátov a zhruba rovnaký počet kožených sák, vo veľkej časti verejnosti to vyvolalo zdesenie.

Agentúra AFP však poskytla vyjadrenie ruského bezpečnostného experta Andreja Soldatova (mimochodom, veľmi vhodné priezvisko pre bezpečnostného experta), že sa nemusí jednať o žiadnu spomienku na doby minulé, ale skrátka snahu odlíšiť sa od iných bezpečnostných služieb. Rivalita medzi jednotlivými službami je vraj obrovská a príslušníci FSB podľa všetkého ostatnými často pohŕdajú.

Dôležitou vecou je aj praktickosť, do takého veľkého plášťa sa dá ukryť všeličo. To platí aj pokiaľ nieste šokujúci exhibicionista. Kto vie, čím všetkým chodia politický ochrankári ozbrojený… Ako mierna zvlášnosť mi prídu kožené saká. Tu sa mi výhoda voči klasickým textilným oblekom stráca. A pre ich vlastné dobro dúfajme, že ich nebudú musieť nosiť v lete.

A možno to je všetko úplne inak.

Nesmieme totiž zabúdať na to, že čierne dlhé kabáty sú už roky neoddeliteľnou súčasťou akčných filmov, môžme spomenúť napríklad na série The Matrix či Blade. Možno sa chceli ochrankári len pripodobniť svojim akčným hrdinom…

, , ,

2 komentářů

Michael Romancov: Telenovela Medvěděv a Putin

S politickým geografem a přispěvatelem OWOPu o afrických reformách, prohraném míru nové koncepci české zahraniční politiky a Medvěděvovi jako herci v telenovele.

Střet libyjské opozice s Kaddáfího silami (únor 2011); Zdroj Wikimedia Commons

Jak dnes, v květnu 2011, vnímáte porevoluční vývoj v Egyptě?
Domnívám se, že odstranění prezidenta Mubáraka ani zdaleka nebylo takovým „vítězstvím“, jak líčila média. Rozhodujícím mocenským aktérem zůstávají ozbrojené síly a zásadní problém, kvůli kterému revoluce propukla, tj. sociální a ekonomické problémy, není a ani nemohl být rychle vyřešen. Ať již se po volbách, zatím předpokládám, že volby budou, k moci dostane kdokoli, tak nová vláda dostane (rychle) nesplnitelné zadání a ocitne se pod tlakem. Pro další vývoj se ukáže být klíčovou její (ne)schopnost mu čelit. Dokud bude akceptována ekonomická pomoc ze strany USA (případně EU a dalších aktérů), které jsou, spolu s Izraelem, nejvíce zaangažovány na nutnosti udržet regionální stabilitu, nebude situace z našeho úhlu pohledu zásadně negativní. Problematické však je, že bezprostřední a střednědobá bezpečnost této části světa je svázána s vnitropolitickými problémy Egypta a pokušení svalit vinu za sociální a ekonomické problémy země na cizince bude pravděpodobně stoupat.

Jak by se vyvíjela Libye, kdyby se k moci dostali rebelové?
Nejsem věštec a mám jen velmi obecné vědomosti, pokud jde o vnitřní strukturu libyjské společnosti, takže má odpověď představuje spekulaci nedostatečně informovaného člověka, a jako takovou ji je třeba brát. Domnívám se, že existují dva základní scénáře: V prvním z nich bude „vláda“ rebelů uznána dostatečným počtem důležitých aktérů, a stane se tedy v očích mezinárodního společenství legitimním držitelem moci, avšak i nadále bude část země pod kontrolou Kaddáfího. Pak budeme i nadále svědky pokračujících bojů, a pokud rebelové začnou výrazně prohrávat, budou jim ti, co je uznali, muset nějak pomoci „udržet tvář“.

Ve druhém se rebelové stanou fyzickými vítězi konfliktu a jejich hlavní starostí bude najít nějaký (staro)nový mechanismus, jak distribuovat zisky plynoucí z prodeje ropy. V takovém případě budou pod dvojím tlakem: zaprvé se budou muset dohodnout mezi sebou – byl bych rád, kdybych se mýlil, ale nedomnívám se, že budou schopni dlouhodobě a kultivovaně vyjednávat, zadruhé na ně budou tlačit ti, kteří jim pomohli, aby jako kompenzaci získali možnost podílet se na rekonstrukci země a těžbě ropy, respektive z ní plynoucích ziscích.  Pod tlakem mezinárodního společenství asi dojde k relativně rychlejší dohodě, avšak tato zanedlouho začne být zpochybňována těmi, kteří budou cítit křivdu (a je jisté, že se takoví najdou). Situace pak začne připomínat stav v Afghánistánu v tom ohledu, že v centru, ať již jím bude Benghází nebo Tripolis, bude zdánlivě přítomna autorita, zatímco zbytek země bude vykazovat větší či menší známky neklidu.

Jak hodnotíte snahy Západu, pod záštitou rezoluce Rady bezpečnosti OSN číslo 1973, o zavedení bezletové zóny nad Libyí? Může někam vést, bez podpory pozemních bojů?
Západ dokázal prosadit princip R2P (Responsibility to Protect), což je v obecné rovině dobře, ale pokud nedojde, a zdá se, že tomu tak je, k jeho „automatickému“ globálním rozšíření zůstane jen gestem a pohříchu asi gestem nepříliš účinným. Letecká podpora rebelů evidentně nevedla k rychlému vítězství a tím se, bohužel, účinnost onoho gesta ještě více relativizuje. Opačného výsledku by bylo možné dosáhnout pravděpodobně jen prostřednictvím přímého zapojení do pozemních bojů. Pak by, podobně jako v Iráku, asi následovalo rychlé vojenské vítězství, ale to by určitě nepřineslo rychlé a efektivní uklidnění politické situace, takže bychom asi opět byli svědky vyhrané války a „prohraného míru“.

NATO si schválilo novou strategickou koncepci, která s revolucemi v arabském světě nepočítala. Jak samotnou koncepci vnímáte dnes?
S revolucemi v arabském světě, podobně jako svého času se zhroucením sovětského bloku, nepočítal nikdo, a z hlediska hlavního úkolu Aliance, jímž i nadále je obrana členských zemí, to nepovažuji za problematické. Sebevětší revoluční vzepětí v této části světa rychle nevygeneruje potenciál, jenž by byl schopen členy NATO ohrozit. Na druhou stranu je však pravdou, že vedle nutnosti věnovat se Rusku a Afghánistánu, což byla témata v koncepci explicitně zmíněná, se teď pásmo nestability geograficky podstatně rozšířilo. To však nakonec nemusí mít jen špatné důsledky, neboť menší fyzická vzdálenost může jak u evropských politických elit, tak u veřejného mínění konečně přispět k tomu, že budou odhozeny „růžové brýle“, díky nimž svět ještě stále vnímáme tak, jak vypadal bezprostředně po skončení studené války, tedy že velký problém je navždy odstraněn.

Jak obecně hodnotíte zapojení České republiky do struktur NATO od vstupu státu do této organizace?
Myslím, že si ve srovnání s řadou jiných států nevedeme špatně, ale to neznamená, že by to nemohlo být jiné. Nemám důvod pochybovat o schopnostech našich vojáků v misích, ale naše, ve smyslu celospolečenském, zapojení do společné obrany zájmů (a hodnot) západního světa by bylo ještě efektivnější, kdybychom byli schopni dostát svým finančním a transformačním závazkům. To je však zadání primárně pro politickou elitu.

České ministerstvo zahraničních věcí představilo novou Koncepci české zahraniční politiky. Co o ní soudíte?
Řekl bych, že se jedná o kvalitně zpracovaný materiál. Koncepce je v zásadě krátká, logicky a přehledně strukturovaná a vychází jak ze znalosti reálného stavu věcí, tak z možností, které ČR má. Nestaví před ČR žádné přehnaně ambiciózní úkoly a snaží se ukázat, jaká témata (a proč) by naší zahraniční politice „slušela“. Nejedná se o dokument, který by odrážel nějaké ideologické priority současné vlády, ale o dokument o který se může opřít jakákoli vláda, jež bude tvořena demokratickými stranami.

Jak vnímáte vzájemnou interakci ruského prezidenta Medvěděva a premiéra Putina? Mohl byste okomentovat jejich vztah a zkusit odhadnout další vývoj – kdo bude určovat vývoj Ruska dál?
Tento vývoj se jen velmi obtížně komentuje, neboť z veřejných vystoupení se jen těžko dá soudit na skutečný stav věcí. Například jejich interakce během loňských katastrofálních požárů byla evidentně velmi špatně režírovanou „telenovelou“, kde Putin vystupoval coby rozhodný a Medvěděv coby citlivý hrdina. Sice čím dál tím častěji na veřejnost pronikají informace o neshodách a čas od času si prostřednictvím sdělovacích prostředků vymění nesouhlasná stanoviska, ale to je zatím vše. V dnešním Rusku veřejný prostor, včetně mediálního (s výjimkou internetu) slouží ke spektakulárním demonstracím národní a státní jednoty, ale to podstatné se děje někde ve skrytu. Vzhledem k tomu, jak často se Putin v poslední době začal, jakkoli mu to coby premiérovi vlastně nepřísluší, vyjadřovat k zahraničně-politické a bezpečností problematice bych soudil, že se bude chtít vrátit do pozice, která mu umožní tyto dimenze ovlivňovat. Mimo jiné i proto, že jejich prostřednictvím se velmi dobře sbírají plusové body u veřejnosti. To však nutně neznamená, že by musel usilovat o návrat do pozice prezidenta, neboť by mohlo stačit posílit pozici premiéra a upravit tímto způsobem politický systém. Kdyby se tak prezidenta podařilo upozadit, nemusel by čelit potenciální kritice, že se snaží ohnout ústavu a dokonce bychom mohli být svědky v zásadě férové a otevřené politické soutěže, neboť kompetence by byly převedeny jinam.

Pokud jde o to, kdo bude určovat další vývoj Ruska tak je nepravděpodobné, že to bude „lid“, neboť ten je pasivní, opozice je roztříštěná a marginalizovaná, takže se nejpravděpodobnější jeví být varianta, že to stále budou ti, co jeho osud určují teď.

Michael Romancov je politický geograf. Působí od roku 1998 jako vyučující na Institutu politologických studií UK FSV. Od roku 2007 je jeho mateřským pracovištěm Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií na Metropolitní univerzitě Praha.

Celý rozhovor byl publikován v Revue Politika.

, , , , ,

2 komentářů

Ruské (ne)odmítání akce v Libyi

Současný ruský premiér Vladimir Putin v Tripolisu v dubnu 2008. Strážce revoluce a exfanda teroristů plukovník Muammar Kaddáfí byl ještě před pár lety důležitým obchodním partnerem pro kdekoho; Foto www.kremlin.ru

V článku Rebelové a mnoho libyjských „poprvé“, se píše o významu, jaký mají slova pro formování našich představ o nějaké situaci a jejím hodnocení. V této souvislosti snad stojí za komentář, jak se k dění v severní Africe staví Rusko. Velmoc, která jak známo rezoluci Rady bezpečnosti OSN 1973 nevetovala, ale ani nepodpořila. Zdržení se hlasování, což je zcela legitimní možnost jak se zachovat, většinou bývá interpretováno v intencích známého „mlčení znamená souhlas“, ale pokud jde o Rusko a Čínu, pak jsme svědky docela „vyčůrané“ aktivity typu „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“.

Pokud se někdo měl zájem věnovat slovům, jimiž byly hlasy pro nejčastěji zdůvodňovány, pak mu pravděpodobně neuniklo, že řada států odkazovala na (relativně) nový princip chování mezinárodního společenství, zásadu známou jako R2P – Responsibility to protect. Stěžejním atributem R2P je nové, moderní chápání tak esenciálního atributu mezinárodního práva, jímž je státní suverenita, jež přestala být nazírána jako absolutní právo dělat si co chci, ale naopak jako povinnost (odpovědné) vlády pečovat o stát a jeho obyvatelstvo. Pokud se nějaká vláda začne chovat jinak – o čemž v případě Kaddáfího režimu nemůže být pochyb, má mezinárodní společenství právo, respektive povinnost zasáhnout.

Protože si ani jedna ze zmíněných mocností nemůže dovolit veřejně ztratit tvář, tak zmíněnou rezoluci, jakkoli je v rozporu s jejich niterným přesvědčením o státní suverenitě a její nenarušitelnosti, veřejně neodmítly, ale zdržením se si připravily půdu pro následné kritické vystoupení.

Pokud jde o Rusko, tak se na scéně jako první objevil premiér Putin. Ten se u příležitosti besedy s dělníky v továrně, kde se vyrábějí nové ruské rakety Bulava – v době, kdy mezinárodní síly útočily raketami na Libyi si jen stěží ze představit lepší – prohlásil, že i když zahraniční politika nespadá do kompetence vlády, jež se stará především o socio-ekonomické otázky (sic!), tak situace v Libyi postrádá jakoukoli logiku, připomíná křížovou výpravu, ale v jejím světle je o to lépe vidět, že Rusko musí zvyšovat svůj obranný potenciál:

Глава правительства напомнил, что Россия воздержалась при голосовании по резолюции СБ ООН о возможности проведения военной операции для защиты населения Ливии от войск Муамара Каддафи. Он выразился максимально жестко: „Резолюция Совбеза является неполноценной и ущербной. Если посмотреть, что там написано, то сразу станет ясно, что она разрешает всем предпринимать все, любые действия в отношении суверенного государства. И вообще, мне это напоминает средневековый призыв к крестовому походу. Фактически она позволяет вторжение в суверенную страну“. Премьер-министр также отметил правильность решения укреплять обороноспособность страны. События в Ливии это подтвердили.

Další z ruských představitelů, kdo přidal svou trochu do mlýna je pak logicky ministr zahraniční Lavrov. Poté, co navštívil Egypt a Alžírsko, kde vehementně ujišťoval, že Rusko má zájem na stabilizaci situace a je rozhodně proti zahraničnímu vměšování, prohlásil, že akce Západu jsou jednoznačně v rozporu se schváleným textem rezoluce. Na tom by nebylo vůbec nic divného, kdyby v projevu ruského šéfdiplomata tak zásadně nerezonovaly slova Západ, NATO a porušování deklarace OSN. O tom, že se na akcích proti Libyi podílejí i arabské státy nepadlo ani slovo. Jen stěží můžeme Lavrova podezírat z toho, že by tuto informaci neměl k dispozici.

Напомним, СБ ООН 17 марта принял резолюцию, предусматривающую введение бесполетной зоны над Ливией и дающую возможность проведения иностранной военной операции против сил Каддафи. В начавшейся 19 марта операции, которая получила наименование „Одиссея Рассвет“, участвует ряд стран, в частности Великобритания, Франция, США, Канада, Бельгия, Италия, Испания, Дания. В воскресенье совет НАТО принял решение о принятии на себя командования военной операцией коалиции в Ливии.

, , , ,

4 komentářů

Francouzské zbraně za miliardy

Francouzský Rafale předvádí letmé přistání ("touch-and-go") na palubě americké letadlové lodi USS Dwight D. Eisenhower (2005); Foto Airman Peter Carnicelli, U.S. Navy

Nedávno jsem psal o tom, za kolik vyvezlo loni Rusko zbraní. Psal jsem tehdy v článku o deseti miliardách dolarů. Pár dnů poté se sice ukázalo, že to byl příliš optimistický odhad, ale i přesto šlo nakonec o rekordní částku 8,6 miliard dolarů (přibližně o sto milionů více, než rok předtím). Deset procent zaplatila Čína.

Nyní zveřejnili výsledek exportu Francouzi. Do světa prodali zbraně za 6,7 miliardy dolarů (4,7 miliardy eur). Je to mnohem méně, než v roce 2009, kdy prodali zbraně za 8,16 miliard eur, což znamenalo čtvrté místo na světě a 7,2 procenta světového koláče. Tehdejším největším kontraktem byl prodej čtyř útočných ponorek třídy Scorpene Brazílii za 6,7 miliard eur.

The smaller 2010 figure was due to a „slippage“ in competitions for three or four large contracts that France had counted on last year, Teisseire said, although these deals have not yet been lost or canceled. These contracts have been put into the planning for 2011, Defense Ministry spokesman Laurent Teisseire said. Contract wins in the 100 million-200 million-euro range, the main source of arms exports, have risen above the year-ago level, Teisseire said.

Současná letecká přehlídka nad Libyí se dá považovat nejenom za vynucení bezletové zóny, ale i o předvádění se potenciálním kupcům. Útoky zahájily francouzské stíhačky Rafale, které si sice Francouzi nemohou vynachválit, ale zatím jich moc neprodali. Nechybělo mnoho a 14 jich mohli prodat Libyi. Asi neprodají. Rusové také v Libyi přišli o výhodný trh. Na druhou stranu, pokud plukovník Muamar Kaddáfí skutečně padne, třeba ti, kteří vyhrají si rádi koupí francouzské stroje nyní se prohánějící na libyjském nebi.

, , , , ,

1 komentář

Ruský rekordní prodej zbraní a ztráta Libye

Minulý rok plánovalo Rusko prodat zbraně za 9,5 miliardy dolarů. Trh ovšem překonal očekávání Moskvy, takže nakonec dokázala prodat zbraně za deset miliard dolarů a to především do Číny, Indie a na Blízký východ.

Russia is the world’s second-largest exporter of arms behind the United States. Russian-made tanks, helicopters and fighter jets are among the best-sold products — albeit mainly to developing and emerging countries, which value the Russian price-performance ratio.

Byť se ruské systémy v zahraničí neprodávají špatně, Kreml několikrát naznačil, že ozbrojené síly potřebují něco lepšího, než dokáže vyprodukovat domácí průmysl, a proto se rozhlíží v zahraničí. Dobrým příkladem je nákup francouzských výsadkových lodí třídy Mistral. Ruští představitelé mají v plánu investovat do modernizace ozbrojených sil do roku 2020 650 miliard dolarů. Mimo jiné by se za ně mělo nakoupit tisíc vrtulníků, 600 letounů, 100 lodí a osm jaderných ponorek. Nicméně vůbec není jisté, zda se plán podaří naplnit.

A nejenom to. Revoluce na Středním východě jsou čarou přes rozpočet i rostoucímu vývozu zbraní. Jenom kvůli sankcím v Libyi by mohlo Rusko přijít o čtyři miliardy dolarů. Od počátku protestů, které přešly v občanskou válku Moskva to, co dělá Muamar Kaddáfí, příliš neodsuzovala, nicméně spolu s ostatními hlasovala pro embargo, i když to může znamenat ztrátu trhu.

Libyan Defense Minister Yunis Jaber had gone on a major spending spree during a January 2010 visit to Moscow, signing 1.3 billion euros ($1.8 billion) worth of deals including for six Yak-130 military planes. Libya was expected to become the first foreign buyer of Russia’s new Su-35 fighter and a contract worth $800 million for 12 to 15 planes had been ready for signing, reports have said. A range of other contracts for helicopters and missile systems also were being discussed.

Změny v dalších arabských zemích mohou také zasáhnout ruský obchod se zbraněmi, i když v mnohem menší míře. Nejde o zcela novou situaci. Loni v červnu, když Organizace spojených národů zpřísnila sankce na Írán, musela dát Moskva k ledu obchod za 700 milionů dolarů. Tehdy měla do Íránu dodat raketový systém S-300PMU, který Íránci potřebovali především na ochranu jaderných zařízení před možným izraelským útokem.

, , , , ,

3 komentářů

Nová ruská obrana S-500

V roce 2014 začne Rusko sériově vyrábět další generaci protivzdušného systému označenou S-500. Systém má být schopen bránit sledovat a ničit balistické rakety do vzdálenosti 3500 kilometrů a do výšky 50 kilometrů.

, ,

1 komentář

Rusko na dvou frontách

Jestli se něčeho svého času obávali němečtí stratégové, byla to válka na dvou frontách. V roce 1905 přišel německý generální štáb pod vedením Alfréda von Schlieffena s plánem, jak minimalizovat riziko bojů na dvou stranách. Byl vcelku jednoduchý a počítal s pomalejší ruskou mobilizací a vyspělostí především německé železniční síně. Německé síly měly rychle proniknout přes neutrální Belgii a Nizozemsko do Francie, obsadit Paříž a tím zlomit Francii a poté se jejich část měla rychle přesunout do východního Pruska a dál. Z plánovaného několikatýdenního tažení se ovšem vyklubaly čtyřleté zákopové boje a válka na dvou frontách, i přes podporu slabého Rakouska-Uherska, skončila porážkou Německa. Von Schlieffenův plán byl pak oprášen před 2. světovou válkou.

Zatímco na počátku 20. století se Němci nemuseli příliš obávat nabourání válečného plánu ze vzduchu, na konci 30. let to bylo již jiné. Pád Francie v počátečních týdnech 1. světové války by byl pro Británii, která měla tehdy obrovské závazky po celém světě, velký problém a jen těžko by byla schopná sama Německu pouze z moře čelit (na invazi Britové, s tradičně malou pozemní armádou, nemohli ani pomýšlet). Kolaps Francie na počátku 2. světové války byl tragédií, ale nikoli koncem. Byť to bylo jen o kousek, Britům a spojencům se podařilo díky mocné zbrani – letectvu – zabránit německé invazi na ostrovy a vytvořit z nich „letadlovou loď svobody“. Přesto Hitler vytáhl v roce 1941 proti svému spojenci Sovětskému svazu a boj na dvou frontách – pokud budeme počítat za frontu i Severní Afriku, pak na třech – skončil pádem Třetí říše.

V podobně problematické situaci jako Německo je historicky i Rusko (Sovětský svaz). Hrozbou z východu bylo, a minimálně mentálně stále je Japonsko a samozřejmě Čína. Pronikání ze Západu bylo vždy reprezentované Francií, respektive Německem. Proto se Rusko vždy snažilo kontrolovat Střední Evropu. Tato nárazníková zóna vytváří jakýsi „zpožďovač“ pro případnou invazi ze západu. Pokud jsou případní nepřátelé silní jen na jedné straně, dá se s ohrožením jakžtakž pracovat. Pokud jsou ohrožení z obou stran podobná a ještě se k tomu přidává hrozba z jihu, pak vzniká velký problém.

Velkým ruským aktivem je tak část bývalého východního Pruska – Kaliningradská oblast. Není divu, že ruská přítomnost znervózňuje jak pobaltské státy, tak Polsko. Litevci před několika týdny obvinili Moskvu, že v oblasti rozmisťuje jaderné rakety krátkého doletu. O několik dnů později se ke znepokojeným hlasům přidala i Rose Gottemoellerová z amerického ministerstva zahraničí, která sice odmítla komentovat informace o raketách, ale

„Clearly there are concerns, and I’ve heard them expressed not only here in Poland but in other countries in the region,“ said Rose Gottemoeller, US assistant secretary of state. „There is a generalised concern about Kaliningrad, and the Russian propensity, every time a concern is aroused in Moscow, to say ‘Time to bring something else to Kaliningrad’,“ she told reporters.

Těžko říct, jestli Rusko rozmisťuje rakety, či provádí nějaké úpravy na bezpečnostních instalacích, ale vyvolávání dohadů a nejistoty může být podobně prospěšné, jako skutečné budování zařízení, či rozmisťování techniky. Ve stejné době se totiž Moskva rozhodla ještě více rozvířit náladu na východě kolem Kurilských ostrovů. Nejprve je loni navštívil ruský prezident Dmitrij Medveděv, poté ministr obrany Serdjukov a nakonec prezident rozhodl o rozmístění dalších zbraňových systémů na Kurilách tak, aby „nebylo pochyb o tom, že jsou integrální součástí Ruska“. Pomoci se zadržováním japonských imperiálních choutek mají prý i francouzské výsadkové lodě třídy Mistral. Japonci reagují podobně naštvaně jako Litevci, nebo Poláci v případě Kaliningradu.

The deputy head of the defense committee for Russia’s lower house of parliament, Igor Barinov, said Medvedev’s announcement was a response to „anti-Russian hysteria“ in Japan. „This decision is mainly of a political nature and tells Japan that there is going to be no revision of the results of World War II and it will cool hotheads in Tokyo,“ he told… The row also prevented Russia and Japan from signing a peace treaty to formally end World War II and stymied attempts to bring bilateral economic relations to their full potential.

Je to zajímavá hra, která posiluje obavy z Ruska a vlastně ani tolik nestojí. Třeba o Mistralech Moskva vyjednávala dávno předtím, než se pustila do rozdávání štulců na východě a rozhodně jejich nákup nesouvisí s nějakou plánovanou operací proti Japonsku (asi každý si ještě vzpomene na prohranou válku z roku 1905 a „neválku“ za 2. světové války). Současné kroky na východě i na západě tak dobře vystihuje komentář mluvčího ruského ministerstva zahraničí Alexandra Lukaševiče:

First and foremost, we expect our Japanese colleagues to fundamentally change their attitude towards Russia.

, , ,

Žádné komentáře

Ruská armáda by mohla vyměnit Kalašnikovy

Ministr obrany Anatolij Serdjukov vyvolal pozdvižení, když se nechal slyšet, že Kalašnikovy a odstřelovací pušky Dragunov jsou „morálně zastaralé“ a že uvažuje o jejich výměně za zbraně vyrobené v zahraničí. Tyto poznámky měly zaznít během setkání se členy dolní komory parlamentu Dumy. Dá se jen spekulovat o tom, jestli francouzsko-ruský obchod s Mistraly nemá být, alespoň v představách, začátkem radikálnějšího přezbrojení ruských ozbrojených sil.

The comments caused Russian military officials to jump to the defense of their workhorse weapons. Kalashnikov rifles, particularly the AK-47, are a proud Russian creation. Built and designed in Russia during World War II, the AK-47 is considered the first true assault rifle. They’re known around the world for their durability in all conditions, firing reliability, ease of use, low production cost and lethality. Military lore holds that an AK-47 can be buried in the mud, dug up a year later and still be fired.

Je tedy pouze logické, že se kritika sesypala na hlavu ministra obrany ze všech stran. Objevily se názory (které známe dobře i od nás), že problém není ruská nešikovnost, či neschopnost vyrobit nové útočné pušky, ale to, že nikdo nepomáhá domácímu zbrojnímu průmyslu, aby přišel s důstojným nástupcem AK-47, kterých se po světě pohybuje na sto milionů kusů.

Sergei Clussky, a former member of the Russian special forces told Pravda that Serdyukov was speaking out of turn. „The sitting Russian defense minister is not a military man – this is the problem. How can he judge the advantages and disadvantages of this or that type of weapon? The people who do not have an expert opinion in such questions should not make such important decisions,“ the Web site quotes him as saying.

Analytik stanice Fox News major generál Bob Scales zcela správně říká, že není překvapivé, že se Rusové budou poohlížet po nové útočné pušce, ale že v žádném případě nepůjde o zbraň americkou. Velké šance tak, pokud to skutečně ruský ministr obrany myslí vážně a k nákupu by mělo dojít, budou mít evropské, popřípadě izraelské zbrojovky.

“The American philosophy has always been that every rifle is a precision instrument involving the latest technology,” Scales said. But, in Russia it’s the exact opposite. “It has to be a people’s weapon. It has to be a weapon that any school aged youth can assemble and dissemble, that any peasant can learn to shoot in 10 to 15 minutes. That’s been the ethos of the Russian military.”

, , , ,

70 komentářů

Vyšší cena za Mistral

Montáž výsadkové lodi třídy Mistral v Brestu; Foto Wikimedia Commons

A už je jasná i cena. Rusko zaplatí 1,37 miliardy eur (přes 34 miliard korun) za dvě výsadkové lodě třídy Mistral. První loď bude stát 720 milionů eur a druhá 650 milionů. Prodej, respektive společná francouzsko-ruská výstavba lodí třídy Mistral je prvním případem, kdy se do Ruska dostává skutečně hi-tech z některé členské země Severoatlantické aliance.

It has been condemned by Alliance members from the three Baltic nations, with leaked cables showing that U.S. Defense Secretary Robert Gates also raised the issue while on a visit to Paris this year. The helicopter carrier costs about 500 million euros ($650 million) and it was not immediately clear why Russia was paying a premium.

Informace o tom, že Moskva uzavře s Paříží dohodu o zakoupení lodí, zazněla během telefonického rozhovoru ruského a francouzského prezidenta loni na Štědrý den. Proč Rusko platí za obě lodě více, než je obvyklá cena je správná otázka. Bude dobré plnění tohoto tendru v příštích letech bedlivě sledovat.

Podle jednoho zdroje, který nechtěl být jmenován, je důvodem vyšší ceny to, že první loď bude z větší části vyrobena ve Francii a Rusové se budou „učit“, zatímco druhá bude z větší části vyrobena v Rusku. Třetí a čtvrtá loď budou vyrobeny už plně v Rusku.

A Mistral-class ship can carry up to 16 helicopters, four landing craft, 13 battle tanks, around 100 other vehicles and a 450-strong force. It has facilities for a full command staff and is equipped with a 69-bed hospital.

, , , , ,

Žádné komentáře

Drahé letadlové lodě a příhodný Mistral

Není to tak dávno, kdy ruský prezident Dmitrij Medveděv vystoupil s plánem na velkorysou modernizaci ruských ozbrojených sil, mimo jiné námořnictva. Nyní se zdá, že z představ sejde kvůli nedostatku finančních prostředků. To se týká především letadlových lodí, které zřejmě nebudou moci být spuštěny na moře před rokem 2020.

V dobách, kdy byl Sovětský svaz na vrcholu moci, plulo pod jeho vlajkou pět letadlových lodí. V současnosti brázdí moře pouze jedna. To je velký nepoměr při srovnání se Spojenými státy, které Rusko, kromě Číny, stále považuje za tradičního rivala. USA mají k dispozici 11 nasazených letadlových lodí, šest rezervních a tři se vyrábějí. Rusko se podle některých informací spíše, než na výrobu nových letadlových lodí chce soustředit na jiné projekty, jakým je napříkald vývoj mezikontinentálních balistických raket.

These are the routine events that make one doubt any sweeping Russian pledge to modernize its military. They even make one skeptical as to whether Russia will be able to build and sell export versions of its most advanced new weapons like the PAK-FA in significant numbers, as some fear. Remember, India, the only foreign buyer for that aircraft is designing a large portion of the jet. Maybe being able to co-produce the latest Russian designs is becoming a prerequisite to actually buying them.

Ale třeba Rusům s námořnictvem pomohou Francouzi. Premiér Francois Fillon minulý týden při návštěvě Moskvy potvrdil velký zájem Paříže na dodávce lodí třídy Mistral Rusku a přislíbil, že pokud obchod dopadne, že nebude žádný problém s transferem technologií. Rusové by chtěli nakoupit pár lodí a díky tomu se je naučit stavět sami. Z pohledu Moskvy jde o smysluplný krok, z pohledu Francie o méně smysluplný.

„There is no question about the technology transfer, no problem regarding technology transfers,“ Fillon said at a joint news conference with his Russian counterpart Vladimir Putin. Russia had been in exclusive talks with France to buy two Mistral-class amphibious assault ships but in August the defence ministry announced an international tender.

Pozorovatele může uklidňovat jediné – Francie, která se, nadneseně řečeno, zavázala, že vytáhne z bryndy Brity a zároveň se nevzdává ambicí hrát prim v obranné oblasti na evropském kontinentě, nemůže ještě stavět na nohy Rusko. To už by bylo velké sousto, možná srovnatelné s Napoleonovým tažením na Moskvu.

, , , , ,

13 komentářů