Příspěvky označené security
Obnovené sektářské násilí v Iráku
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 29. 1. 2012
Zdroj Washington Post
Irák má opět „našlápnuto“ k sektářskému násilí. Není sice pravděpodobné, že by se opakovalo to, co se stalo po útoku na mešitu v Samaře v roce 2006, ale ke stabilitě země a hledání řešení to nikterak nepřispívá. Mimo jiné i proto, že se irácká vláda již nemůže opřít o jednotky Spojených států.
To, co se odehrává nyní je ovšem nutné chápat nikoli jako potvrzení tvrzení, že všechno skončí v plamenech, ale spíše jako měření sil, respektive snahu zažehnout požár. Od chvíle, kdy americké jednotky opustily v prosinci Irák, zahynulo při útocích už 434 Iráčanů. K poslednímu útoku došlo v pátek, kdy nedaleko smutečního procesí v bagdádské čtvrti obývané převážně šiíty vybuchlo auto naložené výbušninou. Zahynulo 32 lidí, dalších 60 bylo zraněno.
Lubna Naji, a junior doctor who works at a hospital which received victims of today’s bombings, told the BBC that it was „horrific,“ but also becoming normal.
„These attacks happen so regularly lately that dealing with them becomes a skill you have. It’s terrible but true,“ he said.“Things have gotten worse here. For a long time now, there are attacks like this everyday.“
Friday’s bombing comes a day after 17 people were killed in attacks.
I přes nárůst počtu útoků Iráčané tvrdí, že operace zaměřené proti povstalcům jsou úspěšné. Ministr vnitra Adnan Asadi řekl, že jsou dny, kdy zatknou i padesát povstalců denně. Američané v tom Iráčanům stále pomáhají především materiálně.
Pro ilustraci, respektive pro studium doporučuji mapu, která se dá nalézt na stránkách Washington Postu. Jsou na ní zaznamenány útoky od roku 2006. Sektářské zabíjení a snaha obnovit občanský konflikt je jasně patrná. Druhou věcí, která by vyžadovala nepoměrně hlubší analýzu, je efekt na iráckou vládu jako takovou, respektive obecně na vývoj Iráku.
Je totiž poměrně vysoká šance, že represivní přístup povede spíše k utužení režimu, než k jeho rozvoji směrem k demokracii (aniž bych si dělal ambice, že má být v Iráku okamžitě nastolena liberální demokracie). Samozřejmě hrozí i rozpad země, ale pravděpodobnost je nyní nižší, než byla před několika lety. Proč? Protože by všichni více ztratili, než získali.
Co se dá tedy očekávat v příštích měsících? Počet útoků a mrtvých sice poklesne, protože útočníkům, kteří veškeré síly soustředili na období po odchodu Američanů, dojde dech. Bude ale zároveň docházet k politickému utužování, než uvolňování. Je tedy pravděpodobné, že zástup nespokojených spíše poroste, než aby klesal. A jak všichni vědí, kumulace nespokojenosti je velkou hrozbou pro jakýkoli režim.
Irák má opět „našlápnuto“ k sektářskému násilí. Není sice pravděpodobné, že by se opakovalo to, co se stalo po útoku na mešitu v Samaře v roce 2006, ale ke stabilitě země a hledání řešení to nikterak nepřispívá. Mimo jiné i proto, že se irácká vláda již nemůže opřít o jednotky Spojených států.
To, co se odehrává nyní je ovšem nutné chápat nikoli jako potvrzení tvrzení, že všechno skončí v plamenech, ale spíše jako měření sil, respektive snahu zažehnout požár. Od chvíle, kdy americké jednotky opustily v prosinci Irák, zahynulo při útocích už 434 Iráčanů (http://www.nytimes.com/2012/01/28/world/middleeast/suicide-bomber-attacks-funeral-procession-in-iraq.html?_r=2). K poslednímu útoku došlo v pátek, kdy nedaleko smutečního procesí v bagdádské čtvrti obývané převážně šiíty vybuchlo auto naložené výbušninou. Zahynulo 32 lidí, dalších 60 bylo zraněno (http://www.nytimes.com/2012/01/28/world/middleeast/suicide-bomber-attacks-funeral-procession-in-iraq.html?_r=2).
Lubna Naji, a junior doctor who works at a hospital which received victims of today’s bombings, told the BBC that it was „horrific,“ but also becoming normal.
„These attacks happen so regularly lately that dealing with them becomes a skill you have. It’s terrible but true,“ he said.
„Things have gotten worse here. For a long time now, there are attacks like this everyday.“
Friday’s bombing comes a day after 17 people were killed in attacks.
I přes nárůst počtu útoků Iráčané tvrdí, že operace zaměřené proti povstalcům jsou úspěšné. Ministr vnitra Adnan Asadi řekl, že jsou dny, kdy zatknou i padesát povstalců denně. Američané v tom Iráčanům stále pomáhají především materiálně.
Pro ilustraci, respektive pro studium doporučuji mapu, která se dá nalézt na stránkách Washington Postu. Jsou na ní zaznamenány útoky od roku 2006 (http://www.washingtonpost.com/wp-srv/world/iraq/bombings/iraq-bombings-interactive-map.html). Sektářské zabíjení a snaha obnovit občanský konflikt je jasně patrná. Druhou věcí, která by vyžadovala nepoměrně hlubší analýzu, je efekt na iráckou vládu jako takovou, respektive obecně na vývoj Iráku.
Je totiž poměrně vysoká šance, že represivní přístup povede spíše k utužení režimu, než k jeho rozvoji směrem k demokracii (aniž bych si dělal ambice, že má být v Iráku okamžitě nastolena liberální demokracie). Samozřejmě hrozí i rozpad země, ale pravděpodobnost je nyní nižší, než byla před několika lety. Proč? Protože by všichni více ztratili, než získali.
Co se dá tedy očekávat v příštích měsících? Počet útoků a mrtvých sice poklesne, protože útočníkům, kteří veškeré síly soustředili na období po odchodu Američanů, dojde dech. Bude ale zároveň docházet k politickému utužování, než uvolňování. Je tedy pravděpodobné, že zástup nespokojených spíše poroste, než aby klesal. A jak všichni vědí, kumulace nespokojenosti je velkou hrozbou pro jakýkoli režim.
Security analyst Tommy Steiner: Israel has no other real ally than the USA
Autor: Jakub Janda Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 13. 6. 2011
Tommy Steiner, Institute for Policy and Strategy, IDC Herzliya
Tommy, how has the security situation of Israel changed after political changes in Egypt?
Prior to the changes in Egypt, and particularly in the past few years, Egypt and Israel formed a close discreet strategic relationship which was based on a similar reading and understanding of the respective national interests in the region. It is apparent that the new government in Egypt is assuming a different course in its regional engagements which effectively means that Israel has lost a major regional ally even if the peace treaty will not be annulled.
Has Israel been prepared for such scenario?
No one was prepared, Israel included.
Does the government of Israel make any significant changes in its security policies?
One can only assume that Israel is following events in the region and will have to adapt its security policy.
What is the Israel’s perception of NATO forces applying no-fly zone over Libya?
Israel has no position on the matter.
Does it mean that Israel does not care about what is happening in Libya? What was the relation of Israel towards Gaddafi?
Israel viewed Gaddafi as a dangerous and erratic leader, but his impact on Israel’s security was limited after nuclear disarmament. I don’t know what you mean about „care“, but Israel deliberately chose not to be involved in the conflict in Libya and for valid reasons.
What kind of threat posses rages in Syria towards Israel?
The ongoing political turmoil adds to the strategic uncertainty. The events of May 15, in which the Syrian regime – colluding with Hezbollah in Lebanon and the Hammas in Gaza – allowed and facilitated mass demonstrations of Palestinians residing in Syria along the Golan Height border including the crossing of the border, is an indication that one of the tools the Syrian regime might use to deflect attention is to provocate Israel.
There are some rumors that Israel would like to join the EU in the future. Could you comment on that?
I don’t see that happening. Israel aspires for closer relations with the EU and NATO, but membership in both institutions is not in the cards and is highly unlikely.
Does Israel have any other real ally except of USA?
No.
What is the Israel’s foreign policy towards its neighbours? Could you do a short recap focusing on security matters?
I see the big players in the Middle East forming a new column. As Gulf countries like Saudi Arabia embrace Morocco and Jordan with an expanded GCC, it signals an alliance of interests – Sunni monarchies protecting each other, forming the beachhead against Iran, and subtly or publicly, countering the same threats that Israel would like to see put down. It has some hope and some promise. While Gulf countries are unlikely to publicly countenance a relationship, I see Jordan and Morocco’s diplomatic ties with Israel means there is a bridge to that bloc.
Now the whole game changes if the Israel-Palestinian impasse breaks, for good. This week’s kickoff of a new U.S. activism, even with President Obama’s thorny mention of 1967 borders, could lead to a seismic positive change. There may not be much optimism or warmth on either side, no handshake on a White House lawn. But with Palestinians looking to declare statehood, Hamas without a stable patron in Syria, and Israel working out how to respond, all sides may end up being spooked into submission.
Enough movement on the Israel-Palestine track could sap the strength of regional radicals – chiefly Iran – and boost the moderate alliance. But for that to happen Israel will have to manage change domestically, making what Prime Minister Netanyahu called an “indefensible” map of Israel into one that’s politically palatable.
As for managing what comes next of the Arab Spring regime change, there’s the worry neighboring Syria. The potential crack or fall of the Assad regime is both a moment of opportunity and ill-defined danger.
Tommy Steiner is a Senior Research Fellow at the Institute for Policy and Strategy at the Interdisciplinary Center, Herzliya (Izrael). He is also former Director of the Atlantic Forum of Israel. he heads research programs that focus on Israeli foreign policy and the European Union’s and NATO’s relations with Israel and the Middle East.
Jak NATO řeší kybernetickou obranu: zde je výsledek ankety
Autor: Giuliano Giannetti Kategorie: Technologie | Hi-tech Datum: 16. 3. 2011
NATO Cyber Defence
Vážení čtenáři OWOP, rád bych se podělil s výsledky malé ankety, kterou jsem provedl v průběhu cvičení kybernetické obrany NATO 2010 v ústředí řídícího týmu cvičení, kde bylo zastoupeno víc než 16 účastníků cvičení.
V té době jsem společně s týmem, se kterým jsem vypracovával koncepci kybernetické obrany Ministerstva obrany, řešil otázku organizačního členění této problematiky v rámci rezortu, kde je v současnosti gestorem této problematiky bezpečnostní ředitel ministerstva, zatímco kontrolní orgány zajišťující tuto činnost jsou v podřízenosti ředitelství sekce komunikačních a informačních systémů, resp. 34 základny KIS, která zajišťuje provoz většiny rezortních informačních a komunikačních systémů.
Organizační otázky vždy naráží na různé zájmy týkající se budoucnosti personálu zmíněných orgánů a jejich rozpočtu a dobře míněné teoretické úvahy o správnosti toho či jiného řešení nemusí vždy uspět v konfrontaci s realitou. Proto jsem se rozhodl využít v rámci možností empirického přístupu a zjistit od našich aliančních kolegů zastoupených na cvičení, zda jako v ČR jsou jejich kontrolní orgány kybernetické obrany podřízené provozu, resp. jaký je vztah bezpečnostního manažera a řízení provozu informačních systémů.
Anketa byla provedena v průběhu cvičení a odpovědi zmíněných kolegů ne nutně odpovídají oficiální linii jejich rezortů, jedná se však bez výjimek o výpovědi lidí, kteří v této oblasti pracují a v dané chvíli odpovídali soukromně na otázku kolegy.
Otázka: Jakým způsobem je kybernetická obrana v ozbrojených silách zařazena do organizační struktury Vaší instituce? Je součástí řízení IT či jiné organizační složky? Jakou zkušenost máte s tímto řešením?
Německý národní zástupce: Kybernetická obrana je řešena v rámci sekce odpovědné za řízení a plánování IT. Ta je však důrazně oddělena od provozu těchto technologií, který je součástí příslušné sekce v rámci generálního štábu. Bezpečnostní politika je tedy vytvářená v rámci ministerstva obrany.
Italský národní zástupce: V současnosti je kybernetická obrana součástí řízení IT, nicméně působí to potíže související s někdy protichůdnými potřebami těchto problematik. Proto v současnosti usiluji přesunutí této problematiky pod bezpečnostního manažera.
Národní zástupce Spojeného království: Tuto otázku nelze takto zjednodušit. Information Assurance (informační zajištění) je v podřízenosti bezpečnostního manažera, kybernetická obrana v podřízenosti řízení IT. Obě složky nicméně sídlí ve stejné budově a těsně spolupracují.
Národní zástupce Estonska: Kybernetická obrana je v podřízenosti bezpečnostního manažera.
Litevský národní zástupce: Počítačová bezpečnost je podřízená bezpečnostnímu manažerovi, avšak problematika jako taková má úzkou vazbu na litevský ekvivalent Národního bezpečnostního úřadu.
Národní zástupce Slovenka: středisko reakce na počítačové incidenty je v současné době podřízené ozbrojeným silám, nicméně je tu snaha jej přesunout pod vojenským bezpečnostním úřadem.
Národní zástupce Norska: Vojenský i národní CERT jsou v podrizenosti narodniho bezpecnostniho uradu.
Národní zástupce Belgie : Kybernetická obrana je v podřízenosti bezpečnostního manažera v rámci zpravodajských složek zabezpečující tuto činnost pro armádu.
Národní zástupce Rakouska: Kybernetická obrana v podřízenosti bezpečnostního ředitele ministerstva obrany
Národní zástupce Dánska: Kybernetická obrana je v podřízenosti bezpečnostního manažera v rámci zpravodajských složek zabezpečující tuto činnost pro armádu.
Národní zástupce Řecka: Kybernetická obrana má samostatné oddělení spadající přímo do podřízenosti generálního štábu. Toto oddělení je v jiné organizační větvi než oddělení výstavby a provozu IT.
Národní zástupce Nizozemska: V současnosti je kybernetická obrana v podřízenosti řízení IT, v příštím roce se však plánuje její přesun do jiné složky ministerstva.
Pozn. V této době Nizozemsko bylo v procesu výstavby národního střediska kybernetické obrany a požádalo ČR o možnost vyslání pozorovatele do ČR. V současné době na rozdíl od ČR Nizozemí má schválenou vládní strategii kybernetické obrany a funkční národní středisko kybernetické obrany. USA jsem záměrně nezařadil do této ankety vzhledem k tomu, že tamější situaci nelze srovnat s ČR.
Shrnutí:
- 9 států vede kybernetickou obranu odděleně od provozu IT, 7 z nich v podřízenosti ekvivalentu Bezpečnostního ředitele a 2 ve zvláštní oddělené struktuře;
- 3 státy vedou kybernetickou obranu v rámci řízení a provozu IT a VŠECHNY uvažují o vyčlenění kybernetické obrany z této organizační složky;
- 0 států vede kybernetickou obranu v rámci provozu IT a jsou s tímto stavem spokojeny.
Co mi chybí v McChrystalově dokumentu
Autor: Miroslav Lipowski Kategorie: Koncepty | Concepts Datum: 13. 9. 2009
Afghánský policista během výcviku; Foto seržantka Jennifer Cohen/U.S. Army
Dokument velitele ISAFu generála Stanleyho McChrystala podle mého názoru správně uvádí, že je zapotřebí změnit přístup a zaměřit se více na populaci, než na nepřítele. Nejedná se v podstatě o nic nového, nebo neznámého, akorát se to doposud v Afghánistánu neaplikovalo – i když o tom všichni věděli a hovořili. Mohlo by zdát, že teď, když se k otěžím dostal člověk, který to chce i prosadit, tak že máme napůl vyhráno.
Bohužel po podrobnějším přečtení dokumentu bych rád z pozice člověka, který si může momentálně dopřát ten luxus, pozorovat věci z povzdálí a nenést žádnou velkou zodpovědnost, okomentoval tři zásadní nedostatky směrnice, které budou příčinou problémů při aplikaci:
- Nejsou dostatečně definovány cíle naší snahy v souvislosti s budování národního afghánského státu (odepření útočiště mezinárodnímu terorismu už prostě nestačí)
- Je nedostatečně zdůrazněná katastrofální situace afghánské policie s čímž souvisí ochrana obyvatelstva a aplikace konceptu práva a spravedlnosti a také co a jak s tím budeme dělat.
- Protiřečí si požadavky, aby spojenecké síly na jednu stranu respektovaly místní zvyky, kulturu atd. a na stranu druhou, aby nekompromisně bojovaly proti korupci.
Všechny nedostatky spolu (jak také jinak) úzce souvisí, protože jejich společným jmenovatelem je vágně definovaný konečný cíl snažení v Afghánistánu (kromě toho, že chceme odepřít útočiště teroristům s globálními ambicemi, kteří prokázali, že jsou nás schopni citelně zasáhnout na našem vlastním území). Jak má vypadat stabilní afghánský národní stát? Budujeme v Afghánistánu demokracii? Pokud ano, tak proč pod naším patronátem vzniká opět islámský stát, který se ve své nové ústavě hodnotové opírá u islám a civilní právo s ním nesmí být v rozporu.
The Constitution describes Islam as its sacred and state religion. A system of civil law is described, but no law may contradict the beliefs and provisions of Islam. It was widely reported that Sharia law is not specifically mentioned, but in fact Hanafi jurisprudence is one of the six branches of Sharia law. Moreover, concessions are made to Shia jurisprudence in cases arising strictly between Shi’ites. Followers of other religions are „free to exercise their faith and perform their religious rites“ within the limits of the law. There is no mention of freedom of conscience, and in fact apostasy from Islám is punishable by death (see below). The President must be a Muslim, an Afghan citizen born of Afghan parents, and must not heve been convicted of crimes against humanity, a criminal act or deprivation of civil rights. The president is the commander-in-chief of the armed forces. The constitution’s provisions on religion drew international controversy in 2006, when Afghan citizen Abdul Rahman, a convert to Christianity, was threatened with the death penalty for apostasy. Rahman was released under international pressure on thé theory that he was insane and that thé čase against him had „investigative gaps,“ and found asylum in Italy. The constitution itself was not changed in response.
V praxi to znamená, že občan Afghánistánu, který se narodil jako Muslim a rozhodne se konvertovat na jinou víru, nebo se rozhodně třeba vůbec nevěřit v Boha může být v Afghánistánu stíhán a dokonce odsouzen k trestu smrti. Jak to souvisí se strategii naší činnosti v Afghánistánu?
Hlavně jde o to, že v Afghánistánu katastrofálně selhává naše schopnost suplovat policejní činnost nefunkční afghánské policie a zároveň rychle budovat efektivní afghánské policejní kapacity. Bez kompetentní policie si můžeme o efektivní ochraně obyvatelstva jenom nechat zdát a bylo by bláhové se domnívat, že pokud se podaří generálovi McChrystalovi zvýšit přítomnost jeho jednotek mimo střežené základny ze současných cca čtyř procent (šokující a žalostně co?) na třeba i zázračných 50 procent (spíš hypotetická úvaha než možná realita), tak stejně se bude jednat opět o vojáky, kteří nejsou ani vybraní ani vycvičení a ani nemají dostatečnou praxi v interakci s civilním obyvatelstvem. Natož pak praxi v metodách policejní práce, takže se jenom těžko přiblíží standardům kompetentní policie.
Pokud tedy většině odpovědných lidí dochází, že potřebujeme právě funkční policii, ať už mezinárodní, nebo časem afghánskou, tak je nutné si také uvědomit, že se nedostatky nevyřeší konstatováním, že jsme si vědomi, že policie v Afghánistánu je nefunkční, a že je to problém.
Tričko OWOP | OWOP T-shirt
Knihovna | Library
Komentáře | Comments