Na blogu poslance Antonína Sedi (ČSSD) se objevil včera textík s názvem Proč byla provedena reorganizace Vojenské policie? Pan poslanec v něm zmiňuje řadu zajímavých faktů:

Současná situace je následující. Útvar speciálních operací Vojenské policie (SOG) byl definitivně zrušen. Z 50 příslušníků našlo uplatnění v Armádě ČR patnáct. Přes sliby náčelníka VP generála Vladimíra Ložka, že nebude ohrožena schopnost vyšetřovat závažné trestné činy, byl zrušen Zvláštní odbor VP, který se danou problematikou zabýval. Dnes je zřejmé, že bývalý náčelník VP generálmajor Oldřich Kubát byl sice odvolán na vlastní žádost, ale i toto odvolání bylo součástí dlouhodobě připravované strategie. Strategie, která měla za cíl destabilizovat VP a zřejmě „zakrýt“ rozpracované kauzy trestných činů. Pouze připomínám, že z Armády ČR se buď odchází „dobrovolně“ na vlastní žádost se zachováním všech výhod, nebo „nedobrovolně“ bez záruk čehokoliv.

Pan poslanec správně hovoří o tom, že rozpuštění SOGu bude znamenat velkou finanční ztrátu. K tomu je nutné ještě dodat, že i odbornou, protože namísto aby armáda využívala zkušeností vojáků (mimochodem, když už pan ministr nařídil, že se propouštění nesmí týkat lidí, kteří byli v misi v Afghánistánu, proč se vyhazují příslušníci SOGu, kteří v této misi sloužili?), jednoduše se jich zbaví a za pár let bude vyhazovat miliony na to, aby je získala zpět. Prostě mrhání penězy daňových poplatníků. V době, kdy jsou lidé cvičení na provádění ochrany objektů a VIP osob vyhazováni z armády, ministr Barták hovoří o tom, kterak se 601. skupina speciálních sil vrátí do Afghánistánu jak ochranka ambasády. To už se dá brát pouze jako hodně smutný vtip.

O SOGu už jsem tu psal několikrát, takže se nebudu opakovat. Jednu věc ale považuji za nutné zdůraznit – přesto, že si vojáků ze SOGu vážím a mám mezi nimi několik přátel, velkým problémem této jednotky byla její systémová neukotvenost (totéž se ale týká i 601.), slabé velení Vojenské policie (čehož se hojně využívalo) a neschopná nejvyšší civilní kontrola. Ty dopustily, aby věci došly tak daleko a nakonec absurdně využily účelových informací, aby s vaničkou vylily i dítě.

Je bezvadné, že pan poslanec píše to, co píše. Popisuje reálný stav věcí. To, co mně na tom roztrpčuje je, že si to tak šeptá na svém blogu a párkrát to i syknul v médiích. Jistě, teď bude nejsnadnější říct, že to média nezajímá a že se pana poslance neptají. Ale omyl. Pan poslanec je členem výboru pro obranu, má vliv a hlas ve své straně, může křičet, burcovat, prosazovat… Ale moment, k tomu by potřeboval spolustraníky, aby měl jeho osamocený hlas ve sněmovně větší váhu.

Ale zcela vážně, pan poslanec má pravdu a zároveň on je ten, kdo může něco změnit. Říkat ministr/ministerstvo/generální štáb si dělají co chtějí a nechtějí naslouchat a diskutovat je příliš snadné. Kdo by měl mít schopnost něco změnit, když už ne poslanec? Šeptání na blogu se dá číst dvojím způsobem: 1) jsem slabý a tak alespoň, abych měl čisté svědomí, nemlčím a 2) jsem slabý, protože ani mé kolegy/spolustraníky to nezajímá a já je nejsem schopen přesvědčit o tom, že by je to zajímat mělo.

Pokud výše uvedené není pravdivé, a Vy jste silný, pane poslanče, tak něco udělejte a přestaňte šeptat. Čiňte se. Jestliže nemáme poslance k tomu, aby dokázali prosadit správné věci, k čemu je pak máme?

P.S. Jenom aby bylo jasno – cílem tohoto textu není naznačovat, že pan poslanec píše nesmysly, nebo, že nedělá nic. Nikoli, pan poslanec Seďa má v tom co říká a píše naprostou pravdu. Také patří k těm několika, kterým o armádu skutečně jde. Za to mu náleží kredit. Problém je ovšem s výsledky – zdá se, jakoby pana poslance nikdo neposlouchal. A znovu zopakuji – koho má už exekutiva poslouchat, když ne poslance?