Příspěvky označené volby
Británie na rozcestí
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 26. 4. 2010
Předseda Liberálních demokratů Nick Clegg na konferenci v Bournemouthu; Foto David Spender, Wikimedia Commons
Před několika dny zveřejnil britský Royal United Services Institute (RUSI) průzkum mezi více jak dvěma tisíci experty z bezpečnostní komunity týkající se budoucnosti Spojeného království. Samozřejmě, tento výzkum souvisí s parlamentními volbami, která mají v Británii proběhnout 6. května 2010. Ústav si vytyčil šest oblastí a požádal dotázané, jestli s vyřčenými tezemi souhlasí či nikoli. Dopadlo to následujícím způsobem:
- The UK needs a radical reassessment of the position it wants, and is able to play in the world. 88% (1776 respondents) agreed with the statement, 7% disagreed (146 respondents) and 5% (102 respondents) were undecided.
- Current operations in Afghanistan play an intrinsic part in maintaining the UK’s security. 57% (1146) agreed, whereas 34% (693) disagreed and 9% (185) undecided.
- The security and political benefits to the UK of the Trident system clearly outweigh its diplomatic and economic costs. 53% (1072) agreed, 34% (689) disagreed and 13% (263) undecided.
- The UK’s interests are best served by maintaining a special relationship with the United States, ahead of all other strategic partnerships. 58% (1189) agreed, 32% (643) disagreed and 10% (192) undecided.
- Tackling terrorism will continue to be the most immediate security priority for the next government. 81% (1639) agreed, 12% (241) disagreed and 7% (144) undecided.
- When it comes to defence, there are some significant differences between the main political parties. 55% (1113) agreed, 23% (475) disagreed and 22% (436) undecided.
Data byla zveřejněna krátce před čtvrteční druhou debatou mezi představiteli hlavních stran. Z první debaty, která se týkala především domácích témat vyšel podle diváků (i mně) vítězně předseda Liberálních demokratů Nick Clegg, který narozdíl od Davida Camerona i Gordona Browna působil svěžím dojmem, přicházel s novými nápady a konkrétními návrhy a především, mohl si dovolit distancovat se od výsledků vlád posledních několika desítek let. Británie objevila svou „naději na změnu“ a „ano, my to dokážeme“. Samozřejmě, ne tak úplně. Byť se pár dnů po první debatě objevila úvaha o tom, že by Nick Clegg mohl být britský Barack Obama, byla o něco později ve stejném listě zkarikována.
Nick Clegg a jeho strana neskončí jinak, než na třetím místě. Zdálo se, že vzestup Liberálních demokratů poškodí nejvíce konzervativce a povede k tomu, že žádná ze stran nezíská většinu, takže si „Cleggovci“ budou moci diktovat. Ale teď se zase zdá, že by přece jenom konzervativci mohli být schopni sestavit vládu sami. A to díky tomu, že (prý) nyní mají větší šanci díky Cleggovým liberálům porazit labouristy ve 20 obvodech, které předtím stratégové konzervativců považovali za nevyhratelné. (Pár slov k volebnímu systému – byť mají všechny strany podle průzkumů preference okolo třiceti procent, nepromítne se to do volebního výsledku kvůli volebnímu systému prosté většiny, kdy „vítěz bere vše“; Liberální demokraté tedy skončí třetí s 80-100 mandáty z 650).
Bezpečnostní otázky samozřejmě předvolební kampani nedominují, ale hrají v ní důležitou roli. Zmíním tři oblasti: 1) Afghánistán, 2) nahrazení Tridentů a 3) vztah s USA, potažmo s kontinentální Evropou. Nick Clegg se k Afghánistánu vyjadřuje podobně, jako se Barack Obama vyjadřoval v předvolební kampani k Iráku – považuje jej za dosti nešťastně vedený a byť to neříká nahlas, dá se odhadovat, že při první příležitost by nějraději britské vojáky stahoval domů.
The Lib Dems hope their foreign affairs theme of opposition to the Iraq war and criticism of the conduct of military operations in Afghanistan may work to their advantage.
Jak labouristé, tak konzervativci jsou mnohem zdrženlivější. Samozřejmě, že vnímají opozici veřejnosti, ale stojí si pevně za britskou účastí a posílením kontingentu v Afghánistánu. Rozdíl je pouze v tom, že konzervativci mají volné ruce k napadání labouristů za to, že dostatečně materiálně nezabezpečili vojáky, což se samozřejmě projevuje na výši ztrát. Gordon Brown je odsouzen k tomu dokola obhajovat kroky labouristů v Afghánistánu a Iráku v posledních devíti letech. A to není zcela jednoduché.
Druhým bodem je modernizace ostrovního jaderného arzenálu, respektive nahrazení ponorek Trident. Nick Clegg se nechal jasně slyšet, že se klidně jaderného odstrašení vzdá, což je přímo v kontrastu s tím, co prosazují konzervativci i labouristé. A také to od nich během poslední debaty schytal. Nicméně, ve svém uvažování není osamocen. Například mu ve vhodnou chvíli přispěchal na pomoc i kvartet bývalých představitelů ozbrojených sil, kteří se podobně jako Clegg vyjádřili v tom smyslu, že 80 miliard liber, které by byly vynaloženy na nahrazení Tridentů, by mohly být použity jinak, že by o celé věci měla proběhnout hlubší debata a že by se měl vzít v úvahu i odzbrojovací proces nastartovaný Barackem Obamou.
It may well be that money spent on new nuclear weapons will be money that is not available to support our frontline troops, or for crucial counterterrorism work; money not available for buying helicopters, armoured vehicles, frigates or even for paying for more manpower.
A konečně je tématem vztah ke Spojeným státům. Nadpoloviční většina respondentů (58 %) oslovených RUSI je přesvědčena, že „zvláštní vztah“ s USA slouží britským zájmům. Psal jsem o tom, že se už před měsícem objevila skupinka poslanců, kteří by chtěli vztah s USA „narovnat“. A totéž nahlas razí i proevropský Nick Clegg, v čemž se opět výrazně odlišuje od svých rivalů.
“We were joined at the hip with our American friends in that existential ideological conflict. Those days are past. Our world is not so simple, threats are multiple. Obama has said clearly the greatest threats are not state-to-state Cold War conflict, they are terrorist groups with dirty bombs,“ he said. “Speak to hardened foreign affairs folk in Washington and they say, ‘Yeah, it’s a good relationship but it’s not the special relationship’ … it’s almost embarrassing the way the Conservatives talk in this slavish way. If I was sitting in Washington, I’d be thinking it’s important to get on with the Chinese, the Indians, the Brazilians, Europe as a whole.“
Nyní je namístě dotaz, proč jsem zasvětil tolik místa muži, který nemá vlastně šanci na větší úspěch. Přinejlepším bude moci spolurozhodovat o tom, kdo se stane premiérem (na Gordona Browna se Clegg zrovna příjemně netváří), takže by mohl mít alespoň nějaký vliv na budoucí politiku. A pokud by konzervativcům vyšel jejich plán na porážku labouristů, nebo se Brownovi podařil zázrak, nemusí mít vliv vůbec žádný. Důvodem k tomu texto o tom, co razí Nick Clegg je to, že Británie stojí na rozcestí a předseda Liberálních demokratů podle mně reprezentuje změnu britské politiky, nejenom té bezpečností. To, co říká rezonuje ve veřejnosti, která je do jisté míry (jak ukazují průzkumy) unavená politikou labouristů a konzervativců a chce dát prostor jakési změně, kterou by měl podpořit tlak třetí strany, tedy Liberálních demokratů. Zkrátka, Británie se v příštích letech promění, ať už se Cleggovi dostane výraznějšího hlasu, či nikoli. Nebudu překvapen, pokud dojde k dalšímu „ústupu ze slávy“ jaký Briránie zažívá od konce 2. světové války a větší prohloubení spolupráce s kontinentální Evropou.
Karzáího geniální trik – cizinci out (Happy End?)
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 14. 3. 2010
(Díky Šťouralovi za tip)
Posledně Vašek Pecha psal o tom, jak afghánský prezident Hámid Karzáí vymyslel bezvadný trik, kterým by se zbavil dohledu cizinců nad volbami. I učinil tak, ale nakonec musel zařadit zpátečku. Alespoň to vyplývá z článku v dnešních LA Times s názvem Afghanistan agrees to open its electoral commision to foreigners. Prezident tak dovolí dvěma cizincům, aby seděli ve volební komisi, čímž vlastně zvrátil svůj dekret. Opravdu jej ale zrušil?
Loňské prezidentské volby byly ukázkově zfalšované a svět se to dozvěděl i díky mezinárodním pozorovatelům. Karzáího krok, kterým „vystrnadil“ z komise cizince byl vnímán jako pokus falšovat dál a zařídit to tak, aby kolem toho bylo co nejméně humbuku. Tlačilo OSN, tlačili Američané, tlačili další, až nakonec Hámid Karzáí ustoupil. Samozřejmě ve hře bylo i přiškrcení toku peněz ze zahraničí.
Donor nations, which have pledged billions of dollars to Afghanistan’s reconstruction, have threatened to curtail funding if Karzai doesn’t undertake political and electoral reforms. The U.S. and other countries are concerned that election abuse and government corruption are undermining Karzai’s leadership at a time NATO forces are weakening the Taliban. A recent U.S.-led military campaign pushed Taliban fighters from their stronghold in Helmand province. An operation later this year is expected to target militants in Kandahar province. The announcement on the electoral commission came as Staffan de Mistura, a Swedish diplomat, arrived in Kabul to replace Eide, whose troubled 18-month term was marked by criticism that he was lax in stemming voting violations.
Vypadá to jako dobrá zpráva, ale uvidíme. Karzáí dal svým dekretem najevo o co mu jde a to že v tuto chvíli kvůli nátlaku podpořenému penězi ustoupil, nemusí znamenat mnoho. když bude chtít, vždy si nalezne způsob, jak cizincům „přistřihnout křídla“ a zařídit si volby tak, jak se mu to bude hodit. Zvláště ve chvíli, kdy ti cizinci naznačují, že toho chtějí co nejdříve co nejvíce předat vládě v Kábulu.
Karzáího geniální trik – cizinci out
Autor: Vaclav Pecha Kategorie: Afghánistán Datum: 26. 2. 2010
Americký ministr obrany Robert Gates s afghánským prezidentem Hámidem Karzáím v Kábulu (prosinec 2009); Foto Master Sgt. Jerry Morrison, DoD
Tak prezident Hámid Karzáí opět překvapil nejen své odpůrce v zemi, ale především mezinárodní hráče, kteří jsou stále, byť se zaťatými zuby, prezidenta ochotni podporovat. Karzáí využil díru v afghánské ústavě a přepsal volební zákon tak, že zcela vyřadil zástupce vybraných OSN v jednom z nejdůležitějších a nejméně zkorumpovaných orgánů volebního systému – v Nezávislé odvolací komisi (ICC). A parlamentní volby se blíží…
ICC se skládá z pěti členů – dvou Afghánských zástupců a tří cizinců, které jmenuje po konzultacích OSN. Dva Afghánce navrhuje Nejvyšší Soud a afghánská Komise pro lidská práva. Zákon odvolací komisi ukládá dohlížet na regulérnost volebního procesu a vracet k přezkoumání všechny neregulární výsledky Nezávislé volební komisi. Ta je garantem průběhu voleb, a jak si jistě všichni pamatujeme z minulého roku, také nejvíce kritizovanou a pravděpodobně nejvíce zkorumpovanou součástí volební mašinérie.
Není bez zajímavosti že spolupráce mezi Nezávislou volební a Odvolací komisi byla přinejmenším katastrofální. Nedocházelo k výměně informací a cokoli bylo ICC označeno za podvodné, či přinejmenším neregulérní a posláno nazpět do Nezávislé volební komise, se většinou buď ztratilo, nebo neobjevilo v oficiálních číslech. Nařčení z chyb a z korupce tak létala sem a tam.
Teď přišel prezident Karzáí s nápadem že „zafghanizuje“ i tuto poslední část volebního systému. I přes nelibost přihlížejících mezinárodních dárců, kteří vkládali do ICC naděje a také velké peníze.
Pro prezidenta, který má se skoro dvěma miliony zfalšovaných hlasů „volební margarín“ na hlavě, bude těžké vysvětlit tento krok všem, kteří čekali, že před nadcházejícími parlamentními volbami v září dojde k tolik potřebným změnám ve volebním zákoně. Ale nkdo nečekal takovouhle změnu… Myslím, že k této, dnes tak populární, „afghanizaci“ došlo ve špatnou chvíli a na špatném místě.
Pro fajnšmekry, kteří rádi studují afghánskou ústavu přiblížím to, co jsem nazval dírou v zákoně, kterou pan prezident Karzáí mistrně využil. Je to schizofrenie:
Článek 79 říká, že během parlamentních prázdnin může prezident přijmout nouzová legislativní nařízení, která mají postavení a sílu zákona, která ale zároveň může parlament po prázdninách do 30 dnů odmítnout (jakási obdoba vlády pomocí dekretů). A to Karzáí přesně udělal, když se rozhodl vyřadit tři kandidáty OSN do ICC.
To dává smysl. Ale pozor, teď přijde ten trik: článek 109 ústavy totiž ukládá parlamentu, že nesmí přijímat žádné změny ve volebním zákoně rok před vypršením volebního období. A to má skončit právě po volbách, v září tohoto roku…
Takže jde v podstatě o bravurní využití toho, na co prezident Karzáí často zapomínal, měnil a nerespektoval: tedy na nejvyšší zákon jeho země. Západ, který se snaží Afghánistánu (Karzáímu) pomáhat nejenom finančně, ale i riskováním životů svých vojáků a civilistů, by neměl tyto věci přecházet.
Tropico a Afghánistán
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 27. 12. 2009
Strategická hra Tropico patří historicky k mým nejoblíbenějším. Člověk se stane vládcem ostrova, musí přežít několik desítek let a může být autokrat, stejně jako demokrat, podstupovat volební proces, nebo také ne, nechat zatýkat a vraždit politické odpůrce, čelit "insurgency" a "uplácet" voliče "krásným životem". Je to hra sice stará, ale stále vhodná především pro sociální vědce. A Hámida Karzáího...
Pokud ještě někoho z vás zajímají srpnové volby v Afghánistánu doporučil bych stránku Afghanistan Election Data. Jde o poměrně unikátní kolekci dat, která jsou i graficky ztvárňována na mapách. Zcela výborné ale je, že si každý uživatel může nastavovat filtry podle sebe.
Takto například vypadá „Bezpečnost a volební podvod“ (červené kruhy jsou volební místnosti s více než 600 voliči, kde dostal více něž 95 procent hlasů jeden z kandidátů, podkladové barvy potom znamenají bezpečnost oblastí – růžová znamená vysokou hrozbu a černá území kontrolované nepřítelem):
Zastánci Schumpeterovské „jiné teorie demokracie“ či „minimální demokracie“ mají jasno: to, co se stalo v Afghánistánu v srpnu a následujících měsících je jednoznačným důkazem selhání procesu demokratizace v zemi a sklouznutím k autokracii, při životě držené západními flintami. Pokud jsou svobodné volby a obměna politických elit jediným měřítkem demokracie, nemůže být hodnocení ani jiné. Ti, kteří tvrdí, že je to s demokracií „komplikovanější“ a že je nutné zohledňovat další měřítka (jako jsou svoboda projevu a tisku, občanská společnost, nevládní sektor, decentralizace…) se mohou utěšovat, že to dříve či později klapne.
Stačí se ale podívat na kompletní seznam Karzáího vlády a pochybnosti o upřímnosti a budoucnosti vzrostou. Sedí na to kamarádův komentář: pár hajzlíků vypadlo, ale většina těch velkých zůstala.
Autor tohoto textu patří k příznivcům Schumpeterovského přístupu jako hlavního měřítka demokracie, protože svoboda volebního procesu v sobě implicitně nese svobodu jednotlivce i projevu. Srpnové volby, které se odehrály za pomoci Západu a sloganech o demokracii z úst západních politických představitelů neměly a nemají s demokracií nic společného a není důvod, abychom si na něco takového hráli. Neznamená to, že by Západ neměl o demokracii v Afghánistánu usilovat, ale je to jediné měřítko a jediný cíl? A má být jediným měřítkem demokracie centrální a zkorumpovaná vláda v Kábulu?
V kladení otázek a v odpovídání na ně byl vždy skvělý jeden z největších politologů uplynulého století Samuel Huntington. Ve své zásadní knize Třetí vlna klade otázek celou řadu (a snaží se na ně odpovědět). V tuto chvíli se hodí tyto:
Působí v politice nějaký ve své podstatě nezvratný a dlouhodobý globální trend (jak soudili Tocqueville a Bryce), jehož působením se po celém světě postupně šíří demokratické politické systémy? Anebo je politická demokracie všehovšudy formou vlády fungující – s několika výjimkami – v několika málo bohatých a/nebo západních zemích? Není politická demokracie pro řadu zemí jen přechodným jevem, vládním systémem, který se střídá s různými podobami autoritářské vlády?
A mají tyto otázky vůbec význam?
Volby z druhého břehu
Autor: Jan Spacek Kategorie: Afghánistán Datum: 17. 11. 2009
Jsem rád, že mohu přivítat dalšího přispěvatele, Jana Špačka. Jeho první příspěvek pro OWOP se vrací k afghánským volbám.
Volební místnost během srpnových voleb; Foto americké ministerstvo obrany via ANA
Srpnové prezidentské volby v Afghánistánu byly pro Západ velkým rozčarováním. Rozsah podvodů, který by normálně vedl k anulaci výsledků, podkopal důvěru k současné vládě. Za hlavního viníka je označován Hámid Karzáí. Ale jak už to v životě bývá, skutečnost není zdaleka tak černobílá. Následující otázky a odpovědi nabízejí pohled z jiného úhlu.
Mohly být volby spravedlivé?
Nemohly. Na rozdíl od roku 2004 se bezpečnostní situace značně zhoršila. Hlavní favorit Karzáí přišel o přirozenou podporu Paštunů na jihu a východě země. Hrozby Talibanu navíc zabránily jejich účasti ve volbách. Naopak jeho největší soupeř dr. Abdullah Abdullah měl hlavní voličskou základnu na severu a západě kde je relativně „bezpečno“. Vyjádřeno čísly, účast ve volbách byla 38,7 procent ale v oblastech pod kontrolou Talibanu jen pět procent. Byly by takové volby na západě vůbec vyhlášeny?
Vědělo se o podvodech předem?
Vědělo. Například týden před volbami 13. srpna, projevila OSN obavy z falšování voleb: Velké znepokojení vzbuzuje počet voliček v konzervativních (paštúnských) částech země, kde je přihlašují muži (a nesmí je nikdo osobně kontrolovat). To se dá ukázat například na počtech volebních průkazů. Provincie Chóst – 38 000 mužů, 73 000 žen, Paktía 50 250 mužů, 87 000 žen, Lógar 14 300 mužů, 36 900 žen. Proti tomu v „liberálnějších“ provinciích jako je Herát – 105 000 mužů, 55 500 žen. Kundúz 109 500 mužů, 45 600 žen. Přesto OSN ani USA neučinily nic, protože stále pokládaly za největší nebezpečí Taliban, ne podvody.
Mohl zvítězit někdo jiný než Karzaí?
Nemohl. A Abdullah to dobře věděl. Proto odstoupil z druhého kola.Tyto volby mohl vyhrát pouze Paštún, protože Paštúni by jiný výsledek nepřijali (podle odhadů tvoří 42 procent obyvatel a jiného prezidenta než Karzáího by neakceptovali). Už v současnosti skřípou zuby nad velkým vlivem Tádžiků (asi 25 procent obyvatel) a Uzbeků (zhruba desetina populace) ve vládě.Většina velitelů v armádě a zpravodajské službě jsou Tádžici. Jejich větší podíl na moci by byl pro Paštúny nepřijatelný. Na Západě se má za to že Abdullah je míšenec, má paštůnskou matku. Ale původ matky není v Afghanistanu vůbec důležitý, rozhoduje vždy otec. Byl k dispozici nějaký jiný Paštúnský kandidát? Ano, Ašraf Gháni, bývalí úředník Světové banky, světa znalý muž. Pro Západ ideální kandidát. Ale ne pro Afghánce. Pro ně to je cizinec. Skončil až čtvrtý s třemi procenty hlasů.
Má Karzáí podporu obyvatel?
Ať již podvody byli jakkoliv veliké, Afghánci jsou s výsledkem smířeni. Dalo by se říci že „stojí“ za Karzáím. Nevidí v něm hlavní problém země. Buď pro ně jeho funkce nemá valný význam, nebo nevidí nikoho lepšího.Volby neměly za následek rozpad jednoty Afghánců, naopak je sjednotily proti vměšování farangi (cizincům). Zfalšované volby v jiných zemích přinesly bouřlivé protesty (Ukrajina, Moldavsko, Keňa, Irán…) Všude lidé vyšli do ulic. V Kábulu nic. I když o pár dnů později, 25. října, vyšlo několik set studentů Kábulské univerzity do ulic, aby protestovalo proti znesvěcení Koránu americkými vojáky. Druhý den znovu, ale protesty nezískaly větší podporu veřejnosti. To je velký rozdíl proti roku 2005 kdy islamisté úspěšně využili karikatury Mohameda k bouřlivým demonstracím. Fundamentalisté nemají v Afghánistánu podporu, zatím. Nunto dodat, že šlo i o úspěšnou informační operaci ISAF – generál McChrystal přinesl změnu. Zatím malou ale již viditelnou. Za zmínku ale stojí hlas jednoho voliče z Kábulu: „budu volit Karzaiho, ten už má plné kapsy. Abdullah by kradl ještě více a přinesl by nestabilitu.“ To je dnes hořká realita Afghánistánu.
Je Karzáí podvodník?
Záleží na tom, jak se na to člověk dívá. Západ v tom má jasno. Ale pozor, podváděl i Abdullah. Z 1,3 milionu anulovaných hlasů bylo 300 tisíc jeho. Z místního pohledu je to složitější. Jak se říká, Afghánci milují tradice a nesnášejí pravidla. Jsou dohody s náčelníky o hlasování kmene přípustné? Jsou demokratické? Jak se to vezme. Je mnoho verzí demokracií, každá země má vlastní. Je americká, britská, japonská, jihoafrická i venezuelská, každá je jiná. Česká demokracie je jiná než slovenská. A to jsme byli 70 let v jednom státě. Nechtějme po Afgháncích, aby měli demokracii přesně takovou, na jakou jsme zvyklí v Evropě. Co funguje tam, nemusí fungovat tady, co funguje tady, nemusí fungovat v New Yorku.
O co jsou dohody kmenových vůdců méně demokratické, než hlasování voličů ovlivněných masivní reklamní kampaní? Že náčelníky zkorumpoval? A jak by se pak daly označit předvolební sliby třináctých důchodů nebo snížení daní? K demokracii prostě dohody patří. I ty, které se nám nehodí. Kromě toho, západní demokracie je pro Afghánce dost drahá. Volby vyšly v přepočtu na 2,5 procenta HDP, to je dvakrát více než dává na obranu ČR.
Měly volby i nějaké pozitivní stránky?
Ano,většina stížností na regulérnost voleb přišla od místních lidí. Zahraniční pozorovatelé byli bezcenní. Pozorovatelská mise EU označila 22. srpna volby ZA ŘÁDNÉ A NESTRANÉ, NE VŠUDE SVOBODNÉ. A hlavně, za dva a půl měsíce dohadů po volbách nedošlo k nepokojům. To je velká změna na zemi, kde donedávna řešili spory kulometem. Zájemci se mohou zde podívat na podrobný výzkumu voleb v provinci Kábul.
Jaký bude další vývoj?
Obama se rozhodl dát šestiměsíční ultimátum Karzáímu. Chce, aby prezident odsunul do pozadí podezřelé osoby. Jmenovitě jeho bratra Ahmeda Waliho Karzáího, viceprezidenta maršála Muhamada Qasima Fahima (oba jsou napojeni na obchod s drogami) a Abdulla Rašída Dóstuma. Poslední dva jsou podezřelí z válečných zločinů. Oba jsou mocní warlordi. Jeden ovládá miliony Tadžiků, druhý miliony Uzbeků.To je ale jenom zbožné přání. Jejich uvězněním by se Karzáí připravil o mocenskou základnu, výměnou za nejistou podporu Obamy, která nemusí přežít příští volby.
Každá afghanská rodina je nějak napojena na obchod s drogami. A ta která není, zase nemá žádný vliv (rodina je v Afghánistánu mnohem širší pojem, než na Západě). Jestliže je tam korupční prostředí, jak vzniklo? Ke korupci musejí být dvě strany – jedna která dává, druhá která bere. Proč si tedy finanční pomoc sami nehlídáme? Ultimátum bude mít za následek ještě větší rozkrádání, protože to bude poslední šance k zbohatnutí. Doufám že se pletu.
Tam, kde zmizí vše (UPDATED)
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 2. 11. 2009
Kdybyste nevěděli, co je to za obrázek, jde o černou díru. To je ta věc plující kdesi vesmírem, ve které se všechno ztratí. Napadlo mně, že takovou černou dírou je v současnosti Afghánistán. Nechtěl jsem sice o něm psát, protože většina posledních příspěvků se jej týkala. Ale po oznámení Abdulláha Abdulláha, že odstupuje z druhého kola voleb člověku nezbývá nic jiného.
In a BBC interview, Dr Abdullah said he decided to pull out as „I felt that it might not help the democratic process, it might not restore the faith of the people in (the) democratic process. “It was a hard decision and a painful decision for me, but I did it… I thought that it would be in the best interests of the country if I decide not to participate.“ He added that the decision that a run-off should be held had, in itself, „helped restore the faith of the people in the process“ after concerns over the conduct of the first round of voting.
Zkrátka, Afghánistán se zhroutil do sebe a pomalu se z něj stává černá díra, kde mizí lidé, věci, domy, nápady i chuť cokoli dál podnikat. Ale vážně, Abdulláhovo rozhodnutí je další ranou procesu, které se tam účastníme a zásadně nabourává vše, o co se tam snažíme (i když, to snažení stálo po většinu času za houby). Vím zatím pouze o dvou lidech, kterým to nepřijde zas tak v nepořádku. Prvním je logicky prezident Hámid Karzáí, který si pojistil vítězství, tedy pokud nějaké volby vůbec budou (zapotřebí) a druhým překvapivě americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová:
“We see that happen in our own country where, for whatever combination of reasons, one of the candidates decides not to go forward,” she said. “I don’t think it has anything to do with the legitimacy of the election. It’s a personal choice which may or may not be made.”
Vlastně, když je to v Afghánistánu podobné jako v USA a tedy se nic moc neděje, proč je v té zemi tolik vojáků a Stanley McChrystal už měsíce prosí o posily? A jestli to, co se děje poslední více jak dva měsíce nemá co do činění s „legitimitou voleb“, tak asi bude lepší vůbec žádné volby nepořádat.
To, co se odehrává v Afghánistánu je tragédie v přímém přenostu. Všimněte si, že ještě nejsem v posledním stádiu a nekřičím: „STÁHNOUT!“, ale mám strach, že i na to může dojít. Ce se mohlo pokazit, to se pokazilo. Co se mohlo zvorat, to se zvoralo. A příliš možností nezbývá, ona černá díra sílí rychle.
Pokud Barack Obama čekal s posilami na výsledek voleb a novou vládu v Afghánistánu, tak snad už bude lepší, aby nečekal a rozhodl se okamžitě. Byť je prostředí v zemi krajně nestabilní, bylo by špatné aby McChrystal, a s ním vlastně i my a Afghánistán, nedostal poslední šanci. Třeba se stane zázrak, třeba toto je dno, kterého jsme se dotkli a příští rok se situace zlepší. Nebo také ne a pak bude na čase zatáhnout za záchrannou brzdu. Teď by to ale ještě nemělo smysl.
UPDATE: Jak jsem předpokládal ráno, druhé kolo voleb nebude ani zapotřebí AND THE WINNER IS… Karzáí. Černá díra sílí a sílí. Tak, a teď zapřemýšlet, promnout si bradu, pak oči a poblahopřát Karzáímu vše nejlepší. Co k tomu všemu dodat.
Postřehy z Afghánistánu (5): Velká politická krize, nebo šance pro demokracii?
Autor: Vaclav Pecha Kategorie: Afghánský diář | Afghanistan Diary Datum: 18. 9. 2009
Afghánští voliči čekají u volební místnosti, srpen 2009; Foto ANA
Omlouvám se za proluku, jednak jsem měl opravdovou afghánskou chřipku a za druhé, to co se děje od voleb je těžko popsatelné a velmi rychle se měnící. To, kde se teď Afghánistán nachází, je na jednu stranu politická krize, ale také možná velký krok k demokracii.
Prezident Karzáí se v povolebním guláši snaží nějakým způsobem uzmout kontrolu nad procesem. Třeba tím, že nařídil přepočítání hlasů v několika částech země. To mu pomáhá zůstat u moci, alespoň na nějakou chvíli. Západ kroutí hlavou nad tím, co se děje. Po prvních, uspěchaných chvalozpěvech hledá v truhle s politickým nářadím něco, co by tak mohlo fungovat. V Paříži zaznělo, že by západ měl Karzáímu dát velmi jasné najevo, že takto masivně zmanipulovanat volby není možné. Ale trochu se divím, že jsme byli tak překvapení. Co jsme čekali o voleb ve válečné zóně?
Nicméně myslím, že snad vše není ztraceno. Nutno však podoknout, že následující věty budou možná znít podstatně kritičtěji, než vyzněly moje komentáře v Otázkách Václava Moravce před dvěma týdny. Zcela otevřené přiznávám, že jsem v tu dobu nečekal, že by mohlo dojít k takovému selháni demokratického procesu.
V tuto chvíli, aniž bych chtěl věci dělat černějšími než jsou, prožívá Afghánistán krizi, která jde daleko za jeho hranice. A je to v době, kdy se Evropa a především Amerika snaží zlegitimizovat stále méně populární válku. Víra v to, že Afghánistán bude příběh s dobrým koncem se proměňuje v přesný opak, což je ale dáno spíše naivitou a zbožným přáním Západu, než opravdovým porozuměním a chápáním situace takové, jaká je.
Je nutné zodpovědět čtyři základní otázky:
- Jak se Západ zachová k vládě, která, jak se ukazuje, ukradla volby a jak s ní bude moci legitimně spolupracovat?
- Budou ještě Afghánci věřit své vládě zvolené ve zmanipulovaných volbách a budou ochotni tuto vládu, která bude zodpovědná za další vývoj v zemi, respektovat?
- Jaké jsou možné první kroky z této krize?
- Jak tyto volby ovlivní ty parlamentní, které mají proběhnout příští rok?
Od minulého týdne víme, že Nezávislá Volební Komise (NVK) zveřejnila výsledky součtu hlasů na základě 91,6 % spočtených volebních lístku. Tato suma volebních hlasů posunula Karzáího za magickou hranici padesáti procent – přesněji získal 54,1 %. Jeho rival Abdulláh Abdulláh dostal 28,3% hlasů. Poslednímu týdnu také dominovaly zprávy o manipulacích, „naplňování“ volebních uren více hlasy, než bylo voličů a hlasování v místnostech, které nebyly otevřené. Prezident Karzáí se to snažil zachránit tím, že požádal NVK, ať zveřejní všechny výsledky – ať už z těch „zmanipulovaných“ či z těch čistých místností. NVK uvedla že nejméně 500 uren bude muset dát do „karantény“.
Odvolací Volební Komise (OVK) s mandátem OSN, složená ze tří cizinců (Američan, Kanaďan a Nizozemec) a dvou Afghánců, která bude mít konečný hlas ohledně platnosti voleb, obdržela zhruba 600 odvolání proti neregulérnostem během voleb. Hodně práce pro pět lidí. Většina stížností pochází z jihu, kde by měl mít Karzáí většinovou podporu. Znamená to, že čím více hlasovacích lístků nebude na jihu uznáno, tím méně hlasů Karzáí dostane.
To samozřejmě pana prezidenta vyděsilo, a tak začal tlačit na NVK, kterou bohužel sám jmenoval, aby zatlačila na OVK, aby zveřejnila počty center, ve kterých budou muset být hlasy přepočítány, a to protože 1) do jednotlivých uren bylo vhozeno více než maximum 600 volebních lístků či 2) více než 95 % lístků bylo odevzdáno jednomu kandidátovi. Důvod tohoto kroku byl ten, že se Karzáí začal bát, že kdyby byly centra diskvalifikována, přišel by o značný počet hlasů.
Postřehy z Afghánistánu (4): volby, které ukáží (ale vlastně co?)
Autor: Vaclav Pecha Kategorie: Afghánský diář | Afghanistan Diary Datum: 20. 8. 2009
Předvolební Kábul; Foto Václav Pecha
Afghánistán dnes prochází velkým testem – probíhají v něm volby, které jsou poprvé zcela v afghánské režii. Zároveň jsou doposud nejnákladnější v historii země – až se vše sečte, vydaná částka dosáhne 300 milionů dolarů. Volební místnosti ve 34 provinciích se otevírají v sedm hodin ráno a zavřou se ve čtyři hodiny odpoledne místního času. Vše má tedy proběhnout během devíti hodin. Jedna sekunda volebního času přijde tedy na necelých 10 milionů korun.
Podle posledních informací bude otevřeno na 6 500 volebních center čítajících přes 28 500 volebních místností. Toto číslo se ale může měnit, protože pokud se bezpečnost ještě zhorší, některé místnosti možná zůstanou uzavřeny. Na průběh voleb by mělo dohlížet přes sedm tisíc afghánských pozorovatelů (členů FEFA).
Včera během dne bylo podle Nezávislé volební komise (Independent Election Commission, IEC), což je orgán zastřešující afghánské volby (jeho členové jsou bohužel jmenováni prezidentem) rozvezeno 80 procent volebního materiálu. Zbytek měl být kvůli zhoršené bezpečnostní situaci přepraven helikoptérami do včerejší půlnoci. Bylo najato 14 tisíc žen, které patří k organizačnímu týmu voleb, a všechny prošly tréninkem. Na to, že je Afghánistán v podstatě ve válce, je třeba všechny tyto přípravy brát jak velký úspěch.
Průměrná mzda afghánského pracovníka je kolem pěti dolarů denně. Pro srovnání, průměrná mzda mezinárodního volebního konzultanta se pohybuje kolem 300 eur denně. Cena za pokoj v doslova „obrněném hotelu“ pro mezinárodní pracovníky vyjde na 250 dolarů za noc.
Tak to je na začátek pro představu několik čísel…
Hlavním problémem pro průběh voleb byla a zůstává bezpečnost. Jenom během včerejška bylo zabito několik pracovníků IEC, předevčírem najelo v provincii Badachšán auto s volebními materiály na minu. Při explozi zahynuli dva členové volební komise.
V Kábulu byl včera klid, což bylo zčásti dáno i tím, že Afghánci slavili 90. výročí osvobození od britské nadvlády. Ale ve vzduchu bylo cítit napětí, neklid, ale i hodně očekávání. Důležité je, aby dnes neproběhl žádný spektakulární útok, který by odradil lidi od odevzdávání hlasovacích lístků. I proto vydalo ministerstvo zahraničních věcí jakési doporučení aby se média zdržela informování o bezpečnostních incidentech během voleb.
Všechny, ale nejvíc trápí otázka, jestli prezident Hámid Karzáí obhájí svůj úřad. Podle průzkumů by to pro něj neměl být zas tak velký problém. Někteří lidé nechtějí o jeho znovuzvolení ani slyšet, jeho příznivci zase na něj nedají dopustit a doufají, že se udrží u moci. V tuto dobu v podstatě existují jen dva kandidáti na místo prezidenta – Hámid Karzáí a jeho rival, bývalý ministr zahraničních věcí, Tádžik a bývalý doktor Abdulláh Abdulláh.
Držte se stranou, nebo zemřete
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 19. 8. 2009
Prohlášení zveřejněné Tanweer blogem Hezbi Islami Gulbudina Hekmatyara, ve středu 19. srpna 2009 ve 3:56
V Afghánistánu budou zítra volby. Nedílnou součástí je zastrašování voličů. Textů o tom se dá na internetu najít mnoho. Jeden za všechny, Anuj Chopra z Lógaru má pěkný text na ISN, kde například popisuje výhrůžky, že všechny prsty ušpiněné od inkoustu budou odříznuty. Všichni voliči totiž musejí namočit prsty do inkoustu, aby nemohli chodit volit dvakrát.
Výše jsem pro zajímavost dal prohlášení islamistů z Hezbi Islami, kteří volby odsuzují jako frašku a varují Afghánce, aby se drželi stranou, protože budou probíhat útoky na „vojenské cíle nepřátel“. Uvidíme, jak to dopadne. Ale každopádně není od věci se podívat na jejich web, kde se prohlášení objevilo. Byť je v arabštině (bych řekl), tak přesto člověku dojde z fotografií a videjí, že jsou v propagandě výteční a že umějí skvěle využívat nových technologií.
Je to dilema: jak (ne)spolupracovat s Karzáím
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 17. 8. 2009
Afghánské prezidentské volby vyhraje Hámid Karzáí. To není nejlepší zpráva, ale podle všeho se s ní snaží sžít i Washington, respektive nalézt způsob přijatelné spolupráce/nespolupráce s ním. Jak píše The Washington Post, administrativa Baracka Obamy chce především snížit svou závislost na staronovém prezidentovi. Jednou z cest je užší spolupráce s vybranými ministry a posilování autority provinčních a místních představitelů.
The goals reflect frustration among U.S. officials over Karzai’s performance in the past five years, particularly his seeming indifference to the widespread corruption within his government. But as it increasingly appears that Karzai will be its partner over the next five years, the United States has also sought to preserve a relationship with him… The United States is „actively impartial“ in the Aug. 20 vote, said Jane Marriott, a senior adviser to U.S. special representative Richard C. Holbrooke. But according to Afghan Foreign Minister Rangin Dadfar Spanta, U.S. officials back the idea of a new chief executive position under Karzai to add coherence and competence to his struggling bureaucracy…
A podle průzkumu zveřejněného v pátek nevládní organizací The International Republican Institute na tyto plány dojde. Čtyřicetčtyři procent Afghánců by v polovině července, kdy byl výzkum prováděn hlasovalo pro Hámida Karzáího (31 % v květnu), 26 % pro Abduláha Abduláha (7 % v květnu), populistický reformátor Ramazan Bašardost by skončil třetí s 10 % (tři procenta v květnu) a jako čtvrtý by se umístil Ašraf Ghání s šesti procenty (tři v květnu).
Pokud by bylo druhé kolo mezi Karzáím a Abdulláhem, zvítězil by současný prezident s 50 procenty oproti 39 % jeho soka. Kdyby bylo druhé kolo mezi Karzáím a Gháním, zvítězil by prvně jmenovaný poměrem 60 % ku 22 %.
A pro zvídavé, pěkné profily hlavních kandidátů jsou zde.
Tričko OWOP | OWOP T-shirt
Knihovna | Library
Komentáře | Comments