Včera mně zaujala první zpráva v Televizních novinách na TV Nova. Pominu-li autorův povzdech o letišti v Příbrami  jako o „(kdysi) pýše armády“ (s veškerou úctou), pak zbytek reportáže byl docela zajímavý. Jde v ní o to, že se ministerstvo obrany rozhodlo prodat letiště v Příbrami firmě napojené na Lubomíra Podlipného. Ten byl loni nepravomocně a letos už pravomocně odsouzen za daňový únik.

Nu, stát se to může. Člověk musí k podobným zprávám vždy přistupovat opatrně, šance, že naletí je příliš vysoká (viz stesky místního aeroklubu, že by mohl dolétat – možná je to závažný argument, možná bitva zcela o něco jiného). Co však nejde nechat bez povšimnutí je poznámka mluvčího ministerstva obrany Andreje Čírtka, co se může a nemůže při výběrových řízeních dělat:

Co se týče samotných lidí, tak tam nemáme oprávnění je prověřovat, naopak by to znamenalo výrazný zásah do jejich práv.

To je zvláštní (pokud to tak bylo řečeno), jak se to tedy dělá? Prověří se firma, ale lidé, kteří jsou v ní, či na ní napojeni nikoli? A co když se přihlásí do výběrového řízení jeden člověk, to se pak neprověřuje?

Asi jsem to nepochopil, ale vždyť toto prohlášení (tak jak se objevilo v televizi) jde proti logice. Když chci někomu něco prodat, prověřím si, jestli v minulosti zaplatil. Dobrá, můžu tedy prověřit jen firmu. Když chci prodávat státní majetek typu letiště (byť teď moc strategicky nevypadá, ale v budoucnu se může hodit), prověřím i lidi, kteří se kolem kšeftu pohybují. A navíc, stát by neměl obchodovat s lidmi (byť jsou jen napojeni na kupce), kteří nedodržují pravidla, konkrétně oberou stát. Třeba už jen z toho důvodu, že to není morální.

Pokud český stát takto obchoduje zcela normálně, nedivím se všem těm pochybným kauzám, které vyplouvají co chvíli na povrch. Možná bylo lepší se na výběrová řízení vykašlat, vzít každého kdo se přihlásí a potom losovat. Padni komu padni.