Při jednom z nejkrvavějších útoků vůbec v sobotu zahynulo osm amerických a dva afghánští vojáci. Při útoku bylo zajato nejméně třináct policistů. V Nuristánu na východě země provedly stovky bojovníků Talibanu koordinovaný útok na předsunutá stanoviště koaličních sil. Jak poznamenává BBC, ve východním Afghánistánu narůstá počet útoků kvůli tomu, že se tam povstalci přesouvají z jihu a přeskupují se.
The fighting lasted about 12 hours, with the militants firing down on the joint U.S.-Afghan outpost from ridgelines above the base, a senior U.S. military official with direct knowledge of the first reports told CNN. The official said the report was preliminary and subject to change as more information came in. The official said portions of the outpost burst into flame and burned down, but was not able to say if the blaze caused injuries or deaths. The militants also fired from a local mosque, the NATO-led International Security Assistance Force said.
Koaliční síly byly schopné útok odrazit i díky letecké podpoře, která se na místě střetu objevila za třicet minut. Talibanci údajně měli těžké ztráty a nepodařilo se jim předsunutá stanoviště obsadit. Zajímavé je, že podle CNN Američané ve dnech před útokem oznámili, že toto stanoviště opustí, v souladu se strategií Stanleyho McChrystala. Ten už dříve řekl, že chce, aby se vojáci soustředili na ochranu civilního obyvatelstva a ne na strážení osamocených stanovišť uprostřed ničeho.
Krátce po tomto útoku se začaly objevovat srovnání s krvavou lázní ve Wanatu, kde 13. července 2008 zemřelo devět amerických vojáků, když se Talibanci pokusili obsadit základnu ve stejnojmenné vesnici ve východním Afghánistánu. Předsunuté stanoviště ve Wanatu bylo během několika dnů po útoku opuštěno. Pokud budete mít čas, vřele doporučuji rekonstrukci událostí vycházející z materiálů vyšetřovatelů a rozhovorů z pera Thomase Rickse. Dovolím si zacitovat jeden odstavec, abych vás navnadil:
The soldiers did fight valiantly at Wanat. I am in awe of them. As one reported to the Army investigator, „I continued to lay suppressive fire with the 240 [machine gun] but it was difficult because I was unable to stand due to wounds in both legs and my left arm.“ When this soldier ran out of ammunition he realized that he was the only one left alive in his corner of the outpost, with the enemy so close he could hear them talking.
