V neděli jsem zde psal o velkých amerických ztrátách v sobotní bitvě v Nuristánu a o tom, že to připomíná Wanat. A bum, dnes byl Wanat všude. Rok a čtvrt poté, co ke krvavé přestřelce došlo a poté, co proběhlo vyšetřování. Zasloužila se o to stanice CBS, která odvysílala dokument sestavený ze záběrů vojáků a the Washington Post, který otiskl trojdílnou rekonstrukci událostí. To, co z dokumentu CBS odvysílaly české stanice vypadalo hodně dramaticky a muselo to být skutečné peklo. Rád bych ten dokument viděl celý.
Srovnání s Vietnamem, které se po celý den objevovalo na ČT24 i v dalších relacích na ČT1 patří k těm bizarnějším zážitkům, které bych si odpustil. Kazí to dojem a připomíná mi to Zdeňka Polreicha, který strašně nadává na to hrozný zelený, co Češi tak rádi cpou na všechna jídla a myslejí si, jak to krásně vyzdobili. Opak je pravdou. Nicméně, nad tímto folklórkem jsem ochoten přimhouřit oči, výměnou za informace Michala Kubala z Washingtonu, rozhovor s generálem Petraeusem (možná jsem nedával úplně pozor, ale hráli jste, že prošel začátkem roku úspěšnou léčbou rakoviny prostaty? – ne, že by to bylo důležité) a další.
Aniž bych se chtěl vytahovat, v zásadě jsem si vyslechl a přečetl to, co jsem na OWOP naznačoval v sobotu. Akorát dnes je to od povolanějších. Ministr obrany Robert Gates byl hodně otevřený. Nechal se slyšet, že ti, kteří chtějí radit prezidentovi (rozuměj kritizovat) ať tak činí, ale v soukromí Bílého domu, nebo někde jinde v uzavřené místnosti (rozhodně ne přes média). Taktéž pronesl, že snižování počtu vojáků v Afghánistánu by bylo krátkozraké a trefoval se do vlastních řad, když řekl, že Taliban má v současnosti navrch kvůli
…our inability and the inability, frankly, of our allies to put enough troops in Afghanistan…
Je to špatné a jen tak to lepší nebude. Může to skončit pěkným malérem pro nás pro všechny. Tím nemyslím, že by byly druhý den po stažení hordy ante portas, ale že by to zkomplikovalo naši další angažovanost na místech, kde toho bude zapotřebí (to bude jedna Rwanda za druhou…), snížení respektu k alianci, narušení transatlantické linky obecně a konečně obří šrám na naší kolektivní psyché. Ale přitom by to nebyl další Vietnam, bylo by to mnohem horší. I ty hordy by nakonec dorazily (to už trochu přeháním…)
Ale vážně, Barack Obama váhá a to je špatný signál. Nebudu citovat sám sebe, mrkněte se na můj příspěvek z konce září o Obamovi a Rasmussenovi. Obamovo současné lavírování je přesně to špatné v tuto chvíli, kdy se válka v Afghánistánu (už přezdívaná „Obamova válka“) vymkla z kontroly a jediný způsob, který může vzbuzovat alespoň nějakou naději, je plná a nekompromisní podpora velitelům v poli, hlavně generálovi McChrystalovi. Nebude to totiž dlouho trvat a vyjádřená podpora vojákům na frontě bude k ničemu, protože veřejná podpora mise v Afghánistánu bude zanedlouho nižší než nejnižší podpora nepopulárního Iráku.
Ale zpátky na začátek. V sobotu zahynulo v Nuristánu na osamoceném stanovišti osm vojáků, když jejich jednotka čelila mnohanásobné přesile. Američané prý zabili více než stovku Talibanců a jejich sympatizantů. Úctyhodné. Ale jedna na ztráty vítězná bitva válku nevyhraje.
4 comments
4 Comments
Petr Z.
8. 10. 2009, 12:04Obama musí váhat, musí zvažovat. Už není prezidentský kandidát, který si může bez větších starostí udělat Afghánistán hlavním bodem zahraniční politiky, ale americký prezident. Má na stole hned několik návrhů, kolem sebe několik poradců s rozdílnými představami, ať už to je silné snížení přítomnosti a soustředění na CT (Biden), kompromisní nenavyšování, nesnižování (Gates), či podstatné navýšení (McChrystal). Kdyby si Obama nerozmýšlel, tak by to teprve bylo špatným znakem..Je na něj obrovský tlak a Gates mu to zrovna neusnadňuje – „nejdůležitější rozhodnutí prezidentova mandátu..“ Navíc, pomůže dalších 40 tisíc mužů skutečně zvrátit situaci? Irácký surge tak sice fungoval (zatím!), ale to byla hlavně otázka měst a kooptace velkého počtu kmenových sunitských bojovníků, o pozitivním přístupu šíitů ani nemluvě. Je schopná udržet Amerika takovou přítomnost na řekněme deset let a co její spojenci? Může si USA dovolit ztažení z Afghánistánu? A co do toho ekonomická krize? Ne, opravdu Obamovi není co závidět..Mimochodem říká se, že gen. Petraeus byl původně silně proti replikaci surge v Afghánistánu, tedy i proti původnímu navýšení o 30 tisíc..
REPLYFrantišek Šulc
10. 10. 2009, 14:27Ano, Obama to nemá jednoduché. To je pravda, ale řekl bych, že asi do úřadu nešel s tím, že stačí být milý a slibovat všem všechno a „ono se to nějak zařídí“. Chápu argumenty o tlaku, o pochybnostech, jestli navýšení sil pomůže a o roztříštěnosti názorů jeho nejbližších. Ale v době válečné tomu bylo vždy tak. Stačí se podívat na skupinky v době Vietnamu, například, či v době zmiňovaného Iráku. Prezident musí být schopen rozhodnout. Na tom se asi shodnem, neshodnem se asi na tom, kdy. Já si myslím, že co nejdříve. Signál, který vysílá není dobrý. A měl by udělat ještě jeden krok – vyvinout mnohem větší tlak na Evropany, což také nedělá.
REPLYNeříkám, že 40 tisíc lidí navíc vše vyřeší, neříkám, že musí v každém případě rozhodnout o navýšení (byť by to dle mého názoru bylo správné), ale že má rozhodnout, protože tohle protahování mu možná umožňuje hrát hry doma, ale vůbec to nepomáhá vojákům v Afghánistánu, kteří na úspěch či neúspěch COINu vsadili svou kariéru.
Nelze dopředu říct, zda daná strategie či navyšování sil bude fungovat. Afghánistán je v současnosti v tragické situaci a je velkou otázkou, zda jakékoli západní úsilí to může zvrátit. Jedinou možností je dle mně (a platí to víc než kdykoli v Iráku, protože Irák ani v nejhorších časech nebyl tak beznadějný jako Afghánistán nyní) jasný přístup. To znamená rozhodnutí a naplnění. Ale vše podmínečně. Příští rok bude poslední, kdy se bude v Afhánistánu dát něco udělat – buď McChrystalova strategie zafunguje nebo ne. Víc času už mít nebudeme, veřejnost a následně politici už víc neunesou. Proto je důležité rozhodovat se rychle a razantně.
Petr Z.
11. 10. 2009, 19:37Jsem rád, že si rozumíme; to, že nemáme stejný názor v otázce rychlosti rozhodování už patří k věci. Těžká rozhodnutí s sebou nesou časovou náročnost, jakkoli to situacii nepřispívá. Navýšení vojenské přítomnosti je pouze nezbytnou podmínkou k zlepšení situace, té je možné pravděpodobně jen dosáhnout zvýšením legitimity ISAF a vlády a zklidnění situace ve FATA. První jmenované teď zažívá bolestné období, druhé naopak se začíná posouvat k lepšímu. Ale stále to nemusí vůbec nic znamenat.. Nezbývá než doufat, že se Obama rozhodne správně, ať už to je kterákoli varianta..Stejně jako vy se kloním k navýšení, jakékoli jiné rozhodnutí znamená neúspěch v Afghánistánu. Nezbývá než doufat, že se Obama rozhodne správně, ať už to je kterákoli varianta. Úspěch v Afghánistánu totiž může být z hlediska USA, kotenxtu současné mezinárodně politické a bezpečnostní situace, příliš draze vykoupen..
REPLYPetr Z.
11. 10. 2009, 19:39za zdvojení věty se omluvám.
REPLY