Muzeum Lešany; Foto Viktorie Šulcová

To, co se v současnosti děje, nemůže nechat člověka-vojáka, který sloužil několik let s hrdostí v Armádě České republiky, chladným. Každý by se měl pokusit se situací něco udělat a ne nečinně přihlížet na rozpad hodnot jako čest, morálka, disciplína, hrdost a profesionalita. Je nutné tak učinit také kvůli těm, kteří jako legionáři a váleční veteráni bojovali za zemi Českou, ale i pro budoucí generace našich dětí a také kamarádů ve zbrani, dobrých, schopných vojáků a velitelů s velkým „V“, ale i mimořádných výjimek v hodnostním sboru generálů.

Bohužel hodnoty, již zmíněné, jako čest, morálka, hrdost, disciplína, vlastenectví a hlavně profesionalita, které by měly být těmi základními předpoklady pro službu vojáka z povolání, jsou v naší armádě v podání většiny vyšších „řídících“ důstojníků a většiny generálů degradovány a zesměšňovány. Není totiž v jejich zájmu, aby fungoval řád a pořádek, který armáda v jejich podání naoko představuje. Mají totiž strach, že přijdou o své hřejivé, dobře vynášející místečka a budoucí výhody.

Proto se pokusím v tomto seriálu „Kam kráčíš, Armádo česká“ probrat několik témat týkajících se Armády České republiky a vyvolat diskuzi za účelem nalezení řešení neudržitelné situace.

Personální politika vs reorganizace

Jedním z důkazů „skvělého“ řízení naší armády je kariérní řád a personální politika. Lze ji definovat jedním slovem – neexistuje. Toto potvrzují naše slavné reorganizace, kolikátá již? Přitom se stále nic nemění. Některé starší přeškolené struktury (sovětské a následné americké vojenské školství, oboje velice kvalitní – bohužel ale záleží na tom, co bylo v mládí vtloukáno do hlavy první, což v naší armádě je to sovětské) se stále drží svých pozic. Co je horší, jejich pozice sílí (čest vzdělaným a schopným výjimkám).

Pokud by byla snaha těchto „lídrů“ zavést kariérní řád pravdivá, jak tvrdí, museli by začít u sebe, což je nežádoucí a nemožné (neustálé výjimky na obsazené funkce jsou tím důkazem). Je ostudou a současnou realitou, že velitelé některých útvarů a jednotek nemají ani potřebné jazykové zkoušky alespoň z anglického jazyka. Vyhýbají se účasti na zahraniční misi jako čert kříži (což na druhou stranu je štěstím pro řadové vojáky, kteří by měli s nimi na misi vyrazit), protože radši vládnou papíru a razítku. Velice rádi vydávají „úklidové“ rozkazy (hrabat listí, natírat ploty, techniku, rovnat sklady atd.).

Také jejich fyzická natož morální odolnost je na pováženou. Rád bych doopravdy viděl výkon fyzických testů (ročního přezkoušení) některých vedoucích kádrů naší armády, ne výsledky ale výkon (o tom jak to na útvarech funguje, vojáci mohou vyprávět). To je ta čest důstojnická. Větší ostuda ještě je, když někteří naši skvělí vyšší důstojníci neovládají ani svoje základní vojenské dovednosti, ale skvěle ovládají kontrolu papírů. Vojenská „buzerace“ má podobu řádkování, odskoků a košilek písemných dokumentů a písemných příprav, místo aby se vyšší důstojníci (samozřejmě,že nejde o všechny, výjimky existují) chovali jako zkušení profesionálové kontrolující výcvik a zabezpečující dokonalou manažerskou a logistickou podporu jednotek.

To je ta čest důstojnická. Bohužel, tito „řídící“ důstojníci znovu a znovu získávají při každé reorganizaci důvěru vedení ministerstva obrany a generálů, takže mohou rozhodovat o svých podřízených dle svého uvážení a upravovat obsazení tabulek počtů dle svých potřeb. Nepřipomíná to trochu kozla zahradníkem? Vždyť jsou kamarádi, vzájemně na sebe něco vědí… A máme tady i to krásné slovní spojení – ,,politické zadání“, za kterým se všechna tato rozhodnutí schovávají.