V pátek 5. února 2010 informoval prezident Medveděv Radu bezpečnosti Ruské federace, že podepsal nové znění Vojenské doktríny RF, čímž tento klíčový dokument vstoupil v platnost. V epoše postsovětského Ruska se jedná o třetí dokument tohoto typu.

Poprvé byla Vojenská doktrína koncipována roku 1993 v éře Borise Jelcina. Tehdejší dokument charakterizoval ruské zájmy, postoje a priority v oblasti bezpečnostní, vojensko-strategické i zahraničně-politické jen velmi obecně a není proto divu, že byl velmi výrazně konkretizován v dubnu 2000, kdy prezidentský úřad zastával již V. V. Putin. Zásadní charakteristiky tehdejšího dokumentu, odrážející rozpad SSSR, rozpuštění Varšavské smlouvy a konec bipolarity, jsou ostatně podstatné i pro znění nejnovější varianty.

Klíčová role při tvorbě dokumentu připadla Radě bezpečnosti Ruské federace, jejímž sekretářem je Nikolaj Patrušev. Ten v rozhovoru pro vládní list Rossijskaja Gazeta zdůraznil, že Rusko za svůj hlavní cíl považuje zabránit válečným konfliktům, ale uvědomuje si, že mezinárodně-politická situace je komplikovaná a proto musí být připraveno čelit všem možným hrozbám.

Oproti minulosti panuje zcela zásadní rozdíl v tom, že dokument zcela otevřeně pojmenovává hrozby – jimiž jsou NATO, zejména pak možnost jeho dalšího rozšiřování a budování systému protiraketové obrany. Od rozpadu SSSR a Varšavské smlouvy je rovněž prvně uveden i spojenec – Bělorusko. Mezi státy/regiony které Rusko vnímá jako potenciální spojence jsou pak řazeny státy Společenství nezávislých států (SNS) a Šanghajské organizace pro spolupráci (ŠOS).

I když zainteresovaného a informovaného čtenáře uvedený výčet hrozeb a spojenců nepřekvapí, stojí za opětovné zdůraznění, že se Rusko, od okamžiku kdy samostatně vstoupilo na mezinárodní scénu až dosud oficiálně deklaraci tohoto typu vyhýbalo. V poslední době se sice množily signály, že se Moskva rozchází s Primakovem nastoleným zahraničně-politickým kurzem multivektorovosti a multipolarity, teprve teď však máme k dispozici jasný důkaz, že se Kreml zorientoval a konečně si vybral.

Za předpokladu, že výběr nebude přehodnocen bude zajímavé sledovat, zda mezi Ruskem a zvolenými státy/regiony dojde k vytvoření bezpečnostní struktury, která by měla parametry skutečné organizace kolektivní obrany. Formálně institucionalizovaná tělesa typu Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO) a SNS jimi totiž nejsou a kvůli naprosté dominanci Ruska asi ani nebudou.

Poslední poznámka, která stojí za podrobnější komentář je skutečnost, že se v souvislosti s diskusemi nad textem Vojenské doktríny v oficiálních ruských zdrojích od léta 2009 objevovaly spekulace, že dojde k zásadnímu přehodnocení dosavadní jaderné politiky, a že Moskva bude deklarovat právo na preventivní použití jaderných zbraní. Ještě v prosinci 2009 to, dle Rossijskoj Gazety, na oficiálním setkání se zahraničními vojenskými přidělenci v Moskvě prohlásil náčelník generálního štábu Nikolaj Makarov, což by měla být osoba dobře informovaná a k podobným tvrzením oprávněná.

V oficiálním textu však pasáž, která by takovouto interpretaci umožňovala schází:

Rusko si vyhrazuje právo použít jaderných zbraní v odvetě na jaderný útok vedený proti němu (a jeho spojencům), nebo na útok vedený jinými zbraněmi hromadného ničení. Použití jaderných zbraní je přípustné i v reakci na útok vedený konvenčními zbraněmi, pokud by rozsah takového útoku ohrožoval vlastní existenci státu.

V tento okamžik nezodpovězenou otázkou proto zůstává, zda zástupce ruské generality měl špatné informace, či zda domácí i zahraniční auditorium vodil za nos. Pokud ano, bylo by zajímavé zjistit, zda tak učinil sám, případně v zájmu vojáků, či na více či méně přímý pokyn politického vedení státu.

UPDATE: Ruský premiér Vladimir Putin se nechal 17. února 2010 slyšet, že do roku 2020 musí Rusko vylepšit svou „vesmírnou obranu“ („space defenses“) a modernizovat jaderný arzenál:

In accordance with the plan for the development and reconfiguration of the armed forces, special attention, of course, will be paid to nuclear deterrent forces, space and air defenses, he said.