Volby dopadly bezesporu zajímavě. Jde o zemětřesení, které ukončuje dvacetiletí určitého typu politiky. V tuto chvíli si sedá prach a jsem hodně zvědavý, zda skutečně dojde k hlubokým změnám, ve které doufali voliči, nebo jestli i nadále bude politiku kontrolovat byznys, či oni kmotři, jak je nazval Mirek Topolánek, kteří zevnitř rozežírali ODS (a nejen ji).

Do sněmovny se dostalo mnoho nových tváří a díky protestním hlasům mají slušné zisky TOP 09 a Věci veřejné. Prvně jmenovaná strana nepředstavuje ale ani tak nic nového. Preferenční hlasy ukázaly víru lidí v knížete Schwarzenberga. Ovšem ten, kdo skutečně stranu i byznys kolem řídí je Miroslav Kalousek, člověk který mimo jiné obhajoval onu obří zakázku na likvidaci ekologických škod a také, jak si zajisté všichni vzpomeneme, se mimo jiné proslavil jako ekonomický náměstek na ministerstvu obrany (jak se vypráví, muž, který hodně rozhodl, ale nic nepodepsal – zajisté to je pouze nadsázka). Pokud člověka zajímají bezpečnostní záležitosti, nemůže opominout ani další postavu – bývalou ministryni obrany Vlastu Parkanovou.

Jedinou relativní neznámou tak zůstávají Věci veřejné. Když jsem psal o jejich programu, kroutil jsem hlavou. A myslím, že budeme kroutit hlavou zanedlouho všichni, tedy pokud bude mít Radek John a jeho experti větší vliv na politiku v této zemi. Nechci to rozvádět, dnešní představení v Otázkách Václava Moravce bylo moc pěkné.

Byť v současnosti probíhají rozhovory mezi ODS, TOP 09 a Věcmi veřejnými a všichni předpokládají, že koaliční vládu budou sestavovat tyto tři strany, nemusí to tak dopadnout, a když dopadne, nemusí to vydržet. Dá se totiž předpokládat, že to nebude dlouho trvat a půda mezi Věcmi veřejnými a TOP 09 se propadne a z oslav bude čtyřletý bolehlav. Miroslav Kalousek se nemůže s Radkem Johnem snést, pokud John bude mít tendenci koukat mu pod prsty a, nedej Bože, mu mluvit do kšeftů. I když, Věci veřejné jsou strana, kterou si založil byznys, tak možná dojde nakonec k rozdělení teritorií.

Co se týče obrany, je jasné, že to nebude pro nikoho významnější téma. Tedy kromě peněz, které by se mohly dát odčerpat. Radek John během svého dnešního představení u Václava Moravce, mimo jiné řekl, že není naivka, aby za každou cenu prosazoval v tomto období sloučení ministerstev vnitra a obrany. Jen tak dál. Seškrtání peněz se ovšem nevzdává. V programu je 15 miliard, v debatách se objevilo 10 miliard.

Byť například „civil“ v komentářích tento nápad přivítal, protože alespoň se díky tomu vojáci naučí šetřit, já to nevítám vůbec. Ne proto, že by se nedalo šetřit (i když v  případě české armády by to bylo už za hranou) a někdy by to nebylo očistné, ale proto, že si „experti“ Radka Johna (nebo on sám) naslinili akorát tak prst a vyplivli do větru sumu. To, že nejde o nic propracovanějšího, svědčí i ochota toto číslo měnit, jak se hodí. Pokud se má v armádním rozpočtu škrtat musí se tak dít promyšleně a nikoli populisticky – vezmeme deset miliard z jedné kapitoly a přesuneme je do druhé s efektem limitně se blížícím nule.

Problém není v tom, že by se nedalo v ozbrojených silách škrtat. Problém je v tom, že jakékoli rozhodnutí má hluboký dopad na budoucnost. Pokud chceme škrtat, je nutné si jasně říct, co nechceme, co nepotřebujeme a co naopak od českých ozbrojených sil budeme požadovat. A to co nejkonkrétněji, protože za málo peněz je málo muziky a to se nedá změnit ani silnou vůlí. Stavět armádu není jako nakupovat auta pro firmu, plány se nedají bez velkých ztrát měnit z roku na rok. Důrazně bych také varoval před nápadem stavět ozbrojené síly „na Afghánistán“, nebo na „boj proti terorismu“, jak navrhovala strana jednoho jezevce. Bez analýzy se budeme motat v kruhu, těžko reagovat události a jenom vyhazovat peníze.

Jsem dosti zvědavý, kdo dostane obranu na starosti, která strana si tento rezort uzme (popravdě, bude to trochu z nouze ctnost). Nebude to mít jednoduché, protože tlak na pokladnu bude velký. V pátek měl Pavel Šuba na Nově reportáž o dalších škrtech. Prý se na ministerstvu financí hovoří o tom, že by armáda měla přijít příští rok o pět miliard korun. Ministr Barták v reportáži říkal, že už požádal podřízené o návrhy, kde by se dalo škrtat.

Pokud to nový ministr bude myslet s obranou vážně a nebude v zajetí lobbistů a kmotrů, pozastaví tendry, které se pozastavit dají, nechá provést audity, zadá analýzu, ze které by mělo vyplynout, kam by měly české ozbrojené síly směřovat a zahájí debatu s ostatními stranami zastoupenými v parlamentu. Z té by měly vyplynout dohody, takže by se každé dva roky kompletně neměnil rámec, ve kterém má armáda působit. Bude mít ale úkolů mnohem víc – třeba zkrotit vojenské zpravodajství a podobně. Celkem je toho strašně moc. Možná až příliš na jednoho člověka v době více než nejisté.