We train as we fight – Opravdu? (I.); Připravujeme se na realitu?
Od pátku 15. října 2010 probíhalo ve vojenských výcvikových prostorech na Slovensku doposud největší vojenské cvičení v historii samostatné Slovenské republiky. Toto cvičení, nazvané Joint Goal – Spoločný cieľ 2010 bylo zaměřené na procvičení a prověření postupů mechanizovaného brigádního úkolového uskupení postaveného na základě 1. mechanizované brigády z Topoľčian.
Důvodů proč jsem se rozhodl, trochu blíže se podívat na toto cvičení je několik. První z nich je zahraničně-politický. Ministr zahraničí Mikuláš Dzurinda se 19. října setkal s americkou „kolegyní“ Hilary Clintonovou a při společných rozhovorech přislíbil navýšení počtů vojáků Ozbrojených Sil SR v misi ISAF. Tato slova ministra Dzurindy byly hned dva dny poté poměrně hlasitě podpořeny – 20. a 21. října se totiž ve VVP Lešť konaly ostré bojové střelby 11. mechanizované praporní bojové skupiny. Ať již to je náhoda, či nikoliv, je to symbol slovenského odhodlání.
Dalším důvodem je skutečnost, že jeden ze zásadních záměrů celého cvičení a i způsob vykonání je poněkud chybně nastaven. Třetí bod v sekci Záměry a cíle na webové stránce cvičení je definován takto:
Vytvoriť podmienky, ktoré umožnia veliteľstvu mechanizovanej brigádnej skupiny plniť operačné úlohy v realistických a náročných podmienkach zodpovedajúcich súčasným poznatkom z prebiehajúcich operácií ako aj meniacemu sa doktrinálnemu prostrediu.
Pokud by se opravdu jednalo o působení brigády v realistických podmínkách, potom se nemohu ubránit pocitu, že „současné poznatky z probíhajících operací“ jsou ještě pořád někde kolem roku 1988. Abych pouze „nekřičel do tmy“ uvedu zde několik faktů z cvičení Joint Goal 2010.
- následkem nasazení mechanizovaného praporu vybaveného bojovými vozidly BVP-1 a BVP-2 by proti současným povstaleckým skupinám, jaké se vyskytují v Afghánistánu, mělo pouze minimální úspěch u civilního obyvatelstva a vedlo by ke značným ztrátám na straně slovenských vojáků;
- absence jednotky lehké pěchoty (s výjimkou organické průzkumné čety u 11. mpr) schopné vést pěší, vozidlové i aeromobilní patroly v prospěch vyššího velitelství (velitelství úkolového uskupení/kontingentu/brigády);
- absence lehkých obrněných vozidel schopných operovat v menších městech a vesnicích resp. absence obrněných vozidel nepoškozujících místní komunikace a zemědělskou/industriální infrastrukturu.
Toto jsou některé z věcí, které opravdu bijí do očí, a při bližším zkoumání by se jich určitě našlo víc. Ale musím přiznat, že jsem byl některými postupy a výkony cvičících jednotek mile překvapen. Většinu mé pozornosti upoutal výkon NSE (National Support Element), který byl prakticky po celou dobu cvičení pod tlakem povstalců – a to jak zásobovací konvoje směřující ze zásobovací základny k frontovým jednotkám, stejně tak i samotná zásobovací základna.
Pro ty, kteří znají Kilcullenovy zásady protipovstaleckého boje je toto pouze potvrzení pravdivosti pravidla č. 5. Dalším pozitivním postřehem z tohoto cvičení je nasazení týmů CIMIC a PSYOPS okamžitě po tom, kdy útočící jednotky vytlačily povstalce z jejich pozic. Zde si nemohu odpustit ironický povzdech, že po útoku mechanizovaného praporu s vozidly BVP-2 by PSYOPS týmy měly plné ruce práce.
Tyto postřehy ale zdaleka nejsou omezeny na území Slovenska, nebo vojenského výcvikového prostoru Lešť. Pokud se podíváme na cvičení jednotek AČR, které se připravují na nasazení v misi ISAF, tak je situace v porovnání se Slovenskem podstatně lepší, ale i tak je zde možné najít některé problémy a nesrovnalosti. Ale opět, nejprve fakta.
Na závěrečném cvičení 3. kontingentu PRT Lógar byla 2. výsadková rota 43. výsadkového praporu pod velením nadporučíka (nyní kapitána) Iva Zelinky pověřena „…provedením přepadu vesnice Chinaray s cílem rozbití buňky organizace HIG a zničení skladu IED.“ Jiný příklad, na cvičení 4. Brigády rychlého nasazení nazvaném Bridgehead 2010 dostaly všechny čtyři prapory brigády úkol: „zneškodnit výcvikový tábor protikoaličních jednotek, výrobnu nástražných výbušných systémů a sklad zbraní.“
Otázka, kterou je nutné si položit, zní: Cvičily jednotky AČR opravdu ty činnosti a postupy, které reálně využijí při svých operacích v provincii Lógar? Obávám se, že odpověď zní NE a tudíž jsou přístupy OS SR a AČR dost podobné. Někdo může namítat, že prapory 4. a 7. brigády nenacvičují útoky mechanizovaných praporů v simulované protipovstalecké operaci, ale pravdou je, že jednotky před vysláním na misi nacvičují operace, které z různých důvodů nebudou provádět. Proč tomu tak je? Je to proto, že se vyvíjí aktivita, protože je potřebné vykázat nějakou aktivitu?
Jestliže ano, tak potom je tento čas možné věnovat tomu, aby velitelé do omrzení opakovali drily při nálezu nástražných výbušných systémů (IED), nastřelení patroly ručními zbraněmi a jiné činnosti, které opravdu budou vykonávat. Nebo je zde i druhá možnost – ať jednotky, které mají dokonale nacvičené i bojové patroly je nejen trénují, ale i v reálu provádějí. Tak se vytvoří kádr důstojníků a poddůstojníků, kteří s tímto typem operací budou mít zkušenosti a budou je moct předat i jiným rotám a praporům.
Tento příklad je pouze ilustrativní, ale jedná se o princip, který je možné využít jak pro plánovací proces, tak pro výběr vybavení a zásob i pro výcvik a následné vedení operací.
Velmi pěkně napsáno. Ještě bych doplnil něco ze své zkušenosti. Dokud je veden výcvik do stupně četa, maximálně rota, je výcvik dobrý. Výcvik vedou ti, kteří mají zkušeností s tím, co budou opravdu v Afghanistánu dělat. Jakmile se provádí cvičení od stupně prapor výše, často to připomíná útoky na Rýn a řeší se blbosti typu „tady tudy nemůžete jet (jít), pan generál by vás neviděl“ a cvičení se zvrhne v ukázku pro přítomné kontrolní orgány.
Moc hezký článek, doufejme, že se alespoň toto podaří změnit novému ZV spol. sil – generál Milan Kovanda velel dvakrát v roce 2008 a 2009 Kontingentu spec. sil v operaci EF a velice dobře zná realitu bojové činnosti v Afghánistánu.
To Pavel:
Po přečtení Vašeho příspěvku jsem se od srdce zasmál. Pamatuji si podobné případy z vlastní praxe. Vaše věta: „tady tudy nemůžete jet (jít), pan generál by vás neviděl“ a cvičení se zvrhne v ukázku pro přítomné kontrolní orgány“, mne opravdu dostala. Jak trefné a výstižné.
K autorovi:
Souhlasím s Vámi u přípravy týmu PRT. Jestliže jednotka cvičila při přípravě před vysláním do Afghánistánu něco, co pak nebude provádět (a k čemu ani není určená a nepředpokládá se její pověření k plnění takových úkolů) a nevěnovala více úsilí její hlavní činnosti (zabezpečení činnosti civilní části PRT), pak něco není v pořádku. Přečetl jsem si článek o daném cvičení na webu 2.výsadkové roty a skutečnost, že jednotka necvičila to co by měla (v souladu se svým zaměřením v operaci v zahraničí), je zde jednoznačně identifikovaná samotnými autory článku. Na http://www.2vysadkovarota.cz si můžete přečíst následujícící závěr:
“Ačkoliv cvičení jako jsou tato nemají jen samé výhody a ani nepatří mezi úkoly, které bychom měli v Logaru plnit, v konečné fázi přípravy jsou nezbytnou prověrkou sladěnosti jednotky před výjezdem do mise. Je lépe případné chyby učinit na cvičišti, než při ostré akci.”
Názor si o tom udělejte sami.
Z mého pohledu je rozhodně žádoucí, aby jednotka jako je 2.výsadková rota cvičila činnosti jako jsou přepady. Vojákům jednotky přeji, aby takový výcvik mohli absolvovat. Za normálních podmínek bych neměl nic proti. Ne tak ovšem před vysláním jednotky do operace v zahraničí, kde bude plnit diametrálně odlišné úkoly než je přepad nepřátelského postavení či přepad vesnice Chinaray s cílem rozbití buňky organizace HIG a zničení skladu IED. Tak jak to vidím já, tak se jedná o klasickou partizánštinu made in AČR. Každý velitel přeci ví co má jeho jednotka plnit za úkol a tomu musí přizpůsobit výcvik. Také mu někdo musí schválit plán pro jeho provedení a alokovat mu čas a zdroje pro jeho provedení. To není záležitost jednoho člověka. Proto si nedělám žádné iluze a tvrdím, že to byla partizánština. Je to ukázkou stavu kázně leadershipu u jednotky.
V případě 4.brn s autorem nesouhlasím. Z veřejně dostupných informacích na webu ministerstva obrany je možné vyvodit, že cílem tohoto cvičení nebyla bezprostřední příprava specifické jednotky na nadcházející nasazení v operaci. Jeho hlavním úkolem bylo procvičit plánování operace a také řízení a vedení boje.
Nevidím proto jako problém, že dostaly všechny prapory za úkol „zneškodnit výcvikový tábor protikoaličních jednotek, výrobnu nástražných výbušných systémů a sklad zbraní“. Tyto úkoly reflektují to s čím se jednotky a vojáci mohou při nasazení v operacích setkat a není to na vadu (v rámci působení OMLT). Spíše naopak. Takže velitel brigády a jeho štáb si mohli vycucat z prstu co chtěli a dokud to bylo v souladu s výcvikovými cíly stanovenými pro brigádu, tak to bylo v pořádku.
Velice se mi líbí ta část Vašeho závěru článku, kde popisujete druhou možnost: „ať jednotky, které mají dokonale nacvičené i bojové patroly je nejen trénují, ale i v reálu provádějí”. To je postoj, který zastávám i já, ale obávám se že je politicky neprůchodný. Všichni víme, že to je záležitost parlamentu a vlády a je na nich co nám dají za úkoly.
Přeji všem čtenářům a diskutujícím krásný den.
Předpokládám, že se zde vyjádří i Ivo, případně kdokoliv z 2.výsadkové roty, ale přidám i já svůj názor.
Mým cílem bylo poukázat na skutečnost, že využívat jednotku se schopnostmi a kvalitami jako je 2.výsadková rota na doprovod civilních odborníků je jako používat kladivo pro rozbíjení velikonočního vajíčka. Uznávám, že 2.vr odvedla kus pořádné práce při aeromobilních patrolách do distriktu Azra – což byl jeden z typů operace, který cvičila v přípravě na toto nasazení. Skutečnost, že politické zadání nedovoluje výsadkovým jednotkám vést i kinetické akce prostě nezměním.
Ale určitě je možné vzít si příklad z toho jak fungují jednotky US Army v podobných situacích. Jeden z praporů 4.brigádní bojový tým 101.výsadkové divize pro potřeby ochrany civilistů vycvičil Personal Security Detail, který tyto úkoly plnil dlouhodobě a to jak při dopravě po zemi tak i vzduchem. Vytvoření takového prvku v rámci PRT týmu by umožnilo MOTům věnovat se tomu čemu by se měly věnovat – pozorování a průzkumu. V takovém případě by výsadkové roty mohly být nasazovány na dlouhodobější průzkumné nebo bezpečnostní patroly do oblastí kde se vojáci PRT nebo obecně sil ISAF vyskytují minimálně. A kdyby se taková patrola dostala do kontaktu s protivníkem, má výcvik i vybavení na to, aby se dokázala (s vzdušnou podporou) o sebe postarat. Jsem si vědom, že přeháním, ale snažím se poukázat na to co již na této stránce několikrát zaznělo a v mém článku také – jednotky cvičí něco co nedělají.
Z toho co vím o výcviku a přípravě výsadkových rot 43.výsadkového praporu tak základní věci tedy průzkumné patroly, reakce na nález IED apod. cvičí tyto roty v rámci normálního výcviku a ne pouze jako součást přípravy na nasazení v Afghánistánu. Ale to je pouze můj názor a je celkem i dost možné, že máte s tou „partizánštinou“ pravdu.
Zde mám pocit, že typ prováděných operací nezáleží na parlamentu a vládě, ale na meziresortních vztazích mezi ministerstvem zahraničí a obrany. Prošel jsem si návrh zahraničních misí pro roky 2011 a 2012, který bude schvalovat Poslanecká sněmovna a nenašel jsem tam ani slovo o tom, že jednotky AČR nasazené jako PRT nesmí podnikat kinetické operace v podpoře rekonstrukčního a stabilizačního procesu v provincii Lógar. Ale ještě jsem se nijak nedostal k Memorandu o porozumění, které podepsali zástupci MO a MZV minulý týden a možná se něco změní a Průzkumný odřad bude opravdu moct vést i kinetické operace v Lógaru (a nebo také možná začnu psát sci-fi) :-)
To Ondřej Rajkovič:
Děkuji za reakci. Nechci odbíhat příliš daleko od tématu a tak jenom stručně.
Ad schopnosti a kvality vs stanovené úkoly
Nemyslím si, že přeháníte a v zásadě s Vámi souhlasím, že jednotky cvičí něco co nedělají. Velice rád bych viděl MOTy provádět pozorování a průzkum nebo případné nasazení výsadkářů k plnění činností, které doma cvičí a pro které jsou jako stvořeni. Ale jak jsem psal. To je politika a jak jste potvrdil-s tím nic neuděláme.
Ad kinetické operace:
V návrhu zahraničních misí pro roky 2011 a 2012 skutečně nenajdete žádnou zmínku o tom, že by nesměli vojáci PRT provádět kinetické operace. Tento dokument uvádí, že pro zajištění bezpečnosti PRT bude pokračovat činnost průzkumného odřadu AČR a v případě zhoršení bezpečnostní situace může dojít k zapojení širší vojenské části PRT do ochrany základny Shank. Takže nic ani o kinetických operacích. Tím chci říci, že je zde možný různý výklad a poskytuje prostor pro flexibilitu.
Ovšem je nutné chápat, že parlament člení v souladu s Comprehensive Strategic Political Military Plan z dubna 2010 naše aktivity v Afghánistánu do 4 oblastí:
– Podpora rekonstrukce a obnovy země
– Výstavba afghánských bezpečnostních sil
– 601. Skupina speciálních sil
– Podpora nasazených sil
Z toho vyvozuji, že kromě speciálů, není záměrem parlamentu vyslat naše jednotky do Afghánistánu s primárním záměrem provádění kinetických operací. Já osobně mám pochyby o přínosu kinetických operací pro celkovou snahu rekonstruovat a obnovovat. To jsou aktivity, které považuji za základní rámec činnosti PRT. Prozatím tomu rozumím tak, že vojenská část PRT je tam proto, aby zabezpečila zejména aktivity civilní části při rekonstrukci a obnově. Rekonstrukci a obnovu vidím jako nadřazené případným hypotetickým kinetickým operacím a ty jsou pro mne přijatelné pouze potud, pokud souvisejí se zajištěním bezpečnosti PRT. Mám trošičku obavy, že by výraznější příklon ke kinetickým operacím byl odklon od našeho těžiště, kterým je rekonstrukce a obnova.
Ad normální výcvik vs výcvik před nasazením:
Asi jsme se špatně pochopili anebo jsem to špatně napsal. Ať tak nebo tak, nezpochybňuji, že by jednotky výsadkového praporu necvičili průzkumné patroly, reakce na nález IED apod. v rámci běžného výcviku. Chraň Bůh. Nemyslím si, že by něco takového výsadkáři zanedbávali. To určitě ne.
Pouze jsem si přisadil tam, kde sama jednotka zpochybnila smysl cvičení něčeho, co stejně nebude v misi provádět. Jednotka odjíždějící do zahraničí se má připravovat na plnění úkolu, které ji tam čeká. Provádění něčeho jiného, co je navíc rozpoznáno jako něco, co při vlastním nasazení nebude realizováno je prostě minimálně nelogické. Tolik mi říká logika věci.
Otázka:
Nezdálo by se nasazení VP jako vhodnější opatření k zabezpečení bezpečnosti civilních specialistů PRT? Přeci jenom je svým určením a výcvikem mnohem blíže než bojové jednotky.
Přeji krásné ráno v ČR :-)
Je to poprve, co se na tomto webu vyjadruji pod plnym jmenem, ale jelikoz jsem tak byl i citovan, pujdu s kuzi na trh.
1. Jiz uvedeny citat ze clanu uverejneneho na strankach 2. vysadkove roty: „Ačkoliv cvičení jako jsou tato nemají jen samé výhody a ani nepatří mezi úkoly, které bychom měli v Logaru plnit, v konečné fázi přípravy jsou nezbytnou prověrkou sladěnosti jednotky před výjezdem do mise. Je lépe případné chyby učinit na cvičišti, než při ostré akci.“
K nemu pripojim dalsi: „Hlavním smyslem cvičení bylo provést konečné slazení všech součástí kontingentu, a to jak při provádění operací, tak při jejich plánování. Doposud cvičily jednotky i štáb odděleně, a proto bylo nutné vyladit možné třecí plochy, vyjasnit dělbu úkolů atd.“
K plnemu pochopeni clanku je treba si ho precist cely, ale mnou uvedeny druhy odstavec je klicovy. Snazime se ridit zasadou, ze pokud neni mozne clanek napsat podle pravdy, nepiseme ho vubec. V tom konkretnim pripade to bylo na hrane.
Prinos cviceni pro nasi jednotku byl jednoznacny – odhalil limity moznosti stabu pri planovani aeromobilnich operaci. Ve chvili, kdy ani jeden prislusnik operacni a planovaci casti stabu neni prislusnikem Vysadkoveho praporu, deficit vcelku predvidatelny a pochopitelny. To nicmene prilis nesnizovalo nasi frustraci. Urcite neduhy se prenasely i do samotneho operacniho nasazeni v provincii Logar, ale zpravidla se je darilo korigovat. Problem je, ze drtiva cast prislusniku jakehokoliv stabu urovne prapor – brigada, nema pri cviceni provadenych v republice zadnou zpetnou vazbu, zda jejich planovaci postupy odpovidaji realite venku. Dohodnout se na takovych zasadach jako, ze nejdriv si velitel jednotky udela „ground plan“, a POTOM se teprve vytvori „air assault plan“, nebo ze pokud velitel jednotky neobdrzi alespon predbezne bojove narizeni (WARNORD) nejmene 96 hodin pred zahajenim operace, NENI prakticky mozne si na konkretni cas naplanovat jakoukoliv leteckou podporu atd. nebyvalo vubec snadne.
2. „Mým cílem bylo poukázat na skutečnost, že využívat jednotku se schopnostmi a kvalitami jako je 2.výsadková rota na doprovod civilních odborníků je jako používat kladivo pro rozbíjení velikonočního vajíčka.“
K tomu jen jedno, situace se postupem casu zlepsovala a zlepsuje, zvlaste pak po prichodu vedouciho civili casti Matyase Zrna, ktery vi o problematice COIN vice nez 95% DUSTOJNIKU ACR. Nemam to ani z druhe ruky, ani neprehanim.
3. „V návrhu zahraničních misí pro roky 2011 a 2012 skutečně nenajdete žádnou zmínku o tom, že by nesměli vojáci PRT provádět kinetické operace. Tento dokument uvádí, že pro zajištění bezpečnosti PRT bude pokračovat činnost průzkumného odřadu AČR.“
K poslednimu bodu – od onoho nestastneho hlasovani v prosinci roku 2008, kdy byla cela ACR napjata, jak to s temi misemi v Afghanistanu vlastne bude (a specialne prislusnici 2. vysadkove roty na to jiste nikdy nezapomenou) jsem se dopracoval k zasade. Cim mene se o necem mluvi, tim je vetsi sance, ze se to bude skutecne provadet. Je to zasada, kterou se striktne ridi 601.SkSS a evidentne vi proc. Ceska verejnost bohuzel neni soustavne pripravovana na fakt, ze vojaci jsou urceni k obrane vlasti i zahranicnich zajmu CR, a to i BOJOVOU CINNOSTI. Dokud se toto nezmeni, bude muset byt pristup ACR ke sdelovani informaci takovy, jaky je.
Velmi dobrý článek. A Ondrej (jak je jeho dobrým zvykem…) tnul znovu přímo do živého.
Po té, co jsem si přečetl zmíněný článek na 2vysadkovarota.cz, snažím se na to podívat ještě z větší perspektivy. A pak nám dojdou další další zajímavé skutečnosti. Při cvičení měli výsadkáři k dispozici vozidla Cowboy, ačkoliv bylo asi jasné, že tato vozidla při nasazení používat nebudou. Cvičit s technikou, kterou pak mít nebudu je minimálně kontraproduktivní (i když ne úplně omezující). Další problém byl asi v nedostatku vrtulníků. Pokud se dělá takto velké cvičení před odjezdem kontingentu do mise, mělo by být využito maximální množství techniky, která je v dané misi běžná. Pak předejdeme zbytečnému improvizování a experimentování, které by si v reálu nikdo nedovolil… To vše je asi ale o penězích a dané technice. Taková perlička na závěr tohoto odstavce. Cvičení do oblasti afghanistánu s jeho vysokými teplotami a polopouštěmi, které se koná v mrazivých doupovských horách pod sněhem je vcelku úsměvné…
Co se týče samotného úkolu. Pokud jsem to ze článku správně pochopil, tak to 2.VR dostala úkolem. Tudíž asi musela splnit tento úkol s danou technikou jak nejlépe dovedla. Že by se tedy jednalo o nějakou partizánštinu ze strany jednotky? To asi ne! Otázka, jestli to bude nebo nebude dělat, je zrovna v tomto případě víc než složitá. Pokud si dobře pamatuji, tak 2.VR tenkrát stavěla první průzkumný odřad (potomek projektu CME) a v podstatě začínala na zelené louce. Hlavní problém tehdy byl, že nikdo přesně nevěděl, na co jednotku využít a jak ji používat. A vlastně asi ani samotná jednotka nevěděla, na co se přesně připravovat. Z toho mi jednoznačně vyplývá, že jí rozhodně nácvik takové situace jako přepad nějaké vesnice rozhodně neuškodil. Připravovat se na veškeré spektrum operací byl v tomto případě asi jediný dobrý nápad.
Z článku lze také mezi řádky vyčíst, že tam byly určité třecí plochy mezi jednotkami a štábem. Dovedu si to vcelku dobře představit. 2.VR již v afghanistánu pracovala (a měla tudíž představu jak tam věci chodí), zatímco štáb a plánovačka, která tyto zkušenosti neměla byla asi dost mimo realitu. A tady se dostáváme k jádru problému. Když už si naléváme čistého vína, tak to řekněme naprosto otevřeně! Je propastný rozdíl, mezi „bojovníky“ a těmi, kdo jim akce plánují a zabezpečují (tedy štáb, plánovačka, operačka atd…). MOTy stále někdo přezkušuje. Kdo přezkušuje štáb, popřípadě velitele kontingentu? Kdo je garantem, že štáb a VK zná a umí uplatňovat COIN? Kdo zaručí, že štáb zná nejnovější taktické postupy v dané operaci? To jsou otázky, na které je třeba si odpovědět. A ne jen odpovědět, ale i udělat změny. Když trochu odbočím. Kolik generálů má zkušenosti z afg? Myslím, že tak tři. A to je žalostně málo.
Dovedu si představit, že např.ředitel SOC (který je jeden z těch tří a problematiku COIN má zvládlou víc než dobře) si přezkouší každého velitele kontigentu z COIN. Možná by se divil… (tenhle odstavec berte prosím trochu z nadsázkou…).
Tohle všechno je ale vždy o lidech. O tom, jak si dokáží jít za svým cílem. O tom, jakou oporu mají ve svých nadřízených.
Znám spoustu lidí ve štábech, kteří vědí co a jak. A také znám spoustu jednotek, které se tváří jako bojové, ale skutek utek…
Nakonec malý vzkaz pro všechny velitele kontingentů, kteří to zde čtou: Zkuste prosím využívat články 7 a 8 z 28 zásad boje s povstalci Davida Kilcullena.
Kdysi dávno mě zaujala zpráva „Vojáci cvičili ničení tábora teroristů“ (koukni na http://zpravy.idnes.cz/vojaci-cvicili-niceni-tabora-teroristu-d9l-/zpr_nato.asp?c=A061020_093725_zpr_nato_inc). Teď jsme se zbavili našich raketometů určených k ničení teroristů (nahlédni na http://zpravy.idnes.cz/vypali-posledni-salvu-z-raketometu-pak-zbran-poslou-do-duchodu-ps0-/zpr_nato.asp?c=A101026_062239_zpr_nato_inc). Předpokládám, že už i to cvičení v roce 2006 bylo podle reálného námětu… Těžko by se totiž věřilo tomu, že loni se nevědělo, že by se ty raketomety neměly vyřazovat v roce 2010 a ČR se zachovala jinak než ostatní země NATO, které kvůli úsporám vyřazují jako první svoje nejstarší systémy. – Vysvětlí, prosím, někdo, proč ty raketomety už nejsou dávno v Afghánistánu, když to měl být příspěvek do boje proti terorismu?
Zdravím všechny čtenáře a zejména diskutující!
Ač bedlivě sleduji tyto stránky, zajímavé články i kvalitní komentáře, až dosud jsem necítil potřebu nijak přispět svou „troškou do mlýna“. Jako přímý účastník obou výše zmíněných operací (přípravy 3.kontingentu PRT i cvičení Bridgehead 2010) bych se pokusil prezentovat svůj skromný názor.
1. Není mi známo, že by byly v mandátu PRT stanoveny nějaká omezení (national caviots)ohledně spektra operací prováděných vojenskou částí kontingentu, v konečném důsledku tedy MOTy nebo PzO. Záleží tedy na osobní odvaze velitele kontingetu (a na schválení SOCu), jak moc „horké“ operace dovolí podřízeným plnit. Risk je značný a prospěch ztěží měřitelný, zato ztráty měřitelné jsou. Odpovědnost, která zejména v dnešní době leží na bedrech velení je stěží představitelná.
2. Rozdělování na „dobré“ bojovníky a „špatné“ štábní příslušníky mi připadá poněkud pohodlné a sebestředné, ne-li omezené. Na jakékoli funkci, napříč výší postavení a dokonce i resorty (viz zmíněný vedoucí civilní části PRT) se může nacházet fundovaný odborník nebo člověk bez praxe či znalostí. Pro odpovídající úroveň hodnocení práce štábu bych u hodnotitele předpokládal lepší obeznámení se štábní prací, jak to v rámci karierního růstu vyžadují západní armády.
3. Není pravda, že MOTy (potažmo PzO) „pořád někdo přezkušuje“ a štáb nikoliv. Obě v článku zmíněné operace měly jako jeden z hlavních úkolů prověření OPP štábů, ať už kontingentu či praporů. V prvním případě jako součást závěrečné kontroly 3.kontingentu, v druhém jako obeznámení nového velitele brigády s úrovní OPP u podřízených praporů. Např. na cvičení Bridgehead 2010 bylo hodnocení samotného provedení druhořadé, už jen proto že bylo velmi obtížné. Výstupy z OPP štábu se dají snadno srovnat (kvalita zpracování bojových dokumentů). Srovnání provedení u jednotlivý praporů však narazilo na fakt, že ač všechny prapory dostaly stejný úkol, každý prapor vyslal do akce jinak vyzbrojenou jednotku. S různými výsledky pak protivníka ničila RÚU na Pandurech, plachtových LR, Kajmanech a Kovbojích (v pořadí číslovaní praporů).
4. Celé závěrečné cvičení PzO 3.kontingentu je nutné zasadit do doby a podmínek, ve které probíhala příprava. PzO jako nová jednotka v průběhu přípravy a posléze i nasazení měnila určení od původního CME přes PzO po 4.MOT. Závěrečné OTC probíhalo v předem určeném čase a místě, s předem určenou materiální podporou, s námětem sice odvážným, ale v tu dobu ne nereálným. Samotné provedení, popsané na stránkách 2.vr (mimoto si matně pamatuji i na vyhodnocení OPP 2.vr od DCOS-Ops, absolventa MC3), účel splnilo – odhalilo chyby, na jejichž odstranění se mohlo začít pracovat. Mohly se například začít obrušovat třecí plochy mezi štábem a jednotkami, jejichž existence vede v lepším případě k repatriaci osob, v horším k fiasku operace s následnými ztrátami.
Ondro, můj příspěvek asi nebude dost „odborný“, ale nemohu si pomoci. Je prostě vidět, že náměty těchto cvičeni (tím myslím jak v podání OSSR, tak AČR) opravdu žádný Tom Clancy nezpracovával. Spíše mi to vždy připomene známou scénu z filmu Tankový prapor: „Tank typu Sherman se blíží! Již rozeznáte bílou hvězdu na jeho pancíří! Vaše činnost?!“
Jen doplnim Soldata)
„Nakonec malý vzkaz pro všechny velitele kontingentů, kteří to zde čtou: Zkuste prosím využívat články 7 a 8 z 28 zásad boje s povstalci Davida Kilcullena.“
Plne zneni techto clanku v prekladu Matyase Zrna, vedouciho civilni casti PRT:
7. Vycvičte velitele družstev a pak jim důvěřujte
Protipovstalecký boj je válka velitelů čet a družstev. Často i řadových vojáků. Bitvy jsou vyhrávány i prohrávány během okamžiku. Vyhraje ten, kdo dokáže užít bojovou sílu během pár sekund na rohu ulice. Boj řídí velitel, který je na místě. Musíte vycvičit velitele družstev, aby jednali inteligentně a nezávisle, bez rozkazů. Pokud máte kompetentní velitele družstev, můžete uspět i s průměrnými lidmi v četách a na rotě. Obráceně to neplatí. Výcvik by měl být zaměřen na základní dovednosti. Střelba, patrolování, bezpečnost za pohybu a při zastávkách, základní dril. Pokud máte pochybnosti, věnujte méně času výcviku čety a roty a více času výcviku družstva. Bez lítosti vyměňte velitele, kteří nezvládají výcvik. Ale jakmile jsou lidi vycvičeni a přezkoušeni, musíte jim důvěřovat. Často se o tom mluví, ale ve skutečnosti málo velitelů rot a čet opravdu důvěřuje svým lidem. V protipovstaleckém boji nemáte na vybranou.
8. Hodnost je nic, talent je vše
Ne každý je dobrý v protipovstaleckém boji. Mnoho lidí nechápe koncept a někteří, co ho chápou, jej nedokážou uplatnit. Je to složité a v konvenčních silách to zvládne jen málo lidí. Každý se naučí základy, ale existuje jen několik vyvolených. Učte se jak nalézt tyto lidi a dejte je na pozice, kde se mohou uplatnit. Na hodnosti záleží daleko méně než na talentu. Několik dobrých mužů, vedených chytrým mladým praporčíkem nebo rotmistrem, může v protipovstaleckém boji uspět tam, kde selžou stovky dobře vyzbrojených vojáků, vedených průměrným vyšším důstojníkem.
Velmi dobrý postřeh, ale do českých podmínek jsou ty zásady neaplikovatelné. Vždyť to jde proti těm všem bojovým řádům, základním řádům a jiným předpisům, které umožňují všemožným kontrolním orgánům stanovovat, co je ještě správné a co už ne. – Z pohledu naší tradice je naprosto v pořádku nemít úspěch, ale nic neporušit, než docílit úspěchu na základě talentu…
to Emil Frída:
Takhle mě to nikdy nenapadlo. A asi na tom něco bude. Pravda je taková, že se většinou vše dělá „aby dobre bolo“. Heslo „papír snese vše“ platí víc než kde jinde. Otázka je, co s tím…? Dokud totiž nedostane někdo pořádně přes koule, tak se to bude praktikovat stále. Někdy mám opravdu pocit, že nejvyšší funkcionáři AČR jsou cíleně „oblbováni“. Možná by pomohlo víc se bavit s vojáky. Tak, aby to byl rozhovor bez nadřízených a beze strachu. Poznat pravdu, dělat nečekané kontroly, podívat se realitě do tváře. A kdo je neschopný, rozvázat s ním bez pardonu pracovní poměr. To by se pak lidé víc snažili…
Dovolím si přepych ještě jednoho historického postřehu. Když pán a hospodář tohoto webu zveřejnil hned z kraje nového roku příspěvek o Military Review s autobilovým titulkem Rolls Royce mezi vojenskými časopisy (jukni na http://www.onwar.eu/2010/01/01/rolls-royce-mezi-vojenskymi-casopisy/) nedalo mi to a pokusil jsem se nahlédnout do Vojenských rozhledů, které tehdy byly tak „škaredě“ osočeny. Nejdřív jsem se ovšem kouknul na skladbu autorů jejich amerického konkurenta. Z toho vyplynulo, že Vojenské rozhledy jsou až na pár výjimek programově ignorovány vrcholovým vojenským managemenentem české armády. Jednou z nich byl generál Halaška, jehož považuji za člověka, který měl odvahu o problémech psát a nebál se toho, že jej budou napadat, že tím, že o problému píše jaksi zhmotňuje problém, o němž všichni tvrdošíjně mlčeli. – Kde je ovšem generál Halaška dnes, že? A kolik problémů náhle přestalo existovat, že?
V souvislosti s tím, co se tady píše doporučuji nahlédnout do jeho článku, který napsal v roce 1998 po svém návratu z „Nového vojenského světa“, kde byl na studiích (klikni na http://www.army.cz/avis/vojenske_rozhledy/1998_3/halaska.htm). V článku se dopouští trefného postřehu (byť to nevyslovuje), že kulturně česká armáda stále patří do sovětského vlivu, neboť používá rozkazovou taktiku zadávání úkolů postavenou právě na tom, že „správné“ řešení je jedno, a to je to, které už všichni „dávno“ znají z dob svých studií na československých a později českých vojenských vysokých školách… Dušan Rovenský to zde parafrázoval citátem ze známého filmu produkovaného Radkem Johnem.
Objevování talentů si vyžaduje „problémový přístup“. O něm se hodně a dlouhá léta hovoří, ale fakticky moc nedělá. Ujasnění si výběru vhodného řešení problému si totiž vyžaduje diskusi a někoho, kdo je schopen tu diskusi „rozdmýchat“ a řídit. Mohl-li jsem si všimnout, OWOP je asi jediné místo, kde se taková diskuse v ČR vede, protože jsou tu jak kvalifikovaní „rozdmýchavači“, tak se tu nachází lidé, kteří jsou tu více otevřeně tu méně otevřeně přispívat pod svým jménem do takové problémové diskuse. Je to ovšem mimo veškeré oficiální struktury. – Můžeme se tady diskutovat, ale to je tak všechno, co můžeme. Oficiální místa tahle diskuse ani nehne. „Dobre bolo a dobre zasa bude, do frasa.“:-)
Kpt. Ivo Zelinka:
Prinos cviceni pro nasi jednotku byl jednoznacny – odhalil limity moznosti stabu pri planovani aeromobilnich operaci. Problem je, ze drtiva cast prislusniku jakehokoliv stabu urovne prapor – brigada, nema pri cviceni provadenych v republice zadnou zpetnou vazbu, zda jejich planovaci postupy odpovidaji realite venku. Dohodnout se na takovych zasadach jako, ze nejdriv si velitel jednotky udela „ground plan“, a POTOM se teprve vytvori „air assault plan“, nebo ze pokud velitel jednotky neobdrzi alespon predbezne bojove narizeni (WARNORD) nejmene 96 hodin pred zahajenim operace, NENI prakticky mozne si na konkretni cas naplanovat jakoukoliv leteckou podporu atd. nebyvalo vubec snadne.
ad. kpt. Zelinka & Pařmen: V tomto případě souhlasím – pokud cvičení odhalilo chyby při plánování a přípravě aeromobilních operací a tyto byly napraveny a poté se při plánování aeromobilních misí které 2.vr v Afghánistánu prováděla už neobjevily potom je to opravdu „we train as we fight.“ Jestliže tomu tak ale nebylo tak potom jak praví klasik: „něco shnilého je ve státě Dánském“.
ad Soldato: Naprosto souhlasím s tím co jste napsal – vozidla Cowboy a Kajman nejsou Iveco LMV, Mi-171Š není CH-47 Chinook. Problém je ale spíše v systému. Regionální velitelství Východ disponuje pro své potřeby brigádou vojskového letectva (v orig. Combat Aviation Brigade – jestli se nepletu tak v současnosti to je 3rd CAB od 3rd Infantry Division) a tato podléhá veliteli RC-E. V AČR je vrtulníkové letectvo podřízeno Vzdušným silám a ne dané brigádě/kontingentu PRT. Takže zde by to chtělo „překopat“ celý systém. Což jak oba dobře víme, se nestane (a to ani v AČR ani v OSSR).
Ohledně hodnocení „dobrý voják“ a „zlá štábní krysa“ s Vámi nemohu až tak zcela souhlasit. Dle mého názoru je problém v tom, že principy COIN jsou zde aplikovány značně pokrouceným způsobem a pouze z části. Myslím to asi takhle: Důstojníci na řídících pozicích si uvědomují, že je potřebné mít schopné velitele patrol (čet a družstev) a proto to přezkušování MOTů. Co si, ale neuvědomují je fakt, že aby byl velitel patroly dobrý v COIN operacích tak musí mít dostatečnou podporu od svého nadřízeného velitele a jeho štábu. Mám pocit, že i když štáb a velitel chápe některé potřeby COIN operací, tak je aplikuje spíše na všechny ostatní jen ne na sebe. Jak to bylo s hledáním třísky v oku bližního a s přehlížením trámu ve svém vlastním oku?
ad Pařmen: za Váš příspěvek velmi děkuji a s tím co jste tam napsal souhlasím (až se dostanu přes ty všechny zkratky tak budu souhlasit možná ještě víc :o) )
ad Emil Frída: Vyřazení Raketometů vz.70 je dle mého krokem vpřed – jedním z dvou možných. Tyto raketomety jsou vzhledem na možnost působit spíše na prostorový cíl než na cíl bodový pro potřeby COIN nepoužitelné.
Druhým krokem jak je upotřebit je zvolení „slovenské cesty“ kdy RM vz.70 byly modernizovány a upraveny na vz.70/85 Modulár který může krom 122mm neřízených raket používat i americké 277mm rakety systému MLRS.
Zde jsou potřebné informace pro porovnání:
RM vz.70 (AČR): http://www.acr.army.cz/technika-a-vyzbroj/pozemni-technika/technika-druhu-vojsk/122mm-rm-vz–70-5026/
RM vz.70/85 Modulár (OSSR): http://www.rmo.mil.sk/888/druhy-techniky.php
Pro Ondru: Možná si teď trochu rýpnu, ale kolik kusů 277mm střel do MLRS Slovensko nakoupilo a kolik z nich již bylo použito k výcviku?
MLRS každopádně není „přesný“ systém, pokud používá klasickou munici (série M2x, M3x). To, co z něj dělá „přesnou“ zbraň jsou střely MGM-140 ATACMS, které zcela jistě Slovensko nenakoupilo.
Jak znám OSSR, tak minimum – pokud vůbec nějaké.
To máš pravdu, zcela určitě ne. Každopádně je tam určitě posun dopředu vůči původním RM vz.70 a ta kapacita tam existuje. I když s největší pravděpodobností nebude nikdy využita.
to Ondro Rajkovic&Pařmen:
Prosím Vás, v závěru svého příspěvku jasně píši, že je to hlavně o lidech a že je spousta dobrých štábních důstojníků a spousta špatných bojovníků. Vím že vše není jen černé nebo bílé. Zas tak omezené vidění ještě nemám ;-) Jen jsem chtěl naznačit (a na tom se asi shodneme), že největší slabinou všech kontingentů PRT je štáb. To mi prosím nikdo nevyvrátí!
A není se ani co divit. Je to naprosto přirozené a sám David Kilcullen to popisuje: „Co když nadřízené velitelství nechápe podstatu boje s povstalci? Nadřízené velitelství ti zdůrazňuje, že tvým úkolem je „zabít teroristy“ nebo tě nutí provádět rychlé bojové patroly a uchovávat mentalitu „základního tábora“. Zdá se, že nadřízené velitelství nechápe podstatu boje s povstalci. To není neobvyklé, protože dnes důstojníci na úrovni roty mají často více bojových zkušeností než vyšší důstojníci ve štábech.“
Tak to prostě je a není to jen „výsada“ AČR. A dokud na štábech nebudou důstojníci, kteří si prošli funkcí velitele čety či roty a byli nasazení v afg (nebo jiné podobné misi), a nebudou pečlivě naslouchat svým podřízeným, tak se moc nezmění (až na ty česté vyjímky, které uznávám ale kterých je žalostně málo). Tu praxi prostě žádná teorie nenahradí.
Závěrem opakuji. Nechci nic škatulkovat. V každém týmu je slabý i silný článek. Musíme se je naučít najít a využít maximálně jejich silné stránky a utlumit na minimum ty slabé. Je to ale těžké…
Dovolím si reagovat na několik postřehů, které zde zazněly. Také se omlouvám, pokud byl můj příspěvek kvůli množství zkratek nesrozumitelný, pokusím se toho vyvarovat a jsem ochoten zaslat vysvětlivky jako soukromou zprávu.
1. Ve věci vyřazení RM-70 bych si dovolil nesouhlasit s tvrzením, že jsou pro potřeby COIN operací nepoužitelné – podle mého názoru záleží na místních podmínkách. Ano, pokud bychom uvažovali nasazení salvových raketometů ve stylu, jak ho praktikovala Sovětská armáda na tomtéž místě v jiném čase, či zahajovací gambit Gruzie v Olympijské válce, jejich použití bude zákonitě kontraproduktivní. Na jiném místě zeměkoule byly přímo RM-70 s úspěchem použity v protipovstaleckém boji, a to armádou Srí Lanky proti Tamilským Tygrů a dokázal bych si představit použití salvových raketometů s „hloupou“ municí v boji proti drogovým kartelům v džungli Střední a Jižní Ameriky. Použití přesné munice by samozřejmě rozšířilo možnosti nasazení, ale o reálnosti pořízení takových systémů a munice se v podmínkách naší nebo Slovenské armády myslím v tuto chvíli nemá cenu bavit.
2. O nasazení prostředků AČR v Afghánistánu je rozhodováno, pokud mám správné informace, na základě požadavků Spojenců. Přesto se dá (bez spojeneckého požadavku zatím jen v teoretické rovině) souhlasit s myšlenkou nasazení starší, ale stále dostačující techniky na území Afghánistánu. Pomohu si příkladem jiného dělostřeleckého systému – ShKH vz.77 Dana. Ač ve věci nasazení dělostřelectva jsem sotva více než poučený laik, dokázal bych si představit nasazení palebné čety 3ks ShKH vz.77 s děl. radarem Arthur (po vzoru Poláků z Ghazni) na některé stálé spojenecké základně (logicky nejvhodnější by byl pravděpodobně FOB Shank). Takové řešení by dovolovalo zdokonalování dělostřelců v jejich odbornosti namísto přeškolování na úkoly pěchoty, získání zkušeností v mezinárodním prostředí a v neposlední řadě smysluplnou a vyjma dopravy nenákladný odpis munice a materiálu. Doufám, že poslední věta nevzbudí pohoršení.
3. to soldato: S Vaším posledním komentářem lze jen souhlasit – je to o lidech. A jak správně píšete, není to, navzdory našim masochistickým představám že v AČR je všechno nejhorší, v jiných armádách jiné. Spolu s dalšími čtenáři tohoto fóra jsem byl svědkem popisu událostí, kdy operační důstojník poslal mladou velitelku čety US Army po probití se léčkou dvakrát zpět do kill zone aby ničila protivníka, i když na to neměla v žádném případě prostředky – jen proto, že dotyčný watchkeeper byl odborností chemik a o tom co se asi na místě děje neměl ponětí. Rozdíl hraje pouze zkušenost a v jisté míře dané osobní dispozice. Některé jednotky, a s nimi i její příslušníci, měli více příležitostí tyto zkušenosti načerpat přímo na místě než jiné. Velitel kontingentu se, vcelku logicky, bude snažit takové ostřílené borce opět poslat tam, kde to hoří a kde mohou nejvíce ovlivňovat dění na hřišti – přesně podle Vámi zmiňovaného článku 7. A nutno zmínit, že při pohledu z druhé strany není ani mnohdy zájem od zasloužilých bojovníků jít na ten „štáb“. Zkuste spočítat ve vaší jednotce, kolik schopných VČ po misi odešlo na štáb či v další misi na štábu pracovalo – čistě informativně. Největší slabinou není štáb – je jím špatná komunikace.
to Pařmen:
Na jednoduchou otázku jednoduchá odpověď: Samozřejmě (jak asi tušíte), že žádný.
A teď se nabízí otázka, proč tomu tak je? Můžeme to svézt na špatný (či žádný) kariérní řád. To by bylo ale trochu ohrané klišé. Pojďme se tedy podívat, co nyní motivuje mladého velitele čety, který se vrátil z mise, aby nastoupil na štáb. Nic. Proč by to dělal? Ví, že zůstane na bojové rotě a bude dělat práci která ho baví. Bude velet lidem, kteří ho (většinou) budou poslouchat a se kterými bude na stejné vlně. A za nějakých 18 měsíců pojede do mise nejspíš znovu. Na druhou stranu-Když by šel na štáb, byl by podřízen nějakému staršímu a „nemodernímu“ NŠ. Nemohl by prosazovat zkušenosti nabité v misi, protože to nedovolují základní řády a nařízení, „…a tady je to přeci jinak než venku…“. A nakonec ho ta práce znechutí a raději odejde do civilu. (možná je to znovu trochu omezený pohled, ale v základu to tak asi bude…Vyjímky napříč AČR snad existují). Podívejme se na to ale i z trochu jiného úhlu. Pokud všichni schopní mladí VČ nebo VR odejdou hned po misi na štáb, kdo zůstane na bojových rotách?! Musíme si uvědomit, že personální kapacita ČR zas není tak velká a již nyní je obrovský nedostatek kvalitních bojových velitelů čet (o velitelích rot ani nemluvím). Takže jsme mezi rozhodnutím zda kvalitní bojovky nebo kvalitní štáb. Zkusme to tedy opačně. Co kdyby musel mladý důstojník, který jde bez předchozích zkušeností hned na štáb(a že je takových víc než dost…), povinně projít nějakou funkcí na rotě?! Tím by jsme zachovali kvalitní velitele čet a rot, kteří by jezdili do zahraničních misí (jak se na správné příslušníky bojových rot sluší), poté by se věnovali výcviku roty a přitom by školili i příslušníka štábu, který by na jeho rotě dočasně sloužil (a prošel by si veškerým „záděrem“…) Mohl by i odsloužit jednu rotaci jako velitel MOTu. Pak by se na štáb vrátil bohatší o praktické zkušenosti. Možná by to fungovalo, možná ne… Nyní se mi ale zdá (a rozhodně nejsem sám), že to je takhle: Nejsi tak dobrý a schopný, aby jsi mohl sloužit na bojovce. Tak tě šoupneme na štáb, tam se ztratíš…(tohle berte prosím trochu ironicky…)
Závěrem se asi dostáváme k tomu, že ten stokrát omýlaný kariérní řád vážně potřebujem.
P.S. Dnes jsem se o tom bavil s jedním kolegou. Máme nedostatek dobrých velitelů čet. A když nějaký přijde, je to mladý kluk z UO bez jakýchkoliv zkušeností. Zato máme spousty kvalitních velitelů družstev, kteří svou práci dělají spoustu let, mají za sebou x misí a zkušeností na rozdávání. Proč je někdo nepošle na školu (kterou mu AČR zaplatí) a do tří let máme zkušeného, respektovaného velitele čety. Všude jinde to funguje. Tedy jednoduchá otázka: Proč ne v AČR???
(odpověď typu „může si přeci dodělat výšku za svoje“ neberu…)
Já bych to nerozmazával, ale raketomet ani samohybná houfnice mi nepřipadají jako dobré zbraně proti teroristům. Jako první problém vidím „neuzásobovatelnost“ těžkého dělostřelectva v terénu jako AFG. Jako druhý problém vidím to, že teroristi se pohybují v obydlené zástavbě a nasazení raketometu mi proto nepřipadá jako dobrý nápad. Jako třetí problém vidím mobilitu těchto prostředků v terénu, kde se teď bojuje s teroristy. Byly by dobrým cílem. Konečně k ničení opěrných bodů v AFG Američané použili „dělové letouny“ a nelámali si hlavy s nějakými samohybnými houfnicemi. Než si ponechávat raketomety je možná rozumnější rozvíjet minometný koncept. Ovšem o tom se už tady jednou diskutovalo…
2 soldato: komentar k tomu Vasemu P.S. – premyslel jsem, kde slouzite. Z drivejsich postu jsem usoudil, ze u padakovych myslivcu. ( nicmene je to irelevantni )
Z ceho soudite, ze lide na skoly nejsou vysilani? Podal jste si snad prihlasku a zly velitel Vasi zadost zamitl? Shodou okolnosti jsem se kolem teto problematiky trochu otrel – a vysilani aspon-trochu-schopnych VD na UNOB se na nekolika mistech, kde jsem sondoval opravdu nikdo nebrani…
Trosku si rypnu – ono to taky neni jen tak, ze „nekdo je posle na skolu“ a voila „za 3 roky mame zpatky bakalare“ :-)
Preji hezky den!
to MedWed:
;-) Pravda je, že jsem to nezkoušel. A vlastně ani nevím, jestli někdo z okolí. Asi jsem přesvědčen, že by to velitel praporu měl určitým lidem sám nabídnout… Abych se někam „vtíral“… no to se prostě nedělá…
Nicméně díky za podmět. Je to určitě k zamyšlení.
to Pařmen:
obrana základen 3ks ShKH vz.77 s děl. radarem Arthur by podle mě neměl chybu a byl by tou nejlepší odpovědí na odstřelování!
…až na oběti civilního obyvatelstva…Vzhledem ke skutečnosti, že rakety jsou ve většině případů odpalovány z blízkosti jedné vesnice (kdo byl na Shanku ví)
2 soldato: nu… palil jsem naslepo… a rana zasahla :)
Za Vase okoli mluvit nemohu, neb jej neznam ( resp pravdepodobne znam, ale jistotu jeste nemam :D )
Nicmene cekat, ze se velitel praporu sam bude nabizet… je velmi neotrele… ackoli nikoli nerealne.
Osobne ale doporucuji vlastni iniciativu. Ostatne pro kombinatory managerskych oboru staci k prijeti SLP 2 z AJ. Coz je dle meho nazoru pro schopne VD v podstate standardni vybava :)
Budu Vam drzet palce, GL!
to soldato: situaci na místě bohužel přesně neznám,ale pak bych v té vesnici asi měl bydlet :o) stejně Dana asi není schopna plně využít informací Arthura …
Ivo napsal:
Prinos cviceni pro nasi jednotku byl jednoznacny – odhalil limity moznosti stabu pri planovani aeromobilnich operaci. Ve chvili, kdy ani jeden prislusnik operacni a planovaci casti stabu neni prislusnikem Vysadkoveho praporu, deficit vcelku predvidatelny a pochopitelny. To nicmene prilis nesnizovalo nasi frustraci. Urcite neduhy se prenasely i do samotneho operacniho nasazeni v provincii Logar, ale zpravidla se je darilo korigovat.
A nestačí že náčelník štábu byl od 43vmpr ?? :-)
Nacelnik stabu sice byl z Praporu, ale.
1. Jak zrejme vite, v kontingentu 3. PRT byla nove vytvorena systematizovana mista DCOS OPS (zastupce nacelnika stabu pro operace) a DCOS SUPPORT (zastupce naclnika stabu pro logistiku), avsak funkce nacelnika stabu byla zachovana, ackoliv v US Army na tomto stupni neni (DCOS OPS a DCOS SUPPORT jsou podrizeni XO, tedy zastupci velitele resp. veliteli praporu).
2. Ve chvili, kdy NS ma DVA skutecne podrizene, jednoznacne to naznacuje redundanci teto funkce v takovem usporadani. Coz se i v praxi projevovalo, vliv NS na planovani operaci byl neznatelny.
3. Jako prislusnik PzO jsem byl pritomen pretahovani naseho velitele se stabem, ktery nam rutinne naplanoval (zejmena v pocatcich) detaily aeromobilniho presunu, aniz by mel tuseni o principech fungovani nasi jednotky, planu provedeni operce na miste naseho velitele apod.
4. Abych nehazel jen spinu, na stabu samozrejme byli i vynikajici prislusnici, napriklad zpravodajske oddeleni (Opava) a spojovaci oddelni (Zatec) byly vynikajici.
to Ivo nebo výsadkář
Můžu se zeptat jak veliký je štáb PRT?
Rozhovor s jedním z nejlepších německých generálů WW II, Gen.Balckem“
Q: About how big was your armored division staff?.
A: Including staff officers, noncommissioned officers,drivers, radio operators, clerks, etc. — it was about
staff 50 people. The less there were, the less aggravation
No,já jenom když se má šetřit a rozpočet na ISAF je už 2mld. Kč.
to Vysadkar:
Nevím sice, na jaké pozici jste byl v rámci CME v třetím PRT, nicméně odhaduji, že do přímého kontaktu při plánování štáb – CME (respektive štáb jako takový) jste se až tak často nedostával. Ať tak nebo tak, v pár věcech zareaguji:
1) „funkce nacelnika stabu byla zachovana, ackoliv v US Army na tomto stupni neni (DCOS OPS a DCOS SUPPORT jsou podrizeni XO, tedy zastupci velitele resp. veliteli praporu)“
– administrativně máte pravdu, nicméně – jak sám nejspíše víte, aniž byste to zde uvedl – oba DCOS a vůbec CELÁ operační část šla zcela za mnou, tedy funkce ZV (nebo XO, jak chcete) v ovlivňování operací nehrála vůbec žádnou roli. Spíše bych řekl, že prakticky jsem vykonával fuknci COS/XO (důvody bez komentáře).
2) „..vliv NS na planovani operaci byl neznatelny. “
Nevím, jak jste tohoto dojmu nabyl. U 100% úkolování činnosti CME jsem figuroval už (a to zejména) při vzniku konceptů operace, stejně tak si nejsem vědom, že bych nebyl u vydání Verbal Order pro CME, a to nikoli jako čumil. Věřte tomu, že mnoho slabin jsem řešil dávno předtím, než jste se k úkolu teprve dostali. To, že nic není dokonalé, si přirozeně uvědomuji a ne vždy se nám povedlo odvést práci na 100%, nicméně si nejsem vědom jediného vědomého podcenění při plánování (a mnohdy i při zajištění průběhu operací). Detaily záměrně neuvádím.
3. „..pretahovani naseho velitele se stabem, ktery nam rutinne naplanoval (zejmena v pocatcich) detaily aeromobilniho presunu“
– jsem rád, že tam padlo „zejména v počátcích“. Pokud jste byl s námi od počátku (poslední rotaci jste měli v březnu), tak jistě víte, že nás v mnoha ohledech čekalo „pole neorané“ a do stavu, který jsem osobně považoval jako výchozí, jsme se dostali až někdy v dubnu/květnu (narážím zejména na „černou díru“ v oblasti zpravodajského zmapování). Nastavení spolupráce s US TF, nastavení spolupráce CME s 3/71, frikce s civilní částí apod. – počátky byly velmi velmi krušné a z mého pohledu je velmi snadné píchnout prstem a říct „oni to posrali“. Věřte, že jako mnohaletý příslušník bojových rot bych měl stejnou tendenci, kdybych to nezažil z druhé strany, a to zejména pokud hovoříme o této konkrétní misi.
Kopance se děly (ať na štábu, tak na jednotkách), nicméně vždy proběhl „feedback“ a maximální snaha o vyhlazení třecích ploch. Že ne vše bylo ideální víme oba, nicméně vězte, že sto procent úsilí bylo věnování nikoli pohodlí štábu, ale maximální podpoře jednotek.
No nevím. Má zkušenost ze Strong Campaigner 2006 byla ta, že od pondělka do pátku byl konvoj PRT přepaden povstalci na stejném místě ve stejnou dobu a ze stejného směru.. prostě aby to v pátek před kamerou ČT vypadalo dobře.
http://www.acr.army.cz/scripts/detail.php?id=8028
to Petr_COS
Kdyby jste se v počátcích přebíraní operačního úkolu nezabýval sháněním majorské hodnosti/mimochodem propůjčené:-)/aby byla vidět na vypjaté hrudi,Vaši podřízení přišívání kapes,přešívání klobouků tak nebylo pole neorané.Navíc nazývat 50 GB dat a zprav.informací černou dírou je řádná drzost. Černou díru máte někde mezi rameny a čepicí. Kdo Vás naučil hodnotit vlastní práci výmluvami na předchůdce?
To Ivo:
To,že označujete štáb za slabinu je vtipné. Otázkou totiž je kdo jsou ti příslušníci štábu? Ano odpovím si sám právě ti gardoví příslušníci z rot,kteří tam zamíří po službě u roty. Takže i Váš COS 3.prt. Paradoxně tak útočíte do svých řad – kolegu z bojových rot.
necetl jsem celou diskuzi, ale kdyz vezmu zkusenosti z 4.kontingentu PRT…take zadna slava. ExVelitel 4.BRN sice na Boleticich prohlasil, ze byl na stabu a pripadalo mu to tam jako v mravenisti, protoze kazdy vedel, co ma delat… tato veta „zlidovela“ a kdykoliv neco nefungovalo zhora, tak jsme rikali, ze je to tam preci jako v mravenisti, tak neni mozne, aby to byla vina stabu.
Padl tu nazor od Soldata, ze by meli byt zkuseni VD a ZVC vysilani do skol, aby mohli byt obsazeni na fci VC. Je treba si uvedomit, ze i dnes nekteri VD nemaji maturitu, ani se nesnazi ji dodelat, takze nemuzete takove lidi posilat na VS. Dalsi vec je, ze on dobre vi, ze v pripade, ze uspesne na skolu pujde a dodela ji, nemuze na te fci zustat a casem z te cety zmizi zase na stab, aby se pripadne mohl vratit na fci (Z)VR atd… ne kazdeho je toto sen.
Joker>
nejsem si jist, zda je třeba vést diskusi v rovině osobního napadaní, zejména po jednoduchém konstatování faktu.
Nicméně:
50GB (nejsem si jist, že tolik, nicméně budiž): objem dat nemá zcela žádnou vypovídací hodnotu, pokud tato nejsou vyhodnocena a systematicky řazena v databázích. Pokud si má unavená paměť vybavuje, přebrali jsme nesetříděná data, link analysis, roadbooks pod. neexistovaly. Tím nikono nehaním, předchozí kontingent (jehož jménem asi mluvíte, milý Jokere) udělal fest práce a já smekám zejména před dvěma MOTy, které tam působily. Nicméně to nic nemění na faktu, že neexistovala setříděná databáze, na základě které jsme mohli zpravodajsky hodnotit operační prostor. Důvody neřeším, to mi nepřísluší.
Dále, nevím, jakým myšlenkovým pochodem jste přišel na to, že se prací předchůdců vymlouvám na vlastní práci. Ovlivnění operací díky vytváření IPB prostoru bylo markantní, v podstatě jsme prostor najížděli znova z důvodů uvedených výše.
Pokud máte pochyby o mém tvrzení stran zpravodajského zabezpečení, pozeptejte se někoho z S2 trojky, jak dlouho jsme na tom dělali. A troufám si říct, že na námi položených základech to fičí dodnes, čemuž jsem jen rád, protože to slouží klukům, co jezdí ven.
PS: hodnost jsem nesháněl, obrdžel jsem ji v Kandaháru na letišti ;-) ale díky za starost, kterou mé maličkosti věnujete, je fajn vědět, že jsem pod bedlivým dozorem.
Postl jsem to omylem beze jména, příslěvek výše č. 35 je můj, bohužel nejde zeditovat.
to sisa:
Toto si uvědomuji. Samozřejmě se bavím o těch kvalitních VDr, kteří mají maturitu, jsou na fci třeba deset let, a vědí, že už družstvu nemají co dát. Tito lidé si asi uvědomují, že po tolika aktivních letech na bojovce nebudou dělat VČ dalších deset let. Zdravotní stav jim to prostě nedovolí… A také si nejspíš uvědomují, že na tom štábu dřív nebo později skončí. Neříkám, že je to sen každého. Nicméně ten kdo si to takhle rozmyslí a měl by zájem do toho s touto vyhlídkou jít, tak by mu to mělo být umožněno. Bylo by to ku prospěchu všem. Alespoň si to myslím.
to Joker:
…to, že si myslíte, že na štábu jsou „gardoví“ příslušníci rot je opravdu vtipné. Rozhodně vtipnější než Ivův výrok o štábu jako slabině. Na štábu bývá většinou jen minimum bývalých VČ, ZVR nebo VR z bojových rot. Možná by jste si měl zjistit více informací než zde začnete něco psát.
P.S. – bohužel mám pocit, že jste jeden z těch „nedoceněných“, kteří neustále rozdmýchávají boj mezi čtyřkou a sedmičkou. O tom to ale přece není. Všichni jsme na stejné lodi a kopem za stejný tým. Alespoň by to tak tedy mělo být… Každý má svoji práci a měl by ji dělat jak nejlíp dokáže.
Pokud se mýlím, nejste ze sedmičky a nějak jsem vás urazil, tak se omlouvám.
To soldato:
Kde nám mizí VČ,ZVR a VR?
To Joker:
To je vcelku jednoduché. Někteří jsou stále na funkcích, někteří raději odešli do civilu…