Od pátku 15. října 2010 probíhalo ve vojenských výcvikových prostorech na Slovensku doposud největší vojenské cvičení v historii samostatné Slovenské republiky. Toto cvičení, nazvané Joint Goal – Spoločný cieľ 2010 bylo zaměřené na procvičení a prověření postupů mechanizovaného brigádního úkolového uskupení postaveného na základě 1. mechanizované brigády z Topoľčian.
Důvodů proč jsem se rozhodl, trochu blíže se podívat na toto cvičení je několik. První z nich je zahraničně-politický. Ministr zahraničí Mikuláš Dzurinda se 19. října setkal s americkou „kolegyní“ Hilary Clintonovou a při společných rozhovorech přislíbil navýšení počtů vojáků Ozbrojených Sil SR v misi ISAF. Tato slova ministra Dzurindy byly hned dva dny poté poměrně hlasitě podpořeny – 20. a 21. října se totiž ve VVP Lešť konaly ostré bojové střelby 11. mechanizované praporní bojové skupiny. Ať již to je náhoda, či nikoliv, je to symbol slovenského odhodlání.
Dalším důvodem je skutečnost, že jeden ze zásadních záměrů celého cvičení a i způsob vykonání je poněkud chybně nastaven. Třetí bod v sekci Záměry a cíle na webové stránce cvičení je definován takto:
Vytvoriť podmienky, ktoré umožnia veliteľstvu mechanizovanej brigádnej skupiny plniť operačné úlohy v realistických a náročných podmienkach zodpovedajúcich súčasným poznatkom z prebiehajúcich operácií ako aj meniacemu sa doktrinálnemu prostrediu.
Pokud by se opravdu jednalo o působení brigády v realistických podmínkách, potom se nemohu ubránit pocitu, že „současné poznatky z probíhajících operací“ jsou ještě pořád někde kolem roku 1988. Abych pouze „nekřičel do tmy“ uvedu zde několik faktů z cvičení Joint Goal 2010.
- následkem nasazení mechanizovaného praporu vybaveného bojovými vozidly BVP-1 a BVP-2 by proti současným povstaleckým skupinám, jaké se vyskytují v Afghánistánu, mělo pouze minimální úspěch u civilního obyvatelstva a vedlo by ke značným ztrátám na straně slovenských vojáků;
- absence jednotky lehké pěchoty (s výjimkou organické průzkumné čety u 11. mpr) schopné vést pěší, vozidlové i aeromobilní patroly v prospěch vyššího velitelství (velitelství úkolového uskupení/kontingentu/brigády);
- absence lehkých obrněných vozidel schopných operovat v menších městech a vesnicích resp. absence obrněných vozidel nepoškozujících místní komunikace a zemědělskou/industriální infrastrukturu.
Toto jsou některé z věcí, které opravdu bijí do očí, a při bližším zkoumání by se jich určitě našlo víc. Ale musím přiznat, že jsem byl některými postupy a výkony cvičících jednotek mile překvapen. Většinu mé pozornosti upoutal výkon NSE (National Support Element), který byl prakticky po celou dobu cvičení pod tlakem povstalců – a to jak zásobovací konvoje směřující ze zásobovací základny k frontovým jednotkám, stejně tak i samotná zásobovací základna.
Pro ty, kteří znají Kilcullenovy zásady protipovstaleckého boje je toto pouze potvrzení pravdivosti pravidla č. 5. Dalším pozitivním postřehem z tohoto cvičení je nasazení týmů CIMIC a PSYOPS okamžitě po tom, kdy útočící jednotky vytlačily povstalce z jejich pozic. Zde si nemohu odpustit ironický povzdech, že po útoku mechanizovaného praporu s vozidly BVP-2 by PSYOPS týmy měly plné ruce práce.
Tyto postřehy ale zdaleka nejsou omezeny na území Slovenska, nebo vojenského výcvikového prostoru Lešť. Pokud se podíváme na cvičení jednotek AČR, které se připravují na nasazení v misi ISAF, tak je situace v porovnání se Slovenskem podstatně lepší, ale i tak je zde možné najít některé problémy a nesrovnalosti. Ale opět, nejprve fakta.
Na závěrečném cvičení 3. kontingentu PRT Lógar byla 2. výsadková rota 43. výsadkového praporu pod velením nadporučíka (nyní kapitána) Iva Zelinky pověřena „…provedením přepadu vesnice Chinaray s cílem rozbití buňky organizace HIG a zničení skladu IED.“ Jiný příklad, na cvičení 4. Brigády rychlého nasazení nazvaném Bridgehead 2010 dostaly všechny čtyři prapory brigády úkol: „zneškodnit výcvikový tábor protikoaličních jednotek, výrobnu nástražných výbušných systémů a sklad zbraní.“
Otázka, kterou je nutné si položit, zní: Cvičily jednotky AČR opravdu ty činnosti a postupy, které reálně využijí při svých operacích v provincii Lógar? Obávám se, že odpověď zní NE a tudíž jsou přístupy OS SR a AČR dost podobné. Někdo může namítat, že prapory 4. a 7. brigády nenacvičují útoky mechanizovaných praporů v simulované protipovstalecké operaci, ale pravdou je, že jednotky před vysláním na misi nacvičují operace, které z různých důvodů nebudou provádět. Proč tomu tak je? Je to proto, že se vyvíjí aktivita, protože je potřebné vykázat nějakou aktivitu?
Jestliže ano, tak potom je tento čas možné věnovat tomu, aby velitelé do omrzení opakovali drily při nálezu nástražných výbušných systémů (IED), nastřelení patroly ručními zbraněmi a jiné činnosti, které opravdu budou vykonávat. Nebo je zde i druhá možnost – ať jednotky, které mají dokonale nacvičené i bojové patroly je nejen trénují, ale i v reálu provádějí. Tak se vytvoří kádr důstojníků a poddůstojníků, kteří s tímto typem operací budou mít zkušenosti a budou je moct předat i jiným rotám a praporům.
Tento příklad je pouze ilustrativní, ale jedná se o princip, který je možné využít jak pro plánovací proces, tak pro výběr vybavení a zásob i pro výcvik a následné vedení operací.
39 comments
39 Comments
Pavel
28. 10. 2010, 20:54Velmi pěkně napsáno. Ještě bych doplnil něco ze své zkušenosti. Dokud je veden výcvik do stupně četa, maximálně rota, je výcvik dobrý. Výcvik vedou ti, kteří mají zkušeností s tím, co budou opravdu v Afghanistánu dělat. Jakmile se provádí cvičení od stupně prapor výše, často to připomíná útoky na Rýn a řeší se blbosti typu „tady tudy nemůžete jet (jít), pan generál by vás neviděl“ a cvičení se zvrhne v ukázku pro přítomné kontrolní orgány.
REPLYMatt
28. 10. 2010, 21:33Moc hezký článek, doufejme, že se alespoň toto podaří změnit novému ZV spol. sil – generál Milan Kovanda velel dvakrát v roce 2008 a 2009 Kontingentu spec. sil v operaci EF a velice dobře zná realitu bojové činnosti v Afghánistánu.
REPLYPetr Seifert
29. 10. 2010, 0:13To Pavel:
Po přečtení Vašeho příspěvku jsem se od srdce zasmál. Pamatuji si podobné případy z vlastní praxe. Vaše věta: „tady tudy nemůžete jet (jít), pan generál by vás neviděl“ a cvičení se zvrhne v ukázku pro přítomné kontrolní orgány“, mne opravdu dostala. Jak trefné a výstižné.
K autorovi:
Souhlasím s Vámi u přípravy týmu PRT. Jestliže jednotka cvičila při přípravě před vysláním do Afghánistánu něco, co pak nebude provádět (a k čemu ani není určená a nepředpokládá se její pověření k plnění takových úkolů) a nevěnovala více úsilí její hlavní činnosti (zabezpečení činnosti civilní části PRT), pak něco není v pořádku. Přečetl jsem si článek o daném cvičení na webu 2.výsadkové roty a skutečnost, že jednotka necvičila to co by měla (v souladu se svým zaměřením v operaci v zahraničí), je zde jednoznačně identifikovaná samotnými autory článku. Na http://www.2vysadkovarota.cz si můžete přečíst následujícící závěr:
“Ačkoliv cvičení jako jsou tato nemají jen samé výhody a ani nepatří mezi úkoly, které bychom měli v Logaru plnit, v konečné fázi přípravy jsou nezbytnou prověrkou sladěnosti jednotky před výjezdem do mise. Je lépe případné chyby učinit na cvičišti, než při ostré akci.”
Názor si o tom udělejte sami.
Z mého pohledu je rozhodně žádoucí, aby jednotka jako je 2.výsadková rota cvičila činnosti jako jsou přepady. Vojákům jednotky přeji, aby takový výcvik mohli absolvovat. Za normálních podmínek bych neměl nic proti. Ne tak ovšem před vysláním jednotky do operace v zahraničí, kde bude plnit diametrálně odlišné úkoly než je přepad nepřátelského postavení či přepad vesnice Chinaray s cílem rozbití buňky organizace HIG a zničení skladu IED. Tak jak to vidím já, tak se jedná o klasickou partizánštinu made in AČR. Každý velitel přeci ví co má jeho jednotka plnit za úkol a tomu musí přizpůsobit výcvik. Také mu někdo musí schválit plán pro jeho provedení a alokovat mu čas a zdroje pro jeho provedení. To není záležitost jednoho člověka. Proto si nedělám žádné iluze a tvrdím, že to byla partizánština. Je to ukázkou stavu kázně leadershipu u jednotky.
V případě 4.brn s autorem nesouhlasím. Z veřejně dostupných informacích na webu ministerstva obrany je možné vyvodit, že cílem tohoto cvičení nebyla bezprostřední příprava specifické jednotky na nadcházející nasazení v operaci. Jeho hlavním úkolem bylo procvičit plánování operace a také řízení a vedení boje.
Nevidím proto jako problém, že dostaly všechny prapory za úkol „zneškodnit výcvikový tábor protikoaličních jednotek, výrobnu nástražných výbušných systémů a sklad zbraní“. Tyto úkoly reflektují to s čím se jednotky a vojáci mohou při nasazení v operacích setkat a není to na vadu (v rámci působení OMLT). Spíše naopak. Takže velitel brigády a jeho štáb si mohli vycucat z prstu co chtěli a dokud to bylo v souladu s výcvikovými cíly stanovenými pro brigádu, tak to bylo v pořádku.
Velice se mi líbí ta část Vašeho závěru článku, kde popisujete druhou možnost: „ať jednotky, které mají dokonale nacvičené i bojové patroly je nejen trénují, ale i v reálu provádějí”. To je postoj, který zastávám i já, ale obávám se že je politicky neprůchodný. Všichni víme, že to je záležitost parlamentu a vlády a je na nich co nám dají za úkoly.
Přeji všem čtenářům a diskutujícím krásný den.
REPLYOndrej Rajkovic
29. 10. 2010, 0:58Předpokládám, že se zde vyjádří i Ivo, případně kdokoliv z 2.výsadkové roty, ale přidám i já svůj názor.
Mým cílem bylo poukázat na skutečnost, že využívat jednotku se schopnostmi a kvalitami jako je 2.výsadková rota na doprovod civilních odborníků je jako používat kladivo pro rozbíjení velikonočního vajíčka. Uznávám, že 2.vr odvedla kus pořádné práce při aeromobilních patrolách do distriktu Azra – což byl jeden z typů operace, který cvičila v přípravě na toto nasazení. Skutečnost, že politické zadání nedovoluje výsadkovým jednotkám vést i kinetické akce prostě nezměním.
Ale určitě je možné vzít si příklad z toho jak fungují jednotky US Army v podobných situacích. Jeden z praporů 4.brigádní bojový tým 101.výsadkové divize pro potřeby ochrany civilistů vycvičil Personal Security Detail, který tyto úkoly plnil dlouhodobě a to jak při dopravě po zemi tak i vzduchem. Vytvoření takového prvku v rámci PRT týmu by umožnilo MOTům věnovat se tomu čemu by se měly věnovat – pozorování a průzkumu. V takovém případě by výsadkové roty mohly být nasazovány na dlouhodobější průzkumné nebo bezpečnostní patroly do oblastí kde se vojáci PRT nebo obecně sil ISAF vyskytují minimálně. A kdyby se taková patrola dostala do kontaktu s protivníkem, má výcvik i vybavení na to, aby se dokázala (s vzdušnou podporou) o sebe postarat. Jsem si vědom, že přeháním, ale snažím se poukázat na to co již na této stránce několikrát zaznělo a v mém článku také – jednotky cvičí něco co nedělají.
Z toho co vím o výcviku a přípravě výsadkových rot 43.výsadkového praporu tak základní věci tedy průzkumné patroly, reakce na nález IED apod. cvičí tyto roty v rámci normálního výcviku a ne pouze jako součást přípravy na nasazení v Afghánistánu. Ale to je pouze můj názor a je celkem i dost možné, že máte s tou „partizánštinou“ pravdu.
Zde mám pocit, že typ prováděných operací nezáleží na parlamentu a vládě, ale na meziresortních vztazích mezi ministerstvem zahraničí a obrany. Prošel jsem si návrh zahraničních misí pro roky 2011 a 2012, který bude schvalovat Poslanecká sněmovna a nenašel jsem tam ani slovo o tom, že jednotky AČR nasazené jako PRT nesmí podnikat kinetické operace v podpoře rekonstrukčního a stabilizačního procesu v provincii Lógar. Ale ještě jsem se nijak nedostal k Memorandu o porozumění, které podepsali zástupci MO a MZV minulý týden a možná se něco změní a Průzkumný odřad bude opravdu moct vést i kinetické operace v Lógaru (a nebo také možná začnu psát sci-fi) :-)
REPLYPetr Seifert
29. 10. 2010, 4:30To Ondřej Rajkovič:
Děkuji za reakci. Nechci odbíhat příliš daleko od tématu a tak jenom stručně.
Ad schopnosti a kvality vs stanovené úkoly
Nemyslím si, že přeháníte a v zásadě s Vámi souhlasím, že jednotky cvičí něco co nedělají. Velice rád bych viděl MOTy provádět pozorování a průzkum nebo případné nasazení výsadkářů k plnění činností, které doma cvičí a pro které jsou jako stvořeni. Ale jak jsem psal. To je politika a jak jste potvrdil-s tím nic neuděláme.
Ad kinetické operace:
V návrhu zahraničních misí pro roky 2011 a 2012 skutečně nenajdete žádnou zmínku o tom, že by nesměli vojáci PRT provádět kinetické operace. Tento dokument uvádí, že pro zajištění bezpečnosti PRT bude pokračovat činnost průzkumného odřadu AČR a v případě zhoršení bezpečnostní situace může dojít k zapojení širší vojenské části PRT do ochrany základny Shank. Takže nic ani o kinetických operacích. Tím chci říci, že je zde možný různý výklad a poskytuje prostor pro flexibilitu.
Ovšem je nutné chápat, že parlament člení v souladu s Comprehensive Strategic Political Military Plan z dubna 2010 naše aktivity v Afghánistánu do 4 oblastí:
– Podpora rekonstrukce a obnovy země
– Výstavba afghánských bezpečnostních sil
– 601. Skupina speciálních sil
– Podpora nasazených sil
Z toho vyvozuji, že kromě speciálů, není záměrem parlamentu vyslat naše jednotky do Afghánistánu s primárním záměrem provádění kinetických operací. Já osobně mám pochyby o přínosu kinetických operací pro celkovou snahu rekonstruovat a obnovovat. To jsou aktivity, které považuji za základní rámec činnosti PRT. Prozatím tomu rozumím tak, že vojenská část PRT je tam proto, aby zabezpečila zejména aktivity civilní části při rekonstrukci a obnově. Rekonstrukci a obnovu vidím jako nadřazené případným hypotetickým kinetickým operacím a ty jsou pro mne přijatelné pouze potud, pokud souvisejí se zajištěním bezpečnosti PRT. Mám trošičku obavy, že by výraznější příklon ke kinetickým operacím byl odklon od našeho těžiště, kterým je rekonstrukce a obnova.
Ad normální výcvik vs výcvik před nasazením:
Asi jsme se špatně pochopili anebo jsem to špatně napsal. Ať tak nebo tak, nezpochybňuji, že by jednotky výsadkového praporu necvičili průzkumné patroly, reakce na nález IED apod. v rámci běžného výcviku. Chraň Bůh. Nemyslím si, že by něco takového výsadkáři zanedbávali. To určitě ne.
Pouze jsem si přisadil tam, kde sama jednotka zpochybnila smysl cvičení něčeho, co stejně nebude v misi provádět. Jednotka odjíždějící do zahraničí se má připravovat na plnění úkolu, které ji tam čeká. Provádění něčeho jiného, co je navíc rozpoznáno jako něco, co při vlastním nasazení nebude realizováno je prostě minimálně nelogické. Tolik mi říká logika věci.
Otázka:
Nezdálo by se nasazení VP jako vhodnější opatření k zabezpečení bezpečnosti civilních specialistů PRT? Přeci jenom je svým určením a výcvikem mnohem blíže než bojové jednotky.
Přeji krásné ráno v ČR :-)
REPLY