Tenhle příběh má svou poetiku. Každý konflikt má asi jeden dva tři a možná více podobných. Afghánská válka zatím takhle dobrý neměla. Agenti britské MI6 zaplatili statisíce dolarů mulláhovi Akhtarovi Muhammadovi Mansúrovi, až možná prý dvojce v Talibanu, za ochotu vyjednávat o míru. Všechno vypadalo dobře, dokud se nezjistilo, že chlapík je podvodník, který vodí spojence za nos.

V červenci, nebo srpnu Britové údajného významného Talibance přivedli i k prezidentovi Hámidovi Karzáímu. Během jednání některý z Afghánců poznamenal, že to není Mansúr. Britové si však nedali říct a dále pokračovali ve zpravodajské hře s nadějí na mír. Afghánci teď do novin tvrdí, že tento případ dokazuje nutnost, aby oni vedli jednání a další procesy v zemi. Co dodat, hodí se všechno a Talibanci jsou šikovní.

As recently as last month, US and Afghan officials held high hopes for the talks. Senior US officials, including General David Petraeus, said the talks indicated that Taliban leaders, whose rank-and-file fighters are under extraordinary pressure from the US-led offensive, were at least willing to discuss an end to the war. Last month, White House officials asked The New York Times to withhold Mansour’s name from an article about the peace talks, expressing concern that the talks would be jeopardised – and Mansour’s life put at risk – if his involvement were publicised. The Times agreed to withhold Mansour’s name, along with the names of two other Taliban leaders said to be involved in the discussions.

Tak trochu to připomíná jiný přehmat, který minimálně zčásti posloužil jako důvod k zahájení války v Iráku. Zajisté si dobře pamatujete nebohého tehdejšího ministra zahraničí Colina Powella v Radě bezpečnosti OSN, když ukazoval mobilní „továrny“ na biologické zbraně, které měl mít Saddám Husajn k dispozici. Tato informace pocházela od iráckého „informátora“ Rafida Ahmeda Alwana, který byl pod křídly německé tajné služby BND a od Američanů dostal trefné (tehdy to ještě nikdo netušil) krycí jméno Curveball (v baseballu tzv. „točka“ – nadhoz se zvýšenou rotací).

Němci předávali Američanům informace, které tento „inženýr“ ze sebe chrlil. Část americké zpravodajské komunity chtěla věřit (paradoxně to prý byli především analytici) a tak věřila. A ti co nevěřili, byli upozaděni. Nikoho nenapadlo se podívat na internet, odkud „informátor“ především čerpal. BND nechtěla Curveballa Američanům půjčit, Alwana to pak přestalo bavit a tak vypovídal méně a méně a jen si užíval. Válka proběhla a v Iráku se nic nenašlo.

Němci se postupně chtěli z případu vyvázat, protože si uvědomili, že něco nehraje (v tu chvíli to věděli i Američané) a zahrát ho do autu. Nejbizarnější ovšem bylo, že německá tajná služba BND Rafidovi Ahmedovi Alwanovi dál platila, i když věděla, že je úplně k ničemu. Bála se totiž vyšetřování v parlamentu, kdyby to prasklo. Což se nakonec stejně stalo. Zcela skvěle popsal tento případ, který kdyby si někdo vymyslel, tak by mu nikdo nevěřil, novinář Bob Drogin v knize Curveball. Nevím, jestli vyšla v Česku, ale určitě vyšla loni na Slovensku. Věru ji doporučuji.

Ale zpátky k Talibancovi-neTalibancovi, který si dokázal vydělat. Na tento malér se dá nahlížet různě, každopádně ne příliš shovívavě. Dosti trefně případ okomentoval jeden známý (doufám, že se IK nebudeš zlobit, nemohl jsem odolat):

Šikovný kluk. A ještě může Talibanu za další prachy prodat poměrně přesné informace o tom, co Zápaďáci v Afghánistánu považují za nejpalčivější problémy, a co vlastně těmi jednáními sledovali.
Úplně nejděsivější ovšem je, že zpravodajci nepřišli a neřekli – vy volové tohle je nějaký jouda z Horní Dolní. Já být Afghánec, tak jsem totálně frustrovaný. Když ti kreténi ani nevědí, jak vypadá druhý nejdůležitější Talib, tak jak chtějí rozeznat obyčejného Afghánce od místního velitele Talibanu?