Američtí námořní pěšáci při silvestrovském pětikilometrovém běhu na základně Leatherneck v Hílmandu; Foto Cpl. Shannon McMillan, U.S. Marine Corps

Velitel sil ISAF generál David Petraeus už pár měsíců říká, že se na zemi začíná projevovat změna, že Taliban a další skupiny jsou zatlačovány. Samozřejmě to neznamená, že by vše bylo hotovo, a že spojenecké „zisky“ nejsou nevratné. Mnoho lidí by řeklo, že opatrný Petraeus je až příliš velký optimista. Není však od věci generálu Petrausovi naslouchat, dobře si pamatuji, kolik pochybností panovalo v letech 2007/2008 kolem Iráku. S ohledem na to, co říká generál Petraeus je dobré si číst dvě zprávy – první se týká tzv. sítě Haqqani, která tradičně patřila k nejaktivnějším skupinám Talibanu a druhá uvolnění, které je údajně cítit v Hílmandu.

Bojovníci sítě Haqqani, kteří působí i ve východním Lógaru, už neprovedli v Kábulu komplexní a rozsáhlejší útok sedm měsíců, což je na ně dost dlouhá doba. Zajímavé je i to, jak administrativa Baracka Obamy s touto informací zachází – nevyhlašuje ji jako úspěch, spíše se snaží, aby se nikde příliš neobjevovala, a když už se objeví, tak tlumí nadšení.

That is because even in its weakened state, the network remains the most formidable enemy that American troops face in Afghanistan, and the group is showing signs of adapting its tactics and shifting its combatants to counter the allied strategy, American commanders say. “They’re financed better, they’re better trained and they’re the ones who bring in the higher-end I.E.D.’s,” said Maj. Gen. John F. Campbell, the top allied commander in eastern Afghanistan, referring to improvised explosive devices, or homemade bombs, which the Haqqanis have employed with lethal efficiency in the past several years.

Americké speciální jednotky se už dlouhé měsíce soustředí na útoky proti výrobcům bomb a logistům zásobujícím síť. Je možné, že i to nyní přináší ovoce. Seznam útoků, které má skupina na svědomí je dlouhý. Je mezi nimi i útok na hotel Serena a má prý prsty i v akci proti americké CIA v Chóstu. Zajímavé na „odmlce“ je i to, že k ní došlo v době klimaticky poměrně příhodné – poslední větší útok se totiž odehrál 18. května 2010, kdy při útoku na americký konvoj zahynulo 18 lidí včetně pěti amerických vojáků a jednoho Kanaďana.

Podle listu The New York Times je za tím, co v tuto chvíli vypadá jako útok několik faktorů:

• akce sil pro speciální operace – jenom za poslední tři měsíce spojenecká komanda provedla po celém Afghánistánu 1784 operací a zabila či zadržela 880 představitelů povstalců. Třetina z operací byla zaměřena proti síti Haqqani;
• ve východním Afghánistánu bylo rozmístěno přes pět tisíc Američanů, čímž se zvýšil počet vojáků v oblasti na 37 tisíc. Zároveň se zvyšují schopnosti afghánské policie a armády, což komplikuje pohyb povstalců;
• svou daň přinášejí i útoky bezpilotními letouny v Pákistánu proti spojencům této sítě Haqqani;
• a pak se šeptá ještě o jednom důvodu odmlky věrných páně Haqqaniho – prý vláda Hámida Karzáího síti platí, aby vynechávala ze svých útočných plánů Kábul…

Druhým textem, který jsem zmiňoval v úvodu, je vánoční reportáž Thomase Hardinga z Hílmandu. Překvapivě tam, kde ještě před několika měsíci nebylo místo pro optimismus, zaznívají slova naděje. Jsou opatrná, ale přesto. Rok 2010 byl z hlediska spojeneckých obětí sice nejhorší (zahynulo 705 vojáků), ale v britském sektoru v Hílmandu poklesl za posledních šest měsíců počet obětí na 38, což je polovina ze 76 za stejné období roku 2009.

Commanders are understandably reticent about trumpeting success in Helmand but they are getting close enough to whisper phrases such as „irreversible gains“ and „unstoppable momentum“. They also mention „virtuous circles“, one of which will become apparent in early spring with the next poppy harvest. If it is like last year’s low yield – due in part to the farmers‘ fear of eradication, which led them to harvest too early – then there will be less money for the insurgents. That means fewer guns, bombs and hired foot-soldiers, which in turn means a less cowed population who will be more inclined to believe Nato’s promises of security.

Opět je jednou z příčin tohoto stavu „surge“ (navýšení sil). Tam, kde byly v roce 2006 tři tisíce vojáků, jich je nyní třicet tisíc, což samozřejmě komplikuje povstalcům život a umožňuje to lepší ochranu místních obyvatel. Útoky jsou také cílenější (díky silám pro speciální operace a bezpilotním letounům), takže se vojáci tolik nespoléhají na leteckou podporu, což snížilo i počet civilních obětí. A konečně, zlepšily se schopnosti místní policie a armády.

Across Helmand, there are tangible signs of progress. More roads are opening; journeys that would take a day, fraught with risk, now take 45 minutes and there has been a 20 per cent rise in traffic density. Parents are happy to transport their children to school, and more schools are opening. Shop rents in Lashkar Gah have risen and last month the Afghan Elvis, Farhad Darya, played before an audience of 6,000 in Lashkar Gah – with all the security provided by Afghans.

Pokud se generálovi Davidu Petraeusovi podaří splnit to, co opatrně slíbil a zajistit, že spojenci budou z Afghánistánu odcházet se ctí, mohl by uvažovat o navázání na dlouhou americkou tradici prezidentů-generálů. Kdo by odolal člověku, který vyvedl zemi ze dvou komplikovaných konfliktů? Ale za koho by asi tak kandidoval? Věrně už posloužil prezidentům z obou táborů.