Druhá kariéra
V posledních 10 letech se v souvislosti s odchodem vojáka do zálohy a přechodem do civilního života v resortu Ministerstva obrany hodně debatovalo o druhé kariéře. Překvapilo mě, že tento pojem se používá také ve Spojených státech, ovšem ve smyslu „obousměrného“ pohybu. Během přípravy na svou civilní kariéru na střední nebo vysoké škole se lze totiž připravovat také na vojenskou kariéru, a to v rámci Reserve Officier Training Corps (ROTC).
Účel, funkci a vývoj ROTC v USA velmi pěkně shrnuje major Anthony G. Dotson v jeho práci Fixing the Reserve Officer Training Corps’ Recruiting Problems. Tato práce byla jednou z nutných podmínek pro získání titulu Master of Military Art and Science na Faculty of the U.S. Army Command and General Staff College. A major Dotson měl v té době titul bakaláře (Bachelor of Business Administration – BBA) z Morehead State University v Moreheadu ve státě Kentucky, který získal v roce 1989.
Pro člověka neznalého americké historie je překvapivé, že ROTC byl vlastně východiskem z nouze, když se neosvědčil model výchovy vojenských elit v malém a izolovaně od zbytku společnosti:
Congress did finally establish a formal training facility for officers at The Military Academy at West Point in 1802. Their reluctance was still evident; however, as a tactics department was not added until 56 years later. After suffering many military blunders in the War of 1812, alternative means of training officers were developed. The most common method was to train officers in military subjects on existing college campuses. This practice grew considerably during the Civil War with the passage of the Morrill Act of 1862. Justin Morrill, a representative of Vermont, proposed that 30,000 acres of public land be sold in each state to generate funds to create public colleges. The only stipulation was that these “land grant” colleges must offer courses in military tactics. By 1900, 42 such colleges were training Army officers on their campuses.
Jak lze dovodit z citátu, tehdejší řešení bylo velmi jednoduché a ve svém důsledku elegantní. Daleko zajímavější mně ovšem připadaly výsledky ankety reprezentující 270 míst, kde v roce 1999 a 2000 běžel program ROTC. Především motivace pro vstup do programu byla zajímavá. Z jedenácti možných důvodů pro vstup do ROTC byl na prvních třech místech:
- Mít možnost stát se důstojníkem (665 respondentů)
- Rozhodnutí stát se důstojníkem (597 respondentů)
- Získání schopností vůdce (510 respondentů)
Existence ROTC v místech, která se stala v 60. letech centrem vzniku mírového hnutí, není přirozeně bez rizika. Stejně tak jako má vliv na rozhodování jednotlivců vývoj v ekonomice, má jej i možnost otevřít si druhou kariéru.
ROTC’s popularity has also varied throughout its history, from being a two-year, all-male, mandatory program on most campuses to the all-volunteer program that it is today. The needs of the army and public opinion at the time are the driving factors in shaping the face of ROTC. The Vietnam era for example, proved to be the most challenging for ROTC as the need for junior officers increased and the public support for the war decreased. Campus demonstrations against the war often focused on the most visible representative of the government and military on campus, which was ROTC. As a result several programs were closed during that time with many never reopening. Today the popularity of ROTC is based on regional politics or attitudes and socio-economic boundaries. Current enrollment figures indicate that there is a direct inverse correlation with wealth and the propensity to serve one’s country. In other words, the higher the tuition costs, the smaller the ROTC program will be. Other factors that impact ROTC’s popularity are the strength of the economy and the state of the nation in regards to its foreign policy. If jobs are readily available ROTC is a less attractive option for most college students. While war or pending war may draw or deter students depending upon the public’s opinion.
Na druhou stranu, i česká ekonomika se pohybuje a každá společnost má v sobě zabudovaný určitý zárodek antimilitarismu. Důležitá je možnost volby vyplývající z počtu šancí jednotlivce něco ve svém životě udělat. Občas slýchávám názory, že by se do škol měla vrátit branná výchova, ale nedá se to řešit jednodušeji – poskytnout těm, kdo o to stojí šanci vstoupit do armády, aniž by museli tlouct na dveře vojenského vysokého školství?
Jedna položka ovšem není v přípspěvku zmíněna a to scholarship. Rozhodně nezanedbatelný faktor ve společnosti kde se za vzdělání platí. Z toho se dá i odvodit proč čím vyšší tution tím menší zájem o ROTC. ROTC je jednou z možností jak získat mladé lidi do armády. Při aplikaci v podmínký´ách ČR bychom možná také došli k závěru, že se tímto principem dá nahradit UO. Osobně nejsem zastáncem rušení resortní univerzity, nicméně postupná snaha zcivilnění UO si o to říká.
Peníze jsou zde hned na prvním místě. Jak jinak samozřejmě. Veliké množství mých amerických spolužáků dokonce může z armádních programů financování vzdělávání dokonce financovat děti (za určitých podmínek).
To Petr:
UO je tu žhavým tématem. Prakticky sama sebe odsuzuje k pomalé smrti. Vůbec nerozumím tomu proč se nabídkou vzdělávacích aktivit nepřizpůsobuje požadavkům trhu a svých hlavních zákazníků. Nevidím aktivity ve směru online výuky, rozšířené nabídky distančního vzdělávání, spolupráce například s Vyšší odbornou školou.
Co můžeme Američanům závidět je přizpůsobení vysokého školství potřebám ozbrojených sil. Možnost studovat na základně, přenositelnost zkoušek, přizpůsobená (prodloužená) délka studia, využití moderních komunikačních nástrojů pro výuku atd.
UO by měla využít této mezery a makat na sobě. Musí zapomenout na to, že je instituci poskytující vzdělávání pouze budoucím nebo současným důstojníkům. Je tu segment, který roste a růst bude (poddůstojníci a praporčíci), u kterých spoléhání na maturitu není a nebude dostatečným.
UO musí modernizovat, adaptovat a vycházet vstříc požadavkům doby a vojákům zejména.
Mám takový dojem že jsme u nás jsme dost podstatně zaspali dobu.
je to tedy trochu offtopic, ale nedá mi to..
UO je mechanismus Sekce personální, jak neřešit problémy s rekrutací. Z odpadlíků rotmistři, z absolventů důstojníci – problem solved. Žádný jiný účel (který by obstál v kontextu civilních vysokých škol, efektivního hospodaření a přípravy odborníků pro armádu) tu asi není. Jen s tím již dvacet let po revoluci stále nikdo nic nedělá.
Nechápu, opravdu nechápu, kde se v resortu MO bere tolik zastání pro UO, Duklu, Ondráš, VTUL/LOM a VoLaReZu. Kdo za ně tak bojuje, že se jich nejsme schopni zbavit?
V té práci jsou spíše zajímavá čísla. 70 % důstojníků se rekrutuje mimo WestPoint. – Tím, že mám více rekrutačních kanálů, diverzifikuji riziko. Jak podotkl pink_floyd, u nás se počet rekrutačních kanálů redukuje. To má zajímavé důsledky. Jednak to je nedoplněnost a podvazování si schopností, jednak podvázání personálního výběru. Jestliže vám dlouhodobě schází 10 % nižších důstojníků, pak lze na těch 10 % pohlížet buď jako na „vatu“, nebo je třeba se zamyslet jestli jsem opravdu schopen dělat během jejich kariéry nějaký výběr a „hrát si na kariérní řád“. Výběr je postaven na konkurenci a tu dosáhnu, když mám dostatek zájemců o důstojnické povolání.
Pokud jde o schopnosti, pak v ideálním případě existuje schopnost jen při 100procentní naplněnosti organizačního prvku. Jinak řečeno, máte-li např. schopnost kopat jámu postavenou na jednom kopáči, co je vám platné, že máte rýč, lopatu, krumpáč a kolečka, když vám schází ten kopáč. Chápu, že směrem ven (nasazení) máme 100procentní obsazenost pozic i za cenu doplnění organizačního prvku z 50 jiných prvků (http://www.mise.army.cz/aktualni-mise/afghanistan-logar/zpravodajstvi/sedma-jednotka-provincniho-rekonstrukcniho-tymu-je-pripravena-50889/). Ti lidé, ale musí scházet pro jiné schopnosti, fungující souběžně s nasazením daného prvku, nebo ne?
Rekrutace se nedá oddělit od resortního vzdělávání, to je spjato zase velmi úzce s karierním řádem. Americká armáda má (tedy pokud vím) tři zásadní rekrutační kanály. U nás existují teoreticky dva, v praxi spíš jenom jeden. Naprosto souhlasíms Petrem Seifertem,že UO se neumí (možná ani nechce) přizpůsobit potřebám armády (záměrně jsem neuvedl resortu). Boloňský proces, erasmus ap. nejsou cílem, jka je kolikrát prezentováno, ale prostředkem k dosažení cíle a vyšší kvality. Přitom v porovnání s maerickou armádou, samozřejmě daleko větší a plnící úkoly po celém světě, je důstojník absolvent college (úrovně), Warrant officer highe school. Nicméně je vytvořen systém vzdělávání tak aby důstojník mohl získat titul Msc nebo i PhD, respektive warant officer titul bakalář. A nakonec jednu poznámu pod čarou ke kariérnímu řádu. Není až tak pravda že neexistuje. Hlavním problémem je to že nikdo ani stávající nepoužívá. Výběr lidí v armádě je postaven na kritériích, konkurence je minimálně na druhém místě.
Osobně něvěřím, že kariérní řád existuje, akorát se nevyužívá. Vážně si myslíte, že 3/4 počtu vojáků jsou ochotny a schopny si číst sofistikovaný zákon o vojácích z povolání a kombinovat ho s rozkazem, který je tištěné verzi na spisovně nebo v elektronické verzi v EPINAV? Minimálně volný přístup k rozkazu je pro většinu vojáků problematický. Další věc je vynutitelnost KŘ. Proč ho však používat, když stejně máte mnohdy jednoho kandidáta, takže kolik kritérií splňuje, je podružné, že?
Schopnost ovlivnit dění na UO: Každá vysoká škola a jejich fakulty mají svou vědecké rady schvalující dokumenty, jimiž se odvíjí další směřování těchto institucí. Stejně tak tyto orgány schvalují výroční správy. Kdyby MO chtělo něco ovlivnit, tak to přece ovlivňuje touto cestou? Konečně, proto MO plní role MŠMT. Chápu, že MŠMT není schopno se plně věnovat všem veřejným vysokým školám, ale MO má jednu jedinou univerzitu, o které si „objednává“ a které za to platí. GŠ je ze zákona součástí MO. Zde mě napadá úsloví o hledání způsobů a důvodů, ale připouštím, že se opravdu mohu mýlit, že věci fungují samy o sobě a samovolně, a že nejsou žádní „viníci“, zástupci MO/armády prosazují jako odběratelé UO a její chlebodárci co nejtvrději požadavky MO/armády.
Pokud jde o potřeby, pak bych použil formulaci o „potřebách ozbrojených sil“, která se objevuje v různých obecně závazných normách, ale nikdy už nevysvětluje, co jsou vlastně ty potřeby, jak se indikují, jak se stanovují, kdo je stanovuje apod. Za potřebami OS je jednou rozhodnutí velitele, že vojáka nenechá přeložit, podruhé je velikost „společenské objednávky“ pro vojenské školství – tedy trochu nesouměřitelné. Soudě podle toho, co deklarujeme v různých strategických dokumentech bych soudil, že potřebami OS jsou dlohodobá co nejvyšší doplněnost stavů a struktura (demografická, věková a kvalifikační) personálu odpovídající jejím ambicím. Kdyby tohle fungovalo, tak se kontingent neskládá z 50 útvarů/zařízení a nemusí to být prvek s vlastní tabulkou zřizující jeho pseudosubjetivitu…
UO a Moravská Třebová mají tuhle otázku bohužel pro AČR evidentně vyřešenou viz. http://www.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/priblizili-jsme-se-ke-skladbe-hodnosti-zapadnich-armad-51060/
ad Bohuslav Pernica: vědecké rady jsou ale vnitřní orgány vysoké školy. V civilních VŠ dohlíží nad kvalitou výuky, programy, atp. U UO se vzájemně poplácají po ramenou, jak hezky si i na dalších pět let zajistili živobytí. Aby AČR v nějakém orgánu UO prosadila své potřeby, musela by v něm mít zastoupení a) schopné přesvědčit letité docenty, že nejsou potřeba nebo b) přehlasovat je. Jenže – nemýlím-li se – ve vědecké radě je Karaffa, gen. Opata a gen. Žižka; zřejmě se stejnou silou hlasu jako Ivan Poledník z Omnipolu, Jiří Kameník z asociace soukromých bezpečnostních služeb nebo Radek Hauerland z České Zbrojovky. Co pak má takový orgán prosadit? Vůbec, když se podíváte na vedení a orgány (http://www.vojenskaskola.cz/skola/uo/vedeni/Stranky/default.aspx), tak tam není nic, co by se zabývalo spoluprací resortní školy a AČR.
Jinak doporučuji podívat se na stránky odboru vzdělávání SP MO – existuje tam oddělení správy voj. škol a zařízení, které je za „compliance“ zodpovědné. Dva plk., jeden pplk., jeden major, jeden občan. Ti jsou skutečně zodpovědní – ale opravdu nevím, jaké mají mechanismy k výkonu své práce – mechanismy sběru požadavků AČR a mechanismy vynucení své vůle na UO.
tady to předhazování 50 útvarů a zařízení je trochu to, jak moc můžou čísla klamat
Příklad našeho kontigentu (7.jednotka PRT) je ten, že rota ochrany a průzkumný odřad je postavena převážně na 43.vmpr(což je jednotka, která ho staví) kde jsou navíc jednotlivci ze 3. jiných útvarů (např. 41.mpr a VP) u roty zabezpečení si nejsem uplně jistý, ale drtivá většina z těch ostatních je pak na štábu. Vzhledem k tomu, že na štábu je spousta funkcí, které na normálním útvaru neexistují (meteorologové, CIMIC, PSYOPS atd…) je to rozhodně pochopitelné. Zvlášť když nejdřív se tyto funkce berou na brigádě, pokud tam je kde brát…
Je sice pravda, že by maximum funkcí v této úkolové organizaci mělo být z útvaru, který jednotku staví, ale od toho jsou úkolové organizace, aby se v případě potřeby doplňovali, dle specifických požadavků na ně kladených…
příklad můžou být britové, kteří to dělají podobně, akorát ještě k tomu si na ty funkce klidně povolají záložáky…což tady krásně zapadá do konceptu tohoto článku
dost si vzpomínám na jednoho amerického příslušníka PSYOPS (důstojníka) 3.BCT 10.mountain div., který byl s námy na patrole. Bavil jsem se s ním a on mi říkal, že je rezervista. Že všichni u jejich PSYOPS jsou rezervisté. Vysvětloval mi to tak, že vzhledem k tomu, že jejich práce je hlavně s civilisty, tak na ni chtěj lidi, co jsou převážně civilisté a ne co jsou až moc zpracování armádním životem.
pokud jsem to pochopil správně, tak on byl přesně typ člověka s druhou kariérou…měl poměrně hodně dobře placenou práci, ale prostě z nějakých ideálů byl na čas vojákem
to hery – jenom malá poznámka, reservista v US armádě je zcela něco jiného než voják v aktivních zálohách. Resrvisté mohou klidně sloužit a být nasazováni, prostě porovnat se to nedá. Co je důležité zapadá to celkově do konceptu OS a jejich schopností.
Ještě ke kariernímu řádu. Principem kariérního řádu je že 1) voják má možnost svoji kariéru plánovat, rozhodnout se jakou cestou chce pokračovat ve své kariéře. 2) OS nastavením kritérií na jednotlivé funkce definují co má sbor praporčíků a důstojníků splňovat. Pokud v kurzu KVD,popřípadě KGŠ většina studentů sedí na funkcích na které již ono vzdělání má mít, tak je něco špatně. Mohl jsem se seznámit s kariérním řádem OS USA, včetně studia, a všichni studenti štábní školy a war college na funkci připravovali, nikoli na již seděli. Všichni byli srozuměni i s tím že škola je pouze předpoklad pro výkon vyšší funkce. Domnváte se že jenom tento jeden princip kariérního řádu je aplikován?
to petr T.: tak nějak si čtu svůj přízpěvek, ale nevidím, kde jsem tam zmínil naší aktivní zálohu…já samozřejmě vím, jak to u nás je s aktivníma zálohama…zmiňoval jsem právě rezervisty USA(chápu i rozdíl US Army Reserve a National Guard) a Británie (Teritorial Army), čímž jsem jenom uváděl příklad tady právě zmiňované druhé kariéry. Ale hlavní důvod tohoto přízpěvku bylo zmíněné čísla, ohledně stavění kontingentů v naší armádě
To, o čem se vede řeč je schopnost systému generovat vojenskou sílu v potřebném množství a struktuře. Narážím na koncept celkových sil (total force), kde se snažím mít více možností pro vstup do vojska (ROTC je jednou z těchto možností), snažím se ty lidi nějak vázat (minimálně je neodháním, když chtějí sloužit) a snažím se využít jejich potenciálu (což může být nejtěžší úkol). Je to v první řadě o filosofii výstavby armády a pak až o administraci. KŘ je jedním z nástrojů této filosofie – každý chce mít představu, jestli „má risknout“ zůstat déle, investovat do své přípravy a mít šanci na postup, nebo má jít někam jinam. Proto preferuji KŘ v podobě kariérogramu ukazující možnosti (cesty), náklady a přínosy. Konečně i v rámci AZ lze udělat kariéru a ta se může prolínat s kariérou prfesionála. Hlavním problémem OS je získat dostatek vojáků a dát jim kvalifikaci (výcvik) a získat tak schopnosti. V tohle se OS neliší od jakékoliv jiné součásti ekonomiky.
to lukas – to moje byla jenom poznámka pod čarou, nikoli polemika. Jenom jsem chtěl říci, že reservisti, většinou bývalí vojáci z povolání, fungují jako součáet systému, kterým mohu naplnit výpadek a současně i využít finance, které jsem do jejich výcviku, ještě jako vojáka, vložil. Společně s národní gardou je slušný mix sil, který je možno využít. Otázkou, kterou si kladu je, že tento systém který se přirozeně tvořil několik let, zda by byl využitelný u nás.
To Pernica. S tím co píšete v zásadě nemám problém. Na druhou stranu popisujete věci, které fungují jinde a za jiných podmínek. Pro tyto systémy jsou také nastaveny pobídky, sociální jistoty a další benefity. To ale v současné době neplatí až tak u nás, protože AČR v konkurenčním měřítku na trhu práce už toho nemá moc co nabídnout. Minulé reformy ukázaly, že jsme vždy implementovaly nějaký zahraniční systém, který jsme počeštili a výsledky jsou všeobecně známé. Předpokládám, že i vy jste se podílel s panem Zůnou a dalšími na budování světlých zítřků VA Vyškov a perfektní výsledek vojenského výcvikového zařízení mně nějak uniká. Negenerovala snad VA kurzy pro střelce ze samopalu, kulometu AGS nebo RPG 7. To jen na dokreslení, aby bylo zřejmé, že pří jakékoliv renovaci vojenských vzdělávacích zařízení jsem vždy velice opatrný, protože to dělají pořád jedni a ti samí lidé bez toho aby poslouchali požadavky armády. Voják například řekne, že kurz je zbytečně dlouhý a že mu nic nedal a na druhou stranu se hned od reprezentace VA dozví, že nic nechápe a nemá potřebné zkušenosti. Pohybujeme se v začarovaném kruhu a dnes musíme přesvědčit zaměstnance MO, že to myslíte vážně a že to není další pokus. Experimentů z knih a od jinud bez relevantních zkušeností a analýz už bylo dost. Tím neříkám, že Vaše postřehy čí nápady jsou špatné ale docela rád bych uvítal výsledky výzkumu čí sociomapování, které popíše potencionální zájem vysokoškoláků o službu v AČR či vstup do různých vojenských programů. Taky by nebylo od věci říct kolik rektorů civilních vysokých škol je ochotno integrovat do svých studijních programů například ty vojenské. Pokud budou všechny tyto vstupy, lze vést na toto téma relevantní diskusi.
Poslední komentář je k tomu co jste nazval úkolové uskupení tvořeno 50 útvary. Princip tvorby úkolových uskupení je takto postaven a nevím o tom, že by se od roku 1992, kdy jsme začali působit v zahraničních operacích neosvědčil. Ano postupně se modifikoval a různě ladil až k dnešní podobě. Tento princip nepoužívá jen AČR ale téměř všechny armády NATO. Jádro úkolového uskupení vždy staví velká jednotka a specialisté všech odborností jsou potom včlenění do struktury ÚU podle potřeby. Již několik let jsou předurčeny specializované útvary pro jednotlivé Bde a pravidelně s nimi vyjíždí do operací. Pokud znáte jiný princip tvorby ÚU nebo máte zkušenosti s velením jiných jednotek, které jsou tvořeny na jiných principech, rád si na toto téma popovídám. Osobně bych jako velitel vyjel strašně rád se svým praporem do operace a také bych měl strašně rád své 2 vlastní specialisty CIMIC, FAC či PSYOPS ale upřímně řečeno si nedokáži představit jak bych pro ně v rámci praporu zabezpečil plnohodnotný výcvik.
ÚU: Myslím, že ÚU by se nemělo stavět jako zvláštní útvar. Chápu, že vláda schvaluje strukturu celých OS svým usnesením, ale takto se vytváří „struktura vedle existující struktury“. Pravidla si zde myslím vytváříme sami… Jinak nic proti 50 útvarům v ÚU, jestliže to nebude zvláštní vojenský útvar vznikající a pak zanikající. Tuším, že ještě ve staré vojenské terminoligii se ÚU označovalo jako odřad a máme tu také institut odvelení.
Pokud jde o ty světlé zítřky: Vedle spolupráce s panem Zůnou jsem spolupracoval i s panem Urbanem. Z tohoto pohledu jsem pravděpodobně odpovědný za vše, co se v tomto systému událo od roku 1998, kdy jsem se vrátil na VVŠPV. Nicméně, definujte mi, co si představujete jako perfektní výsledek vojenského výcvikového zařízení. Pak má smysl vést diskusi o tom, co se povedlo nebo nepovedlo. Prosil bych i konkrétnost v tom, jaké zahraniční systémy jsme implementovali. – Z historického hlediska většina (úspěšných) vojenských reforem byla založena na „napadobování“ zahraničních vzorů. Konečně, jak jsem si přečetl na http://www.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/priblizili-jsme-se-ke-skladbe-hodnosti-zapadnich-armad-51060/ touto cestou jde MO dál.
Hodnocení kursů: Pokud si dobře vzpomínám, tak za logistickou přípravu na VA si systematické hodnocení kursů prováděl mjr. Stolička a nevycházelo mu, že by jeho kursy nic vojákům nedaly. Prosím, buďme opět konkrétnější. Samotný proces má i druhou stranu. Jestliže ten kurs nemohl vojákovi nic dát, proč tam byl vyslán (na cesťák)? Každý kurs má svého garanta a ten odpovídá za zpracování věcné náplně kursu. Už v této fáci lze odhadnout, co je a není smysluplné. Jestli se měl systém zlepšit, pak důležitější bylo vědět, co kurs vojákovi nedal…
Zkušenost: Pokud to nezkusíte, nedozvíte se, jestli to funguje. Ve vztahu k penězům je diskutovaný problém komplexnější. Jestliže máte 10% nedoplněnost, deklarujete, že vám systém funguje dobře a v závěru roku skoro pravidelně rozpouštíte tu 10procentní úsporu platových prostředků, pak se nikdo nemůže divit, že jsou snahy krátit rozpočet. Tohle myslím neopakujeme po žádném zahraničním vzoru. – Buď máte co nejvyšší stavy odpovídající slíbeným schopnostem a musíte řešit, kde ty lidi vezmete (to je funkce výstavby sil), nebo ty lidi nemáte a nemůžete tvrdit, že ta schopnost je perfektní a že se vlastně „nic neděje“ Místo dopisování navrhuji si zavolat, alcatel najdete v ŠIS.
Bohuslav Parnice:
musím s vámi souhlasit co se týče ÚU. Sytém, který se používá, sám o sobě generuje spoustu nesmyslů. Díky tomuto systému, si voják do zahraniční operace nemůže vyvést svoji zbraň se kterou prodělává výcvik (zde se najdou vyjímky např. u odstřelovačů, ale je s tím nekonečnej papírovej mrdoples). etc…ale to je skutečně na dlouhé pojednání
s čím ale rozhodně nemůžu souhlasit, je pojetí kurzů na VA. Proč se dělají kurzy na zbraňové systémy, jako je na vozidle Dingo a trvají týden???…to je kurz na 1-2 dny s ostrými střelbami a místo toho musí být voják odvelen na týden do Vyškova a týden se tam nudit…Proč se dělají kurzy na DŠKM/NSV a AGS na týden ve Vyškově i pro vojáky na útvarech, které těmito zbraněmi/systémy disponují a několit let je používají…Tyto kurzy by se dali zařídit na danných útvarech, čímž by se mohla od koryta odstřihnout spousta darmožroutů (rozumněj část VA Vyškov)
Jel jsem také na kurz střelce z LOV Iveco, i když jsem s tímto systémem měl už 3 měsíční zkušenost v zahraniční operaci, ale chyběl mi te bájný a ničím nahraditelný kurz z Vyškova s tím papírem o obsolvání kurzu….těma papírama bych už mohl doma tapetovat…
Ale zase abych nevyzněl pouze negativisticky. Díky tomu, že i VA pracují něktří schopní a hlavně nadšení lidé, tak se snaží, aby ty kurzy za něco stáli. Např. kurz na PRC-152 byl z mého pohledu úžasný…sice opět jsem s touto stanicí v zahraniční operaci půl roku pracoval a to rok před tím kurzem, ale i přes to jsem si velmi rozšířil obzory a bylo mi vysvětleno spousta věcí. Na vedoucím kurzu bylo vidět neskutečné nadšení pro svoji práci, ale hlavně též spousta vědomostí, která nás obohatila.
Škoda je, že to není pravidlem a mnohdy za to ten instruktor ani nemůže. např. Jak Vás může učit někdo o komunikaci na síti v angličtině jen z nějakého spojovacího manuálu, když vy znáte komunikaci ze zahraniční operace, že to je vlastně uplně jinak. Ale opět vám chybí ten důležitý papír, takže zas na ten kurz musíte a zas promarníte týden ve Vyškově.
Proč teda nemůžou instruktoři z VA jezdit na stáže k jednátkám v zahraničních operacích, aby mohli lépe a hlavně realisticky připravovat vojáky, tedy dobře dělat svojí práci…místo toho jezdí na stáže do Ačka spousta darmožroutů si nakoupit do PXu a jsou tam na 14 dní zadarmo drahý…
chápu, že to je už hodně OT, takže se za to omlouvám, ale je to rozhodně místo, které mě dost palí…
To (Hery) Nemohu nijak řešit problémy, o kterých píšete (kromě diskuse k nim), ale VA neměla fungovat tak, jak popisujete. Podle původního plánu měl existovat systém výměny instruktorů, nicméně tabulky se, tuším v roce 2007 nebo 2008, nastavily tak, že se přestalo vyplácet „udělat kariérový úkrok stranou“, a pak se vrátit.
Ty kritizované kursy pancéřovníků apod. byly zamýšleny pro jiné odbornosti, než byli pancéřovníci apod., pakliže je třeba v rámci nějakého předurčení po nich požadována tato schopnost. Tím papírem VA potvrzuje, ža daný člověk takovým kursem prošel.
Papír: Opakuji, že systémové pravidla si nastavujeme sami. Je hodně postupů, které by se daly dělat jinak v rámci „centralizované personalistiky“. Jestliže Vás však někdo vyslal na kurs, který považujete za zbytečný, pak to nebylo rozhodnutí Vaše, ale Vašeho nadřízeného a VA jen obtížně může toto rozhodnutí zvrátit. Vím, že je záměr vybudovat v ISSP registr, kde se tato kvalifikace jednotlivce dá sledovat a neposílat na kurs lidi, kteří ten kurs nepotřebují.
Zbraně: Tuším, že ještě na počátku 70. let měl každý voják přidělenou svou zbraň, o kterou se staral, se kterou střílel a kterou v případě potřeby používal (u Pi), pak se změnila vnitřní pravidla. Proč, to nevím, ale ta pravidla si nastavujeme sami. Nevím, jestli je to tím, že útvary s tabulkou jsou nákladovým střediskem a bylo potřeba zbraně přeúčtovat a zároveň odbavit pro jejich „vývoz“ mimo ČR. Nevím, jestli by ty zbraně nescházely při inventurách na příslušném nákladovém sředisku… Podobných nelogičností ovšem trpí věci, např. vyšetřování ztráty vozidla v boji jako škody podle pravidel „mírové služby“.
PRC-152: Teší mě, že alespoň něco považujete za užitečné. Jinak každá škola používá k výuce normativní přístup, tzn., že Vás učí jak to má být. To je asi i smysl škol, protože to „jak to má být“ Vám stanovuje standard, který má být v procesu přípravy jednotlivce dosažen. Ten manuál představuje ten standard. Bavme se o mechanismu nastavení standardů, kontroly jejich dosažení a objektivizace jejich změn, než o jednotlivých případech.
Stáže: Shodou okolností kolegové z odd. přípravy spojovacího vojska žádali o možnost jezdit na takové stáže, o kterých se zmiňujete, ale nedopadlo to kvůli nějaké administrativní překážce. Jedinou pohotovou možností zůstal proces LL.
Pokud mluvíte o darmožroutech, buďte konkrétní, jinak urážíte lidi, kteří určitě darmožrouty nejsou. A zvažte možnost, že se jednou stanete lektorem VA.
Se zájmem sleduji diskusi na téma ÚU a darmožrouti v AVG a nezbývá mně než přispět se svou troškou do mlýna. Nejdříve pro pana Pernicu. Úkolová uskupení nejsou samostatné útvary, ale uskupení jednotek, která jsou účelově tvořena na základě specifických úkolů a různých druzích bojové činnosti. Určitě to nejsou samostatné útvary vznikající pro potřeby zahraničních operací. Účelové tabulky jsou tvořeny pouze pro ŘPP nebo logistiku, protože z hlediska účtování a odvelení je to pro ně jednoduché. Osobně se domnívám, že na základě platných zákonů účelové tabulky nejsou vůbec potřeba a jsme schopni to vyřešit rovnou doma pomocí fungujících informačních systémů, které pracují i v AFG. To je ale hudba blízké budoucnosti na které s právníky pracuji. Zpět k ÚU. Jak jsem popsal, úkolové uskupení je tvořeno na základě aktuálních požadavků asymetrického válčiště nebo konkrétní operace. Je to standardní proces, který není v ničem nový a dříve byl užíván například pojem speciální odřady. Úkolové uskupení nahradilo v zákoně pojem kontingent. ÚU je tvořeno jednotkami. Např. PRT, OMLT AMT atd. V rámci ÚU je nastavena hierarchie velení a řízení. Jednotlivé jednotky jsou pro rotace určeny nařízením velitele SpS asi do roku 2015, tak aby měli čas na přípravu. Vel Bde potom zpravidla určí prapor, který bude tvořit jádro jednotky, speciální schopnosti jsou pak doplněny z jiných samostatných jednotek. Například CIMIC, PSYOPS, TACP, MMT, EOD, CIED atd. Tyto jednotky procházejí velice nákladným a složitým výcvikem a centralizace toho to výcviku je tedy logická. Naše zkušenosti ukázaly, že i efektivní. Chápu, že každý velitel praporu by měl rád svůj TACP či EOD ale upřímně si nedokážu představit jak by pro pár specialistů zabezpečil výcvik. Proto je UVZ a MTZ potřebné pro výcvik centrálně řešeno. Jsem si jist, že to je správná cesta, protože naši specialisté EOD či TACP a další patří k nejlepším v NATO. Podle mého názoru tvorba úkolového uskupení je poměrně jednoduchá záležitost postavena na efektech. Pro vaši informaci i většina amerických jednotek a jednotek NATO je v operaci ISAF takto tvořena. Nedokážu si přestavit jak napasujeme mech. prapor do struktury OMLT či PRT. Pokud existuje jiná v operacích vyzkoušená možnost rád se nechám poučit.
Několik komentářů pro HERYHO.
Cituji Hery „Musím s vámi souhlasit co se týče ÚU. Sytém, který se používá, sám o sobě generuje spoustu nesmyslů. Díky tomuto systému, si voják do zahraniční operace nemůže vyvést svoji zbraň se kterou prodělává výcvik (zde se najdou výjimky např. u odstřelovačů, ale je s tím nekonečnej papírovej mrdoples). etc…ale to je skutečně na dlouhé pojednání“
S vašim tvrzením musím vyjádřit zásadní nesouhlas. Ř SOC jsem od ledna 2010. Odpovídám za plánování a řízení zahraničních operaci na národní úrovni. Nastavil jsem řadu systémových změn týkajících se zahraničních operaci a v porovnání s rokem 2007 kdy jsem byl velitel kontingentu v AFG si myslím, že jsme se posunuli hodně dopředu. Nastavili se standardy pro mise, dlouhodobé plány, kompletně se předělalo spojení (kompatibilní s USA), postupně se dozbrojují jednotky v AFG (pistole Glock, Minimi, MRAP, NVG, materiál pro TACP, značkovače atd.) Co se týká výjezdů instruktorů z VA do operace v AFG, tak jsem vydal nařízení ŘSOC v lednu 2011 kde má VA Vyškov standardně blokované místa u roty ochrany v rámci PRT a jeden mentorovací tým u OMLT. Pokud nemáte tyto informace, je něco špatně v sytému velení a řízení vaši jednotky. K vývozu materiálu a zbraní do mise. Pro každou rotující jednotku je zabezpečen transportní let v programu SALIS (IL 76 nebo AN124) s několika kontejnery a je mně v podstatě jedno co si tam ta či ona jednotka vyveze. Řada velitelů jednotek to využívá. Co se týká papírového mrd….., je to záležitost vaší logistiky a ne bojovníků. Pokud jste přesvědčen, že si doma vezmete co potřebujete a bez jakékoliv evidence odvezete ven, tak opravdu nechápu co to má za smysl. U ručních zbraní jako jsou Sa vz.58, Kul. Minimi či pistole Glock nevím proč by se měly přepravovat, každých 6 měsíců tam a zpět. Nastřelení a rektifikace těchto zbraní je pro vycvičeného vojáka záležitost několika desítek minut. Pokud si chcete vyvést UKL vz.59 nebo pistoli vz.82 nemám s tím problém a v kontejneru se místo určitě najde. Na téma darmožroutů a diet. V roce 2010 jsem zrušil tématické kontroly a metodické pomoci v AFG. Byl vytvořen Vulnerability Assessment Team (VAT) jehož cílem je posuzovat silné a slabé stránky systému, FP atd. Myslím si, že už nikdo nekontroluje vnější vzhled nebo velikost písemné přípravy na večerní nástup. Členové VAT jsou průřezově vybírání z různých velitelství a jednotek. Jsou tam specialisté na taktiku, výcvik, spojení, logistiku, výzbroj atd. VAT vyjíždí dvakrát ročně. Výsledkem je závěrečná zpráva s návrhy opatření na zlepšení. Pak je generováno nařízení NGŠ k odstranění nedostatků. Závěrečná zprava je k dispozici a volně přístupna na úrovni operačních velitelství, brigád i nových jednotek připravujících se do operací. Dále je přístupná na ŠIS. VAT je standardní nástroj používaný u řady armád NATO, řídící se platným mezinárodním SOP. Pokud si myslíte, že generujeme spousty nesmyslů, popište jaké a proč, případně navrhněte co dělat jinak. Klidně to adresujte mně nebo využijte VAT. Řada příslušníků VAT působila v AFG nebo jiných operacích AČR v zahraničí. Neříkám, že vše v operaci ISAF je perfektní, ale v porovnání s ostatními jednotkami NATO v AFG si nestojíme špatně. Na druhou stranu je pořád co zlepšovat a tomu se nebráním.
To Aleš Opata: Jakmile máte tabulku, máte číslo útvaru a další věci prokazující „pseudosamostatnost“ (viz definice vojenského útvaru ze zákona o OSČR), takže potvrzujete, co jsem říkal, včetně toho, že si stanovujeme vlastní pravidla dělající věci složitější nebo jednodužší. Vaše iniciativa je správná a určitě záslužná, byť rovnání systému asi nebude jednoduché. Pokud po sobě dobře čtu, neměl jsem a nemám nic proti ÚU, ale proti té tabulce. Každá organizační struktura je odrazem (očekávaného) vývoje jejího okolí a je logické, že se musí přízpůsobovat změnám má-li přinést ten efekt. V každém případě se těším na nějakou osobní diskusi, a to včetně původního tématu příspěvku ROTC.
Krásné, jak se původní téma Druhé kariéry pěkně rozvětvilo. Je to dobře, že se tady tak diskutuje. A padlo zde několik zajímavých témat. (i když většinou OT)
Úkolové uskupení do zahraničních misí. Osobně si myslím, že tak jak je to nastaveno to funguje a není na tom až tak nic špatného. V zahraniční operaci potřebujete spoustu specialistů, kteří se na normálním praporu neuživí. Proto se logicky musí vzít odjinud a proto je ÚU složeno z X útvarů. Jinak to asi opravdu nejde. Výjimkou jsou speciální síly, které jezdí v úplně jiných počtech a jsou schopny si většinu specialistů zajistit samy (a frekvence jejich nasazení je také menší než u PRT).
Když jsme u toho zahraničí. Nadhodil se tady problém s vývozem vlastních zbraní. DLe mého názoru by to nebylo až tak špatné. Ale i stávající systém funguje. Jenže je tady jedno ALE. Asi ani Herymu by nevadilo, kdyby v misi dostal zbraň. Ale zbraň, o kterou by se někdo zodpovědně staral. Když vidím, jak se někteří vojáci některých útvarů ke zbraním chovají, chce se mi brečet. Takže pak dostanete Sa špinavý, zrezivělý a totálně vystřílený. A jen vzpomínáte na svoji vyšperkovanou padesátosmu, kterou jste museli nechat ve zbrojáku doma…To ale samozřejmě není vina systému. Ten by mohl (jak už jsem předeslal) fungovat. Tohle je prostě (jako většina věcí) hlavně o lidech.
Dalším nadhozeným tématem je VA a její instruktoři. Asi se shodneme na tom, že většina z nich nemá žádné zkušenosti ze zahraničních misí nebo „bojových“ útvarů (jsou výjimky, vím). Jsou prostě dost odtrženi od reality. Takže jak nalákat zkušené vojáky na tato místa? Musí být splněno několik předpokladů:
1.-Musí se mu to vyplatit
tzn., že si musí polepšit finančně a dost možná i hodnostně
2.-Musí vědět, že mu to pomůže v kariéře
tzn., že si například na VA odslouží dva tři roky, poté se vrátí na svůj útvar a bude mít možnost sloužit na vyšší funkci (například voják odjede jako VDr v hodnosti rotný a vrátí se jako ZVČ v hodnosti rotmistra)
3.- Musí být neustále ve spojení s nejnovějšími postupy
tzn., že musí jezdit do zahraničních misí.
4.- Musí jít opravdu o prestižní místo
tzn., že na ně musí být kladené zvláštní požadavky (například dva roky u bojového praporu, mise v afg, psychologický profil atd). Dokud tohle nebude, bude moci dělat instruktora kdokoliv a to je rozhodně špatně.
Až tohle někdo konečně rozhodne, tak bude mít VA dost zájemců o tuhle práci, tím stoupne i kredit těchto kurzů a tudíž i kvalita vojáků kurz opouštějící. Vcelku jednoduché, že…?
Těším se na další diskuzi.
I když v poslední době nemám dostatek času, tak nemohu si nechat ujít příležitost vyjádřit se k tématu úkolových uskupení.
Budu zejména reagovat na vyjádření BG Aleše Opaty.
Snad nejlepší definici toho co je ÚU nabízí americký předpis JP 1-02, který píše: (1) je to dočasné seskupení jednotek pod jedním velitelem, vytvořené pro provedení specifické operace nebo mise; (2) polo-trvalá (semi-permanent) organizace jednotek pod jedním velitelem, vytvořená pro provedení specifického pokračujícího úkolu.
Podle předchozí definice je (nebo by mohlo být) současné Úkolové uskupení Afghánistán kombinací obou aspektů této definice. Zatím co ten prvek ÚU který je trvale umístěn v Kábulu je onou polo-trvalou organizací, tak jednotlivé jednotky (a zde zejména PRT, ale viděl bych i možnost uplatnění pro vrtulníkový TF) by se nemusely držet striktně polo-trvalého charakteru úkolových uskupení, ale jejich složení by mohlo být upravováno dynamicky podle vývoje situace v provincii. (tato myšlenka bude vysvětlena samostatným článkem, ale poprosím o trpělivost až do 2.února)
Zde naprosto souhlasím. Působení EOD na úrovni praporu je nereálné a stejně tak vidím působení TACP/FAC na úrovni brigády.
Zde si dokážu představit některé jiné možnosti. Jak psal Hery ve svém příspěvku. Cituji:
Proč jednotka o síle praporu poskytuje personál pro uskupení označené jako „rota“ plus „odřad“? Jsem si vědom toho, že 7.jednotka PRT je výjimečná tím, že 43.vpr staví kromě Průzkumného odřadu i Rotu ochrany. Ale stejně by rota ochrany = výsadková rota + četa bojové podpory od 41.mpr (kvůli Pandurům) a plus k tomu všemu namixovaný PzO podle té více-méně klasické šablony o které zde již svého času psal Ivo.
Uvědomuji si, že jsem zde vyvolal více otázek než nabídnul odpovědí. Pokud budou zdejší čtenáři a diskutující tolerantní a trpěliví tak po 2.únoru se dočkají toho, že odpovím na všechny dotazy a vysvětlím své představy a myšlenky. Děkuji
to Aleš Opata:Co se týká výjezdů instruktorů z VA do operace v AFG, tak jsem vydal nařízení ŘSOC v lednu 2011 kde má VA Vyškov standardně blokované místa u roty ochrany v rámci PRT a jeden mentorovací tým u OMLT.
-vím,že jsme v armádě a nařízení se mají prostě splnit a ne o nich diskutovat, ale dovolím si jen malou polemiku. Kdyby byl systém nastaven tak jak popisuje soldato, tak rozhodně nemusíme místa nikomu „blokovat“, protože by se na funkci instruktora ( už z názvu je zřejmé, že by to měl být voják, který tyhle zkušenosti už má a ne že je teprve získává ) nedostal nikdo, kdo si neprošel funkcemi u útvaru a nemá za sebou pár misí, aby měl vůbec co předávat a tady si dovolím tvrdit, že ani dva roky na útvaru zdaleka nejsou dostačující, to je akorát tak na rozkoukání, například v BMATTu to jsou vojáci na sklonku kariéry.
V současném systému, tak jak je u VA nastaven, pokud se nemýlím, tak náplní práce instruktorů je základní výcvik a výcvik specialisty, o nějakém podílu VA na přípravě do misí nemůže být ani řeč ( když pominu poskytnutí učeben pro velitelskou přípravu a kurzy pro řidiče, střelce atd., kde se voják dozví víc o vyplňování jízdního rozkazu a parkové službě, než o vozidle samotném ) takže mi účel jejich nasazení do misí uniká. Vzhledem k tomu, že jsme pár instruktorů nedávno měli u útvaru na stáži zrovna v době přípravy na nasazení v Afg. a výcvik v tomhle duchu pro ně byl španělská vesnice, o které neměli ani páru, tak vím, že pro nosný útvar to bude znamenat, že musí připravit další vojáky navíc, které daný velitel ani nezná a neví co od nich může očekávat, což mi zrovna u mise typu OMLT nepřijde nejvhodnější. Jako jediné východisko vidím opravdu systém nastavit tak jak již bylo výše popsáno.
Dobrý den všem diskutujícím,
Souhlasím se Soldatem v bodech 1,2 a 4. To je jednoznačné. Protože jsem sloužil i jako instruktor a zároveň i jako vrchní praporčík Výcvikové základny ve Vyškově, vím něco o tom a můžu hodnotit, jak může být práce instruktora časově náročná a nedovolující soustředit se na něco jiného než na výcvik a vedení nových vojáků. Proto nesouhlasím s bodem 3 a tím, že by měli vojáci (poddůstojníci a praporčíci), kteří slouží ve funkcích instruktorů jezdit do misí. Rozumím argumentu, že je snaha řešit aktuální problém, který spočívá v jejich nedostatečné zkušenosti z operací a práce u vojsk. Snaha je to chválihodná. Neřeší však jádro pudla a jde o z nouze cnost. K výcvikové jednotce musí přijít vojáci jako instruktoři již se zkušenostmi s vedením výcviku a z nasazení v operacích. To je jedna z podmínek. Optimální se mi jeví 7-10 let služby. Ideálně z velitelské funkce (velitel roje, týmu, družstva, ZVČ apod.). Ideálním požadavkem je vysoký morální status daného vojáka. Výcviková jednotka nemá plýtvat lidmi, které dostane třeba na dva roky půjčené od jednotek. Má maximálně využít jejich potenciál.
Nepřímo se debata dotkla několika bolestí naší armády. Pokud někdo čeká, že budou vojáci nadšeně utíkat do Vyškova, aby tam sloužili, tak je vedle jako jedle. Za dobu co jsem tam působil, jsem zažil dvě skupiny vojáků, kteří chtěli sloužit u Výcvikové základny jako instruktoři.
1. Vojáci, kterým se rušilo místo
2. Vojáci, kteří tím řešili osobní záležitosti (většinou přiblížení k rodině)
Někdy se dalo z daných zájemců vybrat dobré vojáky s praxí od praporů (třeba zrovna 2 kluky od 43.vmpr, kteří byli výborní), ale občas jsme zájemce i odmítli. A to i za cenu neobsazení všech SM instruktorů, které zůstaly prázdné.
Občas nám třeba sekce personální chtěla nacpat jako instruktory absolventy UO v hodnostech praporčíků a to byl potom panečku boj je nedostat k nám. Ne vždy se ovšem zadařilo.
Vidím několik hlavních příčin proč prostě Vyškov neposkytuje co má a proč na něj každý nadává:
1. Plat a sociální situace rodiny
a. Pokud nebude plat svázaný s hodností a jeho výše bude skákat s různými příplatky a přilepšeními, tak do Vyškova ty správné lidi dobrovolně (až na uvědomělé výjimky) nedostanete. Vyřešme to a nemáme problém. Čistě hypoteticky, pokud má voják u útvaru například osobní 3000 Kč a po nástupu k VeV-VA mu budou chtít dát při nástupu 1000 Kč osobního, protože ho neznají, neví co má za kvality a protože je prostě nový u jednotky? Tak to je zabiják jakýchkoliv snah dostat kvalitní lidi k výcvikovým jednotkám. Je na čase se zabývat spojením stejná hodnost-stejný plat a naučit se používat nějakých forem finančních nebo jiných pobídek tam, kde nás tlačí pata-třeba u instruktorů.
b. Netřeba říkat, že aý na výjimky je přeložení do Vyškova pro vojáka spojené s poklesem životního standardu. Pokud má rodinu, je to docela problém. Uvedu svůj příklad. Prakticky celý můj příspěvek na bydlení padnul na Vyškov. To není nic špatného, na to je přeci určený. Nebyl to pro mne problém. Jsem bezdětný a mám tolerantní manželku. To však neplatí pro každého a obzvlášť ne pro vojáky s rodinami. A bude ještě hůře. Co se tane v roce 2012 až se zdaní peníze co dostáváme na bydlení? Kdo ví, odpoví.
c. K tomu jenom další věc na zamyšlení. Spousta vojáků si díky příspěvku na bydlení vzala hypotéky. Nic proti, je to jejich volba. Až na jednu věc. Pro armádu se tím stali nemobilní pracovní silou. Velkou část svých peněz vydají na splácení hypoték a nejsou pak ochotní jít sloužit jinam. Je to pochopitelné, ale pro armádu neakceptovatelné. I když, problém si vytvořila armáda sama, když nedefinovala přesné podmínky jeho využití, systém jeho vyplácení a nezabývala se budoucím možným chováním vojáků ve vztahu k použití příspěvku.
d. Jakou tedy dáme vizi vojákovi od jednotky, kterého chceme na SM instruktora? „Kamaráde, teď půjdeš do Vyškova, Tvoje rodina nás tolik nezajímá, máš přeci příspěvek na bydlení, zařiď si to jak chceš“. Uděláme to takto? Tak to na něj můžeme jako na instruktora zapomenout. Příliš často jsem slyšel od vojáků otázku: „A co moje žena a rodina?“
2. Nevyužívání stávající legislativy
a. Nikdo nevyužívá pravidla, že voják slouží tam kde ho armáda potřebuje. Přitom by to bylo tak snadné. Já osobně vidím tento bod spojený s bodem 1 a 4 a vidím je jako důvod, proč toto není využívané. Má to totiž nepřijatelný sociální a pracovně výkonový rozměr.
3. Šlendriánská personální politika
a. VeV-VA není institucí, která by si mohla řídit výběr budoucích instruktorů od jednotek. Jako první stupeň tak může učinit velitelství společných sil, které má přehled o útvarech i VeV-VA. To znamená, že obviňovat VeV-VA za kvalitu jejích lidí nelze.
b. To mne vede k názoru, že problém leží na velitelství společných sil a výše. Konkrétně na na sekci personální, která nechápe a nerozumí tomu s jakými problémy se při výcviku nováčků nebo při řízení kariér vojáků potýkáme a není schopna systémově nastavit pravidla. A jsme rázem u kariérního řádu.
c. Služba ve Vyškově není chápána jako plus a postup v kariéře. Viz. bod číslo 5.
4. Nezájem příslušných velitelů a vojáků
a. Nelze házet všechnu špínu jenom na sekci personální a veliteství společných sil. O společné dílo se zasluhujeme všichni. Vím, že je to pro velitele bojových jednotek těžké, ale dokud nepošlou své nejlepší lidi cvičit nové vojáky, nebudou dostávat nejlépe vycvičené vojáky k jednotce.
b. Proč by měl například výsadkář jít sloužit do Vyškova a přijít o svůj skákací status? S tím jsem se setkával dost často. I to je jeden z důvodů proč nejlepší lidi nechtějí do Vyškova.
5. Pověst Vyškova
a. Většina vojáků AČR žije v zajetí předsudku, že Vyškov, to je prostě pakárna, že je to zbytečná instituce apod. Já tvrdím, že ne všechno je tak černobílé. Kdysi jsem byl také jeden z těch co to tvrdil. Ale změnil jsem svůj názor po té, co jsem tam nějakou dobu sloužil.
b. I ve Vyškově, stejně tak jako jinde, jsou skvělí lidé a vojáci. Situace se tam postupně zlepšuje. Ovšem stejně i tam (jako i u útvarů) jsou nekvalitní vojáci. Najde se tam spousta takových, kteří se tam „zasekli“ a nějak se jim nechce dál (vím o lidech, kteří byli jeden rok kapitány, další rok nadpraporčíky a další rok opět kapitány). To jsou takoví místní mohykáni. V době kdy jsem tam byl to byl problém zejména akademie a ne výcvikové základny, kde byla rotace lidí docela častá a běžná.
c. Jinak už jsem to tu někde myslím jednou psal. Na Vyškov prostě každý nadává. Je to tak nějak v módě. Ale málokdo tam jde přiložit ruku k dílu, aby to tam změnil.
Tvorba kvalitního, erudovaného, zkušeného a motivovaného instruktorského sboru se v současné době nachází někde uprostřed začarovaného kruhu a nejde se z něj dostat dokud ho prostě někdo jednou pro vždy nerozsekne. Vedení si musí vyřešit jak dál, musí k tomu vytvořit podmínky, musí systém nastartovat a eliminovat rušivé vlivy. Dokud se tak nestane, budeme pořád tam kde jsme. Trochu mi to připomíná veverku na pouti, která běží v tom svém válci stále na místě. Nezáleží na tom jak rychle běží a jak moc se snaží. Prostě se nehne dokud jí někdo nevyndá a nepustí.
Na závěr mi dovolte citovat mého amerického instruktora, který má zajímavé přísloví a názor na kvalitu instruktorů. Říká následující: „GARBAGE IN, GARBAGE OUT“. A to je pánové a dámy pro mne svatá pravda.
Přeji všem krásný den.
Tak, byď je to těžké, musím uznat, že jsem se ve spoustě věcí mílil…:)
Pro upřesnění:
co se týče „darmožroutů“ vycházel jsem ze zkušeností z nasazení v roce 2009 a defakto samozřejmě z informací z druhé ruky od kamarádu nasazených předemnou v různých zahraničních operacích….To že je tomu konec je naprosto úžasná informace.
co se týče „nesmyslů“, chápu, že se musí jít cestou nejmenšího odporu a to se převážně týká nižších nákladů. Pojem „nesmysl“ jsem myslel tak, že pro obyčejného vojáka z jeho pohledu je to nesmyslné, ale to samozřejmě neznamená, že to je špatně. Když jsem se nad tím zamyslel a uvědomil jsem si, že drtivá většina jednotek, krom našeho praporu ty zbraně ani na útvarech nemají, těžky bychom si my svoje odváželi a oni přiváželi, jak tomu bývá u zahraničních partnerů.
pravdou je, že ten papírovej mrd… není mojí záležitostí, ale je problém v tom, že pokud chcete vyvést např. vlastní SAKO a M-4ku (příklad našeho odstřelovače od VP), tak méte neskutečný kolotoč hlášení u vašich nadřízených…důvod je jasný…díky tomu systému bude mít hodně lidí spoustu práce kvůli jedné zbrani…pokud jsou tito lidé na svých místech neochotní, je to fakt očistec. Ale todle je opět o lidech, ten systém ze to nemůže. Nakonec musím tedy uznat, že moje hodnocení bylo zbrklé a nepoužil jsem ty správná slova.
co se týče VA:
nikdy jsem se nestavěl plně negativisticky k tomuto zařízení, které má určitě své chyby. To co jsem zde zmínil bylo myšleno jako konstrutivní kritika a hlavně trochu jako zpětná vazba od „uživatele“.
chápu, že z mého pohledu může být spousta informací hodně zkreslených, takže berte prosím moje přízpěvky jako tu již zmiňovanou zpětnou vazbu ze zdola.
Uvidím, jak na podobná tématu budu přizpívat po nasazení v tomto roce. Tato diskuze do mne vlila vcelku nadmíru optimizmu před odletem…:)
To Hery. Nikde není dáno, že to co jsem napsal musí stoprocentně fungovat. Je to jen možný systém, který jsme nastavili na základě zkušenosti. Přirozeně každý vojenský systém velení a řízení je tvořen lidmi. Ti jsou v každé armádě dobří nebo špatní, odpovědní nebo neodpovědní, tahouni nebo ti co se vezou. Vše záleží na duchu jednotky, vzájemném respektu a odpovědnosti. Pokud tyto mechanismy nefungují nebude fungovat ani ten sebelepší systém. Osobně bych se Hery neomlouval, protože jste prezentoval názor a o tom to na onwar je. Rozumím tomu, že chcete svoji zbraň do operace, rozumím tomu, že musíte udělat spoustu papírů, ale i tomu, že pokud jsou odpovědní lidé neochotní, že to znepříjemňuje život. Administrativně byrokratický systém v AČR je obrovský moloch a myslím si, že jakákoliv změna bude bolestivý proces a hlavně neproběhne přes noc. Držím palce v AFG.
To Ondrej Rajkovič. Osobně jsem nepochopil vaši konfrontaci mého podání ÚU a americké publikace JP 1-2. Definice v JP 1-2 je jedna z možných ale ne jediná na světě. Můj popis UÚ je můj pohled na věc a citace různých publikací či předpisů je určitě věcná, ale na druhou stranu nás vede k uniformitě. Když jsem byl v kurzu velení a štábu USMC, měli jsme přednášku s velitelem divize námořní pěchoty na téma tvorby námořních expedičních jednotek (bojových úkolových uskupení) s kterýma má US námořní pěchota historicky největší zkušenosti. Velitel divize v průběhu dvou hodin ani jednou necitoval předpis ale přednášel nám své zkušenosti a poznatky. Předpis nebo publikace je dobrý základ ale zkušenost a praxe je jádro pochopení systému. Žádná jednotka CZ ÚU nemá striktně semi-permanent charakter , ba naopak se pravidelně mění podle charakteru nebo vývoje operační situace. Doporučuji prostudovat TASKORG například PRT za poslední dva roky nebo AMT. Organizační struktury našich jednotek jsou pravidelně hodnoceny a flexibilně upravovány v závislosti na úkolu. PRT není rota plus, jak se zřejmě domníváte podle počtu ale ekvivalentem praporu nebo Bde minus. Role PRT je postavena v prostředí COIN na provinční úroveň. Nedokáži si představit velitele roty plus jednajícího s guvernérem provincie, či provinční administrativou. Velmi komplikované, zejména v AFG. Pro dokreslení, velitel PRT je partnerem velitele US TF v Logaru (TF má asi 3000 lidi, velitel je plukovník) a velitele brigády ANA kde velitel je BG. Vojenská část PRT je tvořena na základě úkolu, bezpečnostní situace atd. Dále jsou doporučený schopnosti, které má PRT mít (intel, EW, ECM, FP, EOD, CIED atd.) Jedná se o promyšlený proces generování sil a vůbec to není šablona.Pár slov k našim vrtulníkům. Nestojí nikde samostatně v prostoru, ale jsou součástí mezinárodního uskupení dopravních vrtulníků a plní úkoly ve prospěch RCE. Myslím si, tak jak čtu vaše komentáře, že celý koncept ÚU v AFG vidíte velmi zjednodušeně a hodně na taktické úrovni v prostředí zřejmě lineárního bojiště. Nechci dělat ukvapené závěry a počkám na váš článek po 2.2.11. Lépe řečeno těším se.
To Radim. Souhlasím s tím co říkáte i s tím jak popisujete profil instruktora. Přirozeně u VA nejsou jen nezkušení instruktoři ale i ostřílení harcovníci z 601.skss nebo vpr a dalších jednotek. Nezkušení vojáci bez praxe u vojsk byli do systému zařazeni, protože byla taková doba. Osobně si myslím, že za to nemohou. Umožnil to prostě systém. Bude velice složité ty vojáky v praporčických hodnostech transformovat k bojovým jednotkám na fce vdr, aby získali bojové zkušenosti. Bude také složité přesvědčit velitele praporů aby si takové vdr vzali na prapor, když si připravují své. Neexistence kariérního řádu a nedostatečné motivační pobídky ten problém ještě umocnili. Intenzivní práce na BKO připravují sice řešení, ale celý sytém se bude překlápět v řádu let. Můj pokyn nebo rozkaz, je určité řešení v nouzi, na základě požadavku VA. Je třeba se na to podívat objektivně protože před branami Vyškova zatím nestojí zástupy starých zkušených harcovníků (bojovníků) žádajících o místo.
Aspoň krátká reakce z mé strany.
add PRT – S tím že jednotka PRT je na úrovni BDE(-) plně souhlasím, když už pro nic jiného tak pro počet různorodých prvků/jednotek které musí spolupracovat v rámci jednoho zámyslu, s jedním cílem, apod. Jednotku na úrovni roty jsem vytáhl na světlo světa pouze pro skutečnost, že prvek jednotky PRT nazvaný „Rota ochrany“ ve skutečnosti staví jeden bojový prapor (jednotka o třech nebo čtyřech rotách), přitom mám určitou představu o tom, že by jedna pěší (mechanizovaná/výsadková) rota dokázala pokrýt tyto potřeby pokud by byla nasazena organická rota (případně posílená o palebné sekce těžších zbraní). Více se této myšlence budu věnovat v již slíbeném článku.
Add CZ ÚU – Při zmínce o semi-permanentním charakteru jsem nemyslel na její součásti ale na samotný ÚU v roli zastřešující organizace. Je možné – jak jste naznačil – že koncept ÚU chápu zjednodušeně. Ne že by to bylo mým cílem, zřejmě to bude výsledek mé slabé informovanosti (jelikož nejsem příslušník AČR tak nemám přístup k některým informacím a v poslední době jsem neměl moc času si je zjišťovat – což hodlám napravit).
Pokud jsou mé představy opravdu jednoduché (až primitivní) tak se rád nechám poučit od kohokoliv kdo mi bude ochoten věnovat trochu času a informací.
To Aleš Opata: souhlasím s tím, že jsou na VA i ostřílení harcovníci a je to jen dobře, ale v jiné reakci jste popsal i největší bolest této armády a to, že je to obrovský byrokratický moloch. Každá změna, která by systémově byla velmi přínosná a narovnala by spoustu chyb, tak se rozpustí v dlouhých letech řešení a nakonec zmizí do ztracena.
Co se týká přesvědčení velitelů praporů, aby si vzali na místa VDr bývalé instruktory z Vyškova, tak s Vámi zase souhlasím, že to bude víc než těžké, protože za prvé určitě nejsou v hodnostech rotných ( a dávat je na fci třeba ZVČ je nepředstavitelné a pro jednotku likvidační ) ale i VDr jsou už dnes velmi pečlivě vybíráni z nejlepších příslušníků družstev a dobře vycvičené a vedené družstvo je základ.
Dobrý den, přečetl jsem si se zájmem komentáře a rád bych reagoval na komentáře č. 9.-11., včetně zmínky o Aktivních zálohách.
Viz : „…jenom malá poznámka, reservista v US armádě je zcela něco jiného než voják v aktivních zálohách. Resrvisté mohou klidně sloužit a být nasazováni, prostě porovnat se to nedá…“ a „…tak nějak si čtu svůj přízpěvek, ale nevidím, kde jsem tam zmínil naší aktivní zálohu…já samozřejmě vím, jak to u nás je s aktivníma zálohama…“ (Petr T. + Hery)
Nuže – skutečně víte, jak je to u nás s „Aktivníma zálohama“? Takže víte, že kromě samostatných krajských pěších rot existuje i několik jednotek Aktivních záloh přímo u některých bojových útvarů již řadu let? Jedná se např. o čety AZ u 102.pzpr. v Prostějově (od léta 2007), 41. mpr. v Žatci (od léta 2007), 72. mpr. v Přáslavicích (od léta 2007) a roty AZ u 601. skss. (od 2000) v Prostějově a 73. tpr. v Přáslavicích (tanková rota AZ, od 2002). Tyto jednotky jsou již řadu let cvičeny na standardy daného útvaru a dokáží většinu standardních schopností útvarů, v jejichž rámci slouží. Pokud toto víte, jak píšete, tak je nasnadě proč jsou velitelé těchto útvarů rádi, že „svoje“ jednotky AZ mají. Protože v okamžiku, kdy vám odpadne někde voják na určité funkci, máte připravený „záložní rezervoár“, kam můžete případně sáhnout a připraveným a vycvičeným rezervistou na stejné funkci (je vycvičen na stejný potřebný standard přímo u daného útvaru!) můžete prázdné místo okamžitě zaplnit. Případně celou jednotku využít k posílení jako celek.
Věkový průměr příslušníků těchto jednotek AZ u bojových útvarů je kolem 28-30 let. Většinou s velmi dobrým fyzickým stavem a vysokým průměrným stupněm vzdělání. Množství příslušníků těchto jednotek má velmi ceněné pracovní schopnosti a zkušenosti, které bohužel stále AČR využívá jen zlomkově (zřejmě čeká, až to ty lidi přestane bavit nebo až zestárnou a odejdou…). Tyto jednotky již cvičí několik let a jejich úroveň vycvičenosti je víceméně standardizována na úroveň ostatních součástí útvaru.
Protože se setkávám jak s nimi, tak i s těmi zmiňovanými rezervisty ze zahraničí a nevidím moc rozdíl, doporučoval bych se nejprve s tímto stavem opravdu seznámit, protože TITO „záložáci“ rozhodně za většinou rezervistů ostatních armád NATO nijak nezaostávají. Samozřejmě i v oněch krajských pěších rotách najdete schopné jedince, je to vždy tom, jak je jaká rota vedena.
Navíc v rámci AZ vám funguje jeden tradiční úžasný motor a to je duch dobrovolnosti – viz historie a tradice čs. legií 1914-1920, čs. dobrovoleckých jednotek v bojích 1918-1919, čs. odboje 1939-1945 atd.
PJK: Tady mi to nedá a musím si trochu rýpnout…
Už vidím, jak si někdo z AZ vezme v práci dovolenou, rozloučí se doma, zabalí kufry a pojede na půl roku do afg. Takových asi moc nebude…
…ale třeba se mýlím.
PJK: to je zaseklej gramofon…pro vaši informaci, když napíšu, že vím jak to s AZ u nás je, tak to bude asi tím, že to vím…nevím proč vy tu už asi v pátém tématu píšete neustále přízpěvek s tím samým obsahem…chápu že chcete vykřičet do světa že existuje AZ…pravděpodobně jste jejím členem…já mám spoustu kamarádů záložáků a hodně je jich od jednotek AZ u útvarů co tu jmenujete…ale pokud se nepletu, tak já jsem potkal na zahraniční operaci rezervistu US ARMY….zdůrazňuji!!!…na zahraniční operaci….můžete mi vysvětlit, co to má společného s naší AZ, která na zahraniční operace nejezdí a pokud se nepletu, dle legislativy, ani nemůže….tyto reservní organizace se dle mého názoru vůbec nedají srovnat….
soldato: docela byste se divil, kolik jich takových v AZ je…a rozhodně to nejsou vojáci k zahození…problém je spíš v tom, že rozhodně by z toho nebyl nadšený jejich zaměstnavatel…
To Hery: Těší mne, že mé komentáře nezapadají do prachu zapomnění :-) Snad tedy již začne potenciál AZ někdo více řešit. Píši o tom proto, že právě dělítkem mezi tím, aby tito do zahraniční operace jet mohli nebo nemohli, je jedno zasedání poslanecké sněmovny ČR a změna branného zákona, respektive jeho doplnění. V návaznosti na to potom následně vydání potřebných nařízení GŠ. V úrovni připravenosti našich AZ ze zmiňovaných jednotek a např. rezervistů jiných armád často moc rozdíl nebývá. Tudíž pokud i Vy jediný rozdíl spatřujete v možnosti potkat příslušníka AZ v zahraniční misi, je to o návrhu změny zákona a odsouhlasení v PČR. Pro právnické oddělení MO ČR by mohlo být sestavení takového návrhu myslím práce tak na pár dní (kdyby ne, tak v řadách AZ jsou i právníci :-) ). Zájem o účast v zahraničních misích totiž v řadách zmiňovaných jednotek AZ určitě je.
Možná se Vám nyní může stát, že v zahraniční misi potkáte i toho našeho vojáka AZ. Nicméně nebude tam bohužel coby voják (protože ten návrh změny zákona ještě nebyl schopen nikdo navrhnout a PČR ho nemohla odsouhlasit), ale třeba jako novinář či specialista v rámci PRT.
To Soldato: Když se v roce 2005 poprvé řešila vůbec možná myšlenka o výjezdu do zahraniční mise, zda by vůbec byl ze strany AZ zájem, dokázalo se během týdne sestavit na dotaz zmocněnce GŠ pro AZ dostatek lidí z jednotek AZ na vyslání čety, např. do KFOR. Všichni přihlášení akceptovali to, že to z 99,9% znamená skončit v zaměstnání a nevědět budoucnost po návratu z mise. Bohužel nakonec to vše „vyšumělo“ a k ničemu takovému nedošlo.
Takže ano, myslím, že se mýlíte. Samozřejmě ale celý kontingent by se z AZ nepostavil :-)
Také jsem v aktivních zálohách. Přiznávám, v pěší rotě :-). Některé věci zde napsané mohu potvrdit. Např. nadšení, onen duch dobrovolnosti apod. Realisticky si myslím, že operace v AFG pro AZ moc nejsou, mírové operace, jako Kosovo asi ano. ALE i kdyby to zákon umožňoval, tak až na pár jedinců nikdo nepojede, ne proto že by se bál apod, ale proto, že v dnešní ekonomické situaci potřebuje práci aby uživil sebe a rodinu. Což je myslím přirozená snaha, každého zodpovědného muže – živitele rodiny. Ano, jednotlivci by se našli, ale poskládaní z různých jednotek, nesecvičení, s různými návyky apod. Osobně si myslím, že na AZ by měla být založena „teritoriální armáda“.
V řadách jednotek AZ slouží cca 1130 příslušníků. I kdyby měl zájem o účast v zahraniční misi jen např. každý desátý, je to 113 lidí. Samozřejmě po dobu výkonu služby v zahraniční misi by byl příslušník AZ povolán do poměru VZP a po tuto dobu na své funkci byl i placen v misi jako VZP na stejné funkci. Samozřejmě odpadl by zřejmě „domácí plat“.
Celá kapitola o možnosti využití AZ i v zahraničních operacích (přihlášených vybraných jedinců) to jen o vůli zákonodárců sestavit dodatek zákona a v PČR to odmávat; a potřebě AČR.
Pánové, s AZ by nebyl problém, pokud by vláda vytvořila pro zaměstnavatele příslušníků AZ nebo podnikatele – příslušníky AZ
Alespoň nějakou zajímavou výhodu, nebo pobídku. Třeba odpočet daní. (podobně jako dárci krve)
U nás v jobu jsem se jako bývalý voják setkával se zájmem mladých mužů. Zaměstnavatel ovšem není nijak motivován a náhradu za dobrovolníka např. na cvičení nebo misi nemá.
Takže prý slyšeli „tak si mladý pane vyberte. buď firma, nebo armáda. A uvědomte si, kdo Vás platí lépe.“ To si dnes hodně mužů rozmyslí.
Věřím, že AZ budou kvalitní.
Co je ale podivné, armáda dokáže dát AZ do ruky akorát samopal a postavit je na úroveň strážní roty.
Přitom U.S. nár. garda má třeba piloty vrtulníků a jiné specialisty.
By stálo za úvahu využít i civilní odbornosti a vzdělání příslušníků AZ pro jejich sl. zařazení.
To je problém nefunkční personalistiky.
Ad AZ:
Za předpokladu, že se přizpůsobí legislativa tak já osobně proti AZ nic nemám. Za tří podmínek:
1. Dostanou identický výcvik jako profesionálové
2. Armáda bude mít na to je zaplatit a kompenzovat
3. AZ budou schopné udržet krok s operačním tempem a budou schopny zabezpečit více než jednu rotaci. Pak by to mělo smysl. Jinak by se jednalo o jednorázové vyhazování peněz.
K US NG jenom snad toto: Současný US Army ARFORGEN (Army Force Generation) plánuje s poměrem let doma/v misi pro záložáky (reserve and guard) jako 1:4.
Více o ARFORGEN u US Army zde: https://secureweb2.hqda.pentagon.mil/VDAS_ArmyPostureStatement/2010/addenda/Addendum_F-Army%20Force%20Generation%20(ARFORGEN).asp
nebo zde: http://www.army.mil/-news/2009/11/19/30668-arforgen-armys-deployment-cycle-aims-for-predictability/
Pánové, taky jsem neměl o AZ moc velké mínění, sloužil jsem u 4. pzpr. a byl na několika misích, prošel jsem různými kurzy a dnes sloužím ve služebním poměru u jiné bezpečnostní složky a mám za sebou další kurzy. Loni jsem k AZ nastoupil, a vojáci jsou sice různé kvality, ale rozhodně to všichni dělají, protože chtějí, ne, že musejí nebo, že jsou za to placení + příspěvek na bydlení, což je problém části AČR, to je obrovská výhoda, naopak mají spíše problémy se zaměstnavatelem, obvykle cvičí ve své dovolené. A názor jsem si dost změnil a) plno z vojáků má různé vysoké kvalifikace i z civilu b) mají chutˇ k výcviku a plno věcí si kupují a dělají za své, to je ovšem podobné i u speciálních jednotek a cvičí i mimo oficiální výcvik 3) při výcviku, kdy jsme měli instruktory, kteří vyjížděli do Afghanistanu, tak ti nechápali, že oni nemají tolik možnosti výcviku s granáty a RPG (standartně nejsou peníze), jako AZ , něco prostě není v pořádku, cvičit by měli mít možnost všichni stejnou podle zaměření, obzvláštˇjednotky před výjezdem ven. Problém není podle mě ani tak v AZ, jako celku, ale evidentně je rozdíl, pokud je jednotka AZ organickou součásti bojové jednotky nebo je pod KVV a v tom případě je to i odbornosti a schopnostech nadřízených z KVV, největší problém je podle mě, že armáda bytˇmá věčně svoje starosti se sebou rozpočty, tak by se k ním měla nějak postavit, než tyto vojáky přejde chutˇ, na model NG USA nikdy nebudou peníze, ale proč ne teritoriální armáda jako v GB. Jsem vědavý, jak dopadnou s touto záležitosti Poláci, ti je rozjeli loni na podzim v dost velkém typicky jejich rozletu.
Tuto diskuzi, stjeně jako jiné na tomto webu, sleduji od samého začátku a jako příslušník čety AZ u 72.mpr bych na některé příspěvky reagoval.
AZ umějí víc než jenom stát se samopalem na stráži. Naše četa, cvičena a vybavena jako mechanizovaná, stejně jako obdobné jednotky AZ, má svoje SO BVP-2, řidiče a velitele.
Velice limitujícím faktorem pro výcvik jsou maximálně 3 týdny výcviku za rok a tuto dobu je téměř nemožné překročit. To znamená že sice jsme cvičení tak jako náš mateřský útvar, ale za 3 týdny v roce se nedá stihnout všechno to co bychom stihnout chtěli a měli a ještě k tomu jet na nějaký odborný kurz.
Nasazení v zahraničních misích: Skutečně by jste se divili, kolik příslušníků AZ, včetně mě, by bylo ochotno se jich účastnit. Prvním krokem musí být toto umožnit legislativně, tak jak psal PJK o pár příspěvků výše. Dále by měl následovat další legislativní krok, a to upravení vztahu příslušníka AZ a jeho civilního zaměstnavatele. Současný stav, při kterém dělají zaměstavatelé příslušníkům AZ velké problémy i při týden trvajícím cvičení, by pro valnou většinu z nich znamenal ztrátu zaměstnání po návratu z mise. Třetí a rozhodující krok je potřeba armády a její ochota začlenit jednotku dobrovolníků z řad AZ do sestavovaného kontingentu.
Nednomnívám se, že kdokoliv z příslušníků AZ má na to aby jeden den skončil v práci a druhý den odjel do mise, takže povolání do poměru VZP by muselo být na dělší dobu než oněch 6 měsíců a musel by v něm být zahrnut řekněmě 6měsíční intenzivní výcvik před samotným nasazením.
To Petr Seifert:
1) Příslušníci jednotek AZ u bojových útvarů mají identický výcvik jako VZP. Stejná zaměstnání, stejná SOP, stejný VVP atd…
2) V současné době by myslím většina příslušníkům AZ stačilo, aby jim AČR umožnila řádně cvičit, účastnit se případně zahraničních misí a tlačila na vládu k úpravám zákonů, vedoucích ke zlepšení jejich postavení ve vztahu k zaměstnavatelům – např. daňové úlevy pro zaměstnavatele, zaměstnávající příslušníka AZ, nebo obdoba nějakého takového statusu jako je mateřská dovolená (z hlediska nepřítomnosti v práci). Možností je více, jen to musí chtít někdo konečně slyšet a také řešit. Jak jsem psal – je to potom o jednom zasedání poslanecké sněmovny…
3) Z hlediska udržení operačního tempa v misi typu KFOR by myslím u vyslané jednotky AZ (složené z přihlášených dobrovolníků) nebyl po secvičení celku výrazný problém. Ovšem nerozumím rozsahu Vámi zmiňovaného požadavku udržení více než jedné rotace. Jak jsem psal – celý kontingent z AZ asi nepostavíme (tedy za předpokladu, že by účast v misi znamenala pro daného příslušníka AZ ztrátu zaměstnání). Střízlivě bych to odhadoval tak na 1-2 čety. Je to vše jen o vůli „shora“… („dole“ ta vůle je).
Ve věci zmíněného rozsahu výcviku AZ bych jen místo týdnů uvedl pro lepší orientaci dny – podle současné legislativy smí příslušník AZ odcvičit max. 21 dní výcviku v roce ( a to i když by chtěl více). Někde se tedy cvičí ve 4 pětidenních cyklech. Jsou jednotky AZ, které tyto dny pro výcvik vyčerpávají všechny, protože jim to situace u útvaru umožňuje.
To PJK:
Identický výcvik možná máte, v tom se přít nebudu, protože nemám po ruce výcvikové programy k porovnání, ale vaším problémem je čas, který máte k dispozici. Pokud záložák nebyl před nikdy vojákem profesionálem, tak logicky nikdy nedosáhne stejné úrovně jakou má profesionál za řekněme jeden výcvikový rok. To je prostě fakt.
Co se času pro výcvik týká. Ve Vyškově jsme na to naráželi už při provádění základního výcviku. Záložáci ho nedokončili. Ne proto, že by nechtěli, ale prostě proto, že nemohli z důvodu omezené doby pro výcvik. Viděl jsem mezi nima spoustu dobrých vojáků a bylo mi jich líto, když se před ukončením výcviku museli sebrat a ukončit to tam. Bohužel. Tato věc má ovšem druhý rozměr, ketrý mě trknul do očí. Žádný záložní voják bez předchozí vojenské služby neobrží ten samý výcvik jako profesionál a není proto už od základního výcviku na stejné úrovni. Až se toto odbourá, pak bude o něco lépe.
Co jinak považujete za za řádné cvičení? Zajímala by mne Vaše představa o dostatečnosti výcviku AZ.
Co se operačního tempa týká, tak nemá smysl, aby se řešilo nasazení záložáků do mise jako jednorázová záležitost a na základě dobrovolnosti. Dobrovolnost nemůže být kritérium. Dobrovolně jste vstoupili do záloh, zavázali se ke službě a pak už je vše (po dobu kontraktu) povinně :-). Pokud nasazovat do misí, pak jako celé kompaktní jednotky a povinně. Na dobrovolnost se nedá spoléhat a nedá se s ní moc dobře plánovat.
Jinak si myslím,že asi není problém dát dohromady jednorázově nějakou jednotku složenou ze záložáků (sám to potvrzujete), ale dlouhodobě (třeba 2-3 rotace) už to problém bude. Navíc, při počtech záložáků a velikosti jednotek pohybujících se v řádech rot vidím jako problematický bod skladbu požadovaných ČVO.
Můžete trochu blíže specifikovat jak si představujete nasazení příslušníků AZ do operací v zahraničí?
Abychom si rozuměli. Já záložákům fandím a jsem pro to, aby se náš současný model pěkně hnul z místa, ale snažím se poukázat na některé věci, které podle mne prostě úplně neladí. Domnívám se, že přehnaný optimismus není na místě, ale i přes to držím záložákům palce v jejich úsilí.
zde naprosto musím souhlasit s Petrem Seifertem, dobrovolnost v armádě má být o tom, že se dobrovolně do armády dávám, takže jakýkoliv „výmrd“, který je součástí smlouvy, kterou jsem jako plnoletý podepsal, je na základě mého dobrovolného rozhodnutí. A to se týče jak AZ, tak profesionálních vojáků.
V současné době je systém hodně přesycený, takže se dá pracovat s velkou benevolencí…v podstatě to je taková dobrovolnost. Praxe je taková, že své podřízené si vybírá velitel a dává jím nabídku, zda jsou ochotní s ním jet. Vzhledem k tomu, že u nás počet míst, co má jet ven a počet lidí co chce jet ven zatím vždy ve prospěch těch druhých, není to problém. I když dochází zde i k dost špatným věcem, jako je protlačování lidí do jednotek „z hora“, ale zatím v menší míře…takže zatím se nemyslím, že by byla potřeba všeobecné možnosti doplňovat zahraniční operace záložníky na všech funkcích, ale rozhodně by se toto téma mělo začít řešit pro případ, kdyby potřeby v zahraničních operacích z nějakého důvodu začali vzrůstat, protože v tom případě by tento systém/stav přestal být životaschopný…co se týče zdrojů u AZ, tak rozhodně by bylo přínosem to, o čem je tento článek a co tu hodně lidí zmiňovalo…pomocí druhé kariéry u zálohy (obecně nemám rád sousloví aktivní záloha, záloha by se neměla zas tak striktně odlišovat na aktivní a neaktivní, byď je to spravedlivější k těm „aktivním“ záložníkům), čímž by se dalo docílit využívání drahých profesí s minimálními náklady na jejich udržování pro potřeby armády….zde zmiňovaný systém 1ku 4 je dle mého názoru velmi dobrý co se záloh týče….do toho jednoho roku by se vešla příprava před misí a následné nasazení (v jakém poměru je předmět další diskuze, mě by se nejlíp jevil systém 3 ku 9ti) a díky tomu, že by mohl být záložník povolán (ano, povolán!!!) do zahraniční operace až za 4 roky, taky by mu to mohlo zajisti, že si může poměrně slušně získat zpět v práci v oboru, protože může svému zaměstnavateli garantovat slušnou dobu, která by se měla vyplatit…zároveň pokud by pracoval ve podobném odvětví jako v civilu, mohl by to zaměstnavatel brát jako zvyšování kvalifikace…hlavně bych s takovým modelem hodně uvažoval u zdravotnického personálu…je nutné aby armáda si držela své doktory, nebo radči nabýdla doktorům možnost být záložníky a jednou za čas si jet rozšířit své obzory v oboru do zahraniční operace…o zdravotních sestrách nemluvě…nepřineslo by toto snížení nákladů?
zde jsem se nachal inspirovat britským modelem, kdy spousta polních nemocnic je záložních
To Petr Seifert: Rozumím, že ve vztahu zkušeností s AZ vycházíte hodně ze svých zkušeností z Vyškova, ze základního výcviku nových adeptů do AZ. Nicméně v jednotkách AZ, které v současné době působí u bojových útvarů je většina těch, kteří ještě absolvovali ZVS. Je potřeba také brát v potaz, že ve většině to jsou vojáci, kteří v AZ slouží 5 a více let, někteří i přes 10 let (započítáme-li i dobu dobrovolných vojenských cvičení od r. 1999). Jednotky AZ u útvarů existují většinou od léta 2007 (v případě Roty Z u 601.skss a 1. tankové roty AZ u 73. tpr. ještě déle), tudíž již 4 rokem. Samozřejmě rozsah dní výcviku je limitující a já netvrdil, že jednotky AZ jsou těmi nejelitnějšími na daných útvarech. Psal jsem, že se pohybují kolem standardu výcviku daných útvarů. Z hlediska jednotlivců v těchto jednotkách i nadstandardu. Dále k porovnání výcviku je rovněž nutné vzít v potaz, že ani VZP necvičí v daném roce 365 dní v roce. Kolik opravdu dní takový VZP skutečně za rok odcvičí např. ve VVP? Samozřejmě záleží na útvaru. Ale možná potom v takovém porovnání číslo 21 dní výcviku AZ není tak malé.
Ptáte se mne, co považuji za řádné cvičení pro AZ. Samozřejmě jak jsem psal jsou velké rozdíly ve skladbě a četnosti výcviku mezi jednotkami AZ u útvarů a jednotkami AZ u KVV. Cvičení jednotek AZ u útvarů, jak je znám, probíhají v drtivé většině v poli, v sestavě rot, kam jsou čety AZ přičleněny. V průběhu cvičení jednotky AZ plní stejné úkoly spolu s ostatními jednotkami VZP. Obsahová skladba jednotlivých cvičebních témat samozřejmě odpovídá charakteru, odbornosti a standardu dle toho kterého útvaru.
Ve výkladu pojmu dobrovolnost s vámi souhlasím, vidím to také tak. Nicméně v případě povolání do mise to nelze brát tak, jak píšete. Ani v těch „rezervistických sborech“ v zahraničí, které byli zmiňovány to nefunguje tak, že by se doslova povinně povolávaly celé jednotky, kdy by bez výjimky museli jet všichni příslušníci dané jednotky. Natož v ČR, kde ve vztahu příslušníků AZ vůči zaměstnavatelům nedokázala za 11 let existence dobrovolné služby AČR iniciovat a protlačit potřebné legislativní změny. To není chyba AZ, ale toho, kdo tyto změny za AČR může navrhovat.
Moje představa nasazení AZ v zahr. operaci dle součansých možností:
– jednotka o síle cca četa, příp. 2 čety, složená z přihlášených dobrovolníků, stmelená po počátečním secvičení.
– bavíme se o misi typu KFOR ne Afgh.
– máme na mysli např. úkoly strážní služby, příp. logistického charakteru.
(v Kosovu jsem v létě byl, představu o prostředí tedy mám)
To Hery: Souhlasím s Vámi v logice ekonomické úspory při využívání specializací z řad AZ – např. právníků, lékařů různých odborností, zbrojních specialistů, ekonomů, chemiků, elektr. a IT specialistů, odborných pedagogů, architektů, stavařů, novinářů, reklamních specialistů, jazykových specialistů atd. V současné době je AČR dokáže využít jen na základních funkcích.
Ke zlepšení postavení AZ k zaměstnavatelům by mohly pomoci např.:
– daňové úlevy pro zaměstnavatele, kteří zaměstnávají příslušníky AZ
– v případě nepřítomnosti, např. výjezdu do mise, využití podobného charakteru jako má dnes např. žena, která odejde na mateřskou dovolenou
– stejně jako zaměstnavatel nemůže jen tak vyhodit předsedy odborových organizací, matky samoživitelky atd., neměl by moci takto jen tak vyhodit ani příslušníka AZ.
PJK: jen pro vaši informaci, pouze výcvik ve VVP mi za rok 2008 dal téměř 5 měsíců…standart je tak 2,5 až 3 měsíce na rok…pouze výcvik ve VVP
To Hery – já vím, ale ne u všech útvarů to je jako u 43.vmpr. :-) A také ne u všech částí daného útvaru. Bojové roty, průzkumná uskupení apod. cvičí častěji, než jiné části útvaru. Proto doporučuji vycházet z reality a opravdu si říci – kolik ve VVP odcvičí průměrně průměrný VZP z běžného útvaru? Zároveň by bylo férové nevybírat pouze roky, kdy to bylo extrémnější a kdy některé útvary byly několik měsíců nasazeny ve VVP, např. Strong Campagnier apod.
Předpokládám, že se shodneme na tom, že kdybychom vzali „průměrného VZP“ z běžného útvaru, tak se na ony zmiňované 3 měsíce ve VVP nedostaneme ani náhodou.
Jen jsem se pokoušel naznačit, že na oněch 21 dní výcviku AZ je potřeba pohlížet jako na dny odcvičené ve většině skutečně ve VVP. Ony jednotky existují 4 rokem (rota Z a 1.tr. i déle), tudíž jednoduchou matematikou se dostaneme na 84 dní výcviku ve VVP za danou dobu. To už se něco naučit dá, nemyslíte? Tím spíše, že u jednotek AZ nechybí nadšení a chuť pro výcvik, což oceňují většinou i přidělení instruktoři.
Vím z vlastní zkušenosti, že výcvik a náročnost misí typu SFOR byla jiná liga nez Afghanistán. Jenže v počátku se jednotky pro výjezd cvičily 2 měsíce včetně vojáků ze zálohy, měly za sebou VZS a většinou i mise, jenže i dnes je v AZ většina vojáků s minulostí VZS i malá část VZP a skušeností z misí. Samozřejmě by ten výcvik trval déle (to trvá i u vyjíždějících jednotek), KFOR už je minulosti, ten nemá smysl řešit, ale pravda, je, že je rozdíl v době strávené ve VVP i mezi profesionálními jednotkami, což je ovlivněno specializaci jednotky, jestli vyjíždí ven, jestli se účastní velkého cvičení. Cvičení AZ jsou ovlivněny finančními možnostmi AČR, takže loni jsme měli 10 dní (někdy s 2-3 hodinami spánku), letos je plánováno dalších 10 dní + nějaké nárazové akce a 1 nejistá. Jenže plno vojáků na sobě pracuje i mimo a za své, tak jako tažní v AČR. Musel by se, jak už tady bylo uvedeno změnit legislativní rámec, vědět, tak jako je to v cizině běžné, kdy by měl voják vyjet, aby si to mohl zařídit, daňové řešení (GB, takhle řeší např.: lékaře), a nejlepší by bylo zařazovat jednotlivce (často s obdobnou kvalifikaci i civilním zaměstnání-řidiči, zdravotníci, doktoři, atd., maximálně malé jednotky do velikosti čety (strážní, mechanizované, apod.), zajištění více rotaci hned po sobě bych neřešil, i prapory a brigády se střídají, nestaví rotace hned po sobě, taky nemají dostatek vojáků, až na výjimky.
K tematu ruznych karier svazanych s ozbrojenymi silami doporucuji kratky clanek z McKinseyQuarterly. Ze zaverecenho shrnuti:
„First, all of the services must proceed in the direction in which the army is at last moving: toward a broader definition of professionalism and success, with multiple career tracks. Second, policymakers should modify the up-or-out and early-retirement policies by adopting a carefully monitored up-and-stay approach—that is, allowing people to stay at their natural level if they are not deemed promotion material.“
Zajimalo by me, jaky nazor na to maji cesti vojaci, protoze postrehy a zavery z clanku se mi zdaji rozumne a s urcitou znalosti fungovani resortu MO i relevantni pro CR.
Dobry den. Může mi někdo říct jaké nás čeká snížení platů v roce 2012. Nechci scifi a kdyby co by stačí pravdivé procenta zbytek si každý sám spočítá. Děkuji.