fbpx

Nedostatky ve vojenském zpravodajství v Afghánistánu

Úspěchem v Afghánistánu je vytvoření politického řádu, zajištění bezpečnosti a fungujících bezpečnostních sil. Zkrátka musí být dosaženo trvalé stability, aby Afghánistán nebyl bezpečným útočištěm pro mezinárodní teroristy. Aplikace současné americké strategie přináší pokrok a musí pokračovat. Prezident Barack Obama, spojenci a Afghánci se dohodli, že především američtí vojáci budou v Afghánistánu do roku 2014. Lze tedy konstatovat, že v tomto bodě politika nevyžaduje podstatné změny, ale spíše by se měla změnit činnost jednotek a různých organizací v terénu. Nechci se v tuto chvíli zabývat mnoha aspekty z hlediska vojenství a/nebo civilní podpory, ale pouze jednou oblastí – vojenským zpravodajstvím (Military Intelligence – MI).

Za více než deset let, kdy americké a mezinárodní síly vedou „urputnou a hořkou“ válku v Afghánistánu, která zastínila i konflikt a problémy v Iráku, si mezinárodní společenství uvědomuje, že Taliban a globální džihádisté nebyli poraženi snadno a rychle jak se zprvu zdálo a vypadá to, že ani v nejbližší době, i přes všechny informace a odhady, poraženi nebudou. Taliban a další jemu podobné organizace jako je HiG (Hezb-e Islami Gulbuddin), HiK (Hezb-E Islami Khalis), TNSM (Tehrik Nefaz-e Shariat Mohammedi), IMU (Islamic Movement of Uzbekistan), LeT (Lashkar-e-Tayyiba), nebo TTiP (Tehrik Taliban-I Pákistán) si stále udržují velký vliv v oblasti, kontrolují velké území apod.

Aby byl tento odolný a velice adaptabilní nepřítel poražen, musí, kromě stokrát či tisíckrát zmiňované COIN strategie, být aplikováno a nastaveno odpovídající vojenské zpravodajství. To musí vyvěrat z pochopení situace a povahy účastníků a musí reagovat na nesčetné množství faktorů ovlivňujících situaci, prostředí, změny atd.

V obsáhlé zprávě nejvyššího velitele vojenského zpravodajství v Afghánistánu generálmajora Michaela Flynna z počátku roku 2010 se praví:

„Eight years into the war in Afghanistan, the U.S. intelligence community is only marginally relevant to the overall strategy.“ He says of failings to gather or apply useful intel, „This problem and its consequences exist at every level of the U.S. intelligence hierarchy, from ground operations up to headquarters in Kabul and the United States.“ The intelligence community simply „seems much too mesmerized by the red of the Taliban’s cape.“

Studiem různých dokumentů, vyhodnocením operací v Afghánistánu, rozhovory s příslušníky afghánských bezpečnostních sil, ale i s obyčejnými lidmi, jako například s dělníky na stavbách a zemědělci, lze dojít k několika závěrům, které jsou velmi přínosné pro lepší organizaci, plánování, řízení a vyhodnocování v oblasti vojenského zpravodajství v Afghánistánu. Určitě zde nepopíši všechny aspekty, ani nechci opakovat klasické pokyny pro vojenské zpravodajství na úrovni taktického či strategického stupně, ale spíše chci zvýraznit jen některé momenty a nabídnout je do diskuse:

  • Uvědomit si, že operace a stálé zpravodajství jsou neoddělitelně propojeny;
  • Odpovědné zpravodajství musí usnadňovat pružnost, obratnost, a požadovanou decentralizaci během operací COIN;
  • Zpravodajský štáb musí mít na paměti, že COIN operace (neboli také Irregular Warfare) kombinují útočné, obranné a stabilizační prvky a k tomu musí vytvořit Prioritní zpravodajské požadavky (PIRs – Priority Intelligence Requirements).
  • PIR jsou důležitou součástí pro porozumění hrozbám, kterým jednotky v Afghánistánu čelí v operačním prostředí jako celku;
  • Úspěšné operace COIN mohou být úspěšné jen tehdy, pokud je k dispozici velmi kvalitní zpravodajství a existuje porozumění nepříteli založené na premise, že každá situace je jiná a proto přináší jiné problémy. Spojenecké jednotky se pohybují ve složitém prostředí, které se sestává z vlády, terénu a informační protikoaliční propagandy, zahrnuje povstalce, ideologie, uprchlíky, vysídlené osoby, masové migranty, etnika, kmeny, klany, různé zájmové skupiny, nevládní organizace, vládní organizace, orgány OSN, orgány EU, soukromé bezpečnostní společnosti, porézní hranice, externí financování, sociální třídy, místní a cizí ozbrojené skupiny, městské a venkovské obyvatelstvo, ekonomické a politické instituce, nezaměstnanost, kriminalitu, bandity, narkotika a jejich pašování, stejně jako pašování lidí, kurýry, podloudné obchodníky a náboženské strany. Dalším vlivem je mnoho nezávislých a vzájemně propojených osob či skupin;
  • Velitel a personál zpravodajského štábu musí pochopit protivníka, jeho mentalitu, jeho shromažďovací, bojové, týlové prostředí, musí mít o protivníkovi informace, musí znát terén a počasí v prostoru operace. Toto vše musí navíc srozumitelným způsobem předat svému veliteli, štábu a především jednotkám;
  • Zpravodajský štáb by měl nebo spíše musí proniknout do kmenové historie na území, na kterém operuje a to včetně území, které je mimo operace, ale žije na něm stejný kmen/rodiny;
  • Nezaměřovat se na boj s povstalci na úkor pochopení civilistů a civilního prostředí kolem nich;
  • Zkoumat oblečení;
  • Studovat a znát místní graffiti a regionální nářečí;
  • Zkoumat symboliku oblasti, zvířectvo v oblasti (je hospodářské zvířectvo ukryto, bylo z oblasti odvedeno, anebo se pohybuje naprosto přirozeně?);
  • Zjistit kdo je tzv. „milovaný vůdce“ v oblasti a pokud dojde k jeho úmrtí, je potřebné okamžitě na to zpravodajsky reagovat a to nejlépe ve spolupráci s jednotkou či orgány PSYOPS;
  • Jak společnost přijímá dary mezinárodního společenství od lékařské pomoci až po fotbalové míče? Například, proč je přijímána lékařská péče, ale děti si nesmějí hrát s darovaným míčem? Proč nemohou nosit darované školní tašky apod.?
  • Detailně sledovat změny chování v určité oblasti po provedené kinetické operaci;
  • Specialisté vojenského zpravodajství z různých stupňů, kteří působili v Afghánistánu, přiznávají, že v některých případech zpravodajská podpora nebyla odpovídající, neboť nebyla především provedena kvalitní, včasná a odpovídající zpravodajská analýza dobrým analytikem, v klidu a s využitím adekvátního software. Pokud to lze – je lepší operaci odložit i o den, či několik hodin (viz příklad vyšší úrovně – Curveball);
  • Důsledně pro jednotky vytvářet tzv. požadavky na informace (Requests For Information – RFIs) a poté důrazně vyžadovat jejich plnění. Podřízené jednotky musejí provádět denní sběr informací dle požadavků, které musí být založené na pokynech obsahujících prioritní zpravodajské požadavky, ve kterých je jasně vymezen úkol, účel sběru, priorita a cíl. Vše musí být řádně synchronizováno a zpravodajské požadavky přizpůsobeny místním anebo regionálním podmínkám. V každém případě musí taktické zpravodajství a požadavky podporovat zpravodajství operační a obráceně. Strategické zpravodajství doplňuje, rozšiřuje obzor pro zpravodajský štáb a zpravodajské odborníky na jednotlivé oblasti;
  • Vojenské zpravodajské sítě v Afghánistánu určené pro identifikaci a sledování teroristů a povstalců se stále více musí zaměřovat na odhalování korupce, která bují v celém úseku státní správy a samosprávy v Afghánistánu, v bezpečnostních sílách a u různých dodavatelů. To tedy de facto znamená, že je potřebné více se zaměřit na budování občanské společnosti a méně na zabíjení Talibanců;
  • Důraz položit na lidské zpravodajství (HUMINT), komunikační a elektronické zpravodajství (SIGINT – Signal inteligence tj. COMINT a ELINT – Communications a Electronic Intelligence), zpravodajství z otevřených zdrojů (OSINT – Open Source Intelligence) a významné činnosti (SIGACT – Significant Activity). Dále shromažďovat, analyzovat a šířit podrobné informace a hodnocení z různých dalších aktivit, jako jsou debrífingy, setkání se šurami, zemědělci a kmenovými vůdci, překlady rozhlasových vysílání atd.;
  • Příslušníci zpravodajských štábů a především velitelé si musejí uvědomit, že dnešní komplexní operační prostředí vyžaduje kreativitu, okamžité akce a reakce a nekonvenčnost na základě informací, poznatků a zkušeností.

Zvláště analytici zpravodajských služeb musejí absorbovat informace s pečlivostí historiků, uspořádat je s dovedností knihovníků, a šířit je s nadšením novinářů. Musejí využívat otevřené zdroje (open source), prostě informace všech zdrojů, které se stanou v populačně-centrickém konfliktu mízou jejich analytické práce.

Jen pro zajímavost, podle hodnocení představitelů amerických ozbrojených sil zatím nejlepší zpravodajství během války v Afghánistánu prováděli příslušníci Task Force – 58 (TF-58) se svým zpravodajským štábem (TF-58 N2 Intelligence Section) posílené o jednotku speciálních sil (Marine Expeditionary Units, Special Operations Capable; MEU SOC) od divize námořní pěchoty (I Marine Expeditionary Force; MEF).

Zde je několik všeobecných postřehů k současné situaci:

  • Počátek roku 2011 je, především v jižním Afghánistánu, zásadně odlišný od začátku roku 2010;
  • USA a jejich spojenci by měli i nadále podporovat současnou strategii, což je jediný přístup, který může zajistit zásadní změny v bezpečnosti v Afghánistánu;
  • Taliban ztratil v této oblasti téměř všechna hlavní útočiště. Jeho schopnosti získávat, dopravovat a používat součásti nástražných výbušných systémů (IED) i IED jako takové a dalších zbraní a zařízení je vážně narušena;
  • Místní obyvatelstvo v první fázi začalo v některých důležitých oblastech podporovat ISAF v boji proti Talibanu, ale v současné době se tak neděje;
  • Povstání na jihu Afghánistánu bylo nepochybně zastaveno a pravděpodobně rozvráceno;
  • Povstalci mají ztíženou mobilitu a nejsou schopni využívat izolovaná bezpečná útočiště především v na východě, RC(East), díky operacím v provinciích Paktia, Ghazní, Lógar a Wardak;
  • Povstalci nejsou schopni provádět koordinované akce a kampaně v Nangarháru, Kunaru a Nuristánu;
  • Určité problémy se objevily v severním Afghánistánu, ale je velmi nepravděpodobné, že by došlo k radikálnímu zhrošení;
  • Tempo i účinnost přímých akcí a operací proti teroristům, povstaleckým vůdcům a jejich pomocníkům, proti laboratořím (skladům) narkotik a dalším klíčovým uzlům různých sítí, které podporují nepokoje v Afghánistánu, se zvýšily;
  • Z vojenského hlediska se protipovstalecká činnost neprovádí tak dobře. Problémy jsou i nadále v oblastech, které ještě nebyly schváleny pro zahájení operací, nebo v nich byly akce schváleny, ale nebyly provedeny. V současné době jsou zpracovávány požadavky na řadu operací a je stále patrné, že vojenské jednotky (především Američané) chtějí operovat;
  • Otázkou je, metaforicky řečeno, „zda se na představení a divadlo najde dostatek financí“;
  • Dalším problémem či nedostatkem je, že politický pokrok je mnohem omezenější než se čekalo. Skutečná zkouška bezpečnosti v jižním Afghánistánu a dalších problematických oblastech přijde především v létě 2011, kdy je možné očekávat, že povstalecké boje proti mezinárodním silám ISAF, místním bezpečnostním složkám a politickému vedení dosáhnou pravděpodobně vrcholu.
  • Pokrok za poslední rok je reálný, ale stále není všemu konec. Korupce a nefunkčnost afghánské vlády na všech stupních a útočiště povstaleckých skupin v Pákistánu mohou zapříčiňovat nedostatečné promítnutí úspěchů mezinárodního společenství – vojenského i politického – do situace na zemi;
  • Pokroku přitom nebude dosaženo bez zásadní změny chování Pákistánu, jeho ozbrojených sil a zpravodajských služeb.
1 comment

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

1 Comment

  • Profilový obrázek
    Jan Schneider
    3. 2. 2011, 14:15

    AISCHYLOS A MALAPARTE
    „Zachovají-li vítězové chrámy a bohy poražených, mají naději se zachránit.“ — Co to praví Aischylos ve svém dramatu Agamemnon? Proč použil Curzio Malaparte tento citát? Proč mi to všechno přišlo na mysl právě nyní?
    Jednou z interpretačních metod je asociace. Tu odvážným obloukem překlenujícím 25 století učinil Malaparte, když Aischylův výrok použil jako motto své knihy „Kůže“, líčící události při osvobození Itálie před více než 65 lety. Proč asi?
    Nepochybnou spojitostí tu nejsou technické stránky války, ale přístup k ní. Každé vítězství, které nedbá na tuto starodávnou zkušenost, již v sobě skrývá počátek neodvratné porážky. Nepraví se, kdo vyhraje. Praví se, kdo prohraje – a proč.
    Zpravodajství má válce předcházet. To je již druhý protimluv, který v sobě skrývá pojem „military intelligence“. Vyhodnotí-li pravdivě zkušený zpravodajec celou škálu shora uvedených témat, pak zjistí, že to téměř nikoho „nahoře“ nezajímá, že to nemá komu předat. Pochopí-li navíc velezkušený zpravodajec vnitřní logiku odpovědí na ony prioritní otázky, dostane se zpátky k Aischylovi. Zachovají-li „vítězové“ chrámy (dejme tomu: styl života) a bohy (dejme tomu: hodnoty) „poražených“, budou mít naději – na rozdíl od Britů a Rusů – se zachránit. — Proč se více neučí dějiny, ačkoliv se furt papouškuje, že kdo je nezná, je odsouzen k jejich opakování?
    p.s. Mimochodem, Sün-c‘ (544-496ante) a Aischylos (525–456ante): asi si na dálku velmi dobře rozuměli.

    REPLY

Nejnovější komentáře