Před několika týdny jsem psal o demografii, Severní Africe a Blízkém východu a revolucích. Mezitím padl Husní Mubarak, Egypt kontrolují vojáci a nepokoje se rozšířily do dalších zemí – Jemenu, Bahrajnu a nyní i do Libye. Proti demonstrantům, kteří protestují proti Muamaru Kaddáfímu, vládnoucímu pouštní zemi od roku 1969 zasáhly v Bengází bezpečnostní složky a při potyčkách zahynulo nejméně 200 lidí.  Naopak v Tripolisu vyrazili do ulic Kaddáfího příznivci. Násilí vlády je takové, že se proti němu postavili i duchovní.

Against this backdrop of violence, opposition groups said some 50 Libyan Muslim leaders have urged security forces to stop killing civilians. „This is an urgent appeal from religious scholars, intellectuals, and clan elders from Tripoli, Bani Walid, Zintan, Jadu, Msalata, Misrata, Zawiah, and other towns and villages of the western area,“ the appeal, signed by the group of leaders, stated. „We appeal to every Muslim, within the regime or assisting it in any way, to recognise that the killing of innocent human beings is forbidden by our Creator and by His beloved prophet of compassion, peace be upon him … Do not kill your brothers and sisters. Stop the massacre now!“

Jestli přežije Kaddáfího režim i tohle, nebude to nadlouho. Jak už jsem psal posledně, vlády padají snadno, ale hůře se v okamžicích nadějí vytvářejí a udržují. Otřesy, které Severní Afrika a Blízký východ zažívá, jsou unikátní svou rozsáhlostí. V tomto ohledu se dají připodobnit k roku 1989 ve Střední a Východní Evropě. Ale jenom v tomto. Chudoba, vnitřní nestabilita a hlavně chudí sousedé nejsou velkým příslibem „nového úsvitu“ na Středním východě. Pokud se budou naplňovat obavy, které mají, zatím především jižní země Evropské unie, jenom těžko se ubráníme budování „Fortress Europe“. A jak je známo z historie, pevnosti možná nějakou dobu odolávají, ale pak stejně padnou.

Co bude se Středním východem? Měl bych asi tyto revoluce vítat, ale spíše mám obavy. Zatím není velký důvod k plesání. Konkrétně mně znervózňuje, co bude s Irákem, který je také jednou ze zemí ohroženou otřesy. Americký ministr obrany Robert Gates se nechal slyšet, že Irák bude mít bezpečnostní problémy, až se většina Američanů letos stáhne.

„The truth of the matter is, the Iraqis are going to have some problems that they’re going to have to deal with if we are not there in some numbers,“ he said, warning „they won’t be able to protect their own airspace,“ will face intelligence challenges and „have problems with logistics and maintenance.“ „But it’s their country. It’s a sovereign country,“ he said. „And we will abide by the agreement, unless the Iraqis ask us to have additional people there.“

Napadá mě jeden stabilizační prvek, i když mu moc šancí nedávám – Turecko, které se po hořkých zkušenostech s Evropskou unií začíná orientovat do tradičních oblastí. Ale jestli i nadále porostou ceny potravin, což je jeden z důvodů současných nepokojů, pak si těžko poradí Turecko, či Evropská unie. A to ani kdybychom táhli za jeden provaz.