Americký ministr obrany Robert Gates (uprostřed) na vojenské akademii ve West Pointu (25. února 2011); Foto Cherie Cullen, Defense Department

Krátce poté, kdy byly v roce 1991 vytlačeny jednotky Saddáma Husajna z Kuvajtu, vyšla kniha The Transformation of War Martina van Crevelda. Říká se, že jí v Pentagonu neměli vůbec rádi. Právě končil konflikt, který byl jako vystřižený z učebnic konvenčních střetnutí – dvě velké armády vybavené tanky, dělostřelectvem, letectvem a tak dále, čítající stovky tisíc mužů a žen se střetly a jedna, díky palebné převaze rozdrtila druhou. Pro většinu lidí to byl předobraz toho, jak budou vypadat války budoucnosti.

Do toho přišel stratég Martin van Creveld s tím, že je to nesmysl, že ohromné výdaje na stále větší a dokonalejší houfnice a tanky postrádají smysl, protože konflikt budoucnosti bude vypadat zcela jinak. Předpovídal vznik zhroucených států, byť jim ještě tehdy tak neříkal. Varoval, že konflikty nízké intenzity, pokud nebudou rychle ukončeny, způsobí, že bojující strany se budou podobat jedna druhé. Jinými slovy, v určitých ohledech se svět podle něj vracel před Vestfálský mír v roce 1648.

Extensive conflict of this nature will cause existing distinctions between government, armed forces, and people to break down. National sovereignities are already being undermined by organizations that rouse to recognize the state’s monopolyover armád violence. Armies will be reeplaced by police-like security forces on the one hand and bands of ruffians on the other, not that the difference is always clear even today. National frontiers, that at present constitute perhaps the greatest single obstacle to combating low-intensity conflict may be obliterated or else become meaningless as rival organizations chase each other across them. As frontiers go, so will territorial states.

Van Cravedlově vizi přicházeli lidé na chuť až v průběhu 90. let a především po roce 2004, kdy se začal Irák a později Afghánistán propadat do partyzánské války. Dnes nezpochybňuje nikdo, že se konflikt v posledních dvaceti letech proměnil, že se stírá hranice mezi frontou a zázemím, že palebná síla a těžká technika může být k ničemu a že bez flexibility, schopnosti sdílet znalosti a rychle je uvádět do výcviku a vzdělání může být fatální i pro velmoci. To neznamená, že válka se navěky změnila. To by bylo stejně utopistické tvrzení, jako že zavládne věčný mír. Znamená to pouze, že musíme o konfliktech přemýšlet jinak a být otevřenější novým impulsům a to ve všech prostředích – na souši, na moři, ve vzduchu, i ve vesmíru.

25. února 2011 přednesl americký ministr obrany Robert Gates proslov na vojenské akademii ve West Pointu, který vám vřele doporučuji, pokud přemýšlíte o konfliktech současných a budoucích a poučeních z nich. Šlo o poslední projev ministra ve funkci na West Pointu, takže byl nejenom bilanční, ale hlavně doporučující a vizionářský.

Soustředil se na tři oblasti: na budoucí konflikty a dopady na pěchotu, na to, jak nejlépe institucionalizovat potřebné schopnosti a na to, jaké důstojníky bude pěchota ve 21. století potřebovat. Připoměl, že byrokracie má většinou tendenci se připravovat na budoucí konflikty, které jakoby z oka vypadly těm minulým.

The need for heavy armor and firepower to survive, close with, and destroy the enemy will always be there, as veterans of Sadr City and Fallujah can no doubt attest.  And one of the benefits of the drawdown in Iraq is the opportunity to conduct the kind of full-spectrum training – including mechanized combined arms exercises – that was neglected to meet the demands of the current wars.  Looking ahead, though, in the competition for tight defense dollars within and between the services, the Army also must confront the reality that the most plausible, high-end scenarios for the U.S. military are primarily naval and air engagements – whether in Asia, the Persian Gulf, or elsewhere.  The strategic rationale for swift-moving expeditionary forces, be they Army or Marines, airborne infantry or special operations, is self-evident given the likelihood of counterterrorism, rapid reaction, disaster response, or stability or security force assistance missions.  But in my opinion, any future defense secretary who advises the president to again send a big American land army into Asia or into the Middle East or Africa should “have his head examined,” as General MacArthur so delicately put it.

Podle něj se nemá pěchota proměnit ve viktoriánskou policii, která vybudovala, díky výcviku místních a loajálních sil, impérium, nad kterým slunce nezapadalo. Nicméně, velký střet mechanizovaných armád je v budoucnu krajně nepravděpodobný. Významnou úlohu bude v jakýchkoli konfliktech i nadále sehrávat letectvo a námořnictvo. Ovšem i ono musí procházet změnami a nebýt závislé na konvenčním myšlení. Bohužel Robert Gates vynechal rostoucí význam robotických prostředků a zvyšující se roli vesmíru.

Druhým tématem byl přenos zkušeností z konfliktů s cílem být lépe připraven na to, co přijde, i když byrokracie podobnému uvažvání příliš nepřeje. Pro „plnospektrální“ války, které nás čekají, jsou potřební vojenští lídři, kteří dobře vědí, že neznají všechny odpovědi, ale kteří jsou připraveni se neustále učit. Následující doporučení jde proti tradiční kultuře:

So in addition to the essential troop command and staff assignments, you should look for opportunities that in the past were off the beaten path, if not a career dead end – and the institutional Army should not only tolerate, but encourage you in the effort.  Such opportunities might include further study at grad school, teaching at this or another-first rate university, spending time at a think tank, being a congressional fellow, working in a different government agency, or becoming a foreign area specialist.  On that last note, I would encourage you to become a master of other languages and cultures, a priority of mine since taking this post.  A pilot program begun in 2008 to incentivize ROTC cadets to learn foreign languages has grown from a couple dozen participants to some 1,800 today.

A konečně, třetí oblastí, která v ministrovi obrany prý vyvolává největší obavy je, jak překonat rigiditu institucí. Tato rigidita totiž nepřeje flexibilitě, nepodporuje ty nejlepší a nejzkušenější při povyšování a umísťování a příliš lpí na pravidlech.

One thing I have learned from decades of leading large public organizations is that it is important to really focus on the top 20 percent of your people and, though it may be politically incorrect to say so, the bottom 20 percent as well.  The former to elevate and give more responsibility and opportunity, the latter to transition out, albeit with consideration and respect for the service they have rendered.  Failure to do this risks frustrating, demoralizing and ultimately losing the leaders we will most need for the future.

Ministr připomněl mimo jiné slova iráckého veterána a důstojníka Paula Yinglinga, který před dvěma lety pronesl jednu úvahu, jejíž obsah má platnost i dnes. Psal jsem o ní na OWOP vlétě 2009 (v druhé polovině článku) a dodnes ji považuji za jedno z nejlepších vyjádření problému, kterému čelíme. Zajímavé je na ní i to, že ve své době nebyla oněmi byrokraty ve Washingtonu příliš vítána. Nyní je i díky Robertu Gatesovi. Ministr se pomalu loučí s funkcí ministra obrany a tento proslov patří k jeho nejlepším.