Poslední dobou je na téma provincie Vardak a nasazení vojáků AČR v ní napsáno velké množství článků a ještě větší množství diskusních příspěvků. Nechci jen pokračovat v diskusích, ale rád bych trochu přiblížil vesnici Salar a její okolí pomocí čtyř bodů, podle kterých se dělá zpravodajská příprava bojiště (Intelligence Preparation of the Battlefield). IPB je v zkratce založen na

1. definování prostředí bojiště;
2. popsání efektů bojiště na protivníka a vlastní síly;
3. vyhodnocení hrozby a
4. určení pravděpodobné činnosti protivníka.

Definování prostředí bojiště nebude tak lehké – zejména v této situaci. Při tomto procesu jsou vyžadovány údaje o terénu, demografii, ekonomické, politické a sociální situaci, infrastruktuře a dopravě a telekomunikacích. Pohled do mapy a na Google Earth ukazuje několik seskupení domů a usedlostí. Pozornost už na první pohled upoutávají tři takovéto seskupení na východní straně Highway 1, velice výrazná „green zone“ na západní straně směrem.

Problémy, které představuje „green zone“ pro efektivní kontrolu svěřené operační oblasti není potřebné rozepisovat. Spíše bych se chtěl pozastavit při kombinaci osídlené green zone na jedné straně Highway 1 a hustě osídlené vesnice Salar téměř bez vegetace na opačné straně této dálnice. I když popis prostředí bojiště není ani úplný, ani uspokojivý bez více aktuálních informací se mohu omezit pouze na spekulace. Co se týče ekonomické situace, při bojích které v této části provincie probíhají, je možné plně důvěřovat citaci z reportáže o farmaření v provincii Vardak z 25. září 2009 ze stránky Institute for War & Peace Reporting:

Our orchards are ruled by the Americans and Afghan police during the day and by the Taleban during the night. … We can neither irrigate our orchards nor collect our harvests.

Od tohoto bodu a informací v něm obsažených se můžeme postupně přesunout k bodu 2, který nás bude zajímat asi nejvíc – Popsání efektů bojiště na protivníka a vlastní síly. Pozornost zde rozdělím mezi tři části – Green zone na západní straně dálnice, usedlosti a domy na východní straně dálnice a samotnou dálnici a její bezprostřední okolí.

V severní části distriktu prochází green zone průsmykem mezi dvěma hřebeny. V této oblasti je prostor pro efektivní kontrolu pohybu směrem do distriktu ze severu. Následně směrem na jih se prostor zelené zóny roztahuje více na západ a pokračuje až dále na jih do provincie Ghazní. Na hranici obou provincií není možné ani jen doufat v možnou kontrolu pohybu z jedné provincie do druhé což značně napomáhá povstalcům při jejich operacích. Jednoduše řečeno: pokud jim začne hořet půda pod nohama, tak utečou do vedlejší provincie, kam za nimi koaliční vojáci nemohou.

Dalším výrazným charakterem green zone je ohromná členitost a rozmanitost vegetace. Pokud je každé jedno políčko zarostlé ovocnými stromy, kukuřicí, mákem či jakoukoliv jinou plodinou a odděleno od ostatních pouze zavlažovacím příkopem nebo obyčejnou mezí, potom se povstalečtí bojovníci mohou přesouvat dle libosti. Ti z čtenářů, kteří viděli seriál Ross Kemp: Return to Afghanistan si to dokážou představit. Není také možno zapomínat na civilisty – farmáře a jejich rodiny. Opět budu citovat z reportáže o farmaření:

In most areas of Afghanistan, the water level drops in mid-summer and farmers are allocated specific hours for irrigating their lands. They have to follow the schedule, no matter the time, so many farmers find themselves watering their orchards in the middle of the night. But both United States forces and insurgents are apt to be jumpy when they see someone out at odd hours, and several villagers have paid the price.
Shahedullah Shahed, spokesman for Wardak’s governor, agrees that farmers are in a precarious situation.
“We have received written complaints from Nerkh, Jalrez, Sayed Abad and Chak,” he told IWPR. “We have also discussed this problem with the US forces in Wardak.”
According to Shahed, the provincial government has agreed with the Americans that if a farmer has to water his lands at night, he should carry a lantern with him at all times to identify him as a non-combatant. But this does not always help.“

I když je tento článek starý skoro dva roky, neexistuje žádný důvod domnívat se, že se situace změnila. Proto patrolování v takovémto prostředí přináší velké nároky na vojáky ISAF a ANA, a to ať už při zajišťování vlastní bezpečnosti při samotné patrole, tak hlavně při rozeznávání zda osoba v sadu je pouze farmář zalévající své stromy anebo povstalec s téměř smontovaným IED chvátající k Highway 1.

Dále zde je východní strana. Ta je na jedné straně přehlednější protože zde prakticky není žádná vegetace, na straně opačné množství usedlostí, domů a compoundů z ní vytváří ideální místo pro schovávanou. Alespoň z části. Dobré zmapování nejen z pohledu očíslování compoundů, ale také určení nálady rodin které je obývají, může být tím rozhodujícím faktorem pro to, aby aspoň tato část oblasti byla považována za méně nepřátelskou než její západní protějšek, zelená zóna.

A nakonec je zde dopravní tepna – Highway 1. Její okolí je vcelku rozmanité. V některých částech ji obklopuje zelená zóna z obou stran, jindy vede přímo mezi jednotlivými usedlostmi a jindy zase v prakticky pustém terénu. Tato rozmanitost vytváří přirozeně nebezpečné oblasti ale také oblasti s dobrým přehledem a snadnou kontrolou.

Třetí a čtvrtý bod zde spojím v jeden. Oba se vzájemně prolínají a doplňují, a při tom nedostatku informací které je možné teď a okamžitě získat při psaní takto aktuálního článku je vhodné jim dát prostor pro vyniknutí.

Provincie Vardak má bohatou povstaleckou tradici, kterou celkem vhodně demonstruje krátký popis její historie na Wikipedii:

During the communist times, the people of Maidan Wardak never gave significant support to the communist government. Maidan Wardak Province was significant during the Civil War in Afghanistan, due to its proximity with Kabul and its agricultural lands. Hizb-e Islami, Ittehad-i Islami and Hezb-e Wahdat all had significant presence in the area. Most of the area was captured by the Taliban around winter 1995, and after the capture of Kabul, Maidan Wardak Taliban were significant in the fight for Parwan Province and Kapisa.

V průběhu posledních desetiletí se zde bojuje už po několikáté a místní povstalci mají nejen výbornou znalost místního prostředí, ale i velkou zkušenost s bojem co z nich činí podstatně nebezpečnější protivníky. Ať už se jedná o bojovníky zařaditelné do kategorie „accidental guerilla“ jak je nazval David Kilcullen, přesvědčené a ideologicky motivované bojovníky anebo pouze příležitostné povstalce, kteří na koaliční vojáky střílejí za peníze, jsou stejně nebezpeční a místní prostředí jim v tom pomáhá.

Při určování jejich pravděpodobné činnosti už není potřebné dedukovat a vytvářet prognostické scenáře. Za posledních několik týdnů se rozkryla sama. Už za působení 1. jednotky OMLT nebyly IED v oblasti Salaru ničím novým, což mi potvrdilo několik příslušníků této jednotky, kteří si nepřejí být jmenováni. S postupem času, nastávajícím létem a zvyšující se antipatií vůči USA a koaličním jednotkám, začíná přecházet způsob boje povstalců od „nepřímého“ v podobě pokládání IED k přímému – útokům na kontrolní body a COP. Zda se jedná pouze o chvilkový nárůst aktivity povstalců, nebo je to pouze začátek nové ofenzivy záleží jak na možnostech povstalců, tak i na odvetných aktivitách koaličních a afghánských jednotek. Každá patrola může skončit kontaktem s protivníkem, nálezem IED ale také získáním nových informací, které umožní eliminovat z části a na čas jednu hrozbu.

Rád bych poděkoval kapitánu Zelinkovi za jeho kritické zhodnocení tohoto článku, když byl ve stádiu přípravy.