Irácko-íránská dilemata Baracka Obamy
Dlouho, dlouho se dohadovala americká administrativa s Iráčany, aby nechali v zemi americké vojáky. Prezident Barack Obama a jeho lidé při přesvědčování neuspěli a vojáci se musejí do konce roku stáhnout. Jedná se o poměrně zajímavou situaci, kterou si v posledních mnoha letech nikdo nepřipouštěl. Zmíním se o dvou aspektech.
Populární přesvědčení zní, že Spojené státy provedly invazi do Iráku primárně jako imperiální expanzi – ropa, upevnění si pozice na Středním východě, obohacení se. Realita však ukazuje, že tato představa je vzdálená pravdě. Ostatně, pokud se člověk podívá do historie, všechny imperiální expanze byly vždy nákladnější, než byl výnos pro státní pokladnu. Toto tvrzení nevylučuje to, že došlo k obohacení firem, respektive jednotlivců (Východoindická společnost a další). Osobně jsem vždy zastával názor, že administrativa George W. Bushe byla vždy hnána spíše idealismem a pocitem, že se něco musí udělat, než představou zisku.
„Válka proti terorismu“ v posledních deseti letech stála tři až čtyři biliony dolarů, což je dosti nepředstavitelné číslo. Mají Spojené státy šanci, že se jim někdy tyto částka vrátí? Nikdy. Na rozdíl od George W. Bushe je Barack Obama spíše pragmatik, který navíc zdědil ekonomiku v docela bídném stavu. Vnitřní politika je tedy pro něj motorem, ta zahraniční pouze prostředkem, jak zajistit, aby to doma nebylo ještě horší.
Prvním aspektem je tedy to, že podle všeho není pro Baracka Obamu na prvním místě získání alespoň nějaké z investovaných peněz zpět. Jistě, lépe se to řekne, než udělá, ale on se ani příliš nepokoušel. Irák byla holt „špatná válka“. Nicméně ve chvíli, kdy Iráčané řekli definitivně „ne“ americké přítomnosti ve své zemi, vstupuje do hry druhý aspekt, který se dá vyjádřit dvěma otázkami: Co bude, pokud Irák zkolabuje? A co bude s Íránem?
Výsledkem je to, že Američané alespoň rozšíří svou vojenskou přítomnost v dalších státech Perského zálivu. Především by mělo být více vojáků v Kuvajtu a do Zálivu by měly být vyslána další válečná plavidla. Administrativa se bude pokoušet posílit vojenské vztahy se šesti zeměmi – Saúdskou Arábií, Kuvajtem, Bahrajnem, Katarem, Spojenými arabskými emiráty a Ománem. Bude se snažit o vybudování „nové bezpečnostní architektury“.
Officers at Central Command said that the post-Iraq era required them to seek more efficient ways to deploy forces and maximize cooperation with regional partners. One significant outcome of the coming cuts, officials said, could be a steep decrease in the number of intelligence analysts assigned to the region. At the same time, officers hope to expand security relationships in the region. General Horst said that training exercises were “a sign of commitment to presence, a sign of commitment of resources, and a sign of commitment in building partner capability and partner capacity.”
Vnitřní stabilita Iráku bude tedy primárně „hlídána“ zvenčí a kvalita iráckých bezpečnostních složek bude zajišťována prostřednictvím společného výcviku. Horší je to ovšem s Íránem. Tím, že Spojené státy přijdou o možnost mít základny v Iráku, bude pro ně mnohem komplikovanější „tlačit“ na Írán a v případě potřeby rychle přeskupit síly. Nebezpečím je, že po Američanech v Iráku vznikne vakuum, které mohou vyplnit Íránci.
George Friedman, chief of the private intelligence firm Stratfor, says Iran sees the U.S. withdrawal as an opportunity. “The Iranians have made it very clear that they regard the American withdrawal as a vacuum and that they intend to fill the vacuum,” says Friedman. And Friedman says such an Iranian move would surely stir up trouble with Saudi Arabia, its strategic rival in the region. “We have seen some substantial tension emerge between Saudi Arabia and Iran,” says Friedman, “including of course the story that Iranian operatives were planning to assassinate the Saudi ambassador to the United States and destroy the Saudi Embassy.”
K zadržování Íránu mohou sloužit i základny v Afghánistánu, ale jde o mnohem komplikovanější situaci. Nicméně například letecká základna v provincii Herát nedaleko íránských hranic může sehrát důležitou roli v případném konfliktu. Možná vše ovšem proběhne ještě rychleji a jinak.
Izraelský prezident varoval, že operace proti íránským jaderným zařízením je nyní pravděpodobnější než kdykoli předtím. Během několika dnů má být zveřejněna zpráva Mezinárodní organizace pro jadernou energii. V ní se může, podle zdrojů, které nechtěly být jmenovány, objevit informace, že je Írán blízko výroby jaderných hlavic. V takovém případě Izraelci varují, že nebudou otálet s preemptivním útokem.
On Wednesday, the Haaretz newspaper reported that Prime Minister Benjamin Netanyahu and Defence Minister Ehud Barak were seeking cabinet support for an attack. And the military last week carried out what Israeli media called a „ballistic missile“ test, as well as a large-scale civil defence drill simulating the response to conventional and non-conventional missile attacks. Officials said both events were long-planned, but they drove talk here about whether Israel is ramping up plans for an attack. On Sunday, Haaretz reported that US officials had failed to secure a commitment from Israel that it would coordinate any attack plans with Washington.
Problém je v tom, že podle všeho z tohoto nápadu Američané nikterak nadšení nejsou. Je nejasné, nakolik by byly vzdušné útoky úspěšné, jinými slovy, nakolik by skutečně poškodily íránská zařízení, a Washington by to mohlo zatáhnout do další operace s nejistým výsledkem. Je tedy vysoká pravděpodobnost, že by to Baracku Obamovi, pokud by nebyl tím, kdo operaci povede, nikterak nepomohlo. A jak se zdá, Izraelci dávají diplomaticky Američanům jasně najevo, že jejich názoru si váží, ale jen do jisté míry – jejich bezpečnost je na prvním místě.
Je tedy možné, že stahování z Iráku není koncem jedné kapitoly, po které bude následovat kapitola oddechová. Můžeme totiž přejít do kapitoly mnohem hrozivější a hlavně i pro nás bezprostřednější, než byla ta předchozí.
„Ostatně, pokud se člověk podívá do historie, všechny imperiální expanze byly vždy nákladnější, než byl výnos pro státní pokladnu.“
Tak nevím, pokud by to byla pravda, tak by Británie byla v 18. – 19. století ten nejchudší stát. Vždyť např. Indii spravovali velmi pragmaticky a relativně levně. Ano zbohatly firmy a jednotlivci, ale stát taky, z čeho by jinak zaplatil např. největší flotilu na světě, která „vládla mořím a oceánům“?
A administrativa Bushe byla hnána spíše vojensko – průmyslovou lobby než idealismem, ale to je samozřejmě věc názoru. Afghánistán, tam ano, tam to byla, alespoň ze začátku „spravedlivá válka“.
Vcelku souhlasím s oběma připomínkami od 121BAT. Jen si myslím, že i v případě Iráku jednal minimálně GWB z pohledu ideologie. Ovšem spousta lidí kolem něj (zvláště ti napojení na výrobce VT a na ropné firmy) si jen chtěla namastit kapsu, tak jej v tom podporovala. Výsledkem je naprosto šílená částka zvící několika bilionů dolarů, za niž USA dle mého názoru rozhodně nezískaly odpovídající výsledek.
Je nejasné, nakolik by byly vzdušné útoky úspěšné, jinými slovy, nakolik by skutečně poškodily íránská zařízení
Irák Osirak v 80. letech i Sýrii před pár roky Izraelské letectvo i celé IDF zvládli, tak bych moc nepochyboval i dneska.
Add J.D.)
V tom je právě ten problém. Scénář Osirak každý, íránské vojenské i politické vedení nevyjímaje, předpokládá.
V operační rovině by se moment překvapení rovnal nule. Taktického překvapení se stále dosáhnout dá, ale i kdyby se ho dosáhlo, povede útok ke kýženému výsledku? ¨
Úspěch leteckého útoku se dá předejít buďto ukrytím zařízení hluboko pod zem, rozptýlením zařízení do mnoha míst, či jeho maskování jako civilní zařízení. Všechny postupy se pochopitelně dají kombinovat.
I v případě bravurního útoku na iránská zařízení nedosáhne Izrael ničeho jiného než odkladu. Štěpná jaderná bomba je technologie stará více než 60 let. Nedá se odvynalézt, know how je dnes natolik dostupné (Rusko, Pákistán…), že jakýkoliv stát, který si usmyslí, že jaderný arzenál získá a je za to připraven zaplatit nejen ekonomickou, ale i politickou cenu, ji prostě získá. Pro Írán je to win-win strategie, získáním jaderné zbraně získá statut země, na kterou bude tabu konvečně útočit. Jadernou zbraň tedy v této dekádě získá.
Pro Iva: Jadernou zbran neziskate, pokud nekdo privede infrastrukturu vasi zeme zpet do stredoveku…
Blud Osiraku;
– 1, letecký útok paradoxně nastartoval jaderný výzkum Saddáma Husajna. Po útoku na Osirak zdesetinásobil finance na výzkum a před válkou v Zálivu byl poměrně blízko jeho dokončení. Kdyby žádný útok na Osirak nebyl, velmi pravděpodobně by k podobnému navýšení nedošlo, ale samozřejmě historie nezná kdyby.
– 2, kapacity izraelského letectva vůči Íránu by při útoku na všechny relevantní cíle utrpěly značné ztráty, izraelci to sami odhadují dokonce na polovinu. Írán má totiž svojí jadernou infrastrukturu značně rozptýlenou – mluví se až o 17ti zařízeních, byť jen některá jsou klíčová pro pokračování výzkumu.
– 3, kdyby k bombardování a la Osirak skutečně došlo, nechtěl bych vidět, jakou odvetnou reakci by to znamenalo skrze Hamas, Hizbulláh, Mahdího armádu, Tálibán a podobně (první dva vůči Izraeli, další dva vůči USA, seznam samozřejmě není kompletní) a velice pravděpodobně by to znamenalo další sblížení IRN a AQ.
nedomnivam se, ze scenar Osirak (ci Syrie 2009) se muze v pripade Iranu opakovat.
souhlasím se skeptiky vůči scénáři Osirak.
Myslet si, že Izrael po třiceti letech zopakuje „surgical air strike“ je podobné, jak tvrdit v červnu 1981, že zásah Osiraku je podmíněn rozsáhlou pozemní invazí – čili mylná aplikace desetiletí starého modelu operací.
Tipuji, že stuxnet je jen lehký demonstrátor toho, jak bude (dřív či později, v Iránu nebo jinde) izraelská reakce vůči hrozbám vypadat (i když i stuxnet dnes asi představuje již zastaralý koncept)
stuxnet a eliminace íránských jaderných vědců. Nic z toho ale pravděpodobně nezamezí vývoj jaderných zbraní, maximálně oddálí. Ona ta vize jaderného Íránu není tak katastrofická, jak se neustále předkládá…
také to vnímám tak, že rozpadlý (collapsed) stát je výrazně větší riziko než autoritářský a nahlas nepřátelský režim.
hmmm…rozdíl mezi rozpadlým státem a státem, který má v rukou šílenec typu Ahmedínežána je asi jako mezi cholerou a dýmějovým morem…sice od každýho můžete čekat něco jinýho, ale furt to jsou smrtelný nemoce…
šílenec posílá zbraně skrz své gardy různým polopolitickým a poloteroristickým organizacím. to se dá sledovat, řešit, dokonce možná někdy se dá i dohodnout.
rozpadlý stát ze dne na den zmizí, sklady s municí nikdo nehlídá a jednoho dne se „v lepším případě“ v afghanistánu nebo „v horším případě“ u ranveje na Ruzyni objeví AQ s Iglou…
Ahmedinejah neni silenec, jen radikal. On ovsem neni jedinou postavou v Iranu, kde je pomerne komplexni mocensky system. Bez dalsich zbytecnych detailu – IRN se dlouhodobe chova vuci vetsine statu pragmaticky (to ze to neni v souladu s nasimi zajmy je druha vec), i jaderny vyzkum je pragmaticka vec, kdy hrozba US invaze je pomerne realna a jaderne zbrane mohou byt pomerne solidni pojistkou.
IRN nikdy nedodal teroristum zbrane hromadneho niceni a neni v jeho zajmu tak ucinit. Podpora ze strany IRN casto funguje i jako brzda nejradikalnejsich casti teror skupin.
Ahmadinejad podle některých informací není radikál.. alespoň co se spektra názorů v Iránu týče. Jeho rétorika je údajně zčásti vynucená snahou udržet se v úřadě. Stejně tak „mravnostní“ policie je [prý] řízena kleriky a ne politiky.
Srovnání se situací v Turecku (diskutováno pod textem na tomto webu) by možná bylo namístě.
Když se na to člověk podívá takle, tak vám musím dát za pravdu. Je jasné, že Írán má spoustu mocenských zájmů ve své oblasti, ale mám takovej pocit, že větší problém vidí v Saúdské Arábii než v západu…v Íránu to rozhodně bude složitější, než se na první pohled zdá…
Add J.D.)
V tom je právě ten problém. Scénář Osirak každý, íránské vojenské i politické vedení nevyjímaje, předpokládá.
Ne, že by bylo více možnosti (Izrael evidentně pozemní invazi nechystá), třeba počítá, s tím, že Irán nebude čekat něco jiného, nebo Irán nepočítá s drzostí, že to Izrael provede stejně., nebo útok přijde odjinud a jinak. Uvidíme.
Petr Z. chtěl bych mít váš optimismus.
http://www.natoaktual.cz/na-cem-v-iranu-pracuji-muze-slouzit-jen-armade-tvrdi-velvyslankyne-1fc-/na_zpravy.aspx?c=A111110_113154_na_zpravy_m02
Jak napsal německý politolog íránského původu Kamran Safiarian ve své nové knize Sud střelného prachu Írán, je Ahmadínežád „stoupencem mesiášského spolku Hodžatí, založeného v 50. letech“.
Podle přesvědčení přívrženců Hodžatí „by se měl Mahdí brzy zjevit a osvobodit svět od bezbožnosti a nespravedlnosti“, vysvětluje Safiarian. V íránské odnoži šíitského islámu je zakotvena víra v to, že 12. imám Muhammad Mahdí, poslední přímý potomek proroka Mohameda, zmizel zhruba před tisíci lety v mladistvém věku a jednou se vrátí, aby spasil lidstvo.
Íránský prezident vždycky zdůrazňuje, že hlavním úkolem revoluce je připravit příchod „skrytého imáma“ Mahdího, napsal Safiarian.
http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/asie-a-oceanie/pri-valce-s-iranem-by-se-mohl-vratit-tisic-let-ztraceny-imam_217164.html