Major-generál William B. Garrett III hovoří se specialistou Jeffrey Scantlinem poté, co jej vyznamenal Stříbrnou hvězdou za operace u Wanatu v červenci 2008 (vlevo Sgt. 1st Class Erich Phillips a Sgt. John Hayes a vpravo je 1st Lt. Aaron Thurman); Foto US Army

V létě 2008 proběhla bitva u Wantu, která nepřestává přitahovat analytiky. Šlo totiž o jednu z nejkrvavějších bitev během spojeneckých operací v Afghánistánu a navíc podle všeho o zbytečný a špatně vybraný kousek země. Přibližně 200 talibanských bojovníků tehdy zaútočilo na 49 Američanů a 24 Afghánců. Když bitva skončila, devět z obránců bylo mrtvých a dalších 27 zraněno. Nepřítel byl sice odražen, ale pochybností o správnosti postupů bylo tolik, že se samozřejmě vyšetřovalo a analyzovalo. A to se děje dodnes. Mimochodem, rozsáhlejší článek od Wantu jste si mohli přečíst v ATM, respektive na OWOP před rokem (zde je první část a zde druhá).

Nyní RAND Corporation pracuje na sérii studií týkajících se operací malých jednotek v Afghánistánu. A nemohl začít asi jinak než bitvou u Wantu. Studie se jmenuje Perspectives on the Battle of Wanat challenges Facing small Unit Operations in Afghanistan a vznikala docela zajímavě. Tým použil počítače k namodelování terénu kolem Wantu a pak studoval zorné úhly obránců, místa vhodná pro přímou palbu, mrtvé úhly, přístupové cesty Talibanu k cíli a podobně. Cílem RANDu, respektive pozemního vojska, které si vypracování studie zadalo, je zlepšení vybavení a taktiky malých jednotek, aby nedocházelo k tak vysokým ztrátám.

Materiál stojí za přečtení. Není dlouhý, má jenom přes třicet stránek. Mimo jiné tvrdí, že byť byly ztráty vysoké, analýza ukázala, že mohly být ještě mnohem vyšší. Střelba Talibanu byla totiž značně nepřesná a to ať z ručních zbraní, či RPG. Ukazuje se, že bojovníci jsou na jednu stranu schopni působit ztráty, ale vzhledem k tomu, že se jim nedostává výcviku, působí menší škody, než by mohli. Každopádně by se podle zpracovatelů studie mohlo mnohé zlepšit, aby ztráty byly mnohem nižší.

Based on the analysis to date, it appears that different technologies and corresponding TTPs could be used to improve the survivability and effectiveness of small units, such as the platoon at Wanat. These include the ability to provide covered firing positions more rapidly; robust airborne intelligence, surveillance, and reconnaissance (ISR) platforms (organic or remotely linked); perimeter security systems; precision weapons; obscurants; command, control, communications, computers, intelligence, surveillance, and reconnaissance (C4ISR) aids; and possibly non-lethal weapons for crowd control.4 Of course, not all of these are feasible or even effective with a small, isolated platoon-sized base.