Helikoptéra UH-60 Black Hawk pro přepravu zraněných ve Fort Gordonu v Georgii během cvičení v roce 2009; Foto Tech. Sgt. Hector Garcia, U.S. Air Force
Každý kdo pozorněji sleduje průběh války v Afghánistánu už nejednou musel narazit na jméno Michael Yon, ten komu se to ještě nepodařilo ať navštíví jeho stránku a přečte si jeho články z Iráku a Afghánistánu.
Již jednou, za jeho pobytu v Afghánistánu se Yon dostal do sporu s velením US Army a sice ohledně pravidel použití síly (rules of engagement) generála McChrystala. A teď se očividně pouští do dalšího boje proti systému, ovšem v tomto případě to bude mít mnohem těžší.
V první polovině října loňského roku byl se jako „embedovaný“ reportér zúčastnil jedné aeromobilní operace spolu se 4/4 jízdní eskadrou (4th Squadron 4th Cavalry Regiment) v jedné z vesnic provincie Kandahár. Při této operaci došlo k výbuchu improvizované nastražené výbušniny (IED), při které byl jeden voják těžce zraněný. Takovouto situaci zažívají i naši vojáci nasazení v Afghánistánu a nejedná se o nic ojedinělého. Když se ale jednotka pokusila přivolat vrtulník z nedaleké letecké základny v Kandaháru, tak se opozdil. Jak píše Yon ve svém článku:
The medevac was very late. It took us about 20 minutes to get back to the Landing Zone (LZ). Based on my significant experience down here in southern Afghanistan, I know that the helicopter could and should have already been on orbit waiting for us. Chazray was dying but fully conscious and talking the entire time. We waited, and waited. Finally a radio call came that the medevac was “wheels up” from KAF. It was unbelievable to us that the medevac was just taking off from Kandahar Airfield, twenty-five miles away.
Kvůli opoždění vrtulníku zemřel zraněný voják, specialista (SPC) Chazray Clark, v nemocnici na letecké základně Kandahár. A právě zde začíná boj jednoho reportéra proti systému, boj, který si každý může a zřejmě i bude vysvětlovat po svém a zaujme k němu svůj vlastní postoj. V zásadě se jedná o problém ozbrojování vrtulníků, které dopravují zraněné.
Podle Ženevské konvence nesmějí být vozidla ani osoby označené červeným křížem ozbrojeny, protože v zásadě na ně nesmí být vedena palba. V současné době kdy jsou konflikty vedeny mezi státními, případně nadstátními aktéry a nestátními aktéry, takovéto opatření není dostačující. Každý čtenář knih Miloše Hubáčka o průběhu bojů v Pacifiku během 2. světové válce ví, že japonští vojáci si často za své cíle vybírali právě zdravotníky zřetelně označené červeným křížem. A jinak tomu není ani v Afghánistánu kdy jsou MEDEVAC vrtulníky často ostřelovány právě proto, že povstalci si jsou vědomi, že jim z tohoto směru nic nehrozí.
Z mého úhlu pohledu tkví hlavní problém v odpovědi na otázku:
Je potřebné, aby vrtulníky nebo vozidla, která dopravují zraněné vojáky z bojiště, byla označena červeným křížem a tudíž bez jakékoliv výzbroje, byť i pro vlastní obranu?
Každý kdo si přečte články Michaela Yona, které v některých kruzích v USA rozpoutaly hotovou bouři, si udělá vlastní názor a otázka kterou jsem zde položil, bude plodit nejen odpovědi, zdůvodnění, ale také další otázky. Stejně jako v USA, kde se tohoto tématu chopilo několik členů Kongresu a kde se o něm diskutuje i v kruzích aktivních i vysloužilých vojáků. Mám za to, že tato diskuse přinese hlubší náhled do toho, jak by se měly armády státních aktérů chovat v budoucích konfliktech. Tento náhled pak jistě má potenciál o trochu změnit „Západní“ přístup k vedení válek.
A nakonec ještě jedna poznámka: Všem čtenářům přeji šťastný a radostný nový rok.
58 comments
58 Comments
Jidas
2. 1. 2012, 13:10Ženevská konvence? tohle je válka.. ne gentlemanský souboj na kordy… tzn. v boji využiji cokoli, co mi pomůže oslabit nepřítele, nebo nad ním dokonce vyhrát. Proto nevidím žádný důvod, proč by MEDAVAC neměl být vyzbrojen, letí do bojové zóny v případě nouze, pokud bude vyzbrojen, tak může zároveň sloužit jako letecká podpora. Na druhou stranu stejně tak nevidím důvod, proč by protistrana nemohla na MEDAVAC střílet.. je to podpora nepřítele, i když schovaná za červený kříž.. Otázka na závěr, Pokud by měl Taliban svůj MEDAVAC ctili by spojenci Žk? A kolik oněch povstalců ví něco o Žk?…
REPLYIvo
2. 1. 2012, 14:43Předně díky za super článek. Několik poznámek:
1. Sice chápu rozhořčení M. Yohna, který byl přímo u toho, ale nemyslím si, že dřívější evakuace by nutně znamenala jiný výsledek. Do nemocnice se dostal v 65. minutě (dle článku), přičemž standard ISAF, který musí být dodržen při plánování operací, je že v 60. minutě musí být vrtulník na HLZ u zraněného, o cestě zpět se nehovoří. Zranění v boji se dělí do 3 skupin – na ty které zemřou nehledě na péči, na ty, kteří přežijí bez jakékoliv péče a nakonec na ty, kteří přežijí jen díky péči zdravotnických etap: CLS – zdravotník – lékař. SPC Clark měl zřejmě tu smůlu, že patřil do špatné skupiny (nicméně v článku není specifikováni jeho zranění nijak podrobně).
2. To jestli mají/musí být zdravotnická vozidla označena červeným křížem je pro většinu vojáku otázka dost zbytečná – stejně jako to označení. To má smysl v situaci, že konflikt probíhá mezi signatáři ženevských dohod. Pokud je tímto nařízením vázána jen jedna ze stran, nemá žádný smysl. Praktický případ – žádný ze zdravotníků či lékař Průzkumného odřadu v PRT Logar nenosil při patrolách viditělně červený rukávový odznak, ten se nosil výhradně na základně. A věděli proč. Rovněž s nenošením zbraní u lékařského personálu je to trochu jinak, než si představovali autoři ženevských dohod…
3. Je trochu nefér porovnávat možnosti PJs a osádek normálních medevaců, je to jako srovnávat 601. SkSS se strážní rotou AZ. Úkoly i vybavením. Je třeba si uvědomit, že vždy je to něco za něco. Pokud bude každý zdravotnický UH-60 lítat s dvěma miniguny, tak jich bude potřeba mnohem více, jelikož jejich kapacita znatelně poklesne.
Sečteno a podtrženo. Vzhledem k tomu, že větší ochranu poskytne osádkám medevac praxe, že se NEBUDOU odlišovat od ostaních vrtulníků UH-60, nejlepší řešení by jednoznačně bylo: a. zrušit označení červeným křížem, b. nainstalovat 2x kulomet M240 7,62 mm. Ani ne tak vůli ochraně, ale právě kvůli zaměnitelnosti s ostaními UH-60. Doprovodný tým ve složení 2x AH-64 Apache s řízenými i neřízenými raketami, 30 mm kanónem a především termovizí nějaký kulomet navíc rohodně nenahradí…
REPLYMarek
2. 1. 2012, 15:23Ano, článek si několik poznámek jistě zalouží. Především – tak jako se to často stává – je i zde předestřeno jisté tvrzení, s nímž pak autor „bojuje“. Tím zcela mylným tvrzením, z něhož jsou činěny závěry dalakosáhlé, je věta (cituji) „Podle Ženevské konvence nesmějí být vozidla ani osoby označené červeným křížem ozbrojeny.“
Ženevská úmluva (přesněji první ze čtyř Ženevských úmluv o ochraně obětí ozbrojených konfliktů z 12.8.1949) ani jiné ustanovení mezinárodního humanitárního práva samozřejmě NEOBSAHUJE žádný zákaz toho, aby zdravotnický personál či zdravotnické jednotky nebo transporty (tedy i sanitní vrtulníky) byl ozbrojen. Dokonce explicitně stanoví, že vojensští zdravotníci a zdrav. jednotky MOHOU být ozbrojeni a MOHOU zbraň použít, a to v případě, kdy je nutné použít zbraň na obranu vlastní či nemocných.
(např. čl. 22 I.ŽÚ – see http://www.cervenykriz.eu/cz/mhp_knihovna/zenevske_umluvy.pdf )
Dokonce zde NENÍ ani žádné omezení co do druhu eventuální výzbroje, takže i kulomet je v případě vrtulníku zcela přiměřený…
Ergo: nebojujme s představami, ale zjsitěmě si realitu. Úplně DRUHÁ věc, v níž je ovšem humanitární právo zcela nevinně, jsou eventuální pravidla nasazení dané armády a její další vnitřní regulativy, které mohou výše zmíněné právo na obranu omezit či zcela neutralizovat. To je ovšem věc jiná, s níž nemá Ženevská konvence ničehož společného.
Pro pořádek jen jednu malou poznámku: úprava ozbrojených konfliktů je širší, než jsou ony zmíněné čtyři Ženevské úmluvy. Doporučuji http://www.cervenykriz.eu/humanitarnipravo .
A úplně na okraj: Existují i pravidla (de facto se shodující s obsahem Ž. úmluv), která mají povahu všeobecně závaznou, bez ohledu na to, zda daná strana konfliktu, státní či nestátní, signatářem Ž. úmluv je či není)
Tak ostrá pera v dalších příspěvcích všem :-)
REPLYMarek
2. 1. 2012, 15:35Omlouvám se za jedno opomenutí: ještě je potřeba dodat, že i v těch případech, kdy je zdravotník či zdrav. jednotka ozbrojena či dokonce popsaným způsobem zbraň použije, tak samozřejmě MŮŽE být označena znakem červeného kříže. Ono je to asi jasné, ale pro úplnost doplňuji ke svém příspěvku #3…
REPLYOndrej Rajkovic
2. 1. 2012, 17:24Ad Ivo: Díky za tvé komentáře. I když rozumím a beru tvé argumenty tak s některými věcmi, které jsi napsal nemohu souhlasit.
1. Evakuace raněného sice byla v rámci standardu ISAF (MEDEVAC u něj byl před dosažením 60 minutového limitu), ale podstatné je spíš to zdržení. Nevím zda velitel čety při 9-Line hlásil že MEDEVAC bude potřebovat eskortu (6. řádek) a nebo se jednalo pouze o standard kdy je neozbrojeným Dustoff Blackhawkům automaticky přidělovaná eskorta. Z mého pohledu je spíš podstatné to, že MEDEVAC byl k dispozici ale nebyl k dispozici doprovodný vrtulník a že taková situace se může zopakovat se stejným nebo velmi podobným výsledkem.
Pokud exploze IED zranila SPC Clarka tak, že by ho při životě neudrželi ani doktoři v nemocnici na KAF pak je jedno jestli vrtulník přiletí za 5 nebo 50 minut. Spíše mi (a Yonovi očividně také) zde jde o to, aby se předešlo případům kdy ten rozdíl bude rozhodovat o životě.
2. Označení vozidel mi jako zbytečná otázka určitě nepřipadá. Pokud by měla být vyslána motorizovaná patrola vozidel LMV Iveco a bylo by v ní zařazeno i jedno vozidlo zdravotnické verze tak protivník bude okamžitě vědět že se o jedno vozidlo nemusí starat protože pro něj nepředstavuje hrozbu. A jeho eliminace by při léčce mohla počkat až úplně na konec.
To, že zdravotníci ani lékaři nenosí označení na patrolách plně chápu – není důvod proč ze sebe dělat cíl. Zde je právě dle mého vidět rozdíl mezi označováním osob a vozidel – vozidlo zabírá prostor (viditelnost) a zvyšuje pravděpodobnost že najede na IED tak proč (z pohledu protivníka) odstraňovat takovou výhodu; zdravotník ale na druhou stranu může pomoct zachovat bojeschopnost jednotky protivníka a proto má jeho eliminace vyšší prioritu.
3. Porovnávání Pedros (USAF PJ) a Dustoff (US Army) vrtulníků je přibližně tak jak píšeš – aspoň v teoretické rovině. V praxi by ten rozdíl byl viditelný při konfliktu vysoké intenzity a velkého rozsahu. Pedros by létali Search & Rescue mise pro USAF a SOCOM personál a jednotky, Dustoff by létali MEDEVAC mise pro Army jednotky. Tento rozdíl se ale při konfliktu nízké a střední intenzity stírá a i když PJs dále poskytují svůj personál pro SOF jednotky tak pro zraněného pěšáka ze střelecké čety pěšího praporu může přiletět stejně tak Dustoff vrtulník od leteckého praporu US Army jako Pedro od záchranné eskadry USAF s PJ na palubě.
S tvým závěrem o odstránění označení a ozbrojení aspoň pro vlastní ochranu více méně souhlasím. Není potřeba z MEDEVACů dělat platformy pro palebnou podporu, na vlastní ochranu 2x M240 postačí. Bude potom možné používat všechny vrtulníky jak pro klasické mise tak i pro MEDEVAC lety, i když to bude znamenat náročnější výcvik pro jejich osádky.
REPLY