Jeden z mých příbuzných mi položil otázku: Co si myslíš o těch mariňácích, kteří močili na Talibance? Jednoduchá otázka, složitější odpověď. Samozřejmě, každý soudný člověk musí takovéto chování odmítnout – mrtvý nepřítel zasluhuje úctu, což platilo od pradávna a jakékoli snižování důstojnosti jeho ostatků je nepřijatelné. Ostatně je to ukotvené i v mezinárodních konvencích.

Z hlediska hodnot, které v našem civilizačním okruhu vyznáváme, není možné se s něčím takovým ztotožnit – s konvencemi, nebo bez nich. Jde o zkrat, exces jednotlivců, kteří se z nějakého důvodu zpronevěřili hodnotám.

Americký ministr obrany Leon Panetta okamžitě vyzval k okamžitému vyšetření případu a potrestání viníků. Ostatně záběry, které se objevily na YouTube odsoudil v posledních dnech kdekdo, včetně afghánského prezidenta Hámida Karzáího. Co mě zaujalo, byla reakce Talibanu, který se nechal slyšet, že na záběrech nic pěkného není, ale že to nenaruší plánované mírové rozhovory. O tom proč, se dá jenom spekulovat, ale důvodem asi nebude veřejné připuštění toho, že povstalci dělají raněným a mrtvým nepřátelům ještě mnohem horší věci.

The video comes as the US and the Taliban have reportedly started negotiations. Taliban officials have said the video will not deter them from engaging in talks, but the incident is likely to weaken the position of US negotiators. “This happened at a very bad time,” says Barry Salaam, an independent analyst and civil society activist in Kabul. “I don’t think it’s going to have a direct impact on talks, but it will definitely be used by the Taliban to justify their stance that the American forces do not have respect even for the values that they’re here to protect and bring to the Afghan people.”

Ale zpátky k úvodnímu dotazu. Abych to neměl tak jednoduché, onen příbuzný doprovodil svou otázku ještě dovysvětlením: Chci pochopit, proč to udělali. Odvětil jsem, že z pohodové lednové Prahy se jenom těžko dají podobné věci, které se odehrávají ve válce chápat. Což byl spíše hloupý pokus vymluvit se ze snahy naformulovat názor. Nejsem si totiž jist, že je možné věci, které se dějí ve válkách chápat, respektive vysvětlovat.

Na jednu stranu se vždy kladl důraz na to, že s mrtvým nepřítelem se nebojuje a vzdává se mu úcta. Na stranu druhou cesty k poraženým městům a hradům bývaly lemovány sťatými hlavami nepřátel, mrtvým se uřezávaly uši, braly se jim skalpy a jinak se zohavovali. Stokrát se může říkat, že je něco takového nevhodné a přesto se to stane. V extrémních situacích se u lidí projevuje mnohdy to horší. Každý reaguje jinak – někdo strne, jiný uteče a někdo vyjádří své pohrdání pomočením mrtvého. Ve válkách nejsou ani neobvyklé případy vražd bezbranných civilistů či zajatců. Zkrátka, válka je taková.

Tento případ bude vyšetřen, mariňáci, kteří jsou na videu a možná i další, kteří na něm nejsou, budou potrestáni. To je v pořádku. Nesmí se ale zapomínat na to, že pokud jsou velice mladí lidé vystaveni dlouhodobému stresu a pokud navíc dojde k rozmělnění, či zpochybnění hodnot, takovéhle věci se stávají a budou stávat.

Ostatně, močení „na nepřítele“ je od dávných časů vyjádřením pohrdání. Například generál Patton si během 2. světové války užil okamžik, kdy se mohl vymočit do Rýna. Poté poslal generálu Eisenhowerovi, který velel Supreme Headquarters Allied Expeditionary Force, zprávu:

Dear SHAEF, I have just pissed into the Rhine River. For God’s sake, send some gasoline.

I Winston Churchill si užil moment, kdy mohl ponížit Německo. Když v roce 1945 dorazil na frontové linie nedaleko Jülichu, pomočil Siegfriedovu linii.

Tyto historické příklady použil ve svém komentáři „Men at War“ neokonzervativec William Kristol. Jde o jeden z mála hlasů, které varují před hysterií a zveličováním toho co se stalo. Má pravdu v tom, že nic se nemá přehánět, nicméně Kristol se samozřejmě potřeboval dostat k prezidentovi Baracku Obamovi, kterému toho hodně zazlívá, což učinil:

Indeed, the foolishness of these few young Marines is as nothing compared with the foolishness of Obama administration officials.