fbpx

Robotická revoluce, nebo také ne

Havarovaný bezpilotní letoun v Afghánistánu (prosinec 2011); Foto via Wikimedia Commons

Autor tohoto textu patří k těm, kteří jsou přesvědčeni o robotické revoluci ve vojenství, která nikoli že teprve přijde, ale kterou prožíváme.  Na rozdíl od jiných si ale nemyslí, že je proměna prostředí otázkou několika málo let. Bude to trvat mnohem déle. Mimo jiné i proto, že se dá očekávat ochlazení tempa vývoje a především zavádění náročnějších robotických prostředků do ozbrojených sil v době postafghánské, která klepe na dveře.

Po jisté expanzi obranných rozpočtů přibližně v prvních pěti letech tisíciletí – s výjimkou Spojených států, kde byla expanze nejrazantnější a nejdelší – dochází k implozi balíků na obranu včetně USA. Stratégové a plánovači jsou tedy stavěni před otázku – mám pořizovat a zavádět nové technologie, byť od nich nakonec očekávám určité úspory, nebo si podržet stávající a třeba prodlužovat životnost? Nejde o jednoduchá rozhodování a je jasné, že nebudou příliš přát sofistikovanějším robotickým prostředkům. Změnit by to mohla pouze potřeba v případě nasazení, která by vyvstala.

Je obecně bráno jako fakt, že robotické prostředky jsou levnější, než ty, jejichž nedílnou součástí je člověk. Zbavují také ty, kteří rozhodují nepříjemností – je rozdíl v tom, jestli přijdete o stroj, nebo o člověka. Zkrátka válka se může vést mnohem snadněji… Tak by se dalo pokračovat, tedy pokud se nezačnou klást další otázky (ty jsou ostatně důvodem, proč to vše bude trvat déle, než se může stále ještě zdát).

Pomineme-li otázky finanční a potřebnosti, pak mezi nejhlavnější patří legálnost používání bojových robotických prostředků ve válečných konfliktech. Léta se vedou učené i méně učené debaty o tom, zda robotické prostředky nevyžadují úpravu mezinárodního práva týkajícího se konfliktů. Někteří právníci jsou názoru, že bezpilotní prostředky a konkrétně jejich operace v Pákistánu porušují mezinárodní právo,

The drones themselves are a lawful tool of war; “In fact, the ability of the drones to engage in a higher level of precision and to discriminate more carefully between military and civilian targets than has existed in the past actually suggests that they’re preferable to many older weapons,” Glazier added. But employing CIA personnel to carry out those armed attacks, he concluded, “clearly fall outside the scope of permissible conduct and ought to be reconsidered, particularly as the United States seeks to prosecute members of its adversaries for generally similar conduct.”

jiní jsou přesvědčeni, že tomu tak úplně není:

Commentators continue to debate whether drone technology represents the next revolution in military affairs. Regardless of the answer to that question, drones have not created a revolution in legal affairs. The current rules governing battlefield launch vehicles are adequate for regulating resort to drones.

A to jsme ještě pořád v plenkách, protože o tom, jestli stroj zaútočí, rozhoduje člověk. V testech jsou ale roboti, které člověka nemusejí potřebovat již vůbec. Co pak?

I přes tyto otázky je autor textu přesvědčen o robotické revoluci – zbytek se bude podřizovat. Za poslední léta – s výjimkou zmiňované právnické debaty – bylo zpochybňování nástupu robotických prostředků, respektive revoluce ve vojenství značně roztříštěné. Asi dosud nejlepší argumentace, že k žádné revoluci, natož k úsporám nemusí dojít, se objevuje v pětidílném textu Winslowa Wheelera z Center for Defense Information, který se zabývá strojem MQ-9 Reaper a vyšel mimo jiné na stránkách časopisu Time.

V prvním článku nazvaném Revisiting the Reaper Revolution říká:

Amidst the enthusiasm for drones and the increasing money, there has been little public diagnostic analysis of what a specific drone can and cannot do, how well or poorly, the cost, and how it all compares to relevant comparison manned aircraft.

V druhém nazvaném The MQ-9′s Cost and Performance píše:

Reaper is not cheaper to buy than aircraft it is compared to; it is multiples more expensive: from two to six times more costly.

Ve třetím s názvem Finding the Right Targets tvrdí:

But the ability of these sensors to identify targets—to discern just what they are, based on the clarity and resolution of the imagery received on the ground—has serious limitations.
According to test reports, these sensors have had difficulty finding and tracking targets as large as “vehicles,” and they have even more difficulty with “dismounts” (people).

Ve čtvrtém nazvaném Keeping Track of the Drones píše:

The available evidence, discussed in Part 3, shows that, as a practical matter, Reapers (and other drones) are less effective than simple, even primitive, manned Cessnas at finding and identifying targets.

A konečně poslední článek Revolutionary…Or Routine? shrnuje argumentaci čtyř předchozích textů a končí větou, která si zasluhuje mnohem hlubší zkoumání (třeba i proto, že se autor zabýval pouze Predatory a Reapery):

Reaper’s unique attribute has charmed technologists who proclaim that a revolution in warfare is at hand when the data clearly demonstrate otherwise.

A možná ještě předtím, než se pustíte do čtení Wheelerovy analýzy, není od věci si přečíst 10 věcí, které jste o dronech nevěděli od Micaha Zenka na Foreign Policy. Není tam zas tak nic objevného, ale jde o zajímavý souhrn, který se propojuje s Wheelerem a třeba připomíná, kdo byl první obětí robotů:

The first known killing by armed drones occurred in November 2001, when a Predator targeted Mohammed Atef, a top al Qaeda military commander, in Afghanistan.

1 comment
Profilový obrázek
František Šulc
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

1 Comment

  • Profilový obrázek
    ota
    6. 3. 2012, 10:46

    Velmi pěkný článek, díky Františku. Konkrétně problematika revolucí ve vojenství (a dodávám i historie válečnictví) si zejména v českém prostředí zaslouží pozornost jako sůl. Vyjádřím se v rychlosti jen k jednomu aspektu předmětné problematiky, a to údajným právním sporům ohledně používání lethal force z UAV. Mezinárodní právo (v tomto případě právo ozbrojených konfliktů) se s touto skutečností dokáže vypořádat už za stávajícího stavu. „Právníci“, kteří tvrdí, že se jedná o neupravený fenomén se nechali jen pohltit mediální hysterií okolo UAV a nenastudovali si platnou úpravu. Jestliže odhlédneme od taktických a technickych rozdílů, z právního hlediska hlediska platí stejná úprava pro použití např. střel s plochou dráhou letu nebo řízených raket vypouštěných z UAV. Zničení velitelství nepřítele na dálku Tomahawkem zpravidla bereme jako krásný příklad užití inteligentní munice, kdežto užití rakety z Predatora k likvidaci polního velitele Talibanu (což je přeci prakticky totéž) vyvolává diskuse. Z právního hlediska je ale zcela irelelvantní, jestli je příslušný systém naváděn z raketového křižníku vzdáleného 250 mil od cíle (Tomahawk), nebo jej řídí operátor z Kalifornie 6000 mil daleko. Případná odpovědnost je úplně stejná. Dokonce i v případě použití autonomního zbraňového systému úprava existuje a dokonce i historické precedenty (protipěchotní a později AT miny se používají už 125 let). Takže z právního hlediska jednoznačně nic až tak neupraveného, i když by právo ozbrejených konfliktů potřebovalo úpravy, tahle oblast nás zase tak pálit nemusí.

    REPLY

Nejnovější komentáře