fbpx

Každý sám za sebe a chudý

Americký torpédoborec USS Barry odpaluje střely s plochou drahou letu Tomahawk během operace Odyssey Dawn; Foto Mass Communication Specialist 1st Class Nathanael Miller, U.S. Navy

Londýnský Centre for European Reform vydal na počátku března útlý sborník s názvem All alone? What US retrenchment means for Europe and NATO. Jednotlivé texty analyzují poměrně vážnou situaci, ve které se nacházejí prakticky všechny evropské země v souvislosti se škrty v rozpočtech a změnou americké politiky ovlivněné jak šetřením, tak přesouváním pozornosti do Tichomoří. Naprosto výstižných je několik vět François Heisbourga v textu s názvem The Defence of Europe: Towards a new Transatlantic division of responsibilities:

The little pooling that will occur in Europe may generate some financial savings. But it will come nowhere near to offsetting the effect of current and prospective budget cuts. The Europeans will not do ‘more with less’, as EU and NATO officials sometimes optimistically proclaim, but ‘less with less’.

Jinými slovy, dlouhodobé škrty ve výdajích na obranu už natolik omezují ozbrojené síly v jednotlivých zemích a jejich schopnosti, že dochází k nenapravitelným škodám a oslabení nejenom jednotlivých spojenců, ale spojenectví jako celku. V důsledku tedy všichni něco ušetří, ale napravit spáchané škody bude trvat dlouhá léta. Jestli se to vůbec kdy podaří. A to všechno v okamžiku, kdy se nestabilita a ohrožení zvyšují.

…NATO will become an essentially regional organisation for the defence of Europe and its immediate neighbourhood, and European allies will lead its operations just as often as the US. Crucially, parts of Europe itself could succumb to xenophobia and nationalism as the economic crisis on the continent deepens, and voters lose faith in their governments’ capacity to halt the relentless decline in living standards. A ‘Balkanisation’ of parts of the current EU cannot be excluded, nor even the collapse of the European Union itself. Governments on the continent would do well to prepare for these still unlikely but increasingly more imaginable, and greatly destructive, possibilities.

Intervence v Libyi ukázala, jak budou Američané postupovat v nejbližší budoucnosti. Již nebudou chtít být na hrotu, ale budou akce zajišťovat z pozadí („Leading from behind“) – zajišťovat politický tlak a materiálně a dalšími způsoby (například zpravodajsky) podporovat ty, kteří operaci skutečně budou provádět. V případě Libye to byla především Francie a Británie, příště to mohou být jiní. A na co se tedy mají Evropané připravit? Na to, aby byli schopni zajistit kontinent a jeho okolí. Pokud toho schopni nebudou, Američané přestanou brát alianci vážně a spojenectví bez důvěry nemůže existovat. Ono zajištění Evropy a okolí se ale může zásadně zkomplikovat ve chvíli, pokud by se začaly naplňovat nejčernější scénáře o rozpadu eurozóny, respektive Evropské unie jako takové.

Heisbourg přichází s pěti doporučeními, která mohou i v tak zapeklité situaci škody alespoň minimalizovat. Mimo jiné se spoléhá právě na EU, respektive prohloubení „federalizace“.

  • Keep defence multilateral.
  • Be open to a eurozone defence policy.
  • Tailor ambitions to budgets.
  • Be sensitive to symbolism.
  • Show solidarity.

Zajímavou úvahu má Kori Shake v textu s názvem US retrenchment is right and overdue: Evropané podceňují svou vlastní sílu. Pokud budou spolupracovat, i bez USA jsou podle Shake schopni se vypořádat i s těmi nejtěžšími bojovými situacemi například na Středním východě.

Europe looks weaker than it is because too often it wants to fight wars as the US does, not as the Europeans can… The European governments’ hesitation has much to do with the perceived risks of a ‘European way of war’. The US throws enough money, weapons and people at conflicts to guarantee an overwhelming advantage for itself; it also has the technology to do much of the fighting from afar and therefore in relative safety. Wars fought without America’s weapons bring troops in closer contact with the enemy, and last longer, than those fought to the American doctrine. And the more lives are lost, and the longer the fighting lasts, the harder governments find it to keep public support.

Dle této logiky, pokud by tedy Evropané byli ochotni vést delší a kontaktnější bojové operace, mohou být úspěšní. Zkušenost ovšem říká, že dlouhodobější intervence, jejichž účelem není přímo obrana vlastního území, jsou politicky neudržitelné.

Shake vcelku správně podotýká, že v příštích měsících a letech bude testována soudržnost aliance. Ona krize důvěry, která vyvěrá z pochybností o schopnosti a vůli spojenců ještě zajistit obranu území členských států je jen jednou částí. Objevují se obavy, že americké obracení pohledu na Západ a oslabování přítomnosti v Evropě může vést ke zdržení posil, pokud by byly na starém kontinentu zapotřebí. A samozřejmě, tohoto oslabení může kdokoli chtít využít – byť jen k provokacím – především na severovýchodní hranici aliance.

Jedná se o velice zajímavé texty, které si stojí za to přečíst. Problém je v tom, že nepřinášejí příliš optimismu. Zkrátka dostali jsme se příliš daleko – mírová dividenda v 90. letech, války v posledních deseti letech a kontinuální snižování výdajů na obranu v posledních čtyřech až pěti letech spolu s neochotou akceptovat, že na bezpečnost států se rezignovat nemá, nás dovedly k propasti. Drolí se nám půda pod nohama, ale tváříme se, že je to vlastně normální a že se nic neděje. Ono se děje, ale sami jsme se odsoudili k tomu, že to poznáme, až bude příliš pozdě. Do té doby si budeme alespoň užívat všemožných dávek.

5 comments
Profilový obrázek
František Šulc
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

5 Comments

  • Profilový obrázek
    Tomas.Kolar
    18. 3. 2012, 6:18

    Poslední odstavec skutečně nevzbuzuje příliš optimismu. Obávám se ovšem, že je zcela pravdivý. Přesto je neuvěřitelná (alespoň pro mne) spousta lidí, kteří dál budou tvrdit, že nám žádné nebezpečí nehrozí, a kdybychom nevedli agresivní války kdesi v tramtárii, vůbec bychom armádu nepotřebovali.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Honza
    18. 3. 2012, 9:58

    U nás by asi bylo vhodné začít od té nenápadné větičky „Tailor ambitions to budgets“

    REPLY
  • Profilový obrázek
    František Buřt
    18. 3. 2012, 22:34

    Děkuji za zasílání nejnovějších událostí z oblasti armády

    Můj syn se už vrátil domů a zím pádem už nemám zájem

    Tričko jste mi taky neposlal,takže se s Vámi loučím s

    přáním všeho dobrého.Děkuji za spolupráci.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Richard
    20. 3. 2012, 12:42

    to Tomas.Kolar: Stejně tak je tady spousta lidí, kteří budou tvrdit, že nám hrozí spousta nebezpečí všude kolem, byť třeba žádné zrovna není… (myslím tím vojenské, co se týče ekonomické a sociální, to je na jinou debatu)

    Přeji hezký den.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Tomas.Kolar
    20. 3. 2012, 21:49

    Richarde, máte samozřejmě do jisté míry pravdu. Problém je, že mnou zmiňovaná varianta mívá o poznání horší následky, jejichž svědkem jsme ve dvacátém stletí byli mnohokrát. Proto si myslím, že je lepší do obrany investovat raději o něco více, než je nutné, než ji podcenit (záměrně nepíši podfinancovat, neb pouze o penězích to není).

    REPLY

Nejnovější komentáře