Afghánky v elitní jednotce

Prohledávací operace v muslimských zemích jsou vždy problém. Nedodržování striktních pravidel popisující role mužů a žen může způsobit více problémů než užitku. I proto se v afghánských bezpečnostních silách začaly před několika lety objevovat ženy. Důvody nejsou ovšem pouze praktické. Emancipace žen byla jednou z hlavních změn, které chtěla západní koalice provést v Afghánistánu. Jde to ovšem pomalu.

Nyní se objevila zpráva, která jde za hranice emancipace i v mnoha západních armádách. Nedaleko Kábulu cvičí skupina žen v jednotce afghánských speciálních sil. Do těch by mělo být přijato celkem sto žen.

“Before we joined this unit, our operations were done by foreign troops and they did not know our culture. People were critical so we joined to help out,” Delawar, a former policewoman in Jowzjan province, said.
“I have already fought the Taliban. My comrades were martyred in fights with the Taliban and we have killed them too, but during the night raids I haven’t fought insurgents yet.”
Fluent in four local languages, Delawar is one of only 12 female soldiers who has been trained to fight and conduct searches in what is an attempt to pay greater respect to cultural sensitivities.

Význam přítomnosti žen v afghánských jednotkách se bude zvyšovat. Zvláště poté, co byla před několika dny podepsána dohoda mezi americkými silami a afghánskými představiteli o tom, že budou mít operační dohled nad akcemi amerických jednotek. Noční operace jsou na jednu stranu poměrně úspěšné v boji proti Talibanu, nicméně jsou velice nepopulární mezi Afghánci. I proto byl velký tlak na to, aby se dohoda podepsala.

Afghánky ve speciální jednotce trénují právě prohledávací operace, aby byly připraveny na noční akce. Působit by měly především na konzervativním jihu Afghánistánu. Získávat ženy pro službu v bezpečnostních složkách v zemi, která je stále velice maskulinní, je poměrně složité. Některé riskují, že poté, co se stanou vojákyněmi, nebo policistkami budou zapuzeny svoji rodinou.

V euroatlantickém prostoru to mají ženy v ozbrojených silách mnohem snazší. To ovšem neznamená, že by byly přijímány zcela rovnocenně. Oproti Afghánkám mají ale velkou výhodu například v tom, že i když musejí protrpět mnohem více ústrků, než jejich mužští kolegové, společnost je kvůli službě v ozbrojených silách nikterak neznevýhodňuje.

Proč se, zvláště v ozbrojených silách, dělá takový rozdíl mezi mužem a ženou? Jistě, mezi muži a ženami je řada rozdílů – například v tělesné konstituci. Do jaké míry jsou však rozdíly reálné a do jaké jsou pouze předsudkem vycházejícím z historie? Četl jsem si v krátké studii Jennifer Robbe s názvem Chivalric Identity of Medieval Knighthood: Impact upon Our Cultural Imagination Today, která se zabývá rytířstvím a jeho promítáním do dneška (například u letců – rytíři nebes, u kovbojů atd.) Řeší v ní mimo jiné i dopad rytířské kultury na vnímání žen v moderní společnosti.

Chivalry was characterized by romance between a man (the protector) and the woman (the protected). Besides the masculine role of knighthood, a major part of the code of conduct to be complied with by knights was their kind, gentle treatment of women. The masculine role of the knight was a foundation of medieval chivalry and is still rooted in the masculinity in the cultural imagination of how people view masculinity today.

Například René Moelker a Gerhard Kümmel věří, že rytířský étos je překážkou pro rovnost pohlaví. Rytířství je totiž silně spjato se sexismem a tudíž přirozeně slouží k vylučování žen z vojenské profese. Ženy jsou v tomto pojetí vnímány vždy jako ty slabší, jako ty, které musejí být ochraňovány a jejichž přežití závisí na mužích.

Z rytířského (podobně jako třeba ze samurajského) kodexu toho moc nezůstalo, nicméně ona bariéra ve společnosti mezi muži a ženami je stále velice silná. Vzhledem k tomu, že to poslední z kodexu přežívá (někdy čistě formálně) právě v ozbrojených silách, jeden by očekával, že bariéra bude nejsilnější právě v nich. Je zajímavé, že tomu tak zcela není a silné předsudky se dají vysledovat i v občanské (tedy z principu rovnoprávné) společnosti.