Američtí námořníci a námořní pěšáci se koupají během cvičení v Jihočínském moři; Foto US NAVY

Minulý týden Indie otestovala balistickou raketu dlouhého doletu Agni V, která samozřejmě může nést jadernou hlavici. Titulky v Evropě byly dosti umírněné, byť konstatovaly, že Indie bude mít nejpozději v roce 2015 v arzenálu raketu, která může doletět až k nám. Nicméně indické testy nevzbuzují v Evropě prakticky žádné vzrušení, protože nikdo nevidí v Indii hrozbu. Americká reakce taktéž nebyla nikterak hysterická.

Mark Toner, spokesman for the US State Department, said „I just would say that we urge all nuclear-capable states to exercise restraint regarding nuclear capabilities.“ NATO head Ander Fogh Rasmussen added that the trans-Atlantic alliance does not see India as a threat.

Nepřekvapí, že po pár dnech otestoval raketu středního doletu Pákistán. A to i přesto, že se zdá, že se pomalu vztahy obou zemí zlepšují. Ovšem je předčasné křičet hurá. Pákistánská „odpověď“ na indickou zbraň byla velice mírná – raketa středního doletu proti raketě doletu dlouhého. Možná si dobře v Islámábádu uvědomují to, co kritizují na indických snahách někteří analytici – jde o vyhozené peníze, protože Indie rakety mezikontinentální, či dlouhého doletu nevyužije.

But K. Santhanam, one of the military scientists behind India’s 1998 nuclear tests, questioned the strategic motivation behind extending the country’s missile strike range even further.
„The Agni V has strategic relevance, but how far do you want to go? Do you want to go to Washington DC?,“ Santhanam told AFP.
„We don’t need ICBMs because we are at most a regional power and they wouldn’t fit into any coherent strategy given the current security scenario,“ he added.

Kdo ovšem musí být a je, vzhledem k historii mnohem ostražitější vůči Indii, je Čína. Ta ústy mluvčího ministerstva zahraniční promluvila sice velice smířlivě, ale není dobré se tím nechat uchlácholit. Peking je umírněnější, protože má v současnosti mnohem větší problém – Spojené státy, které stále silněji obracejí svůj zrak k regionu a začínají si budovat výspy, které by měly v případě potřeby zadržovat nástup Číny. Navíc Peking udržuje úzké vztahy s Pákistánem, který dobře slouží jako zadržovatel Indie. Je to zamotaný svět nápadně připomínající evropské hledání rovnováhy na přelomu 18. a 19. století.

„China and India are both emerging countries, we are not rivals but cooperation partners,“ said Liu Weimin, China’s foreign ministry spokesman, on Thursday. „We believe the two countries should cherish the hard-won momentum of sound bilateral relations, promote bilateral friendship and cooperation and make active contributions to regional peace and stability.“

Mimochodem, nervozitu v oblasti dobře minulý týden naznačila cvičení, která proběhla. Čína velice ostře varovala Spojené státy, jejichž loďstvo cvičilo v Jihočínském moři s Filipínci. Cvičení se účastnilo na sedm tisíc amerických a filipínských námořních pěšáků a námořníků.

Číňané s Rusy odpověděli okamžitě – také cvičením (byť samozřejmě jde o náhodu, protože obě cvičení byla plánována dlouho dopředu) v Čínském moři. Jeho tématem byly protiponorkové operace a záchrana unesené lodi. Jedná se o první cvičení tohoto druhu, byť od roku 2005 obě země společně cvičily už čtyřikrát.

Pro studenta mezinárodních vztahů, pro člověka, kterého zajímá interakce mezi jednotlivými aktéry mezinárodního systému a politická psychologie (například image theory) je současná Asie naprosto úžasnou laboratoří. Tak úžasnou, že mně to přimělo vytáhnout z knihovny dnes již klasickou knihu The Logic of Images in International Relations od mého oblíbeného Roberta Jervise, který v ní dokázal zcela fascinujícím způsobem popsat psychologické aspekty chování států. A k cvičením například poznamenává:

…in the years before World War I, naval visits and demonstrations, having been transformed from indices to signals, were employed with increasing frequency without being followed by any significant action and so lost their value. Indeed by 1914 “shock treatment by way of armed demonstration had become so thoroughly ineffective and discredited that there was no thought of such a display during the July crisis.”

P.S. Signals are statements or actions the meanings of which are established by tacit or explicit understandings among the actors. Indices are statements or actions that carry some inherent evidence that the image projected is correct because they are believed to be inextricably linked to the actor’s capabilities or intentions.