Vojáci se stáhnou, platit se bude dál (asi i Pákistáncům)
Na summitu Severoatlantické aliance, který byl do značné míry právě o Afghánistánu a dalšímu postupu spojenců, byl i Afghánský prezident Hámid Karzáí. Sešel se ovšem nejprve s americkým prezidentem Barackem Obamou a děkoval jemu, Spojeným státům a hlavně americkým daňovým poplatníkům, bez nichž by se mašinérie v Afghánistánu zadřela již před mnoha lety.
Barack Obama potvrdil, že „afghánská válka tak jak ji známe, končí“ a za dva roky nastane fáze stahování. Zástupci členských zemí aliance harmonogram akceptovali. Finanční příspěvky ovšem neskončí, stejně jako neodejdou všechny zahraniční jednotky. Jedním z témat chicagského summitu byly totiž i příspěvky, které budou jednotlivé země platit po roce 2014 afghánské vládě, aby vůbec byla schopná zaplatit své – tak těžce – vybudované bezpečnostní síly.
Summit nebyl o vybírání peněz (kdyby byl, mohl by také vypadat neúspěšně), přesto Američané chtěli, aby spojenci přislíbili co nejvíce z požadovaných čtyř miliard dolarů. Zdaleka všechny země z tohoto plánu nadšené nejsou, ale Spojené státy s dalšími zeměmi mimo alianci by měly dodat 2,3 miliardy dolarů, evropští členové NATO 1,3 miliardy. Česká republika zatím přislíbila milion dolarů, Británie sto milionů, Německo 200… Sympatické může být jedno starší prohlášení Poláků, podle nichž by měli nejvíce platit ti spojenci, jejichž armády se výrazněji na operaci ISAF nepodílely.
I když se hlavní síly po roce 2014 stáhnou, budou v Afghánistánu nadále zůstávat příslušníci speciálních jednotek a poradci. Například Británie potvrdila, že příslušníci SAS a SBS zůstanou, aby bojovali proti zbytkům Al Kajdy.
Officials said the ‘great majority’ of British forces would come home but they conceded the SAS and their naval counterparts, the SBS, are almost certain to remain after the deadline, so UK personnel will still be in harm’s way. The SAS and SBS have done valuable covert work uncovering Taliban bomb factories and identifying the location of their leaders for air and ground attacks…
Security sources said the size of the British deployment would depend on where Al Qaeda was operating in 2014. The number of Special Forces could be as low as ten, but could be as high as 200.
Co to připomíná? Hledání řešení hlavolamu – zmizet, ale být stále přítomen, ušetřit, ale systém stejně ufinancovat. Spojenečtí vojáci by tedy měli v různých rolích v Afghánistánu zůstat i deset let po roce 2014 a minimálně stejně tak dlouho se budou platit příspěvky afghánské vládě.
So while many observers look to the December 2014 deadline to withdraw all „combat forces,“ vaguely defined, as the end of America’s decade-long involvement in Afghanistan, [Marine general John] Allen called it the beginning of „the decade of transformation.“ For years after 2014, he said, „we can anticipate an enduring force, a NATO force [which] will continue the process of training, advising, and mentoring the Afghan National Security Forces.“
Popravdě, moc jiných voleb není, pokud má být splněn jeden z cílů: „zachovat si tvář“. Jsem například zvědavý, jak se zachová francouzský prezident Francois Hollande, který trvá na předvolebním slibu, že stáhne 3400 francouzských vojáků z Afghánistánu do konce letošního roku. Uvidíme, nakolik je Hollande pragmatik, jak se o něm říká – zda slib dodrží, nebo zda podobně jako Sarkozy nalezne způsob dodržení/nedodržení slibu.
Zaujal mne ještě jeden článek o tom, jak si afghánští vojáci stěžují, že dostávají od Američanů špatné vybavení. Třeba pušky M-16 jsou lapače prachu a boty se jim rozpadají po dvou měsících. Přitom Spojené státy za vybavení a výcvik afghánských sil zaplatily 20 miliard dolarů (jen pro představu to je přes devět stávajících rozpočtů Ministerstva obrany ČR).
„The Americans have really much better equipment than us,“ he said. „Our vehicles and weapons are very weak compared to theirs.“ A soldier named Abdul Karim said he’d prefer a 30-year-old Russian-made Kalashnikov to an M16. The Americans „are giving us old weapons and try to make them look new with polish and paint. We don’t want their throwaways,“ he said.
Vděku se asi člověk nedočká. To je případ ještě jednoho tématu. Na pozadí velké politiky a Afghánistánu probíhá jedno vyjednávání – o dopravě kontejnerů přes Pákistán, které již od listopadu loňského roku přes pákistánsko-afghánskou hranici nesmějí. Prý je to ostatně už v některých „PX“ v Afghánistánu cítit. Generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen ale věří, že se vyjednávání blíží ke konci. Ono by bylo dobré mít i kvůli stahování materiálu otevřenou cestu přes Pákistán.
Jenom pro představu, Pákistánci za to, co bylo dříve zadarmo, požadují peníze. Konkrétně chtějí pět tisíc dolarů za jeden lodní kontejner, což je docela hodně peněz a je logické, že Američané z toho nejsou nadšení. Zvláště když léta dávají Pákistánu miliardy dolarů pomoci. I takhle to může dopadnout mezi nejvěrnějšími spojenci ve válce proti terorismu…
Ad. dodržení Hollandova slibu; chtě, nechtě, bude ho Hollande porušit, protože Francouzi nemají šanci tolik techniky a lidí stáhnout během 6 měsíců, zvláště v současné situaci, kdy pákistánské zásobovací trasy jsou stále ještě zavřené.
Současnou situaci v Afghánistánu bych přirovnal k povídce „Custerova poslední tisková konference“ z pera amerického autora Arthura „Arta“ Buchwalda ( http://en.wikipedia.org/wiki/Art_Buchwald ), která u nás kdysi (v roce 1992) vyšla v knize „Copak jsem vám někdy lhal?“. Je sice pravda, že Buchwald touto povídkou ve své době (v roce 1968) komentoval americké angažmá ve Vietnamu, ale i dnes je to více než aktuální téma:
CUSTEROVA POSLEDNI TISKOVÁ KONFERENCE
LITTLE BIG HORN, Dakota, 27.června 1876 – Generál George Armstrong Custer poskytl dnes našemu zpravodajovi rozhovor, v kterém řekl, že v bitvě u Little Big Hornu dojde v nejbližší době k obratu ve vývoji a že vidí světlo na konci tunelu.
„Už máme Siouxe naklepané,“ řekl generál Custer, ‚jistě, musíme ještě podniknout nějaké dočišťovací akce, ale rudoši už jsou vážně zasaženi a je jen otázka času, kdy se vzdají.“
„To je dobrá zpráva, generále. Jsou ovšem lidé, kteří zprávám poskytovaným o této vojenské operaci nedůvěřují Myslí si, že se jim neříká celá pravda a že se nedovídají, co se skutečně děje.“
– „V tom případě vás odkazuji na nejnovější vyčíslení ztrát. Zatímco Siouxové ztratili pět tisíc mužů, my jen stovku. Ta kové pouštění žilou už dlouho nevydrží. Máme bezpečně zjištěno, že morálka Siouxů šla dolů. V podstatě už jsou připraveni hodit ručník do ringu.“
„Jsou-li na tom tak špatně, pane generále, jak si vysvětlujete tenhle mohutný útok?“ –
„To je ze strany Sedícího býka projev zoufalství a poslední smrtelná křeč. Podařilo se získat informace, z kterých je jasné, že tohle je takzvaná druhá fáze plánu Sedícího býka. Chce tím od Američanů získat Black Hills. Dosáhne tak maximálně psychologického vítězství. Faktem zůstává, že jsme to celou dobu očekávali a nepřekvapilo nás to.“
„A co skutečnost, že se devatenácti Indiánům podařilo proniknout až do vašeho velitelského stanoviště? Nepůsobí to špatně?“
„Celou dobu jsme věděli, že mají v úmyslu mé stanoviště obsadit. Fakt, že jsme je vypudili už šest hodin po tom, co velitelství obsadili, je dalším příkladem toho, jak špatní jsou Siouxové bojovníci. Navíc se jim ani na chvíli nepodařilo proniknout do prostoru, kde mám stan já, takže se dát těžko mluvit o tom, že skutečně pronikli na velitelství.“
V tuhle chvíli to ale vypadá, že jste obklíčen, generále.“
„Plány nepřítele se nutně musí zvrtnout,“ prohlásil generál. „Siouxové doufají ve slavné vítězství aby se měli o co opřít u jednacího stolu. Podívejte se ale na poslední záznamy o ztrátách. Zabili jsme další tři tisíce Indiánů a ztratili jen padesát mužů.“
V tom případě vám, generále, podle mých výpočtů zbývá padesát mužů.“
„Přesně. Takový tlak už nemůžou Indiáni dál vyvíjet. Ne sporným faktem zůstává, že jejich taktika nájezdů a rychlých stažení nevyšla, takže teď jim nezbývá než soustředit se na frontální útok na naše pozice. Díky tomu, že jsme jim poškodili týl, mají teď nedostatek nejen luků a šípů, ale i střelného prachu‘.“
Vstoupil pobočník a podal generálovi list papíru. „Věděl jsem to,“ zajásal generál. „Nejnovější zprávy z bojiště uvádějí, že během minulé hodiny zahynulo dalších dva tisíce Indiánů. Každou chvíli začnou žadonit o mír.“
„Jaké jsou ztráty na naší st raně, generále?“
„Jenom velmi lehké. Přišli jsme o čtyřicet pět mužů.“
„Ale, generále, to znamená, že už nám zbývá jen pět mužů včetně vás.“
„Podívejte, nějaké ztráty jsou nevyhnutelné, ale snažíme se, aby byly co nejmenší Navíc můžeme počítat s podporou spřátelených kmenů žijících okolo v horách. Ti proti Siouxům jistě vykopou válečnou sekeru.“
Do stanu se vpotácel pobočník se šípem v zádech. Podal generálovi list papíru a svalil se na zem.
„Tak ztratili dalších pět set A my Jen čtyři. Vypadá to, že už mají dost.“
„To ale znamená, generále, že jste zbyl sám!“
„Kamaráde,“ zahalekal generál, „nechtěl bych v tuhle chví li být v kůži některého z těch Siouxů!“
Koho z občanů ČR,kdy zajímala situace v Afghánistánu?Jediný kdo se o tuto zapomenutou válku zajímá je několik stovek vojáků kteří zde mají být nasazeni,dále jejich rodiny a pár bezpečnostních expertů,ale drtivou většinu Čechů v čele s politickou reprezentací tato válka nezajímá.Proč jsme v Afghánistánu?Občan ČR většinou odpoví nevím,politik odpoví naučené fráze o terorismu a loajalitě NATO.O terorismu už tato válka ,ale dávno není a účastnit se války jen proto,že se jí účastní spojenci je dost slabý důvod pro nasazení vlastních vojáků.
„…účastnit se války jen proto,že se jí účastní spojenci je dost slabý důvod pro nasazení vlastních vojáků.“
Tuhle větu slyším či čtu hodně nerad. Samozřejmě, že se nemusíme hned zapojovat do každé akce, kterou naši spojenci vedou. Na druhou stranu jsou to naši *SPOJENCI*, sami jsme si je za ně vybrali. A proto bychom jim měli v případě jejich žádosti pomoci. Když se sami nebudeme chovat jako skuteční spojenci, nestěžujme si, až přijde další Mnichov…
Ctít bychom měli především naše NÁRODNÍ zájmy. To, že jsme podpořili Spojené státy v jejich tažení v Iráku a Afghánistánu nám v žádném případě nezaručí, že až bude potřeba, tak nám Spojené státy přispěchají na pomoc. Dokonce i ve Spojených státech se obrovská část politiků a veřejnosti (a tato část se neustále zvětšuje) proti angažmá v těchto konfliktech. Navíc, ve Spojených státech sílí izolacinalistické hnutí (nebo spíše izolacionismus v přístupu k Evropě). Proto je třeba rozlišovat mezi líbivými politickými proklamacemi amerických a českých politiků (U nás doma byl hrdinou Masaryk, říká nový americký velvyslanec v Praze – viz. např. http://zpravy.ihned.cz/svet/c1-49614140-u-nas-doma-byl-hrdinou-masaryk-rika-novy-americky-velvyslanec-v-praze ) a realitou velké politiky.
V Afghánistánu je ČR vojensky zapojená od roku 2002 (s přestávkou v letech 2003 – 2006, pokud se nemýlím). V Iráku jsme se angažovali od roku 2003 do roku 2009. Můžete mi říci, např. jaký z toho byl hospodářský přínos pro ČR? Jaké konkrétní kontrakty uzavřela s těmito zeměmi ČR (potažmo české firmy) a v jakém objemu? To jsou podle mě právě ty NÁRODNÍ zájmy, které bychom měli mnohem více než doposud zohledňovat. Možná to někdo bude považovat za přízemní, ale na principech nezjištného humanismu se nedá stavět zahraniční politika suverenního státu.
Tak nás čeká placení každoročně cca 1 mil USD ……nekonečně dlouho …
Rozhodně jednu pro jednu stranu důležitou bitvu vyhrálo NATO ale válka je dlouhá a rozhodně nekončí.
Nakonec nevíme jaká hra se hraje …. smutné zjištění .
Ad #5:
V roce 2004 a 2006 byla v Afghánistánu nasazena 601. skss (půl roku vždy během letní bojové sezóny) v rámci OEF – viz. http://www.601skss.cz/mise.html
Pro Matta: Máte samozřejmě pravdu. Nerad bych zapoměl na některé své přátelé ze speciálních sil. To však nic nemění na podstatě věci, kterou jsem zde zmínil – ČR investovala od roku 2001 obrovské finanční prostředky do tzv. celosvětové války proti terorismu. Otázkou je, co za to získala zpět (dříve byl výsledek konfliktů poměřován územním ziskem) a jakým způsobem za nás naši koaliční partneři lobbovali u vlád např. Iráku nebo Afghánistánu. Odpověď je – žádným. Veškeré výnosné projekty získaly firmy těchto zemí, což poukazuje jak takové partnerství mezi ČR a našimi spoijenci funguje. Takže si myslím, že je opravdu čas přehodnotit své priority a zaměřit se pouze na angažmá, které je v národních zájmech ČR.
Tomas.Kolar
1)Mnichovská dohoda je krásný příklad toho,že mít s někým spojeneckou smlouvu je krásná věc,ale pokud spojenecký stát nechce z jakýchkoli důvodů pomoci tak nepomůže a spojenecká smlouva se rázem stává cárem papíru(spojenecká smlouva s Francií,SSSR).Nápadně mi to připomíná dnešní evropskou část NATO(vojensky a politicky nejslabší za celé období existence NATO).
2)Spojenectví(vojenské,obchodní,atd.) je vždy pouze dočasná forma,která má pomoci NÁRODNÍMU státu ve splnění jeho národních zájmů(samozřejmě pokud takový stát má národní cíle což se o ČR nedá říct)které by sám nezvládl.
3)Dvě věty od pana P.Robejška které vystihují podstatu spojenectví.
,,Státy mají pro zajištění své bezpečnosti a blahobytu rozdílné předpoklady a musí tudíž používat rozdílné metody.Navíc není dostatek toho,oč všem jde a proto si státy častěji konkurují než spolupracují.“(Petr Robejšek,České národní zájmy a evropská krize)
4)Národní zájmy to je oč tu běží, můžeme být v NATO,EU,ale vždy z toho musí mít ČR národní prospěch.
Pro Dušan:
Ano, máte pravdu. ČR z našich nasazení téměř nic nedokázala vytěžit. Já v tom vidím především chybu představitelů státu, kteří „tvoří“ zahraniční politiku, tedy prezidenta, předsedy vlády a ministra zahraničí – ve spolupráci s ministrem obrany.
Na druhou stranu tím získala AČR! Když zavzpomínám (ne zas tak moc), jak jsme na tom byli na začátku nového tisíciletí a teď, pak si troufnu tvrdit, že to za to stálo. Sám jsem viděl tolik vojáků, kteří díky nasazení v bojové operaci ohromně profesně poskočili (včetně mě). Zjistili, že v porovnání se srovnatelnými koaličními jednotkami nehrají druhé housle. Přesvědčit se o tom, že jsem dobrý (nebo špatný) v tom co dělám – takové zrcadlo nastaví nejlépe mise. A to nejen u nás, mluvím obecně o „svalech“ armády.
Zajímavá debata. Z pohledu sociálních věd je konání člověka, orgánů, podniků, států apod. účelové, tzn. existuje nějaký důvod, proč se rozhodlo tak a tak. Ekonomie k tomu přidává bilanci nákladů a výnosů, tj. činnost se uskuteční, jestliže výnosy převýší náklady. S tímto hodnotovým kalkulem pracují i rozpočtové orgány. Tedy měly by. Např. jen málokdo chápe, proč se investují stále větší částky do základního výzkumu, který má problém se v Česku propojit s aplikovaným výzkumem a přejít do fáze inovace a její výroby a prodeje z ČR. Český národní zájem je mi jasný ve školství nebo v kultuře. Nicméně, jestliže českým poplatníkům nevadí, že vlastně šetří prostředky jiných ekonomik tím, že se soustředíme na nákladný základní výzkum publikujeme všechny výsledky pro všeobecné užití, pak proč by měly vadit náklady zahraničních misí?
Jsme malá ekonomika,která musí velmi pečlivě plánovat na co vynaloží peníze danových poplatníků.Tudíž musí tyto peníze vynakládat EFEKTIVNĚ.
Zahraniční mise a efektivita.
Kosovo v samém počátku mise zde AČR měla nasazenou průzkumnou rotu.Nasazení průzkumné roty odpovídalo bezpečnostní situaci,která v té době byla v Kosovu.Bezpečnostní situace v Kosovu se zlepšuje a jak reaguje AČR(ČR),nasazuje zde ve spolupráci se Slováky MECHANIZOVANÝ PRAPOR.Kde je efektivita jak vojenská tak ekonomická?
Kosovo je z pohledu ČR bezvýznamná země a mi zde nasazujeme mechanizovaný prapor,budujeme základnu,atd.
Afghánistán z ekonomického,vojenského pohledu pro ČR opět bezvýznamná země a jak reaguje ČR?Opět nepřiměřeně.Prvotním cílem a důvodem proč se USA a NATO angažují v této zapomenuté zemi je terorismus.Ok,ČR nasazuje 601.skss, beru to je v boji proti terorismu EFEKTIVNÍ nasazení sil,ale poté začínáme nasazovat jednotky,které nemají s bojem proti terorismu vůbec nic společného naopak jednotku zaměřenou pro boj s terorismem rušíme(SOG).Kde je efektivita pro ČR,že zde pomáháme stavět mosty, atd.pokud si bohatší spojenci(Německo,USA…)chtějí stavět silnice a mosty at si je staví,ale proč se má takto angažovat ČR?
Takže ano náklady na zahraniční mise mi vadí,protože jsou vynakládány neefektivně,bez plánu,bez cíle čeho chce ČR těmito vynaloženými penězi v danné misi dosáhnout.
1. Čím více vojáků bude sloužit venku, tím více se naučí pohybovat v mnohonárodnostním prostředí, nadriluje postupy a získají zkušenosti, které se s výcvikem doma nedají porovnat, taky si pomůžou finančně. 2. Kosovo prapor, byla asi taková nostalgie, poslední roky se měly spíše využít pro získání zkušenosti AZ v rámci KFOR. 3. Jiné druhy jednotek v Iráku a později v ISAF: polní nemocnice, meteorologové, obsluha letiště, jsou spíše zčásti politické úlitby, protože politici neradi prezentují, voliči to nechtějí bojové části, tak to doplňují touhle podle nich přijatelnější formou. PRT snaha získat si podporu místních, trochu odlehčit tlak na bojové jednotky ze strany místních, navíc se to lépe prezentuje veřejnosti.
1.Nemám nic proti tomu aby vojáci získávali zahraniční zkušenosti,ale musí se tak dít ve prospěch zahraničně politických a ekonomických cílů ČR.
2.V Kosovu především nikdy žádný prapor neměl být nasazený a poslední roky při tamní bezpečnostní situaci by stačila četa VP.
3.ČR nemá žádné národní ambice a je plně ve vleku NATO tudíž,když se NATO chová bezkoncepčně tak i ČR(AČR)se chová bezkoncepčně.Tudíž nejdříve bojujeme s teroristy,poté plynule přecházíme stavět silnice a nakonec,když NATO dochází dech tak se vrhneme na výcvik.
Už chápu proč byl 30-letá válka …..rozpočet dával tak se bojovalo :)
Z těch komentářů jsem trochu zmatený. Spojenectví je v zásadě zbytečné, protože když bude potřeba, tak nás spojenci opustí. Armáda naši zemi nikdy neubrání, protože na takovou armádu nemáme peníze a ostatně ani možnosti. Takže jakákoliv obrana nebo i odstrašení případného útočníku je předem ztracené. Armáda je tu tedy potom pouze na prosazování národních zájmů, ale sama o sobě toho taky není schopna, jak by mohla sama o sobě. Na co tady tedy jsme?
jé, já měl vždy za to, že mise jsou pro to, aby se žoldáci jako my mohli obohacovat na cizí účet….
1)Spojenectví je vždy pouze dočasná forma,která má pomoci národnímu státu ve splnění jeho národních zájmů,které by sám nezvládl.
Jelikož,jsme si po roce 1989 sami zlikvidovali národní armádu,která byla schopna samostatné obrany suverenity státu,tak nám ani nic jiného než vstup do NATO nezbylo.Tudíž,jsme v NATO protože AČR není schopna samostatně ubránit naši republiku a opakuji k tomuto žalostnému stavu,jsme se dopracovaly sami.
2)Nikdo neříká,že nás spojenci opustí,ale spojenecká smlouva je jen papír,který toho hodně snese a vždy záleží na danné situaci,která danné spojenectví prověří(viz.Mnichov jako příklad)
3)Národním zájmem každé armády musí být v první řadě obrana vlastní země a ne zahraniční mise v bezvýznamných zemích typu Kosova.
4)Na co tady tedy jsme? Smutné,když se voják musí ptát proč slouží v armádě.
– teritoriální obrana,kdy AČR naposledy nacvičovala teritoriální obranu ČR.Předpokládám,že pro samé nácviky do misí asi hodně dlouho ne.
-profesionální armáda o cca 20000 vojácích nestačí na vlastní obranu,překvapivé zjištění našich plánovačů.
-obranu ČR není profesionální armáda sama schopna zabezpečit,tudíž musíme zapojit zálohy nejen ty aktivní a výsledek?Necvičíme zálohy,připravujem se pouze na zahraniční nasazení tudíž VĚDOMĚ rezignujeme na to nejzákladnější, obranu vlastního státu.
civil: to že se nepřipravujeme jenom na úkoly v misích není pravda, zrovna u 4.brn se výcvik brigády ubírá směrem plnění jejího klasického poslání v manévrovém boji s přibližně stejně dobře vyzbrojeným protivníkem s přihlédnutím ke zkušenostem ze zahraničních operací. Např. u výsadkového praporu se know how povstalců začleňuje jako součást výcviku. Přece jenom se útvar určený i pro nekonvenční operace,tedy pro roli povstalců…a také si dovolím tvrdit, že také mechanizované prapory brigády velmi dobře směřují výcvik konvenčních jednotek brigády…
jinak armáda před rokem 89 sice byla mohutně vyzbrojená a slušně organizovaná, ale stále její útočný úkol měl smysl pouze v sestavě vojsk waršavské smlouvy, tedy jako českosloveský front, který měla vytvářet…
národní zájem skutečně je obrana území, ale armáda bez zkušenosti z bojového nasazení sebelépe vyzbrojená, nebude tak výkoná jak může…díky bohu tyto bojové zkušenosti v této době můžeme získávat za hranicí naší vlasti…
Stejně jako je potřeba financovat dále ANA a ANP prostřednictvím afghánské vlády, aby mohli držet různé skupiny povstalců, klanů, vůdců kteří mají zájem na udržení si moci na svých zájmových územích na určité hranici tolerovatelné intenzity, je potřeba si uvědomit jakou roli v tom hraje pákistánská tajná služba. Pákistán dostává od USA nemalé peníze a je v jejich zájmu si tento příliv financí udržet co možná nejdéle. Takže pokud bude Pákistán nadále podporovat Spojené státy jako dosud, tzn. veřejně říkat jsme s vámi, ale na druhou stranu tolerovat a dle mého názoru i podporovat za zlomek americké a v budoucnu i mezinárodní pomoci různé klany a bojůvky, nic se nezmění a NATO bude muset v Afghánistánu držet své speciální jednotky v určitých počtech ještě aspoň 10 let aby zamezilo opětovnému rozpadu Afghánistánu a jeho rozdělení na kmenová území, kde si každý dělá co chce. NATO se tím vyváže z ostudy kterou urtpělo vleklou válkou která stále není u konce a hodí odpovědnost na afghánskou vládu.Takže to financování bude podle mého běh na hodně dlouhou trať možná i maratonskou.
@ Lukáš Hergott
předpokládám že mluvíte o bojových zkušenostech v COIN operacích s absolutní vzdušnou a palebnou převahou na vozidlech která nejsou zavedena ve výzbroji AČR při působení v dramaticky odlišných klimatických a terénních podmínkách.
takové zkušenosti se budou hodit.. až budeme bránit afgánistán. nebo snad považujete švýcarskou nebo rakouskou armádu za méně schopnou bránit své domácí území?
citát na konec: obranou ještě nikdo nikdy válku nevyhrál.
Honza: no, je spousta míst v afghánistánu (vztaženo k ROE) kde absolutní vzdušná a palebná převaha je krutý mýtus…dost patrol se taky dělá pěšky a část vozidel (Pandur), které se témeř vždy používají zavedená je…mluvím o tom, že spousta zkušeností přenositelná je, neříkám že všechny….uvedu příklad, ale zdá se, že si budu zas plácat játra…např. ostré použítí LOAC (práva ozbrojeného konfliktu) je pro armádu a její vojáky naprosto přenositelnou zkušeností…použítí nové techniky (Pandur, Minimi, Carl-Gustaf)…atd.
citát hezký, ale těch tu můžu vyrojit desítky, ale k problematice nic neřeknou…
Hery
1)Honza už to nakousl,specifické bojové zkušenosti(COIN),získané ve specifických podmínkách Afghánistánu tomu osobně říkám draze získaná zkušenost,kterou vojáci využijí při obraně ČR jen minimálně.Tudíž z mého pohledu vyhozené peníze,které se mohli využít při výcviku např.záloh,které jsou pro obranu ČR nepostradatelné.
2)Konvenční výcvik jednotek AČR,který je nutností pro obranu ČR,v posledních letech upadá díky nedostatku peněz na výcvik(viz.Dopis vojáků 4.brn)a díky preferenci afghánského tažení.
3)Nemyslíte,že ta mohutně vyzbrojená a slušně organizovaná armáda po rozpadu Varšavské smlouvy mohla přepracovat operační plány,zeštíhlet a být schopná samostatně ubránit ČR?
4)Bojeschopnost AČR by se zvedla znovuzavedením raketometů,navýšením počtů tanků,modernizací a doplněním PVO,atd.,atd.Bojeschopnost armády se,ale určitě nezvýší tím,že se vojáci ve specifické operaci zúčastní přestřelek s povstalci vyzbrojenými AKčky.
Nezlobte se na mě, ale to že zkušenosti z afgánistánu lze použít při jakémkoliv případném bojovém nasazení jenom minimálně může napsat skutečně jenom člověk co s tím nemá žádné zkušenosti. Ze těch pár měsíců v afgánistánu jsem se například já (a určitě nejenom já) naučil víc než za několik let výcviku v rámci mechanizovaného praporu 4.BRN, který byl zaměřen právě na boj v standardních (nikoliv asymetrických) bojích.
Máte pravdu jako účastník několika misí,jsem teprve při přípravě na mise a v misích samotných poznal co je to patrola,zdokonalil se s vysílačkou,zjistil co je to Medevac,atd.protože vše toto a mnoho dalších základních věcí,jsem neměl na bojovém útvaru nebo ve Vyškově možnost poznat,tak bídný byl a je výcvik v ČR.Takže asi něco je špatně, když voják musí do mise aby poznal základy vojenského řemesla.
@Marek
nepsal jsem že „v jakémkoliv“ případném bojovém nasazení. Souhlasím, že zkušenosti z COIN v A-stanu využijete i v ostatních COIN operacích. Na druhou stranu- jakou váhu budou mít zkušenosti z COIN [například] v boji s tanky?
Kolik řízených střel Vaši operátoři už z Pandurů odpálili?
@Lukáš
mluvím o HMWV, a o LAV-150
Je to mimo vlákno uznávám ale reaguji na poslední věty >
Zajímavé je také připomenutí jednoho faktu : Je to vojenské řemeslo ….
1)Jak chcete mít mistry oboru když nemáte systém celoživotního vzdělávání.
2)Nefunguje transfer znalostí a zkušeností od starších vojáků k těm co začínají v oboru/funkci mj. také tím že starší už nejsou v službě a další důvody.
3)Dnes je jednotka složena věkově možná s rozpětím ale rozhodně ne v době služby. ( Potom je nářek pochopitelný že teprve Avg. je naučil řemeslo…..
4)A pokud se podíváte na posloupnost od učně k mistrovy tak tu postrádáme pár věcí.
5)Realita je že se od sebe učí vojáci navzájem na stejné úrovni s tím že jeden z nich je (!) instruktor. Tento destrukční model je podporován a tím se mrzačí řemeslo.
ad HEDP:
1) Otázkou je, co nebo kdo definuje mistry oboru. Doposud je v platnosti rozkaz, který říká, že získáním doktorského titulu jste kvalifikován k jakékoliv funkci vyššího důstojníka. Udělením titulu docenta/profesora v jakémkoliv oboru na jakékoliv vysoké škole jste systémově splnil předpoklad pro funkci generála. Autorem této normy je část personální sekce, která tu systém celoživotního vzdělávání vytváří už 10 let. Takže podle této normy, jiste podložené alespoň desítkou výzkumných studií financovaných z rozpočtu na VaV, pro ocenění mistrovství nepotřebujete žádnou válku, ale učit se, učit se a učit.
2) Ne každý je schopen pedagogicky působit. Jako student jsem nechápal, proč se někteří vyučující chovají jako idioti, než jsem zjistil, že postupují podle jednotné metodiky, a pokud se od ní odchýlí, mají problém s kontrolními orgány… Ke transferu znalostí a dovedností musí být navíc jedinec motivován. K tomu vás motivuje prostředí.
3) Jestliže bude váš život závislí na tom, co umí ti, s kterými jste v nějakém poutu, pak se budete snažit zvyšovat „průměr“ znalostí a dovedností v jednotce cestou transferu. Pokud ovšem nově příchozí chápete jako konkurenty, k transferu nedojde. To je důvod, proč mnohdy (na západě) nejzkušenější vojáci končí (v době míru) ve školách a výcvikových zařízeních – pokud už nemají kam postoupit ve své kariéře, nemají zábrany se podělit o svou zkušenost a znalosti. Zkušenost z AFG jenom oživuje to, co se ví o „frontových“ armádách. Navíc jestli někdo byl přirozenou výchovnou autoritu, byl to vždycky „fronťák“.
4) ČSLA byla masovou armádou, která si „fronťáky“ vybila po roce 1948 a 1968. Nikdo však systém nezastavil, muselo se učit dát. Chyba byla, že absolventi zůstali po škole učit. To nemuselo vadit, když byla armáda závislá na předpisech, z kterých se „předčítalo“. Pokud bylo třeba tvořit teorii, tu nelze „uplést“ bez znalosti praxe a praktických problémů. Pak nezůstane nic než „předčítání“, ale může se stát, že budete úplně mimo. Tragické je, pokud se z této situace zrodí další generace vojáků. To je možná situace naší armády od roku 1995.
5) Správný postřeh, ale jak ven z této situace? Stabilizace personálního systému, je otázkou 10 či 15 let. Přitom tu máte siuaci fixovanou vnitřními předpisy (viz bod 1).
ad BP)
Ano určitě je tu spousta vazeb které se táhnou napříč armádou po více generací.
Na válce,misi atp. každý najde oblast která ho konfrontuje s teoretickým modelem který adepti řemesla vsakují od instruktora,profesora >tu více nebo méně věrohodný .. použitelný v době jeho výcviku, vzdělávání.
Po válce v Iráku jsem měl názor . Je možné udělat korekce které vyloučí přešlap dvakrát a dnešními slovy to někam posunou.
Jenže po Avg jsem zjistil že nejde zcela měnit předpisy po každé misi.Každá mise,válka je úplně specifická (A každá má tendenci otáčet úplně opačně otáčení hodin :) s tím že je to tak správně ..) a v dobré víře měníme dogmaticky písemné předpisy.
To bude konfrontováno s další misi,válkou kde to bude neaktuální a tak se to stále opakuje. Tudíž se další adept řemesla/ voják připravuje na válku která už byla …
Vzpomeňme na polní lopatku za pasem a ostří pod bradou :) tak hluboké je jedno řešení a trvání na jeho používání a nepomáhá ani reálné poukázání na zastaralost , nevhodnost,překonanost, jiné modely ….kdo to zažil tak se směje :)
Řešením je mít nacvičeno, uvedeno v předpisech, vyučováno více variant řešení na situaci a ideálně u válečného použití je voják upraví až na místě podle situace a to je to co vlastně postrádají dnes SCHOPNOST REAGOVAT S CITEM PRO SITUACI a najít vhodný model z více možností. Dnes drilováním mají to pevně zadrátované> ŠKODA.
Kdo je toho schopen od vojáka po generála vyhrává.
– Učitel má být schopen a má mít kde hledat varianty které učit použít. Jeho vklad je vysvětlit podstatu těchto modelu popsat jejich možnosti a omezení to je to co já chci mj. Nebude vhodné po každý válce,misích měnit profesora , instruktora ale umožnit a podporovat transfer od účastníků války,misí do vzdělávací oblasti nikoliv zase a jen učení metodou doma u pluku Franta učí Evu protože si to tady hrajeme na lokálním dvorku …..To je překonaný model:)
V neposlední řadě mise dělí vojáky a velitele na skutečné a na odpad….
J.D. asi to od Vas ma byt ironie… pokud ne, pokuste se mi lepe objasnit, jak to myslite. Dekuji.
HEDP: Mluvíme o kritickém myšlení a rozvoji osobnosti. Já jsem se na VVŠPV potkával se snahou biflování a potlačování osobnosti. Prostě, když student cituje, lze jej jednoduše kontrolovat. Písemné přípravy a citace z písemných příprav.
Máte-li monopol, co vás donutí se ho vzdát? Kapři si rybník vypustí jen v případě, že jde o velmi hloupé ryby.
Přemýšlejme, co bude v době poafgánské. Monopol bude trvat.
Honza: Pořád se tu oháníte COINem, ale kromě pár základních pouček lidi na základních ostatních nižších funkcích s COINem nic společného. Ne nadarmo vojáci co prošli střelbou v afgánistánu ji popisují jako reálné BOSky (bojové ostré střelby – výcvik taktiky s ostrou municí). Možná že plánování operací a patrol je pro COIN úplně jiný než pro regulérní válku, ale čím níž člověk je, tím víc se to podobá. Jezdí se v jiných autech, než se by se jezdilo doma, ale to je asi hlavní rozdíl… Ano v regulérní válce by vojáci dělali spoustu věcí, které se tu nedělají, ale ty co se tu dělají by případně dělali v i regulérní válce a proto by měli být zkušenosti z ISAFu ceněné.
MedWed, když někdo se venku zašíval a hlavně, když byl podě..ný, tak už jsme se ho doma většinou zbavili.A i s odstupem času hodnotím lidi co jsem zažil venku podle toho a oni se nemění. Dobří jsou pořád dobří a špatní pořád na nic, ikdyž u některých to nemá vliv na další službu bohužel.
J.D. jakymi misemi jste prosel? Ze tam nekdo byl podelany? Osobne nevim o nikom, kdo by byl „odejit“ napr. do zalohy kvuli vykonum v zahranici…
I já se stavím za příspěvek #30 od J.D. „Odpad“ sice nebyl odejit, to bylo bohužel poměrně obtížně uskutečnitelné – nicméně ti, co se osvědčili, dostali přednost ať již v kariérním postupu nebo alespoň v kurzech. Mise ukáže v půl roce o lidech to, co by v mírovém životě trvalo desetinásobek.
V Afghanistánu jsem zatím nebyl, ono probít se zálohy i AZ do AČR není zrovna jednoduchá a krátká záležitost. SFOR 1.mr. 1997 (záloha velitele SFOR), KFOR 2000. Šiva 1997, obsazování vysílačů část vojáků se rovnou dohadovala, že zůstane jako stráž na základně nebo na spojovacím stanovišti, po návratu z Banja Luky si většina z nich dala žádost o rotaci, taky to od nás dostali sežrat, naše rota měla dost repatriaci nejen na vlastní žádost, nebyl problém zajet do minového pole, ale jít před autem a dostat se z něho. V Kosovu zajala MUP část druhé čety hloubkového průzkumu a těch průšvihů tam bylo víc a na tom se dalo vidět, kdo je kdo. Některé skupiny hpz. se pohybovaly na druhé straně, některé ne, atd… Ale to zažil každý a podle toho poměřuje své okolí.
J.D. to nemelo znit jako nejake opovrzeni… chtel jsem mit presnejsi predstavu. Diky.
Matte, vas opravdu neberu jako vypovidajici prurez armadou…. bohuzel…
K propousteni po „neosvedceni se“ v zahranici jsem proste spise skepticky.
@Marek>
nemějte mi to za zlé. když jsme toto téma s kolegy naposled diskutovali, jediná válečná operace co probíhala, byla mise Gripenů v Pobaltí, zatímco do „Áčka“ se jezdilo na mírovou misi. (-to byla ironie.)
Žerty stranou;znalost obsluhy techniky a organických zbraní by měla být základní vlastností vojáka profesionála.
těm „opravdovým BOS“ nerozumím.chápu tento výrok tak, že „skutečnost je horší/ komplexnější než jakákoliv imitovaná situace na střelnici“. samozřejmě.
taktéž není pochyb o významu zkušeností se skutečným nastřelením.
Dalším faktem však je, že v US se už tak pět let intenzivně chystají na přechod k životu v kasárnách a k mírové službě a snaží se obnovit schopnost vést konflikt vysoké intenzity. Mezitím se u nás všechno motá kolem distribuce rýže, dek, kartáčků a stonožek
o tom incidentu něco vím, severovýchodní hranice srbské provincie Kosovo a Metohija je v britských mapách jenž byly v té době k dispozici zaznačena chybně.Věřím, že k Vám byli drugare laskaví…
4. průzkumný prapor. brn., nezná slovo zajetí, takže my jsme jeli po nich obsadit Sekyraču a ono to nebylo jen mapami, někteří z nich neměli moc jasno, kdo jsou spojenci a se svými v jejich očích soudruhy u rakije si rádi pouštěli pusu na špacír a srbové sice nebyli moc soudruzi, ale všichni včetně Ratmira (co pronajímal kuču plnou blech a štěnic) nic dobrého mě na něj nenapadá (což jim nemám za zlé byli jsme nepřátele) byli zapálení radioamatéři a měli doma Marconiho vynález shodou okolností naladěny na stejné frekvenci, jak další podobné přístroje u MUP a spol.
Když je druhý den propustili, tak jim chybělo poměrně dost věcí včetně noktovizorů, něco pak vrátili.
letmo jsem si projel posledni clanky ohledne obrany schopnosti ACR. Je naprosto jasne, ze profi armada v dnesnich poctech NEMUZE nikdy ubranit republiku, ale zapremyslel nekdo nad tim, ze v pripade hrozby valky by byla provedena mobilizace a pocty lidi v armade by dramaticky narost. viz rok 1938, kdy mirova armada citala 230tis vojaku ve zbrani a v zari po mobilizaci 1250tis!cili placat tady, ze armada je k nicemu, protoze s 20000 lidmi nic neubranime povazuji za vyplod choreho mozku.
Dalsi cast je, ze armada funguje podle zadani politiku, nikoliv naopak, takze stav armady(policie,hasicu atd) je obrazem spolecnosti a jejiho vedeni politickeho!
Pro meldika: Ale to přece víme. Proto jsme součástí NATO – jsme jedním z modulů společné obrany. Z tohoto důvodu vedle péče o tento modul máme mít kapacity pro přijetí vojsk na našem území a zároveň máme být schopni přepravit své vojáky na území jiného státu NATO. Profi armáda nebyla nikdy definována k samostatné obraně území ČR, ale jako článek řetězu zvaném NATO. No a tenhle řetez je tak silný, jak silný bude jeho nejslabší článek. Tohle se v těch diskusích nějak ztratilo – hlavně media vystupují tak, že jako stojíme mimo NATO a EU: „EU chce…“, „NATO nás ochrání…“.
Mohu ujistit, že počet lidí by mobilizací dramaticky nenarostl, protože se zálohy přirozeně zmenšují: odvody byly zastaveny v roce 2004, ze zálohy vypadávají automaticky vojáci starší 55 let. Je otázka, co by přinesly odvody. Infrastruktura „na místě“ pro obsluhu branné povinnosti byla definitivně redukována a schopnost obsluhy území se ještě sníží se ztrátou poštovního monopolu. Taky je potřeba obměňovat mobilizační zásoby a to v kontextu unifikace armády – např. místo sa vz. 58 nový BREN. Nejde se proškrtat k vyšší bojeschopnosti. Tohle se snažila ukázat BKO.
Pokud jde o to zadání, tak to přece nedávají jenom politici. Oni nemohou věci obrany a bezpečnosti podrobně rozumět už z podstaty toho, že nemají vojenské vzdělání. Takže to zadání se tvoří formou dialogu, ve kterém bezpečnostní odborníci hraji roli zedníka Lorence. Oni se ptají, co lze za danou sumu pořídit, nebo řeknou co chtějí a projektoví odborníci (z GŠ) jim sdělí jak lze jejich požadavek naplnit a kolik bude stát. Když tahla vazba ne tak zcela funguje, když se odborníci zdráhají říct, že z „25 lido nejde postavit spartakiádní padesátku“, pak vám nikdo to správné zadání nedá – bude to tápání…
rozdíl mezi skutečnými BOSkami a BOSkami na střelnici je ten, že ve skutečnosti po vás ty terče střílej…
Záloha jiná než aktivní ( napadá mě ta pasivní).
Tak nevím zda vůbec počítat s jejich povolání ke službě je rozumné ….očekávání.
To meldik:
Mobilizace? dovedete si představit ten chaos??
Dnes kdy institut „přechodného bydliště“ vzal za své, kolikrát lidé ani nevědí kde se zdržují jejich příbuzní, jak chcete předávat povolávací rozkazy??
kam by zálohyi nastupovali? Za 20let nikdo neudělal nácvik mobilizace, byť jen částečné.
Pamatuji, že měl tchán doma v obálce zapečetěný mobilizační rozkaz. A dnes?
jak kdosi podotl, při ztrátě monopolu České pošty nastane problém.
Problém nastává i s vnitřním spojením MV a IZS.
To je dnes v rukách soukromé firmy, což hodnotím jako riziko.
O tom jak by v případě vyhlášení mobilizace či výjimečného stavu plnily firmy outsourcingové smlouvy s MO a MV si nedělám iluze.
Suma – sumárum bychom pro povolané zálohy neměli ani potřebnou výstroj a výzbroj.
Že by zcela nevycvičené zálohy obsluhovali moderní sifistikované zbraňové systémy si opět nedělám iluze.
L.
Celkově musí model obrany fungovat úplně s jinými parametry a na nových zadáních,možnostech dneška a cca 15 let výhledově .
Mezistav kdy nefunguje staré ani to nové není dobrá situace.
Rychle se hroutí starý model ( každý hroucení popisuje jinak …)
Nové zadání nejsou politici schopny definovat zcela jasně .
Politik není primárně od toho aby popisoval počet děl a jejich rozmístění v terénu …jeho role je zcela jiná.
Pokračování v projektu obrana popsané v politickém zadání bude v kroku dva tím že vojáci postaví ze staré firmy novou která bude schopna tento produkt nabízet občanům …. (snad i funkční?) . Předimenzování firmy neočekávám !!!
@HEDP
nesouhlasím. první krok /chtete-li/ poptávka, musí přijít od vlády/politiků. Jenže to by musel mít alespoň jeden z našich politiků koule na to říct chceme, aby naše armáda byla schopna [například]
a. provádět evakuaci občanů ČR ze zahraničí z oblastí s nízkou-střední-vysokou intenzitou konfliktu
b. dobýt a udržet letiště-přístav- shromaždiště s kapacitou přepravy X osob a Y tun materiálu po dobu Z hodin
c. vést boj na zdrženou (nebo jak se tomu dnes říká) do doby zasazení spojeneckých sil rychlé reakce.
dnes jak se zdá, jediný požadavek je
a. rozvážet humanitární pomoc a ubránit své konvoje