Slovenské vojenské dilemy – spolupráce medzi ČR a SR
Pokračovanie článku o súčasných vojenských a bezpečnostných dilemách Slovenska sa dostáva na verejnosť až teraz. Diskusia k prvej časti sa niesla najmä v znamení letectva a vzdušných síl a priznávam sa, že táto téma mi nie je blízka. Každopádne pomyslenú argumentačnú muníciu mi najskôr poskytol Láďa svojim diskusným príspevkom a následne aj udalosti posledných týždňov – mám na mysli zaisťovanie vzdušného priestoru nad ČR pomocou prostriedkov Vzdušných síl OSSR.
Keď som spomínal diskusiu k prvému článku prvú zásobáreň diskusnej munície, potom cítim potrebu rekapitulovať niektoré príspevky a to ako ich vnímam. Základnými témami príspevkov bola spoločná ochrana vzdušného priestoru nadzvukovými lietadlami a modernizácia prípadne existencia protivzdušnej obrany. Ostatné príspevky týkajúce sa Bielej knihy (na západ či východ od Moravy), súboru Ondráš a ďalšie, by som rád vynechal.
Zásadnou otázkou je či sa rivalita medzi ČR a SR prejavuje iba pri hokeji a iných podobných udalostiach alebo či sa prenesie aj do oblasti obrannej spolupráce. Ak by dokázal každý z partnerov prehltnúť trochu nezdravej „vlasteneckej pýchy“ potom som presvedčený, že takáto spolupráca má nádej a budúcnosť. Kým budem obvinený z neobjektívneho hodnotenia vzťahov medzi Českom a Slovenskom rád by som podotkol, že rodinu mám na oboch stranách Moravy, a že situáciu poznám viac než dôverne. Práve preto viem, a pokladám za potrebné to povedať nahlas, že z určitých kruhov v Česku budú zaznievať názory o tom prečo by malo byť dobré „sa spolčovať s niekým z východu“ keď „máme naše zlaté ručičky“. Na východnej strane Moravy bude zasa veľmi populárny názor, že nie je potrebné sa vracať do čias Československa a „zasa pracovať na Čechov.“ Akokoľvek tieto názory znejú humorne v kultivovanom diskusnom prostredí portálu On War|On Peace je potrebné si reálne priznať jednu vec. A síce, že niektorí politici, ktorí budú rozhodovať o spolupráci medzi Českom a Slovenskom budú takéto názory počuť veľmi radi a povedané hudobnou terminológiou – na tento tón zložia nejednu symfóniu.
Ak si, ale uvedomíme, že od roku 1993 existuje relatívne silná tradícia vojenskej spolupráce v prostredí zahraničných misií potom verím, že je tu aj priestor pre spoluprácu v prostredí ochrany a obrany štátnej suverenity. Pokiaľ vezmeme tento názor za základný stavebný kameň ďalších úvah, potom je už možné rozmýšľať v konkrétnejšej rovine. Česko aj Slovensko disponujú dvomi rôznymi typmi nadzvukových strojov, ktoré plnia úlohy ochrany vzdušného priestoru – MiG-29 a JAS-39 Grippen.
Láďa vo svojom príspevku veľmi dobre poukázal na rozdiel medzi oboma týmito strojmi. MiG-29 je stíhací stroj určený pre vybojovanie vzdušnej nadvlády kým Grippen je viacúčelový stroj. V rámci spoločného leteckého krídla (o dvoch perutiach) by potom rozdelenie bolo vcelku jasné. Slovenské MiGy by zaisťovali ochranu vzdušného priestoru kým české Grippeny by ich podporovali a boli pripravené na nasadenie v zahraničí – či už by sa jednalo o misie Baltic Air Policing alebo o iné. Druhou otázkou by bolo odkiaľ by tieto stroje operovali. Letecké základne Čáslav a Sliač boli vybudované na úroveň NATO za vynaloženia nemalých finančných zdrojov. Ich vyradenie z prevádzky by teda bolo plytvaním týmito peniazmi. Geograficky, ale územie oboch štátov nie je natoľko rozľahlé, aby bolo podľa môjho názoru potrebné meniť miesto odkiaľ by pôsobili obe perute. Jediné čo by bolo potrebné vytvoriť nanovo je C3 prvok pre ochranu vzdušného priestoru.
Obávam sa, že téme protivzdušnej obrany sa venovať nebudem pretože moje vedomosti v tejto oblasti sú menej než slabé. Ale som si istý, že diskutujúci, ktorí sa v tejto oblasti orientujú prispejú svojimi názormi a toto hluché miesto sa pomaly začne zmazávať. Miesto témy PVO sa, ale chcem venovať témam dopravného letectva a výcvikovým kapacitám. Obe tieto oblasti by sa stali aktuálnymi v prípade bližšej spolupráce ČR a SR v oblasti vzdušných síl.
Dopravné letectvo AČR je na tom v súčasnej dobe o poznanie lepšie než ich partneri z OSSR. Akvizíciou strojov CASA C-295M sa českým vzdušným silám podarilo napraviť to kde slovenské vzdušné sily zlyhali.
Po leteckom nešťastí z 19. januára 2006 sa veľmi intenzívne hovorilo o nákupe nových dopravných strojov. Do dnešného dňa k tomu nedošlo a tento prístup, ktorý veľmi intenzívne pripomína ignorovanie reality je možné metaforicky opísať ako hru s ohňom. Z iného uhla pohľadu je ale tento stav pochopiteľný. Ozbrojené sily SR disponujú iba niekoľko málo útvarmi, ktoré je možné v prípade konfliktu zasadiť vzduchom – jedná sa o 5. pluk špeciálneho určenia, prieskumné roty oboch mechanizovaných brigád a prieskumné čaty jednotlivých práporov. Pozemné sily OSSR nedisponujú žiadnym útvarom porovnateľným s 43. výsadkovým práporom z Chrudimi a teda ani nie je cítiť tlak vážne uvažovať nad modernizáciou súčasných dopravných strojov alebo nákupom prípadne prenájmom nových.
Ako by malo vyzerať riešenie tejto nelichotivej situácie? Ja vidím dve možnosti. Prvou je čakanie na ďalšie letecké nešťastie a teda aj na tlak verejnej mienky, aby bol už konečne realizovaný nákup nových moderných dopravných strojov o ktorom sa hovorí už viac ako šesť rokov. Druhou možnosťou je navýšenie počtu strojov CASA o 2, kedy by toto navýšenie financovalo Slovensko a to by zároveň dodalo aj posádky pre tieto stroje. Finančné zdroje by bolo možné ušetriť pri výcviku lietajúceho aj pozemného personálu a rovnako tak aj pri údržbe.
A napokon posledná avizovaná téma – výcvik. Slovensko v prípade výcviku vzdušných síl má veľký potenciál v podobe leteckej základne Kuchyňa a priľahlej leteckej strelnice. Letecká strelnica v Kuchyni bola od roku 1997 využívaná útvarmi US Air Force in Europe pre výcvik Close Air Support. Nevidím preto žiadny dôvod prečo by aj stroje určené pre leteckú podporu z Česka a Slovenska nemohli využívať letisko a strelnicu Kuchyňa pre rovnaký účel. V prípade, že by sa nejaký dôvod predsa len našiel, VVP Záhorie ponúka ešte ďalší prvok, ktorý je značným unikátom. Prostredie výcvikového priestoru na západ od Malých Karpát je veľmi podobné púštnym oblastiam Afriky alebo Blízkeho Východu a keďže AČR už nasadila svoje dopravné vrtuľníky Mi-171 do misie ISAF potom výsledok tejto rovnice je v zásade jasný a takmer neprehliadnuteľný. Ak ešte teraz nevieme kam sa zameria pozornosť NATO po roku 2014, je vhodné si položiť otázku či je výhodné udržať schopnosti a skúsenosti pilotov transportných vrtuľníkov, ktoré získali v Afganistane. Ďalšie nasadenie našich jednotiek v rámci operácie NATO môže byť v Čade, Stredoafrickej republike, v oblasti Afrického rohu prípadne kdekoľvek v oblasti Sahelu. V takomto prípade by pravidelne obnovované schopnosti našich pilotov – českých aj slovenských – boli k nezaplateniu.
Témy dotýkajúce sa vzdušných síl AČR aj OSSR ponúkajú ešte mnohé ďalšie oblasti, o ktorých by bolo možné diskutovať a hľadať v nich predmet možnej spolupráce. Je ale potrebné o týchto témach hovoriť. Nielen z pohľadu spolupráce jednotlivých útvarov našich ozbrojených síl, ale aj z pohľadu ekonomického. Zdieľanie a spoločné využívanie už existujúcich zariadení a schopností šetrí financie. Tento argument je vždy silný a vzhľadom na vývoj súčasnej situácie nie je možné ho prehliadať.
ja jen doufam, ze pripadne spoluprace nebude probihat asi takhle -> http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/269409-bombardovani-brna-se-probiralo-v-roce-1992-na-jednani-slovenske-vlady.html?ref=boxF :-)
Víte proč po tolika letech stále nefunguje společná evropská společná bezpečnostní a obranná politika CSDP (dříve ESDP)? Protož každý stát EU má naprosto odlišné národní zájmy. Bezpečnost a obrana je nadstavba nárdních zájmů. Takže pokud si vyhodnotíme, že ČR a SR mají naprosto odlišné národní zájmy, politickou situaci a vztahy se svými sousedy, nemůže něco jako společná obrana vůbec fungovat. Je to pouze utopie a zbožné přání politických oportunistů, kde by se ještě daly ušetřit peníze (aby bylo na důchody a sociální dávky). Aby obranu vlastního státu, pokud možno, platil někdo jiný…
Stát, který není ochoten investovat do vlastní obrany nemá morální právo se dožadovat pomoci druhých…
pokud potřebují vzdušné síly nějaký výcvikový prostor, tak je to především střelnice která by umožňovala působení na více než jednom bojovém kurzu.
Scenerie „podobné polopouštím Afriky“ mezi priority určitě nepatří. Mimochodem.. 280km^2 je menší prostor než VVP Hradiště.
u těch dvou dalších CAS.. představujete si dislokaci ve Kbelích nebo jinde. Pokud jinde, jak si představujete jejich zabezpečení prostředky a údržbou?
Dle mého názoru jediná země V4, se kterou má smysl probírat společnou obranu, je Polsko. Polsko je totiž jedinou zemí V4, která svou obranu bere vážně.
Add Dušan Rovenský)
Úplně bych nesouhlasil, že ČR a SR mají zcela odlišné národní zájmy. Jsou to státy podobné velikosti, vojensko-politických ambicí a obranných rozpočtů. Včemž ovšem tkví podle mě i jeden z hlavních problémů.
Add Honza)
Sice souhlasím, že spolupráce s Polskem v oblasti obrany by mohla být pro Českou republiku jen ku prospěchu, ale položme si otázku, proč by do toho Polsko šlo.
Jedná se o stát, který nejen že vynakládá na obranu cca 2% HDP (částka ne méně než 1,95% dána zákonem ze dne 25. května 2001), stále má plně vševojskovou armádu (12. mechanizovanou divizi, 16. mechanizovanou divizi, 6. výsadkovou brigádu, 21. horskou brigádu, 25. brigádu vzdušné kavalerie – s integrovaným vrtulníkovým letectvem, abych jmenoval pouze hlavní bojové svazky pozemních sil) a zcela čitelným postojem ke svému hlavnímu spojenci – USA. Za to od USA dostaly rakety Patriot, čímž získaly nejlepší systém protivzdušné obrany přenejmenším ve střední Evropě.
Ani snad nebudu vyjmenovávat, jak jsme na tom my a čím bychom mohli přispět do společného košíku.
Závěrem)
Nápad je to sice hezký, ale je to v dnešní situaci spíše wishful thinking. Slovensko je na tom ještě hůře než my, provoz MiG-29 je natolik drahý, že z nich létá jen zlomek, slovenská politická reprezentace na svou armádu hledí ještě méně než ta naše.
Suma sumárum, když do koalice, tak se silnějším partnerem, ale zároveň musíme mít co nabídnout. Což reálně teď moc nemáme a perspektiva je jen horší. Za 1% HDP se dá přežít, ale ne růst a zlepšovat schopnosti.
„There is not anything like a free lunch“. Jen my se o to stále snažíme…
Je zvláštní, jak všichni nabízejí výcvikové kapacity na vlastním území a zároveň redukují vojenské rozpočty a podvážou tak možnost výcviku. Cesta nabídky výcvikových prostorů jako P&S je marná, jak jsme si konečně ověřili na našich VVP.
Pro Iva: Tak vybral jste si pouze jednu z věcí, kterou jsem zmínil – národní zájmy, politickou situaci a vztahy se svými sousedy. Faktem zůstává, že Slováci si myslí, že to budou platit Češi a Češi si myslí, že to budou platit Slováci. A ve skutečnosti to nechce platit nikdo. Takových „společných“ iniciativ tu už bylo: česko-slovensko-polská brigáda, modernizace vrtulníků a la V4 atd. Všechno zkrachovalo. Tak proč by „společná ochrana vzdušného prostoru“ nebo nějaké sdílení schopností mělo dopadnout jinak? Takové iniciativy lze prosadit pouze za jediného předpokladu – že si na obou stranách hranic díky tomu pár politiků a jejich „kámošů z golfu“ namastí kapsu. Pokud z toho nekouká žádný „bakšiš“, tak to nikoho ani v ČR ani v SR nezajímá…
Pro Bohuslava: Výcvikové kapacity se nabízejí, protože je to levné, lze na tom získat politické body a ještě se z toho může koukat nějaký profit (pochopitelně ne pro armádu, která tu srandu bude zabezpečovat).
ad Honza – V zásade máte pravdu, VVP Hradiště je väčšie. Rovnako tak je väčšií aj VVP Lešť a viacero ďalších. Každopádne ktorý z týchto priestorov je určený ako letecká strelnica? Mám pocit, že žiadny. Čo sa týka multifunkčnej leteckej strelnice tak vzhľadom na geografické obmedzenia Česka aj Slovenska si o strelnici pre letecký boj môžeme nechať iba zdať.
Ak sa na to pozrieme z uhlu výhľadu na vedenie budúcich bojových operácií tak dobrým príkladom môže byť konflikt s Líbyou. Ak by takáto situácia nastala znova tak (a teraz si budem čiastočne protirečiť) viac budú vyžadované multifunkčné bojové stroje než stroje pre vybojovanie vzdušnej nadvlády. Na jednu stranu je to dôvod prečo vyradiť MiG-29 a zaradiť do výzbroje novšie multifunkčné stroje. Na druhej strane je to dobrý dôvod pre využitie tejto strelnice.
K lietadlám CASA – ako ste naznačil tak pre lepšie využitie zázemia by naozaj bolo lepšie ak by boli dislokované v Prahe.
ad Ivo – V zásade s tebou súhlasím. Spoločná obrana vzdušného priestoru je z pohľadu Slovenska zbožným želaním. MiG-29 sú pre potreby súčasnosti príliš drahé a vyčlenenie viac financií pre potreby ozbrojených síl nie je prioritou súčasnej vlády R. Fica. A nezdá sa, že by sa to dalo zmeniť.
Rovnako tak súhlasím, že spolupráca s Polľkom by mala zmysel, ale že Poľsko by z toho nič nemalo. Čo je rovnako dôvod pre spoluprácu SR a ČR – dôvod zo zúfalstva, ale stále dôvod.
Ondro, české JAS-39 nemají integrovanou protizemní výzbroj (ani jejich piloti necvičí útoky na pozemní cíle), tudíž jsou to naprosto stejně jednoúčelové stroje jako slovenské MiG-29. Takže o nějakém současném využití slovenských výcvikových prostorů pro nácvik protizemních ztečí nemůže být ani řeč. Tak maximálně pro střelbu z kanonu – ale to zle cvičit i v ČR (tuším ve VVP Libava). Především však nevidím, v případném výcviku na Slovensku žádné finanční úspory.
v armádě SR existuje něco jako „velící poddůstojník“, je to ekvivalent tak zbytečné funkce jako je v AČR „vedoucí praporčík“?
Proč je funkce vedoucího praporčíka zbytečná? U bojových jednotek má své silné opodstatnění, z jednotky zabezpečení mluvit nemohu.
SILNĚ mne zajímá jaké???Komu velí?Koho řídí,jaká je jeho pozice v procesu velení a řízení?Voják na základní funkci má svého velitele roje/skupiny/družstva.Velitel družstva má svého velitele čety, velitel čety má svého velitele roty etc.Kde je tedy pozice vedoucího praporčíka?
Ivo, mohl by jste to rozvést – to opodstatnění této funkce? U nás na útvaru taková funkce není, existuje pouze vrchní praporčík. Ale přesto, že VedPr u nás neexistuje oficiálně, některé naše jednotky neoficiálně mají tento nástroj velitele/důstojníka – takzvaného „kuřbuřta“. Jistě tento termín znáte a dokážete si představit oblíbenost takového člověka.
Můj názor: Vzhledem k absenci objektivního výběrového řízení se na tato místa dostávají v horším případě oblíbenci a „přikyvovači“, v lepším případě ti, co nikomu nevadí. Výjimky samozřejmě existují, o tom asi nebude sporu. Než tuto funkci bude zastávat člověk, který bude mít nejvyšší součet koeficientů zkušenosti, pracovitosti, schopnosti vést, odborných znalostí a loajality k veliteli (ta je nezbytná, ať se to někomu líbí nebo ne) – si bude většina z nás diskutujících užívat (doufejme) zasloužené výsluhy.
4 ptaksedivak & Matt (samozřejmě i pro ostatní)
Měl jsem možnost tuto funkci vidět v praxi ve vícero zahraničních armádách, a to na stupních od čety výše.
Za dobu svého působení v armádě, a na základě zkušeností jsem si udělal vlastní názor, který by mohl být (snad alespoň částečně v souladu s názorem Iva a případně jej podpořit).
Kde se možná trochu lišíme – věřím že funkce vedoucího praporčíka má své opodstatnění i u jednotek jiných, než pouze bojových.
Můj názor na opodstatnění funkce je takový, neboli hlavními úkoly vedoucího praporčíka bych viděl:
• zajištění kontinuity, důstojníci mají vzdělání a přípravu založenou na jiných oblastech, než praporčíci. (Důstojníci, kteří reálně strávili čas prováděním taktických činností, od kruhové obrany až po boj v zastavěné oblasti je méně, než praporčíků. Dává tedy smysl, že praporčíci jsou na tyto činnosti lépe připraveni, než důstojníci. Proto bych od nich očekával, že jsou přenositelé zkušeností a znalostí z této oblasti.) Kontinuita se samozřejmě týká i oblasti materiálu apod. (doporučit veliteli jaké má útočná puška mít stoupání hlavně vzhledem k váze střely, a podobné jsou úkoly pro lidi, pro které je daná věc hlavní nástroj).
• udržení přehledu, běžné každodenní činnosti někdy vyžadují dohled, třeba i pouze formální, ale vyžadují. (Pokud očekáváme od důstojníků kontrolu pořádku na kancelářích, či ve skladech, není potřeba abychom pro ně požadovali vysokoškolské vzdělání.)
• každodenní práce s mužstvem, na procvičení „činností na…třeba reakce na efektivní palbu nepřítele“ není potřeba vysokoškolské vzdělání
• skutečný přehled o mužstvu, tedy znalost, kdo v čem přesně vyniká a kdo má kde jaké slabiny, jak se projevoval před lety a jak se jeví dnes, proč má daný člověk dnes jiný výkon než bylo očekáváno atd. Jsou věci, které člověk nezjistí, pokud s těmito lidmi není každý den. Ano, důstojník by s nimi každý den být měl, ale pokud bude provádět tento úkol na (a všechny další zde zmíněné) 100%, nezbyde mu již mnoho času na úkoly jiné.
• …zde Ivo určitě doplní další důvody.
Otázka zřejmá, co chceme od důstojníků?
Pokud jim dáváme vysokoškolské vzdělání, učme je metody rozhodování, vzdělávejme je ve věcech užitečných (collaborative skills, performance measurement, vědecké metody rozhodováni založené na datech, organiční teorii, systémový přístup, atd.) Potom mohou důstojníci dělat dobře informovaná rozhodnutí, které se nám třeba promítnou do budoucna.
Za překlepy se omlouvám, stejně jako za neucelený názor, ale potřebou těchto funkcí (stejně jako Ivo a mnoho dalších) jsem si jist.
Ucelenější názor by nám mohl poskytnout třeba pan Kolesa, popřípadě absolventi tako zaměřených kurzů.
PS: pokud na některých útvarech výběr do těchto funkcí vybírá „přikyvovače apod.“ pak je to otázkou provedení.
Osobně věřím, že pokud má důstojník po ruce praporčíka odborně zdatného, upřímného a zkušeného, dosáhnou spolu daleko více, než pokud mu daný člověk kývně na každou blbost. Ale to se týká výběru, vzdělávání a přípravy obou těchto skupin.
Abych nebyl pochopen špatně – já nejsem proti této funkci, jen se obávám, že bude trvat ještě několik let, než bude výběr na tuto pozici odpovídající. Protože osoby na těchto vedoucích praporčických funkcích, se kterými jsem se setkal, mi zatím moji obavu potvrzují. A dokud nebude zaveden alespoň trochu objektivní způsob výběru praporčíků pro postup na vyšší funkci, zůstanu skeptický.
Add Matt)
Nebudu opakovat argumenty Mr. Greena, jelikož s nimi bez výhrady souhlasím. Dám jen několik příkladů z praxe.
Když jsem byl velitelem roty, tak za ty roky jsem neměl nikdy obsazenou funkci ZVR. Částečně úmyslně jsem čekal, který z VČ se ukáže jako nejperspektivnější. ZVR se totiž rozhodně nerovná zástupce pro věci papírové, je to budoucí velitel roty, tudíž na něj mám nějaké nároky. Neviděl jsem neobsazenost jako problém, ruku na srdce, ZVR logicky nemůže nikdy umět více než VR, což pro VedPr rozhodně neplatí.
Přesto, že funkce ZVR byla neobsazená, funkce vedoucího praporčíka obsazená byla vždy. Jak byla obsazena ta první už si nevzpomínám (byl jsem tehdy VČ), ale nedlouho před mým odchodem z roty se obsazovala funkce vedoucího praporčíka, která se uvolnila jeho odchodem na funkci vrchního praporčíka. Stál jsem před rozhodnutím jak uprázdněnou funkci zaplnit. Držel jsem se následujících zásad:
a. funkci musí zastávat bývalý ZVČ.
b. musí mít slušnou angličtinu v pásmu STANAG 1+ až 2+.
c. musí mít tělocvik nejhůře za 2.
To pro mě byla nepřekročitelná kritéria, která jsem všem oznámil. Ze 4 ZVČ rázem zbyli 2.
Byl jsem rozhodnut, že mezi zbývajícími kandidáty bude provedena volba. Bylo mi jasné, že budou volit pouze stříbrní, jen jsem si nebyl jist, zda všichni, či jen od určité hodnosti. Nakonec jsem se rozhodl pro limit rotný výše – tzn. volební právo měli všichni velitelé družstev, TR, VkPr, Zdr a 2 ZVČ, kteří nebyli v přímé volbě.
Přesto, že oba dva kandidáti byli v mých očích vyrovnaní (přinejmenším co se 3 kritérií týče), volba nakonec dopadla ve prospěch kandidáta, který byl většinově vnímán „jako větší pes“. Poddůstojnický sbor si prostě, přes obavy některých, kterí mě od volby zrazovali, vybrali zástupce, o kterém věděli, že se nebude bát říct svůj názor veliteli a který byl nezpochybnitelnou autoritou ohledně odborné erudice (3x Afghánistán) atp.
Suma sumárum, nemám vůbec strach, že v situaci, kdy dostanou stříbrní možnost volby, že by si automaticky zvolili někoho, kdo jim nebude dělat problémy a nechá je růst jako dříví v lese.
Naopak do volby nemají DŮSTOJNÍCI vůbec co mluvit. Ti naopak mají tendenci si k sobě vzít kývala, který jim nebude dělat problémy.
Zakopaný pes autority vedoucích a vrchních praporčíků je tedy jednoznačně ve způsobu jejich výběru. Přestože jsou i jiné způsoby – objektivní bodový způsob US Army, čistě volební ze všech možných kandidátů, nebo můj hybridní, který jsem zvolil, každý z nich může nést dobré výsledky. Jen je třeba k celé záležitosti přistupovat s maximální vážností, která u některých jednotek jednoznačně je, u některých je funkce i po té době zcela nepochopena.
A tady jsem právě narážel na část nebojových jednotek, letectva atp.
Můj známý jim říká „politruci“.Bohužel převládají ti, kteří se na systemizované místo vyhoupli v dobách přerodu INSTRUKTOR VÝCVIKU – VEDOUCÍ PRAPORČÍK.Mne uchvacuje jejich sebestřednost a arogance.Jistě, existují vyjímky, nicméně dominují ti tzv. škodiči, kteří preferují své „mazánky“ a těží ze svého okruhu „bonzáčků“, kteří bezskrupulí neváhají udávat a donášet na své kolegy ve zbrani a to vše za příslib mise, kurzu či „přikrytí“ při nějakém škraloupu.
Implementace „západní“ hlavy na „poskomunistický“ krk se v tomto případě nezdařila.
Přivítal bych a jistě nejen já, kdyby admin otevřel vlákno jen na téma vedoucí praporčíci v AČR
Abych take prispel se svou troskou do mlyna… Souhlasim s Mr. Greenem a Ivem. Funkce rozhodne potrebna je.
Implementace do systemu ACR trochu pokulhava Nicmene myslim si, ze je otazkou casu, az „stare kusy“ ktere byly (nektere z nich) umisteny na tyto funkce protoze, ac dejme tomu kvalitni vojaci, nemeli vysokou skolu a nemohli zastavat funkce na kterych sedeli (VC, ZVR atd). V soucasne dobe, tedy temer 10 let po tomto kroku sedi na svych mistech stale. To jsou pravdepodobne ti, kteri jmenu VedPrap trochu skodi. Cest vyjimkam.
Co tu jeste nebylo zmineno?
Za me mohu rict, ze ve vyctu povinnosti VedPrap zde postradam:
– jisteho garanta tradic jednotky a to jak v sluzebnim tak i mimosluzebnim zivote vojaku.
– radce (odborneho, vojenskeho i osobniho) pro stribrny sbor roty.
– urciteho planovace karier prislusniku jednotky.
– a v neposledni rade i skolitele (hlavne pro ZVC).
Tradice VedPrap se v zapadnich armadach tvorila 150 let. Nechtejme tedy tuto tradici zavest a plne aplikovat za 10 let… Podle meeho nazoru teprve nekteri vojaci, kteri jsou nyni na zakladnich funkcich budou jednou dobrymi VedPrap. Tedy nekteri z nich. Potom, co si projdou po karierovem zebricku postupne vzhuru.
závěr Vašeho příspěvku beru trochu s nadhledem.Pokud by jste měl na mysli britskou koloniální armádu, pak se dá hovořit o jakémsi ekvivalentu, nicméně pozice velícího seržanta se poprvé objevuje v americké občanské válce a to především vzhledem ke kritickému nedostatku důstojníků.
Tradice to je záležitost, se kterou je AČR stále poněkud na štíru…a zdá se, že je jí to souzeno navždy.Pokud bychom z ní ovšem chtěli čerpat, tak nic takového jako velící poddůstojník/rotmistr se ani v C. a K. armádě a především v tzv. prvorepublikové armádě nevyskytovalo.Není tedy z čeho čerpat, implementace cizího know-how do naprosto jedinečných podmínek české mentality ( nemyslím to zle, jsem hrdý , že jsem Čech ) bohužel stále nepřináší výstupy, jenž mu byly přisouzeny a prognovány.Strom, který po letech nenese ovoce je třeba pokázec.Bohužel…
Co se týká karierního řádu, to nemůžete myslet vážně pane kolego:-)))V jeho implementaci už nejspíš nevěří ani jeho autoři…
http://www.novinky.cz/domaci/269531-o-kariernim-postupu-vojaku-budou-misto-velitelu-rozhodovat-body.html
Zdravím diskutující, jenž poněkud odbočili od původního tématu. Pokud by to bylo možné, přimlouval bych se za přesun části diskuse věnující se otázce VePr do samostatného vlákna. K věci:
Lze souhlasit, více či méně, se všemi diskutujícími. K příspěvku Mr.Greena bych pouze poznamenal, že na stupni četa se jedná o PSG, na stupni rota o 1SG a výše pak o MSG. Doporučení o stoupání vývrtu bych od VePr nečekal (pokud někdy nestudoval vnitřní balistiku), a popravdě ani nevím, co by s tímto doporučením VR dělal. Jinak všeobecný souhlas – VePr by měl strážcem „ducha jednotky“, praktik, živoucí lexikon znalostí z oboru a údajů o příslušnících stříbrného sboru.
Ad Ivo: Způsobů výběru je samozřejmě mnoho a všechny mají své klady i zápory. Nemyslím si, že by VR neměl mít možnost ovlivnit obsazení funkce VePr – přece jenom je to jeho pravá ruka. A každý soudný VR snad také bude preferovat „většího psa“, aby za něj obstaral denní rutinu – to je myslím to co se od VePr očekává. Zrovna dnes jsem zde s US debatoval o způsobu výběru 1SG a potýkají se se stejnými problémy – výběr z množiny kandidátu blížící se 1, ustanovení do funkce tzv. „za zásluhy“ – po uplynutí maximální doby setrvání na jiné funkci, VePr a VR si nesednou (ač oba papírově výteční vojáci) s následným vlivem na jednotku apod. A to jak zde bylo řečeno, západní armády mají s institucí VePr daleko větší zkušenosti a jejich systém funguje již poměrně dlouho. Netvrdil bych, že problém autority tkví ve způsobu výběru, i když samozřejmě netransparentní systém výběru na prvotním dojmu nepřidá.
Zde bych totiž částečně souhlasil s ptaksedivak, a to pouze v tom smyslu, že v současné době je v AČR na stupni rota praktikován systém na pomezí mezi východním a západním pojetím. VELMI ZJEDNODUŠENĚ: Armády východního bloku praktikovaly systém VR + ZVR (důstojníci odpovídají za vše), kdežto Západ preferuje VR + 1SG (na stejnou úroveň se dostane důstojník vzděláním, jako praporčík dlouholetými zkušenostmi). Myslím si, že problém tkví v tom, že v současné době není plně institucionalizována dělba práce, pravomocí a odpovědnosti mezi VR, ZVR a VePr. Lze pak vnímat názor, že jeden či druhý (ZVR či VePr) je zbytečný.
Otázkou je, co od jednotlivých funkcí očekáváme a také to, jak je následně výkon této funkce vnímán. Někteří vojáci vnímají, že VePr stále tak trochu stojí mimo původní (východní) řetězec velení a považují jeho funkci za redundantní, snahu o dodržování jistého řádu (denní rutiny) ze strany VePr za „buzeraci“ od zbytečného „kuřbuřta“, jakékoli rady směrem k VR ve věci stříbrného sboru buď za „bonzování“ či „protěžování“.
Na závěr: Můj osobní názor je takový, že vývoj je nevyhnutelný a funkce vedoucího praporčíka je do budoucna nenahraditelná. Postupně se a jednotkách vykrystalizují vhodné osoby pro odpovědné zastávání této funkce, oplývající zkušenostmi z misí, s tím související autoritou a s potřebnými vlastnostmi a dovednostmi. Naopak, vzhledem ke stále nedostatečnému počtu nižších důstojníků bych si dokázal představit sloučení funkce ZVR a VePr v jednu. To by ovšem vyžadovalo kvalitní kurs pro přípravu VR a VePr (o stejné náplni), který by mladé perspektivní důstojníky a starší zkušené praporčíky připravil na velení rotě.
Pardon, děkuji MedWedovi za upozornění, na vyšších stupních pokud se jedná o velící funkce mluvíme o CSM.
Ad matt,
Trvání, to je prostě vývoj. Asi nemůžeme očekávat, ze vše bude ze dne na den. A bohužel, některých věcí se za našeho působení již nedočkáme. Přesto veřím, ze stojí za to se o dané změny pokusit.
Ad Ivo,
Do výběru praporčiků by mohli/ měli důstojníci mluvit (personálni práce), ale předpokládem je že jsme důstojníky ustanovili na funce správně. Tedy že na dané funkci sedí správně zvolený důstojník.
Upřímně, jsem proti tzv. objektivnímu, bodovému hodnocení jako mají v U.S.; je to produkt rozsáhlé byrokracie a jsou k tomu nuceni velikostí. Naše armáda je mnohem menší, a vzhledem k objemu prostě nemají možnost brát v potaz dalši kvality, a proto reší to co reši – někdo takto vzniklé problémy rešil níže.
Ad MedWed
Se vším souhlas, pouze planovač kariér se mi jeví spíše v rovině poradce, ale možná je to záležitostí formulace, spiše než odlišnosti názoru.
Ad Pařmen,
Samostatné vlákno je určitě výborný nápad.
Co se týče termínů na jednotlivých stupních, tak samozřejmě soulad s hodnostmi a termíny u nás by neškodil.
Přiklad doporučeni jsem zvolil nevhodně, šlo o to, poukázat na technickou oblast znalostí, která je možná již nyní, nebo určitě časem bude doménou praporčíků.
Problémy, kterým čeli U.S. pochazejí (můj osobní názor) z byrokratickeho charakteru organizace, tedy že je jich hodně a vše je řízeno pravidly. Tudiz již nezbývá v tom obrovském objemu prostor na posouzení, zda si vůbec tyto dvě osoby sednou, zda se odborně a schopnostmi doplnují apod.
Pro dokreslení, povyšování v U.S.Army probíhá zhruba tak, že si komise pro celý service (Army) sedne a na každou osobu má jeden slide v powerpointu a má cca 2 minuty na rozhodnutí zda ano či ne. Za takových podmínek je to opravdu težké, brát v potaz komplexní podmínky a okolnosti (třeba jak si spolu sednou, jak se doplňují, jak vyhovuje prap jednotce atd.) V tomto má naše armáda zatím hodně velkou výhodu. (přímo obrovskou)
Dělba práce je výborný bod – mohl by být součátí nového vlákna, tedy co mají vlastně VedPrap za úkol. A tímto způsobem by (pro zajemce) vznikl vlastně i základ toho, na co mají být VedPrap připravováni (tedy obsah kurzu).
Tedy,
Bylo by přínosné vytvořit nové vlákno na dané téma. Jeho součástí, mimo jiné, by byla i náplň funkce VedPrap na jednotlivých stupních a dále obsah jejich přípravy.
Za překlepy se omlouvám.
Dnes zde byl zveřejněn můj článek na téma vedoucích praporčíků. Berte to jako vlákno jenom pro toto téma. Budu rád za každý rozumný příspěvek na téma vedoucích praporčíků a celkově i rozvoje praporčického sboru a jeho vztahu s ostatními sbory.
http://www.mocr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/ceska-republika-a-slovensko-chteji-vice-spolupracovat–doufaji-i-v-usporu-penez-70919/
Tak že by snad přece něco?
http://www.natoaktual.cz/slovensko-dal-skrta-na-armade-a-to-i-na-zahranicich-misich-peq-/na_analyzy.aspx?c=A121029_143038_na_analyzy_m02
Musim priznat, ze clanek ktery se skryva pod vyse uvedenym odkazem je jednim z nejlepsich, ktere jsem v posledni dobe cetl. Jednak je tam realne popsane jakym zpusobem lze ministerstvo obrany verejnosti (jinak se to ani nazvat neda) a take jsou realne pojmenovane problemy, ktere snizujici se rozpocet pro obranu prinese.
Co je bohuzel problemem je to, ze i kdyby nektere noviny na Slovensku otiskly takovyto clanek (coz se nestane protoze si nikdo nechce proti sobe postvat vsemocneho premiera) tak by to nemelo zadny realny dopad. Pro soucasnou vladu jsou podstatne dulezitejsi jine veci a ma jine problemy (chystajici se stavka zdravotnich sester a ucitelu apod.). A take se nikdo neodvazi kecat do remesla Glvacovi, ktery je jednim z 5 nebo 6 lidi, kteri realne ovladaji a ridi SMER-SD
Včera jsem narazil na článek na Armádních novinách o možné spolupráci českého a slovenského stíhacího letectva v ochraně vzdušného prostoru. Fakta jež padla v článku:
1. Slovensko v současnosti disponuje 21x MiG-29. 10 z nich bylo modernizováno, z toho jen 6 je dnes letuschopných. Servisní smlouva od Ruska končí v roce 2016 a zřejmě nebude prodlužována.
2. Vyjádření slovenského ministra obrany k problému:
Slovenská armáda uvažuje o pronájmu šesti až osmi stíhaček. „Pravděpodobně půjdeme systémem, jakým šla Česká republika, a to pronájmem letových hodin “ citovala agentura TASR slovenského ministra obrany Martina Glváče
3. Vyjádření českého NGŠ k problému:
Ostatně česká strana vznik společné jednotky podmiňuje provozem společného stroje. „Navrhli jsme společnou ochranu vzdušného prostoru, což ovšem představuje přejít na stejnou platformu letounů,“ řekl na veletrhu IDET 2013 v Brně náčelník generálního štábu Petr Pavel.
4. Podle vyjádření obou stran jednání pokročila dále než kdy předtím a výsledky by měly být známy v první polovině roku 2014.
Co si myslíte vy, podaří se překonat veškeré legislativní, finanční a politické problémy a odstartovat projekt „Společného nebe“, ať už bude konkrétně vypadat jakkoliv?