Harrier AV-8B námořní pěchoty čeká, až přistane bezpilotní MQ-1 Predator na základně Creech 7. listopadu 2008; Foto Senior Airman Larry E. Reid Jr., U.S. Air Force

Minulý týden byla při náletu bezpilotního letounu v Pákistánu zabita dvojka Al Kajdy abú Jahjá Libí. Podle Američanů jde o velký „úlovek“, protože údajně charismatický Libí byl tím, kdo mohl opět pozdvihnout teroristickou organizaci. I když jeden může mít pochybnosti, zda by při této misi uspěl.

„There is no one who even comes close in terms of replacing the expertise (al Qaeda) has just lost,“ said a U.S. official, who spoke on the condition of anonymity. Al-Libi „played a critical role in the group’s planning against the West, providing oversight of the external operations efforts,“ the official said.“

Al Kajda sice Libího smrt zpochybnila a slíbila, že se brzy objeví na videu s proslovem, ale nejspíše jde jenom o zdržovací taktiku. Asi jediný, kdo se ozval proti zabití Jahjá Libího byl jeho bratr abú Bakr Kajíd. Podle něj je způsob, jakým byl Jahjá Libí zabit ohavný a nehumánní. Ještě zajímavější jsou následující věty:

„We are in the 21st century and they claim to be civilized and this is how they take out people… Regardless of my brother’s ideology, or beliefs, he was a human being and at the end of the day deserves humane treatment,“ he said.

Člověku se chce vykřiknout, jestli oběti činů, které plánoval a prováděl Libí, respektive jeho lidé, si také nezasloužily humánní zacházení? Takže jaképak copak. Je ale „oko za oko, zub za zub“ skutečně ta správná morálka? Nebylo by lepší, kdyby teroristé skončili před soudem bez ohledu na to, co prováděli? Podobných otázek, které testují především nás, než kohokoli jiného, si člověk může klást více než dost, aby si nakonec uvědomil, že dogmatické trvání na odpovědích nikam nepovede a že jedinou možností je hodnotit případ od případu a hlavně se zdravým rozumem.

Jednoznačně nejvíce útoků bezpilotních letounů se odehrává v Pákistánu. Na druhé příčce je se značným odstupem Jemen. Dá se přitom očekávat, že akcí nebude ubývat, ba právě naopak. Podle některých informací totiž prezident Barack Obama před časem nařídil zvýšení počtu operací bezpilotních letounů proti teroristům v Pákistánu. Obává se totiž, že zanedlouho může být Ústřední zpravodajská služba (CIA) – respektive Spojené státy – přinucena ukončit používání bezpilotních strojů. Důvodem jsou stále napjatější pákistánsko-americké vztahy.

Americký ministr obrany Leon Panetta před několika dny v Kábulu řekl, že „jsme na hranici naší trpělivosti“ a že Pákistán musí zasáhnout proti ozbrojeným skupinám útočícím proti spojeneckým silám v Afghánistánu. Tato slova pronesl jen tři dny poté, co byl vřele přijat v Indii, kde zdůrazňoval význam americko-indického partnerství. Primárním účelem návštěvy bylo samozřejmě posilování kruhu „přátel“ Číny (ne nadarmo Panetta hovořil o tom, že USA mají novou strategii pro 21. století, jejímž středobodem je asijsko-pacifický region), ale proč nevyslat signál i do Pákistánu?

Bzučení bezpilotních strojů a odpálené rakety hellfire se v Pákistánu, respektive jeho severní části už staly nedílnou součástí života. O tom, jak se s těmito stroji žije, napsal výborný článek s názvem „My Drone War“ Pir Zubair Shah v předposledním čísle Foreign Policy. Slovo „drone“ totiž začalo pronikat do místní mluvy:

Among Waziristan residents, „I will drone you“ has by now entered the vocabulary of day-to-day conversation as a morbid joke. The mysterious machines buzzing far overhead have become part of the local folklore. „I am looking for you like a drone, my love,“ goes a romantic Pashto verse I’ve often heard the locals recite. „You have become Osama; no one knows your whereabouts.“

Dá se předpokládat, že v lidovém jazyku tato rčení zůstanou i dlouho poté, kdy „drony“ nebudou bzučet obyvatelům Waziristánu nad hlavou. Budou „živá“, i když si obsahem už nebudou ti, kteří je budou používat zase tak jistí. Podobně jako my používáme rčení typu „poturčenec horší Turka“, či „přišel k řeči jako Turek k šavli“, ačkoli většina lidí asi nebude úplně přesně vědět, proč se mluví zrovna o Turcích.

Mimochodem, výše jsem uvedl jenom několik vět z článku, který stojí za to si přečíst celý, stejně jako ostatní texty v tématu nazvaném Obama’s Secret Wars v březnovém/dubnovém čísle časopisu. Jako doplněk tohoto tématu by pak mohl posloužit článek Four Myths about Drone Strikes, který vyšel později v Diplomatu. Zde jsou:

• Myth number one, promoted by the Obama administration, is that drone strikes have resulted in few civilian casualties…
• The second myth, promoted in Pakistan, is that drone strikes are counter-productive…
• The third myth is that the Pakistani government opposes the drone campaign…
• The fourth myth concerns popular views of drone strikes in Pakistan. While it’s widely believed that all Pakistanis oppose drone strikes, several analysts from the tribal areas have argued that in FATA, at least, “many favor” and “welcome the drone attacks”…