Před několika lety jsem psal o novém vstřelovacím rekordu, který ustavil v Afghánistánu desátník Craig Harrison, když zastřelil Talibance na vzdálenost 2475 metrů. Napomohly mu k tomu ideální podmínky jako bezvětří a skvělá viditelnost, a samozřejmě výborná muška, odhad a zkušenost. V Sandia National Laboratory nyní přišli s prototypem náboje, které přesnost odstřelovačů na velké vzdálenosti ještě zlepší.

Projektil vystřelený z náboje se otáčí, což dodává jeho trajektorii stabilitu. V Sandia National Laboratory se rozhodli, že stabilitu dodají jinak. Namísto drážek v hlavni připevnili na zadní část náboje křidélka, která jsou napojená na čip. A k tomu je připojen i optický senzor na špičce projektilu. Střelec zamíří laserový paprsek na cíl, ze zbraně vypálí projektil, senzor sleduje paprsek a křidélka upravují trajektorii letu. Jde o podobnou technologii, jaká se využívá v protiletadlových střelách.

The researchers say that computer simulations suggest that, at a range of half a mile, a typical unguided bullet would miss a target by an average margin of nine metres or so, but that their guided bullet could cut that to just 20 centimetres. And a quirk of ballistics means that, at longer ranges, the system’s accuracy should get better. As it flies, the bullet pitches and yaws through the air, and that natural rhythym limits the frequency with which its on-board computer can make course corrections. But the longer the bullet is in flight, the less violent those movements become, allowing increasingly precise tracking.