Rozpad Jugoslávie byl příčinou toho, že po více než 100 letech od anexe Bosny a Hercegoviny na bosenské území opět vstoupila noha českého vojáka. Tentokrát však již šlo o skutečnou humanitární operaci pod mezinárodním mandátem: UNPROFOR – IFOR – SFOR a později SFOR II a Althea. V případě UNPROFOR šlo fakticky o první nasazení českých vojáků po vyhlášení české státnosti.

Byla v tom určitá symbolika, když jsou vojáci rozpadnuvšího se multinárodnostního státu nasazeni k „řešení občanské války“ v rozpadající se po většinou slovanské federaci. Hodnocení mírových operací na území bývalé Jugoslávie se nedávno věnoval na stránkách časopisu Historie a vojenství Jindřich Marek. Bezpochyby také vycházel z publikací, které velmi podrobně mapovaly českou účast dosáhnuvší postupně až síly jednoho praporu a které nesly název Operace IFOR, Operace SFOR a 43. mechanizovaný prapor v operaci SFOR II. Vydala je tehdy Agentura Vojenských Informací a Služeb Ministerstva obrany, tzv. AVIS.

Nasazení českých vojáků se stalo také předmětem zájmu dokumentaristů. Na webu se mi podařilo najít dvacetiminutový dokument s názvem Jen jeden den (viz výše). Jde o jeden z posledních tvůrčích počinů Českého armádního filmu, p.o. Mohu-li soudit, není mi jasné, jaké publikum pro svůj film jeho autoři předpokládali. Způsob prezentace informací, určitý patos i hudební doprovod strašně připomíná styl, se kterým toto studio pracovalo před rokem 1989.

Druhý dokument byl zpracován tvůrci nacházejícími se mimo armádu a proto také výborně kvalifikovanými pro výkon civilní kontroly ozbrojených sil. Jde o 26minutový film, jehož základ byl natočen již v roce 2001, ale jeho tvůrci – Vít Klusák a Filip Remunda – jej uvedli až v roce 2008 na filmovém festivalu v Jihlavě. Jde o Vánoce v Bosně. Bohužel, na webu jsem k němu našel jenom trailer.