Osm důvodů, proč má Afrika zajímat i nás (realistův pohled)
V posledních dnech, v souvislosti s připravovaným nasazením českých vojáků v africkém Mali se znovu rozhořely debaty o tom, proč bychom měli něco takového dělat. Zdánlivě přímé zájmy v Africe nemáme. Třeba, stačí se podívat na obrat obchodu se zeměmi subsaharské Afriky, aby člověk zjistil, že 65 procent z něj tvoří obchod s Jižní Afrikou, což se nedá označit jinak, než za nevyužitý potenciál. Mimochodem, v roce 2011 byla na druhém místě Nigérie a na třetím bylo Mali.
Když jsem psal o přímých zájmech, použil jsem slovo „zdánlivě“. Schválně. Češi i Moravané měli k Africe vždy spíše vztah romantický a vědecký, než imperiální. Francouzi, Britové, Američané, ale v určitých obdobích i Rusové a v budoucnu i Číňané (každý ovšem poněkud jinak a jinou měrou), pokládají za přirozené, že jejich zájmy daleko překračují hranice jejich domovin a jsou ochotni je zcela pragmaticky hájit i silou – sami či s jinými zeměmi (z poslední doby jsou dobrým příkladem Libye a Mali). V českém prostředí je nutné velice dobře vysvětlovat a znát důvody, proč naše zájmy přesahují hranice střední Evropy.
To je těžké zvláště v období, kdy je poměrně silný subjektivní pocit bezpečí a zároveň velkého množství problémů, které je nutné řešit doma. Toto vysvětlování jednak není příliš vydařené a zároveň se mu ne vždy dostává sluchu, což ostatně není nic nového. Půvabně tento fakt popisuje v českém snu o koloniích historik Pavel Kosatík v knize České snění. Podle něj se již Emil Holub z pragmatických důvodů snažil přesvědčit spoluobčany o výhodnosti a významu kolonií v Africe pro český národ. Z doby vzniku Československa ostatně pochází i návrh, že by se Češi měli více zajímat o Togo (Kosatík uvádí, že s tím přišel spisovatel Jan Havlasa a další „snílci“, kteří chtěli využít dělení německých kolonií pro 1. světové válce). Tyto návrhy ovšem nenašly sluchu.
Zmíněné výše uvedené údaje obratu obchodu se subsaharskou Afrikou v roce 2011 se dají považovat ve srovnání s lety předchozími za velký úspěch a důkaz potenciálu, který Afrika má. Byť je hlavním tahounem Jižní Afrika, pomalu se zdvihá obchod i s dalšími zeměmi. Jedním z důvodů je dlouhodobá krize a nutnost hledat nová odbytiště mimo Evropskou unii. Něco podobného se ostatně stalo již jednou. Například Aleš Skřivan ve stati K charakteru, rozsahu a zaměření československého vývozu v meziválečném období píše, že kvůli krizi především v Německu a poklesu zájmu o československé výrobky, narostl zájem exportérů o mimoevropské trhy. Především o Spojené státy, ale narostl i export do Asie a Afriky. V roce 1930 se mimoevropské země podílely na československém vývozu přibližně 14 % a v roce 1937 již 26 % (celkově ovšem nebylo z hlediska schopnosti exportovat a konkurovat zas tak čím se chlubit).
Obchod však není jediným důvodem, proč by nás měla Afrika mnohem více zajímat a proč bychom v ní měli být aktivnější (respektive během pár let budeme muset být, pokud nebudeme, bude to k naší škodě). Dříve než uvedu jednotlivé důvody, které považuji za významné pro naši angažovanost v Africe, chci předeslat jednu věc. Píši „Afrika“, což je záměrné zjednodušení. Vím dobře, že Afrika je velice rozmanitá a že je velkou chybou všechny její státy „házet do jednoho pytle“. Je nutné pečlivě hodnotit stát od státu, oblast od oblasti a stejně tak by to mělo být při uvažování o naší angažovanosti a našich zájmech. Nicméně z hlediska tohoto textu si toto zjednodušení dovolím.
Nejprve zmíním několik předpokladů, které pokládám z hlediska českých zájmů za determinující:
- dějiny České republiky není možné oddělovat od dějin Evropy. Tato věta zní zcela banálně, nicméně je důležitým východiskem pro jakékoli přemýšlení o naší zahraniční a bezpečnostní politice, které jsou jakousi praktickou artikulací našich zájmů (nemůžeme mít takovou škálu zájmů, jakou mají mnohem větší země s tradicí hegemonů, ale o to více musíme být schopni pečlivě vybírat a chovat se pragmatičtěji). Důraz na Evropu v našem myšlení musí být významný především proto, že, jak ukazuje historie, negativní trendy v Západní i Střední Evropě se záhy negativně projevují u nás, zvláště v současnosti, kdy je Evropa tak úzce propojená. Proto je naším zájmem stabilita oblasti dnes označované jako Evropská unie a jejího nejbližšího okolí;
- historicky nemáme nejlepší zkušenosti se střety zájmů evropských zemí. Zároveň je nutné se mít na pozoru před nekončící nestabilitou na východ od našich hranic. Především směrem k Rusku musí být česká politika navýsost pragmatická. Střední Evropa byla nárazníkovým pásmem mezi Východem a Západem, ale nyní je situace, i díky Evropské unii a Severoatlantické alianci odlišná a naším, českým zájmem musí být, aby to tak zůstalo co nejdéle;
- Spojené státy vyvažují a mohou usměrňovat politiky jednotlivých významných hráčů v rámci Evropské unie i mimo ni a vyvažovat jejich zájmy. Zároveň jsou pro nás pojistkou. Proto je v zájmu České republiky udržování silné transatlantické linky;
- česká ekonomika je životně závislá na exportu. Jen domácí poptávka jej nemůže nikdy suplovat. Pokud dojde k omezení exportu, okamžitě se to projeví na ekonomické výkonnosti. Proto musí být zájmem ČR udržovat maximální otevřenost trhů a férový přístup na ně. To ovšem není možné bez vyšší – někdy i vojenské – angažovanosti (nikoli samostatně, ale vždy v koncertu s jinými). Nicméně vyšší angažovanost nemůže být chápána jako kupecké počty „něco za něco“ (třeba deset vojáků za jeden obráběcí stroj), ale v širším smyslu jako vytváření podmínek pro obchodní expanzi vycházející ze soukromého sektoru a podporované státem;
- obdobně je česká ekonomika závislá na dovozu strategických a dalších surovin. Proto musí být naším zájmem (ve spolupráci s partnery) udržovat maximální otevřenost trhů, zamezovat tomu, aby některý hráč získal kontrolu nad většinou významných zdrojů surovin, což by značně omezilo možnost diverzifikace.
A nyní osm důvodů, které považuji za důležité pro naší vyšší angažovanost v Africe:
- ekonomické a společenské změny. Africké země se výrazně proměňují, o čemž svědčí i data. Například ze 48 států subsaharské Afriky již 22 zemí, ve kterých žije 400 milionů lidí, dosáhlo středně příjmový ekonomický status. Dalších 10 zemí, ve kterých žije 200 milionů lidí, tohoto statusu při stávajícím růstu dosáhne v roce 2025. Subsaharská Afrika rostla i přes krizi, která postihla Evropu a Ameriku v roce 2012 o 5,3 % a v roce 2013 se očekává růst 5,6 %. Klesá počet lidí, kteří žijí s 1,25 USD na den z 58,1 % v roce 1999 na 47,5 % v roce 2008. Dochází nejenom ke změnám ekonomickým, ale i společenským. Roste třeba počet osob žijících ve městech, což by mohlo do budoucna narušovat tradiční vazby, které jsou mnohdy zdrojem konfliktů atd. Je řada ukazatelů, ve kterých africké státy stále zaostávají (vzdělání, vládnutí, stabilita), ale i to se (oblast od oblasti) proměňuje;
- pozitivní aktivity regionálních uskupení. Zvýšila se schopnost i ochota regionálních organizací Afriky působit jako hráč v řadě oblastí a stabilizovat krizové situace a tím vytvářet podmínky pro obchod;
- Afrika je a bude významným zdrojem surovin, včetně těch strategických. Jeden příklad za všechny: Niger na tom není v jednotlivých ukazatelích příliš dobře. Kontinuálně je před zhroucením, korupce je vysoká, ekonomická svoboda je průměrná, podobně jako svoboda společnosti. Na jeho území se ovšem nacházejí významná naleziště uranu. Proto Francouzi udržují s Nigerem tak silné vazby. Asi by ale nebylo v našem zájmu, kdyby měl Niger padnout do vlivu někoho jiného než Francie (potažmo EU) i s uranem? Podobně je to s dalšími surovinami, bez kterých jen těžko budou třeba fungovat elektronické hračky. Kromě Afriky jsou další velká naleziště především v Rusku. Závislost na jednom partnerovi ovšem nikdy není ku prospěchu. Země jako Česká republika musejí diverzifikovat zdroje. Podpora Francie, potažmo Evropské unie, či NATO ve snaze nedovolit, aby zdroje ovládaly nevypočitatelné státy a skupiny, tomu napomáhá. Nejde tedy o to, že díky účasti v operaci v Mali tam začneme těžit zlato. Jde o širší cíl než jen o okamžitý zisk – ať už o možnost diverzifikace, tak vytvoření podmínek pro obchod přímo či prostřednictvím evropských partnerů;
- Čína proniká do Afriky od 70. 80. let minulého století. Mediální obraz vykresluje čínské aktivity především jako hon za surovinami a do jisté míry tomu tak je. Nicméně jde o mnohem širší „záběr“, který by svým pragmatismem měl být pro nás příkladem. Vřele doporučuji stránky China in Africa: The Real Story profesorky Deborah Brautigamové, která sleduje čínské aktivity v Africe od 80. let a její texty uvádějí na pravou míru hodně zkratek, které se objevují. Například, největší čínskou investicí není koupení dolu, či vrtu, ale zakoupení 20 procentního podílu v jihoafrické Standard Bank za přibližně pět miliard amerických dolarů. Číňané dobře chápou potenciál trhu subsaharské Afriky například pro osobní automobily vyráběné v ohromných množstvích (v roce 2011 se v Číně vyrobilo 18.418.876 vozidel všech možných značek, o 10 milionů více než ve Spojených státech). Podobné je to s celou řadou dalších výrobků, které čínské firmy vyvážejí, či si připravují trh. V Číně narostla konkurence, přičemž v Africe je minimální. Významnou investiční oblastí jsou telekomunikace a infrastrukturní projekty. Čínské společnosti fungují jako kontraktoři ve velkém množství stavebních projektů placených čínskou vládou a bankami (menší část) či jinými subjekty – obrat je v řádu desítek miliard dolarů ročně. A tak by se dalo pokračovat. Dominance jednoho hráče na trzích v Africe je samozřejmě velkým rizikem pro Evropskou unii a tedy i pro Českou republiku;
- pronikání teroristických skupin. Od 90. let se některé teroristické skupiny, včetně Al Kajdy a jejího vůdce Usámy bin Ládina snažily etablovat v Africe a po určitou dobu se jim to i dařilo. Nicméně podle všeho, skutečný rozmach skupin hlásících se k Al Kajdě (to neznamená, že s ní mají přímé vztahy) je až nyní. Geograficky je zájmovou oblastí především africký roh, oblast Maghrebu a Nigérie v subsaharské Africe. Rozsah vlivu teroristických skupin hlásících se k Al Kajdě v Africe není ovšem jednoznačný, nicméně je nepopiratelný. Takzvané Arabské jaro proměnilo politickou geografii Severní Afriky a usnadňuje působení radikálních, či teroristických skupin. Posledně jmenované se ocitly pod poměrně velkým tlakem jak v Asii, tak na Středním východě (Arabském poloostrově), takže je logické, že především arabští bojovníci hledají útočiště jinde, v tomto případě v Africe – nejenom severní, ale i subsaharské. K pohybu využívají rozlehlá území, která nejsou pod kontrolou a průchodné hranice. Rizikem je opakování afghánského modelu z 90. let (vytvořené bezpečného působiště a koexistence s radikální vládou), ovládnutí některých zdrojů surovin, či narušování jejich toku, především do Evropy;
- Afrika jako kolbiště zájmů. V Asii nyní probíhá soupeření národních států s rizikem eskalace, což svět již v historii několikrát zažil. Afrika je otevřenější a tím i náchylnější být prostorem pro střetávání rozličných zájmů, respektive být zástupným bojištěm. To neznamená válku a už vůbec ne zásadního rozsahu. Spíše půjde o konflikty malého rozsahu typu Mali nebo se zájmy budou „vybíjet“ prostřednictvím podpory jednotlivých stran občanských či sektářských konfliktů. Střety mezi velmocemi, ad hoc uskupeními, velkými společnostmi atd. se budou odehrávat především v rovině obchodní, politické, diplomatické apod.;
- zajištění vlivu v Africe. Spojené státy obrátily z pochopitelných důvodů pozornost k Asii. Zůstávají supervelmocí, ale zrodili se silní „vyzyvatelé“ – především Čína a Rusko, ale i další státy a rozličné aliance (politolog Samuel Huntington svého času hovořil o uni-multipolárním systému). Pokud Evropská unie/evropské křídlo NATO nebude podporovat Spojené státy, dojde k oslabování transatlantické linky, což by bylo krajně nevýhodné především pro Střední Evropu. Dá se předpokládat, že největší podporou pro USA bude zajištění vlivu v Africe pro země euroatlantické oblasti – mimo jiné jde o schopnost zastavovat pronikání teroristických skupin a snížení jejich vlivu, zajištění strategických surovin a zadržování Číny, kde to bude jen možné;
- uprchlické vlny do Evropy. Každé otřesy v Africe vyvolávají uprchlické vlny, které se přenášejí až do Evropy. Desetitisíce uprchlíků ve Španělsku, Francii, Itálii a Řecku nejsou kvůli otevřenosti prostoru Evropské unie pouze problémem těchto zemí, ale i těch hluboko ve vnitrozemí, včetně České republiky. Proto je důležité řešit problémy tam, kde vznikají, nikoli až na vlastním území.
zajimavy clanek a v zasade se da souhlasit. nabizi se ovsem otazka, kde muzeme vzit jistotu, ze velke zapadni staty si nerozdeli opet (ci snad jeste porad maji v drzeni neformalnim, necht kazdy dle sveho pohledu na tuto oblast) Afriku tak, aby na ostatni staty nezbyly jen drobky? nikde, Francie v Mali urcite nebude nijak zurive podporovat ceske firmy atd…
Ministerstvo průmyslu a obchodu,exportní strategie 2012-2020 definováno 12 prioritních zemí ani jedna prioritní země není z Afriky.Dále definováno 25 zájmových trhů zde už najdeme i africké země,ale Mali tam není.
meldik trefil hřebíček na hlavičku.Snílkové si myslí,že být v nějaké organizaci např.EU automaticky to znamená,že jsme rovnocenou součástí něčeho vyššího.Opak je pravdou i v EU,jde především a hlavně o národní zájmy a tandem Německo,Francie své dominantní postavení v EU využívá hlavně ve svůj národní prospěch.Neznamená,že když Francie má přístup k nigerskému uranu má k němu automaticky přístup ČR jen proto,že je členem EU.A obzvláště na zahraniční politice je vidět jaké různé a sobecké zájmy mají jednotlivé členské země EU aby uspokojili své národní zájmy bez ohledu na ostatní členy EU.
Ad Meldik
Zaručeno není nic a jistotu nedá nikdo. Takovy je život. Je to o snaze a akceptaci toho, že více nevyjde, než vyjde. Ale zároveň je to o přiležitostech a ty výšší angažovanost zvyšuje.
Ad Civil
Více fantazie. Ta úvaha není tak jednoduchá, jak ji stavíte – buď černá, nebo bílá. Jsme v situaci, kdy je dobré si klást jinou otázku (např. o uranu): kdo je pro mne přijatelnější, aby kontroloval nigerijský uran? Pragmaticky si odpovídám – Francie a to i kdybych z něj neměl vidět ani gram.
Dobrá pojdme více do hloubky.Francie je bývalou koloniální velmocí,která si dodnes udržuje nad bývalými koloniemi určitou moc a to bud vojenskou přítomností,ekonomickými vztahy,atd.Takže Francie sama o sobě z pozice velmoci udržuje vliv nad územím se kterým je historicky,ekonomicky,politicky,vojensky spojena.Takže když velmoc Francie kontroluje např.nigerský uran je to dáno proto,že Niger je stát se kterým je Francie spojena historickými,ekonomickými a vojenskými vztahy,které udržuje a chrání před cizími státy bez ohledu na nějaké rozdělení na dobré(EU) a špatné (Čína,atd.)
Francie je velmoc a bez ohledu na nějaké vazby v rámci EU prosazuje zahraniční politiku,která vyhovuje jejím zájmům a opět to zopakuji i bez ohledu na naivní rozdělení států na dobré(EU) a špatné (Rusko,atd.)
A jak do této francouzské zahraniční politiky zapadá ČR,nijak nemáme v regionu(Mali)žádné historické vazby ani žádné významné ekonomické vazby a cíle(viz.exportní strategie MPO).Ano jde o francouzskou zahraniční politiku ne o zahraniční politiku EU ta totiž neexistuje tudíž ani neexistuje důvod proč posílat do Mali české vojáky.
Ad Civil: Obcas mam problem chapat vasi argumentaci jelikoz mi prijde jako vysledek znacne tuneloviteho pohledu na vec. Ale zde mam pocit, ze jste se prekonal.
Kazdopadne prejdu k vice konstruktivnimu a pragmatickemu pohledu na vec. Ano, Francie si udrzuje znacny vliv ve svych byvalych koloniich. Na tom neni nic prekvapujicicho ani necekaneho. Velka Britanie je na tom stejne, i kdyz to ma jinou podobu ktere se rika Commonwealth. Pokud se podivate na vychod tak uvidite, ze Ruska Federace si take udrzuje znacny vliv ve svych byvalych „koloniich“, ktere kdysi patrily do SSSR. Vyjadreni, ze by si Francie udrzovala moc nad koloniemi je nespravne nasmerovanym nadhodnocenim stavajiciho stavu.
Rozdil mezi tim zda nigerijsky uran (ktery mimochodem pochazi z Nigerie, ktera byla britskou kolonii a nikoliv z Nigeru, ktery byl kolonii Francie) kontroluje Francie a nebo Rusko spociva v tom, ze CR je clenem EU a NATO a Francie je de iuris i de facto spojencem CR. Coz Ruska Federace neni. Pokud by bylo potreba uvest dalsi duvod pak je to ten, ze RF ma jiz tak dost prostredku jak vydirat staty V4 (ropa, zemni plyn). Pokud by se takto vytvoril protipol k teto dominanci na velmi podobnem poli potom by se i tato kapacita RF znacne omezila.
Co se tyce vyslani vojaku ACR do Mali tak ten duvod je jednoduchy a jmenuje se Schengenska smlouva. Pokud pojedete autem nebo autobusem z Marseille do Plzne tak nebudete na hranicich mezi Francii a Nemeckem a Nemeckem a CR zkontrolovan ani jednou. Situace tranzitu osob mezi Francii a Alzirskem je nekolikanasobne vice kontrolovana, ale neni to zadna Zelezna opona a tudiz je propustna. A prave Alzirsko lezi na konci emigracni trasy z Guinejskeho zalivu do Evropy. Pokud potkate v Praze nejakeho imigranta z Nigerie zeptejte se ho kudy vedla jeho cesta (nebo jeho pribuznych) z Nigerie do Prahy. Verim, ze vice do hloubky teto temy jit nemusim.
1)No vidíte,že máme alespon částečně shodné názory.Shodli jsme se,že Francie si udržuje ve svých bývalých koloniích určitý vliv a moc,která je dána historicky a plně s vámi souhlasím,že tak činí i další velmoci jako UK a RF.
2)Zde,prosím číst pozorněji.Francie vede vlastní zahraniční politiku,která mnohdy nemusí být v zájmu EU jako celku,prostě proto,že Francie má logicky např.v Severní Africe jiné zájmy a ambice než ČR nebo zbytek EU.Situace v Mali začala ohrožovat pozici Francie,ano Francie ne EU v regionu a proto Francie zasáhla a následná výcviková mise EU už je jen o politické dohodě v rámci EU,kde Francie zaujímá dominantní postavení.
3)Možná máte jiné informace,ale co jsem četl a slyšel od politických představitelů této země tak důvodem vyslání českých vojáků je obnovení stability a bezpečnosti v regionu o schengenu jsem neslyšel v souvislosti s Mali ani slovo.
a kdo říká, že výroky politiků a skutečné důvody, proč tam vojáky vysílají, jsou tytéž?
Mimochodem nějak v té výcvikové misi EU postrádám státy jižního křídla EU,kterých se situace v Africe týká nejvíce vzhledem k jejich vzdálenosti od Afriky.Že by si Itálie a Portugalsko,které neposílají žádné vojáky vyhodnotily situaci v Mali jinak než ČR?
Itálie a hlavně Portugalsko jsou finančně hodně na dně. Čili tady je ten důvod prostý – upřednostnily ekonomické zájmy před bezpečnostními.
Opravdu myslíte,že jsou za tím ekonomické důvody,že Itálie,která mnohonásobně převyšuje ČR ekonomicky i vojensky se neúčastní jen z ekonomických důvodů,nebo prostě nestrkají nos tam kam nemusí i když mají vzhledem k blízkosti Afriky mnohem více důvodů než ČR.A Portugalsko bývalá koloniální říše se zájmy nejen v Africe,oproti ČR,které je na tom ekonomicky obdobně jako ČR(HDP ČR 80% průměru EU,HDP Portugalska 77% průměru EU)a vojensky o něco lépe.Takže si opět myslím,že za neúčastí Portugalska bude něco jiného i když má stejně jako Itálie více důvodů se angažovat než ČR.
Civil
Ad neucast Portugalska a Italie – Portugalsko s vyjimkou Cape Verde a Sao Tome and Principe ztratilo vsechny kolonie kvuli mistnim povstanim. Jednim z pruvodnich jevu techto povstani byl masovy exodus vsech portugalcu zpet do metropole. Toto se nestalo v pripade francouzskych nebo britskych kolonii a proto ma Francie nebo Britanie podstatne jednodussi roli pri pusobeni v techto oblastech. Co se tyce (ne)ucasti techto nebo dalsich statu v EUTM Mali tak bych Vas rad upozornil na termin „coalition of willing“ neboli koalice ochotnych jak se tyto seskupeni vytvorena pro urcity ucel nazyvaji. Prave ochota zde hraje dulezitou roli a pokud Italie nebo Portugalsko nevidi zadny smysl nebo vyznam (mimochodem, Italie poskytuje znacnou logistickou podporu francouzske letecke kampani v Mali) potom zde ta ochota zapojit se vyrazneji schazi. Ale jak se tak divam tak jste z „jizniho kridla“ taktne vypustil Spanelsko ktere se zapojilo do aktivit koalice v Mali.
Ad ‚schengenska motivace‘. To, ze politicti predstavitele nic takoveho nezminili v zasade nic neznamena. Nikdo nema povinnost veset verejnosti na nos veskere informace. Proc by take mel? Kdo ma zajem a ochotu tak si dokaze velke mnozstvi informaci sam dohledat a ziskat. To, ze je CR soucasti schengenskeho prostoru s sebou prinasi mnohe vyhody ale take hrozby. A toto je jedna z nich. Tradicni cilove zeme pro vlny imigrantu jako Francie nebo Italie jsou nove prichozimi z Afriky uz prehusteny a proto se tito imigranti posouvaji vice do nitra EU. Pokud by jste mel zajem, doporucuji precist tento clanek: http://sofrep.com/16008/trans-saharan-challenges-smuggling-terrorism-and-the-struggle-for-a-state-part-1/
http://www.army.mod.uk/news/24747.aspx
„The UK will not provide troops in a combat role or force protection for the mission – that role will be carried out by French and Czech personnel. The UK will provide headquarters staff and three civilians under the FCO’s Preventing Sexual Violence Initiative to provide human rights and gender awareness training within the mission.
There will be 21 troops from 1st Battalion Royal Irish Regiment to carry out infantry training, 12 personnel to carry out mortar and artillery training, four UK personnel in the headquarters and 3 civilians in the human rights and gender team.“
Ad Civil – http://www.mocr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/snemovna-schvalila-vyslani-vojaku-do-mali-79926/
Toliko k zapojeni Italie do mise EUTM Mali
Opět jeden příklad dokazující,že něco jako zahraniční politika ČR neexistuje.
MZV před rokem zakázalo tuzemským zbrojařským firmám vývoz vojenské techniky do Mali.Konkrétně šlo o L-39,náhradní díly na Migy-21,různé rakety na tyto letouny a pestrou škálu dalších zbraní.Především pomocí těchto letadel chtěla malijská armáda potlačit islamisty.Celý článek je na E15.
Prosím,ještě několik argumentů od rádoby jestřábů, proč posílat české vojáky do Mali a dodávat zbraně zadarmo.
Já bych spíš než těch „jestřábů“ se ptal MZV, proč takové veletoče v zahraniční politice. Většina těch jestřábů by totiž pravděpodobně vývoz onoho vojenského materiálu povolila ;-)
Veletoče v zahraniční politice jsou jasné neexistuje žádná strategie pro zahraniční politiku ČR,jediná strategie po roce 89 byl vstup do EU,NATO a po přijetí ČR do těchto organizací Česko rezignovalo na samostatnou zahraniční politiku a je pouze ve vleku dominantních partnerů v EU a NATO.
Zas tak černě bych to neviděl. Kupříkladu naše podpora Izraele je v Evropě zcela ojedinělá. Ovšem to se po příštích volbách do poslanecké sněmovny pravděpodobně změní a naše zahraniční politika bude pravděpodbně ještě více podřízená oficiální politice EU. Snad jen náš vztah k Rusku je ještě nejistý. Rozhodně bude příznivější; jak moc záleží na tom, do jaké míry se KSČM bude podílet na vládě (přímo či nepřímo). A také na tom, jaký vliv bude mít na ČSSD Miloš Zeman.
Když se tu píše o zahraniční politice naší země vyvoválá to ve mě vždy souběh smíchu a vzteku.
10miliónový národ tedy ekvivalent NYcity nemá žádnou váhu na politické mezinárodní scéně. Cesta vede přes diplomacii, přes vytváření uskupení zemí se stejnými zájmy. Jednou z takových skupin je V4, která počtem lidí představuje značný podíl EU. Přes tuto skupinu má možnost ČR prosazovat nejen úpravu financování zemědělství, ale i surovinovou bezpečnost, která se může dotýkat i Afriky, může prosazovat rovněž podporu exportu středoevropského průmyslu a sdílet náklady na ambasády.
Realita ?
– Prezident i jeho nástupce prosazují zájmy Ruska nikoliv ČR
– Češi jakožto národ závistivých, věčně naschvály dělajících STBáků a STBaček jsou zahleděni do vlastních problémů a nedokáží rozlišit zásadní věci od podružných.
A teď zase může následovat ryk nad nefunkčním seskupením V4 zatímco 150ruských agentů s diplomatickým krytím zde bude objednávat reklamní kampaně ve státních médiích a prezident, který Rusku kdysi potvrdil navýšení počtu „diplomatů“ bez reciprocity se bude dál ukájet alkoholem.
Tomas.Kolar
Souhlasím,že naše podpora Izraele je v Evropě ojedinělá, což je pro mě vzhledem k nevýznamné tří tisícové komunitě Židů v ČR udivující,ale na druhou stranu to vyvažují slušné vzájemné ekonomické vztahy.
Roman Čejka,Tomas.Kolar
Rusko je pro ČR významná země a naše vztahy s Ruskem nemohou být jiné než vstřícné jinými slovy jsme na Rusku příliš závislý(suroviny,energetika,ruské investice v ČR,export do Ruska….)a tato závislost se prohlubuje s pokračující krizí EU a s pokračujícími nadstandartními vztahy Německa s Ruskem(Nord Stream-Opal-Gazela,atd.) ČR je přímo bytostně svázána s německou ekonomikou a trhem a pokud Německo udržuje nadstandartní vztahy s Ruskem udržuje je i Česko bez ohledu na domácí politiku.
Roman Čejka
Skupina V4 vstupem do EU ztratila svůj význam,který je umocněn samostatnou politikou Polska,která se orientuje na USA a bez Polska je skupina V4 k ničemu.
Velikost a lidnatost státu není rozhodující,rozhodující je efektivita státu,doporučuji vám podrobně se zaměřit na městský stát Singapur a jeho úspěchy v zahraniční a hospodářské politice.
4civil
Zásadně nesouhlasím. Skupina V4 může velmi dobře sloužit k prosazování zájmů na půdě EU. Skepse české politické reprezentace nad EU není ve skutečnosti ničím jiným než neschopnost prosadit na půdě EU vlastní zájmy. Tato neschopnost pramení z rezignace na užší spolupráci V4.
Singapur je sice hospdářsky velmi dobře fungující městský stát, ovšem naprosto pod vlivem Číny. Stejně jako během pár let bude ČR pod vlivem Ruska.
Ad #21 a V4: Jak uvádí výše Civil a jak jsem již dříve psal ve vedlejším vláknu, Polsko si bez V4 poradí, ale bez aktivního přístupu Polska je V4 irelevantní. Navíc země V4 mají v mnoha ohledech odlišné zájmy,
Např. ve Vámi uváděném sektoru zemědelství: ČR de facto tento sektor obětovala na oltář svého vstupu do EU a vnitropoliticky je u nás po oslabení KDU taktéž under-represented, v Polsku je situace odlišná ve všech těchto aspektech. Pro ČR by byla v podstatě akceptovatelná likvidace dotací dle jednotné zemědělské politiky, Polsko naopak bude vždy usilovat o větší přesměrování dotací ve svůj prospěch. Potravinářské normy a ochrana spotřebitele? U nás jedny z nejtvrdších, v Polsku přesně naopak.
Jak je to s výdaji na obranu v zemích V4 tu před časem rozebral Ivo. Zkrátka, V4 dnes toho dnes nemůže Polsku mnoho nabídnout, a proto se orientuje jinam.
Je velmi pravděpodobné, že by V4 vůbec nevznikla, nebýt souběhu prezidenství V, Havla a L. Walesy. Dnes již splnila svůj úkol a snahy o udržení při životě jsou marné. Je třeba hledat přirozené spojence pro prosazovaní naší agendy a netrvat dogmaticky na jedné, dnes již překonané linii.
V čem se Vámi do jisté míry souhlasím je, že „Skepse české politické reprezentace nad EU není ve skutečnosti ničím jiným než neschopnost prosadit na půdě EU vlastní zájmy.“ Příčiny však vidím jinde.
A konečně Singapur. Jednak to není tak úplně typický městký stát, a za druhé, tvrdit, že je „naprosto pod vlivem Číny“, je hodně odvážné. Takové výroky bez věcné argumentace patří spíše do diskuse na iDnes či jiném bulvárním webu :-) Ty vztahy jsou jistě komplexní, ale ze strany Singapuru pragmatické a je tam vidět snaha o chytré vyvažování ekonomických, vojenských i čistě politických vlivů. Takže i v tomto do jisté míry inspirace pro nás. (A když už jsem u té inspirace, nejlepší Singapurská universita je dle jednoho z mezinárodních ratingů někde okolo 35. místa na světě, naše KU někde okolo 330.) A čistě hypoteticky – abychom se konečně vrátili k hlavní materii tohoto webu – Singapurské OS jsou schopny zablokovat pokus jakéhokoliv uskupení Čínského lidového námořnictva o proplutí Moluckou úžinou, a nic na tom nezmění ani jeho případné posílení letadlovou lodí. Samozřejmě, nic netrvá věčně.
České zbrojovky mají dodat libyjské armádě 350 transportérů BRDM a BVP-1.Další tři stovky vozidel by zmodernizovaly přímo v Libyi.
Ale nebyla by to ČR aby vše nemělo malý háček.Na export těžké techniky je MZV připraveno vydat povolení. Kontrakt by mohl být ještě větší o dodávky milionů kusů munice,ale MZV nechce u munice povolení vydat.
Mluvčí ministerstva zahraničí Grohová uvedla,že úřadu vadí velmi omezená možnost kontroly.,,Mimo Tripolis nejsme v Libyi přítomni.Munice je citlivá komodita,jejíž pohyb je velmi obtížně zachytitelný“
,,Logika“MZV pro export zbraní je opravdu unikátní.(zdroj E15)