Jak málo toho víme o Kim Čong-unovi a jeho motivech…
Minulý týden se mně jeden kamarád zeptal, co si myslím o krizi na korejském poloostrově a jestli může vést k válce. Odpověděl jsem mu několika větami, ve kterých jsem se pokusil provést hodnocení situace – motivy a možnosti jednotlivých hráčů. Nebyla to nikterak hluboká úvaha a, kamarád to samozřejmě poznal, dala se shrnout do několika slov: „může se stát cokoli a těžko říct s jakou pravděpodobností“. Slíbil jsem, že se pokusím více napsat na OWOP, ale popravdě, ani po týdnu, kdy se napětí stupňuje každým dnem, nejsem moudřejší – stát se může cokoli a stanovit pravděpodobnost jednotlivých scénářů je stejné, jako si házet korunou.
Objevují se tabulky s počty, které ukazují, že Severní Korea předčí Jižní Koreu prakticky ve všem kromě rozpočtu na obranu, který má pětkrát nižší. Tento nepoměr může být důležitější, než počty vojáků ve zbrani, tanků a letadel. Pohled na fotografie vůdce Kim Čong-una se severokorejskou armádou odhalí zastaralost materiálu i výzbroje a dovoluji si tipnout, že ani morálka nebude příliš velká. V konvenčním střetu by měli zvítězit Jihokorejci nad spoluobčany ze severu. To za předpokladu, že se konflikt nepromění v nekonvenční a že do něj nebudou zataženy další státy. Ale ani v tomto případě příliš nepomohou mechanistická srovnání.
Američané vysílají nad Korejský poloostrov bombardéry B-2, což je prý „normální“ a Severní Korea přerušila „červené linky“ s Jižní Koreou. Mladičký vůdce KLDR Kim Čong-un se „po poradě se svými generály“ rozhodl, že strategické raketové síly budou uvedeny do stavu pohotovosti a připraveny k útoku na americké základny a od rána jsou hlášeny pohyby severokorejských vojsk. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov se obává, že se situace může snadno vymknout kontrole a nutno říct, že má pravdu (tedy pokud člověk pomine šťouchanec do USA).
…Russian Foreign Minister Lavrov went further, voicing concern that „we may simply let the situation slip out of our control and it will slide into a spiral of a vicious circle“.
While condemning Pyongyang’s actions as „unacceptable“, he gave a more general warning that „unilateral steps being taken around North Korea that manifest themselves in a build-up of military activity“.
He added what was needed was not a build-up of military muscle and a pretext for using military means to achieve „geopolitical objectives“, in remarks seen as an implicit criticism of US bomber flights.
Hodnotím situaci skutečně jako vážnou. Nikoli proto, že bych si myslel, že zítra vypukne válka, ale proto, že víme příliš málo na to, aby se dalo odhadovat, co se stane. Všimli jste si toho, že se situace zhoršuje, aniž by byl na stole jakýkoli požadavek, jehož splnění, či dohadování o jeho splnění by začalo napětí rozmělňovat? V posledních dvou dekádách obvykle proběhlo zaharašení severokorejskými zbraněmi, které bylo zažehnáno „humanitární“ pomocí. Tentokrát se vystoupalo do výšin nejistoty a nezdá se, že by cokoli spravily dodávky rýže. Zde je tedy první klíčová otázka, která pomůže postoupit v analyzování:
- Existuje něco, co by Severokorejci chtěli a pokud by to dostali, tak by výměnou ukončili vysílání varovných signálů?
Odpověď na tuto otázku předpokládá ovšem racionalitu. Ta je brána jako jeden z předpokladů pro odhadování chování jednotlivých hráčů. Chování je racionální tehdy, pokud vychází z toho, že se každý snaží maximalizovat odměnu (zisk) a minimalizovat trest (ztrátu). Pokud jsem tedy racionálním hráčem, propočítávám si pravděpodobnost úspěchu (odměny), takže nikdy například nemohu dopustit sebezničení. Mimochodem, na tomto principu je mimo jiné postavena doktrína Vzájemně zaručeného zničení (Mutual Assured Destruction). Prosté porovnání sil a možností musí tedy hráče Kim Čong-una dovést k závěru, že pokud by z fáze výhružných signálů přešel do fáze horké (ať už záměrně, či proto, že se mu situace vymkne z kontroly – viz třeba role mobilizačních plánů a zahájení 1. světové války) bude potrestán zničením. A útěchou mu nemůže ani být, že by ostatní zaplatili vysokou cenu, protože je určitá, slušná pravděpodobnost, že by se tak nestalo. A to mně vede k druhé otázce:
- Co víme o racionalitě a motivech Kim Čong-una?
Tato otázka je důležitá i proto, že rozhodování obvykle jen čistě racionální není a je činěno v širším, někdy těžko popsatelném, kontextu. O mladém diktátorovi KLDR toho ovšem víme zoufale málo. Po zklamání z dalších dětí byl pro bývalého vládce Severní Koreje Kim Čong-ila v posledních letech velkou nadějí a stal se jeho oblíbencem. Studoval ve Švýcarsku, ale domů, do izolace, se vrátil poměrně záhy. Navštěvoval vojenskou univerzitu v Pchjongjangu. I přes svůj věk (narodil se v roce 1983, nebo 1984) na tom prý není zdravotně nikterak dobře – je obézní, má cukrovku a zřejmě i následky po automobilové nehodě.
Výše uvedené, které je extraktem našeho vědění (z otevřených zdrojů samozřejmě) k vytvoření psychologického profilu ani náhodou nepomůže. A tak Kim Čong-un může být stejně tak dobře v racionálním jako v sebevražedném módu. Říká se, že ukazování svalů (jeden z důležitých signálů v mezinárodních vztazích, který může mít například formu vojenského cvičení, manévrů jednotek u hranic a podobně – viz velikán politické psychologie Robert Jervis) severokorejský vůdce používá pro to, aby si upevnil svou domácí moc – získal si podporu armády, která má ráda razantní vůdce. Z podobných důvodů zřejmě již nechal popravit řadu prominentů. To je zcela racionální přístup. A současné manévry mohou mít i takové vysvětlení. Problém je, jak upozorňuje Jervis v The Logic of Images in International Relations, že signály mohou být také čteny špatně, což může mít katastrofální důsledky.
Pro zodpovězení otázky, zda se jedná o další v řadě krizí na korejském poloostrově, nebo o krizi poslední je nezbytné pochopit chování Kim Čong-una a jeho okolí. Zodpovědět otázky, zda má moc rozhodovat skutečně absolutní (respektive jakou má schopnost projektovat moc), či jestli náhodou není „ve vleku“ (to, že všichni automaticky předpokládají, že je zcela neomezeným vládcem neznamená, že to tak musí bezezbytku být), což by znamenalo zjistit, kdo tedy rozhoduje, jak je jeho rozhodování ovlivněno výchovou a dětstvím, jestli jeho zdravotní stav nějak ovlivňuje jeho uvažování, jaké cíle sleduje a tak dále.
V souvislosti se současnou krizí je namístě blíže se podívat na téměř válku se Severní Koreou, kterou zažehnalo vyjednávání a obratné manévrování administrativy Billa Clintona (respektive téměř neřízeného Jimmyho Cartera) v letech 1993-1994 . V případové studii k této krizi v Introduction to Political Psychology autoři píší, že podstatou úspěchu bylo:
Clinton’s foreign policy style during the Korean case followed the delegator-observer pattern, that is, limited presidential involvement, extensive delegation of policy formulation and implementation to subordinates, heavy reliance upon expert advisers when making decisions, limited sensitivity to the external environment, but substantial emphasis upon the domestic environment in his information gathering… Clinton’s constant search for information, flexibility, and willingness to consider alternative policy approaches (such as Carter mission) was clearly displayed in this case and played a significant role in the eventual peaceful resolution of the conflict.
Jaká je pravděpodobnost, že na Korejském poloostrově vypukne válka, nejsem schopen říct. Každopádně jsem přesvědčen, že jde o nejnebezpečnější krizi za poslední dvě dekády. Bylo by proto dobré, co nejdříve začít zjišťovat odpověď na první otázku, aby se nestalo, že – třeba i nechtěně – v praxi zjistíme odpověď na tu druhou.
Bylo by taky možné, že mladý diktátor je ovládán svými generály? Zášť kvůli remíze v dávné válce musí být taky stále velká, a řekl bych, že generálů pamatující Korejský konflikt už mnoho nezbývá.
Mě překvapuje spíš to, že Chol Pak je vysoce studovaný, přesto jde cestou vojenské konfrontace. Vysokoškolské vzdělání získal v takové mírumílovné zemi, jako je Švýcarsko. Většina komentátorů předpovídala, že využije armádu pro upevnění svého postavení. Nikdo ale nedokázal říci jak. Když se ale uváží, že vládu převzal v 30 a potřebuje alespoň dalších 30 let mít respekt, pak to harašení zbraněmi dáva nějaký smysl. Řekl bych, že po neúspěšné „kampani“ nechá „obměni“ vojenské vedení a jeho postavení bude upevněno.
Pokud mu definitivně nepřeskočilo, už jeho táta měl rád hollywoodské filmy, tak třeba se chce definitivně zapsat do dějin. Ale spíš, jak bylo napsáno přede mnou, spíše jen vydírání přenesl na vyšší level.
Silné země utvářejí svou domácí politiku dle zahraniční, slabé země utvářejí svou zahraniční politiku dle domácí.
Pokud přijmeme tenhle axiom a tezi, že S. Korea je slabou zemí, je jasné co se tady děje. Problém je v tom, že máme zoufale málo informací o domácí situaci v S. Korei. I tak se přikláním k tezi, že je to zcela racionální (ve smyslu IR teorie) jednání s úmyslem z toho něco vytřískat na mezinárodním, ale především domácím poli.
S. Korea má velmi omezené finanční prostředky. Zkuste si zaspekulovat, které složky státu dostanou po úspěšně zvládnuté krizi přidáno a které naopak ostrouhají. Jako vždy, „Follow the Money“.
To, co se odehrává v S. Korei je přesně to, co si prožíval každý komunistický stát: vnější nepřítel, před nímž ochrání vůdce a vůdcovská strana. Navozena taková situace, kdy je ospravedlnitelná jakákoliv lidská a materiální oběť. Jenom si vzpomeňme na socialistické Československo: americký brouk, sionistiští agendy, zrůdy imperialismu, plíživá kontrarevoluce… Nakonec se režim rozložil sám bojem s vlastními občany a problémy – nepřítel se stal abstraktním a vnitřní nebezpečí nikdo nechápal.
Kdo ví od jakých lidí dostal Kim školení ve Švýcarsku, aby to nebyli přesně ty samé typy co školili Lenina :-D Naprosto souhlasím s Ivem, je to jen o tom kdo kde nasype peníze nebo materiální pomoc, možná si chce KLDR vydupat potraviny a valuty na budování socialismu. Informací o KLDR asi bude méně než v případech, kde země nebyly tolik uzavřené světu, stačí se podívat na případ chemických zbraní Iráku, údajnou podporu teroristů, nakonec se toho moc nenašlo, ale účel to splnilo. V Případě KLDR by to nebylo poprvé co pužívá vydírání na prosazení svých zájmů.
Pan Pernica tu naráží na zajímavé téma propagandy, tam se každá strana chová podle toho jak se jí to hodí, pamatuji dobu, kdy jsme poslouchali rádio Svobodná Evropa, kde studenty vojenské střední školy v Prešově nazývali redaktoři válečnými hrdlořezi :-D sám vím, že šlo o technickou vojenskou školu je věc druhá, nikdo z mých kamarádů co ten ústav navštěvoval hrdlořez rozhodně nebyl, je pravda, že někteří absolventi se dostali do válečného konfliktu, ale až po roce 2001, už na té správné straně barikády. Náš stát je typickým příkladem toho, že velké mocnosti malé zemičky přehlížejí a používají je jako nástroj pro vlastní zájmy. Stačí se podívat na to kdo nás prodal Hitlerovi, následně pak Stalinovi do sféry vlivu bývalého SSSR. Stačí se podívat sem jak o nás pár let po válce mluví bývalí spojenci: http://www.youtube.com/watch?v=MaNTAUc-3tk
(každopádně přeji lidem z Jižní Koree, aby ten magor na severu dostal rozum, když mu ani kapitalistické vzdělání nepomohlo)
Báječný postřeh s tou Leninovou emigrací do Švýcarska. Že by Finsko nakonec poskytlo Kimovi politický azyl?
:-D třeba ano, Jiží Korea má Samsung, tak by mohla mít severní pak Nokiu :-D
Pravděpodobnost války na Korejském poloostrově je nulová.O konflikt vysoké intenzity nestojí ani jedna z Korejí a především jejich spojenci USA a Čína.Postoj Číny a USA je mnohem důležitější než co říká či dělá Kim Čong-un nebo Jihokorejci.Obě Koreje ví,že samostatně vojensky neporazí svého souseda a bez konzultace se svými spojenci nepodniknou nic co by je mohlo ohrozit.Jediné řešení problémů na Korejském poloostrově je v rukách Číny,která jediná má reálnou moc nad KLDR a dynastií Kimů.
Když už tu vtipkujeme, zajímalo by mě, jestli KLDR má nějakého svého Jaroslava Dietla či jiného seriálopisce: Nejmladší z rodu Kimů nebo Dynastie Kimů.
myslím, že v Koreji to Dietlové mají trochu složité. na jedné straně jsou Kimové bozi, na druhé straně se na inspekční cestu plaví na poloshnilé veslici a takový snímek propaganda pustí do světa.
k severokorejské kinematografii:
http://www.csfd.cz/film/149232-mstitel-s-pistalou/
Já se přiznám, že jsem vděčný, za to, co teď Kim-Čong-Un předvádí. Nikdy jsem si nedokázal představit, jak s lidmi manipuluje propaganda. Nedělám si iluze, že nás naši vůdcové udržují ve vševědomosti, ale v případě Kimů je to do očí bijící a člověk to vnímá z jiné perspektivy. Když vidím, jak hrdinně nasedají do Migů 21, jak se hřbitovními umělými květinami na ramenou a v ušankách místo přileb utíkají na zteč, tak je mě jich líto. Ti lidé jsou chudáci, kteří neví, co existuje mimo jejich svět. Kim je udržuje hloupé a neznalé věcí. Plně chápu, proč jej poslali študovat do Švýcarska. Musel poznat jako to vypadá jinde, aby vědel, jaký cirkus bude řídit, aby věděl, že to bude mít hodnotu starého trabantu, ale on musí ty lidi přesvědčit, že ta jejich rachotina je ten nejlepší supersport na světě. Jak by to jinak šlo? Technologie mají 100 let za opicemi, umírají hlady. Dalším jediným způsobem, jak podnítit hrdost je nalezení společného neřítele a povolání do zbraně proti němu. Celé tady to řečnické cvičení je asi opravdu jen hlavně divadlem pro samotné severní korejce. Pokud přeci jen někdo stiskne spoušť, což se může v tom vypětí stát, tak první, kdo uteče, bude právě Kim, protože ví, co bude následovat.
Ironická otázka: „Myslíte, že Severokorejci touží po CocaCole nebo hamburgeru do McDonalds?“ Vzhledem k tomu, že jsem nějaký čas svého života strávil v totalitě, tak jsem přesvědčen, že naopak oni litují nás.
Jinak nerozumím formulaci, že mají „technologie 100 let za opicemi“. Je to jeden ze států, který je schopen vyvíjet a produkovat raketovou techniku. ČR už např. ztratila schopnost vývoje a produkce prodouvého letadla.
Ad #14)
1. Vaši poznámku „Vzhledem k tomu, že jsem nějaký čas svého života strávil v totalitě, tak jsem přesvědčen, že naopak oni litují nás“ buďto nechápu nebo s ní nesouhlasím. To jako občané ČSSR nechtěli západní džíny, limonády, rádia, písničky, auta… ? Tak to jsme asi každý žili jinde, já jsem třeba tedy západní Němce nikdy nelitoval…
2. Jen tak na okraj, úplně bych nepodceňoval informační výměnu mezi Severní Koreou zbytkem světa. Z otevřených akademických materiálů jež nám byly v poslední době dány k dispozici je zřejmé, že paradoxně nejlepší informační kanál k svobodným informacím je k dispozici severním Korejcům z Číny.
Je jasné, že to není zrovna kvalita BBC, ale nepodceňoval bych informace obyvatelstva o tom jak setsakramentsky špatně si žijí – řada z nich pracuje jako gastarbeitři v Číně.
Sečteno a podtrženo, jejich kontrola informací je na jistě lepší úrovni než byla v ČSSR, ale to byla v SSSR ve srovnání s Československem taky. A přesto je ten stát už nebožtík…
3. A, samozřejmě – technologicky jsou totálně zaostalí, z jejich schopnosti produkovat rakety bych absolutně nic nevyvozoval. Už proto, že právě jejich raketový program je na úrovni 60. let…
Tak nevím, jestli jsem se správně vyjádřil. Oficiální názor byl: NATO=imperialisté, západní státy ožebračují svoje obyvatele, atd. Ta většina ospravedlňující postavení vládnoucí státostrany opravdu oficiálně nesouhlasila s tím, co je za hranicemi socialistické soustavy. Přece by jinak nechodili na mírové pochody, prvomájové pochody a nepodpisovali různé „protestní nóty“, nevyjadřovali se do médií ve prospěch režimu. V naznačené argumentaci v bodu 1 to vypadá, že změny, které se u nás odehrály byly motivovány hlavně spotřebou. To trochu nezapadá do oficiálního výkladu českých dějin.
Ano, Čína je nebližší socialistický stát KLDR a je logické, že socialistické státy spolupracují. Kdo si v totalitě ještě přečetl některé doktrinární publikace, tak to chápe.
Gastarbeiteři: Cesta za prací do zahraničí nevypovídá zrovna o tom, že je doma blahobyt:-)
Když je KLDR tak technologicky zaostalá, tak proč tolik pozornosti a obav. Jistě se mi dostane odpovědi, že i jejich jaderný program je na úrovni 60. let…
Ad 16:
Ta většina ospravedlňující postavení vládnoucí státostrany opravdu oficiálně nesouhlasila s tím, co je za hranicemi socialistické soustavy
V ČSSR existovala taková většina? Nebyl to spíše SSSR na hranicích a později i Rudá armáda, kdo u nás udržoval KSČ u moci? Obecněji existence bipolarity?
Když je KLDR tak technologicky zaostalá, tak proč tolik pozornosti a obav. Jistě se mi dostane odpovědi, že i jejich jaderný program je na úrovni 60. let…
I hlavňová a raketová výzbroj z IIWW Vám trochu rozhodí supermoderní ekonomiku 21. století. :-) Pro plánovače voj. rozpočtů musí být RÉTORIKA Severní Koreje dar z nebes..
Plánovat vojenský rozpočet podle rétoriky KLDR tak Jižní Korea vyhlásí státní bankrot,ale realita je taková,že Jižní Korea je druhým největším obchodním partnerem KLDR.
Víte z čeho mohou mít jihokorejci největší hrůzu?Není to ani raketový nebo jaderný program KLDR,který stejně nikdy KLDR nepoužije(raketový,jaderný úder) pokud se nerozhodne spáchat sebevraždu,ale největší hrozbou je otevření hranic.Umíte si představit jak se na jih nekontrolovatelně valí miliony severokorejských civilistů,které nejde nijak zastavit?
#13
Michale, technologicky sto let za opicemi jsou co se tyce poctu iPadu per capita. Tak jako nektere zeme skocily z feudalismu rovnou do socialismu, tak KLDR tak nejak skocila do obdobi cyberwarfare.. kde se mimochodem ocekava nejpravdepodobnejsi severokorejsky utok. a jinak bych podepsal to co pan Pernica napsal o letadlech.. u nas se „vyrabi letadla“ .. vlastne, par laminatovych dilu na S-76 a pak tu hnije par Alek zavarenych v ochranne atmosfere. Alek, ktere byly vyrobeny na prelomu 90 let ad 21 stoleti, a ktere se snazi konkurovat tunam podobnych lehkych bitevniku, jake letaly uz ve Vietnamu. Mimochodem, mame tady tovarnu na opravy leteckych motoru, ktera nedodrzuje bulletiny originalniho vyrobce a ktera provadi chiptuning motoru tak dukladne ze jejich vykon snizuje na hranici pouzitelnosti v letovem provozu. Nadzvukove letectvo tu mame do roku 2014, takze potom bude severni Korea napred i s jejich Migy 21. mimochodem, u nas byl MiG 21 nejmodernejsim nadzvukovym letadlem DVAKRAT, coz je jiste svetova kuriozita
Já se nechci hádat, ale nesouhlas vypadá jinak, než tak jak vypadal v ČSSR. Protest mlčením není protest: Víš, já mám děti a musím myslet na ně. Nebo kdo nekrade okrádá rodinu, či žbrblání v provozovnách Jidelen a restaurací. Přece by se ten režim tak dlouho neudržel, kdyby neměl podporu. ČSSR nebyla první satelitní socialistickou zemí, kde to „prasklo“. Podle poslední knihy ÚSTR nás dokonce chtěli podpořit i Sověti.
Pro plánovače v ČR není situace v KLDR zásadní, snad jenom pokud bychom chtěli pořídat další letadla pro operace v zahraničí a poslat tam nějaký kapesní kontingent.
add 19 – Honzo, já souhlasím s tím, že v současném počtu naší armády by nás KLDR utloukla čepicemi. Jde mi však o technologické srovnání nikoliv s námi, kteří jak doufám v KLDR bojovat nebudeme, ale s přímými protivníky tj. Jižní Korea a také USA. Co se týká naší PVO s využitím modernizovaných Migů 21, tak k tomu nemá smysl se vyjadřovat. Ve své době svůj úkol splnily – bylo to vojenské letadlo, které mohlo vystartovat k pohotovostnímu letu za mírových podmínek. I vzhledem k současnému počtu JAS-39, pořád vnímám naše stíhací letectvo jako nástroj pro zajištění stejné služby jako tehdy ty modernizované Migy-21. V současných počtech letecké techniky nemáme šanci ve válečném stavu zajistit vzdušnou nadvládu nad vlastním územím. Vnímám stíhací letectvo, ale i prakticky armádu jako zámek na dveřích. Nejsme schopni zabránit vlastními silami připravenému „lupiči“, aby překonal naše zabezpečení, ale pro běžný život nemáme pro všechny kolemjdoucí dveře dokořán. Zde je také hmatatelný rozdíl mezi KLDR a ČR. Zatímco v KLDR jsou lidé, díky propagandě, bránit svou zemi proti agresorům z jihu i hráběmi, tak u nás většina populace má názor, že armáda je zbytečná, protože se zase nebudeme bránit a vlastní obrana nemá smysl a za druhé, teď nám bezprostředně nic nehrozí, protože jsme přece uprostřed civilizované Evropy.
Ohledně ČSSR a srovnání s KLDR bych chtěl doplnit, že samozřejmě je zde problém, jelikož před komunizmem jsme byli na jiném stupni co do všeobecného i technického vzdělání a povědomí než Korejci. Propaganda sice hrála u nás také velikou roli, ale nikoliv v takovém měřítku, jakého dosahuje v KLDR. Nevím nakolik si běžný voják uvědomuje prakticky hodinovou životnost v boji mezi tak technologicky rozdílnými armádami KLDR a Jižní Koreje. Bavil jsem se však s jedním bývalým tankistou ČSLA a ten mi řekl, že do nich lili několik týdnů, jak mají nejlepší tanky na celém světě – T-72 a jak budou rozbíjet a drtit americké síly. Pak však jeden z instruktorů jim řekl, že pokud se nad bojištěm objeví americké vrtulníky Cobra, tak je nejlepší vylézt z tanku a utéct, protože je bude raketami na delší vzdálenost, než oni jsou schopni dostřelit, otevírat jako olejovky. Tankem ten vrtulník nesestřelí a pohybuje se tak nízko, že Mig-21 nebo Mig-23 je také neohrozí. Říkal, že to bylo drsné vystřízlivění, když si uvědomil, jakou má protivník převahu.
Pak však jeden z instruktorů jim řekl, že pokud se nad bojištěm objeví americké vrtulníky Cobra, tak je nejlepší vylézt z tanku a utéct, protože je bude raketami na delší vzdálenost, než oni jsou schopni dostřelit, otevírat jako olejovky. Tankem ten vrtulník nesestřelí a pohybuje se tak nízko, že Mig-21 nebo Mig-23 je také neohrozí. Říkal, že to bylo drsné vystřízlivění, když si uvědomil, jakou má protivník převahu.
Proto ruská doktrína počítala s hustou PVO + Mi-24. V členitém terénu by Cobry na max. vzdálenost stejně střílet nemohly. Osy, Tory, Šilky a Tungusky by to Cobrám komplikovaly. :-)
Myslím, že tomuto tématu byla věnována nějaká videogalerie na tomto blogu. V každém případě k tomuto účelu u nás fungovaly plrp postavené na KUB. V tom blogu je vidět vývoj těch mobilních prostředků od prostředků postřelování nízko letících cílů až ke kombinaci těchto prostředků s raketami. Měl jsem možnost účastnit se vyvydení 45. plrp v Kroměříži. Boj proti nízko letícím cílům se běžně cvičil ještě ještě v roce 1998. Změna doktríny většinou ale znamená i změnu struktury a použití prostředků… Objevuje se tak otázka „Kam s ním (KUBem)?“
Při čtení této zprávy http://dailycurrant.com/2013/04/22/sarah-palin-calls-invasion-czech-republic/ musí mít naši plánovači skutečně radost. Když jsem poprvé viděl film Vrtěti psem, tak jsem to bral jako komedii. Zdá se, že je to tak nemusí být. Ve vztahu k uplynulému desetiletí je trochu hloupé, když jednou Američané „nutí“ „islamskému“ státu prvek protiraketové obrany a pak volají po invazi. Začínám mít starost o naši budoucnost, když ne nevýznamní politici našeho nejvýznamnějšího spojence v NATO ani neznají jméno svého spojence v NATO.
Bohuslave, teď jste jim poněkud naletěl. Viz. http://en.wikipedia.org/wiki/The_Daily_Currant
Nicméně před chvílí jsem si psal se svými bývalými spolupracovníky z USA. Utahoval jsem si z nich, že i bývalý pracovník FBI si spletl Čečnu s Českem. Situace je taková, že spousta běžných američanů nemá jasno ani v tom, které další státy (jejich vlastní federace – USA) je obklopují, nikdy neopustili svůj rodný stát a často ani nedokáží vyjmenovat kontinenty. Což je smutné.
Sorry, nedisponuji zpravodajskou sítí ani přáteli v USA. Asi ani karikatura nejmenovaného proroka v dánském periodiku nebyla myšlena tak, jak nakonec byla pochopena. Zpráva si ovšem našla své čtenáře a žije: http://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/299995-palinova-zada-nalet-na-prahu-svet-skocil-na-americkou-satiru.html
Souhlasím, že je smutné, když absolventi často prestižních vysokých škol nemají potřebný přehled, ale je to prostě tak.
Spousta lidí té zprávě o prohlášení Sarah Palinové naletěla právě protože se zdálo velmi věrohodné (tedy, že z jejich úst mohlo skutečně zaznít). Jenže ono to ani s tou proklamovanou českou „vzdělaností“ nebude o moc lepší. Lidé se tu v diskuzích rozčilují, že ve Spojených státech neví, kde leží nějaká desetimilionová zemička – jenže kolik Čechů by vědělo, kde leží třeba takové Lichtenštejnsko, Andorra nebo Monako?
Dneska mi v souvislosti s „požadovanou“ invazí přišlo do mailu tohle:
Zamyšlení nad tím, jak by vypadala invaze USA do ČR:
8:00 – Americký expediční sbor překročil hranice ČR
8:05 – laserem naváděné střely zničily základnu stíhaček Grippen a pivovar ve Velkých Popovicích
8:27 – AČR si všimla, že jsme pod útokem
8:35 – proti nepříteli startují bitevníky L-159
8:50 – všechna naše letadla byla zničena americkými Raptory ještě za hranicí viditelnosti
9:00 – na Obraně si mnou ruce, neboť se konečně zbavili L-159
10:00 – americké síly zaznamenaly ztrátu šesti tanků Abrams, kterým někdo v okolí Mostu odcizil za jízdy pásy – útok na Prahu přesto pokračuje
10:30 – transportéry Pandur vyjíždějí z kasáren bránit hlavní město
10:45 – Bruntál vyhlásil samostatnost
11:00 – testeři v BIS začínají obědvat
12:30 – všechny Pandury mimo, většinou z důvodu poruch nebo utopení v loužích
12:45 – náčelník štábu buší na vrata vojenského muzea Lešany a dožaduje se nějaké funkční bojové techniky
12:47 – správce mu daroval kolo zn. Ukrajina a poté ho vyhnal koštětem
13:00 – americké jednotky doposud ztratily 12 tanků Abrams a 23 obrněných vozidel Bradley, vesměs kvůli poškození podvozku na českých silnicích
13.30 – vysloužilí specialisté ze 7. radiotechnické brigády začínají v Lešanech oživovat přesný radiolokační pátrač TAMARA
14:30 – první americké jednotky v Praze
15:40 – velitel 22nd MEU, poručík T. Taxis Taylor byl na Žižkově udeřen cepem
16:30 – američtí vojáci vztyčují vlajku na Pražském hradě
17:00 – Clint Eastwood sleduje záběry z Evropy a píše scénář pro svůj nový film, „Vlajky našich synů“
18:00 – oficiálně podepsáno příměří
23:30 – náčelník štábu dorazil na kole do Bratislavy a žádá o azyl
…v tomto programu chybí už jen kulturní vložka, družbení častušky v podání jedné nejmenované zpěvačky spolu s pane Vyčítalem :-D
S těmi Lešany je to více než výstižné, sám tam mám také jeden kus dobře uložené techniky, samozřejmě rušené ve funkčním stavu.