Jak umravnit Kim Čong-una
Jedna z věcí, která se skutečně daří severokorejskému režimu, je propaganda. Vyvolat pocit nadvlády, přehledu, jasného plánu, až nadlidských schopností a nadšení je vlastní každému režimu stojícímu na perzekuci. Bez mobilizace a vyvolání strachu z vnějšího ohrožení, které může odrazit pouze vůdce, nemůže přežít. Principy jsou stejné bez rozdílu ideologií nalevo, či napravo. Výše uvedené video je jedním z mnoha, které velice dobře ukazuje, jak v těchto dnech vypadá propaganda diktátorského režimu Kim Čong-una.
Propagandisté v něm vyhrožují, že odpálí rakety KN-08, které nejsou odzkoušené, na čtyři americká města – Washington, Colorado Springs, Los Angeles a Honolulu. Problémem je ovšem mimo jiné to, že se tvůrci v případě Colorado Springs spletli o necelých 1500 kilometrů, takže důležité vojenské cíle, včetně letecké akademie, zůstanou v každém případě ušetřeny. Z hlediska propagandy je vcelku jedno, kde přistane raketa (předpokládám, že tvůrci dobře vědí, že cíle na americké pevnině KLDR zasáhnout nemůže a kdyby už tam nějaká její raketa dolétla, donese tak maximálně konfety). Důležitý je efekt, pocit ohrožení a mobilizace proti společnému nepříteli. A ten se díky prostřihům na „poklidnou“ přehlídku, grafickým zobrazením cílů a pálícími zařízeními všeho druhu, bezesporu u některých neinformovaných a utlačovaných lidí dostaví (tento odkaz naznačuje bizarnost diktátorského režimu a jeho projevy).
O tom, že je Severní Korea schopná provést jadernou explozi již pochybuje málokdo, i když už hůře se dá hodnotit její účinnost. O tom, že má k dispozici nosič, na který může nějakou jadernou hlavici umístit, už ovšem pochybuje prakticky každý, včetně nejvíce ohrožených Jihokorejců. Přesto se americký ministr zahraničí John Kerry snažil v Pekingu pro diplomatický nátlak k umravnění Pchjongjangu získat tradičního „spojence“ KLDR Čínu. Číňané obezřetně přislíbili, že udělají, co se bude dát, ale výsledek je nejistý. Čínská akce může být dokonce i kontraproduktivní.
Adam Cathcart, an expert on relations between Beijing and Pyongyang, at Queen’s University Belfast, said: „Kim Jong-un is not a puppet of Beijing. One of the things he has clearly been doing since he came to power has been to show that he is his own man, in the mould of his father and grandfather, who lived with Chinese influence and hated it.“ He also cautioned that if China really stepped up pressure on the North it could escalate the situation, adding: „Americans have to be a little bit careful what they wish for.“
John Kerry odletěl ještě v neděli do Japonska, které je také v dosahu severokorejských raket, aby probral možnosti. Ostatně, může se stát, že nebude dlouho trvat a Kim Čong-un nechá odpálit nějakou raketu, aby světu ukázal, že na to má. Minimálně jedna je prý na rampě a naplněná palivem. Odpálení rakety může spustit lavinu různých činů na všech stranách a způsobit i vymazání Kimova režimu z planety. Nicméně může to dopadnout i zcela jinak.
Jeden známý přišel se zajímavou úvahou, která jakoby naplňovala odhady bývalé analytičky CIA Sue Mi Terry, podle které sice Severokorejci předvedou nějakou akci, ale půjde jen o něco, co jim umožní zachránit si tvář a eventuelně získat pomoc díky relevantnímu vydírání. Severokorejci totiž mohou raketu odpálit, propagandisticky to prohlásit za vítězství, vymyslet si ústup ostatních a situaci deeskalovat. A ostatní nebudou reagovat, protože už chtějí mít Severokorejce zase na pár let z krku.
Ale také je ještě jedna možnost – preemptivní akce proti KLDR. Podle Jeremiho Suriho to není tak šílený nápad, jak by se mohlo zdát, protože Severokorejci budou hodně zvažovat, zda se pustí do nějaké odvetné akce.
The North Korean government would certainly view the American strike as a provocation, but it is unlikely that Mr. Kim would retaliate by attacking South Korea, as many fear. First, the Chinese government would do everything it could to prevent such a reaction. Even if they oppose an American strike, China’s leaders understand that a full-scale war would be far worse. Second, Mr. Kim would see in the American strike a renewed commitment to the defense of South Korea. Any attack on Seoul would be an act of suicide for him, and he knows that.
Možná má Suri pravdu, ale asi nedává valného smyslu ji testovat v praxi.
Otazka je aj k comu by pripadna eskalacia viedla – to ze po nejakom case by sever padol na kolena nepochybuje asi nikto, ale dosli by potom k spojeniu s juhom? Myslim si ze na tom ma juh minimalny zaujem kedze by to pre nich bola ekonomicka a humanitarna vrazda…
No, trochu by to připomínalo spojení Německa s NDR. To byla opravdu velká ekonomická zátěž pro jih. Fakticky by Evropa mohla zapomenout na zahraniční investice z jižní Korey. Co ale když se KLDR skutečně jako stát zhroutí?
Presne na to narazam, v Nemecku to spojenie tiez nebolo hladke, a tu su ekonomicke rozdiely este omnoho vacsie. Ked sa KLDR skutocne zruti, jedinym sposobom ako to udrzat bude podla mna skusit tam vytvorit demokraticky rezim (otazka je ci ludia, ktori 60 rokov zili v ,,ludovej demokracii“ pochopia co demokracia je) a pomaly zacat sever pripravovat na spojenie s juhom. Pomaly = 20-30 rokov.
Klicovym hracem v celem procesu je Cina. Vzhledem k jejich ohromnym investicim v Jizni Koreji a zatezi Mocentungovych postupu v severni Koreji je to jejich problem.
Je a není. Německo je dobrý příkladem konvergence. Pokud by došlo k rychlému spojení obou států, dají se očekávat strukturální problémy: 1) Někam se přesměrují peníze na rozvoj zaostalejšího území. 2) Dojde k cenovým změnám, které poženou Severokorejce za vyššími platy. Tím ale dojde k tlaku na infrastrukturu a nutnosti veřejných investic. 3) Případný nový stát si nebude moci dovolit vylidnit část území sousedící s Čínou. 4) Je otázkou, jak moc konkurence schopná bude ekonomika KLDR, protože doposud jde o uzavřenou ekonomiku závislou na domácí poptávce.
A současná ekonomika je globální. Je otázkou, co by se stalo, kdyby se náhle zvýšila zásoba pracovní síly v regionu, která je teď nedostupná. Asi by to vyvolalo tlak na čínskou ekonomiku. Tohle není v zájmu Číny.
Ovsem ted jste vlastne potvrdil ze korejsky polostrov je cinskym problemem v prve rade.
Naprosto ne americkym. Jsou pouze dve moznosti a) ze strany Phjongyangu postupovat v ramci cinskych zajmu.
b) bez ohledu na cinske zajmy vtrhnout do jizni Koreje znicit co se da a vyvolat „havock“ ktery Kimovskou dynastii smete.
Moznost vstupu USA do takoveho zmatku je sice mozna, ovsem vzhledem ke znacnemu nezajmu (dnes) a za kazdou cenu udrzeni miru spis symbolicka.
Hlavnim hracem v tomto konfliktu je Cina.
Vídím to trochu jinak.
Otázka není, zda se severokorejský režim zhroutí, ale kdy a jak. Může to trvat ještě dlouhá léta, ale taky to může přijít náhle. Udržovat podstatnou část obyvatelstva na hranici hladomoru nelze donekonečna, To ale není podstatné.
Podstatné je, že pokud by došlo k náhlému kolapsu S .Koreji, tak kromě chaotického proudu uprchlíků na sever i na jih by s největší pravděpodobností zahájila čínská armáda rychlý postup na korejský poloostrov s cílem obsadit co nejvíce severokorejského území, které je velmi bohaté na suroviny. Podobně by zřejmě reagovala Jižní Korea a to by celou věc posunulo na opravdu nebezpečnou úroveň.
J. Korea se snaží zabránit náhlému pádu Severu i z tohoto důvodu, a pro Sever je toto jedna z pák, přes níž tlačí na Jih, ač se o tom nikdy nepadne nikde ani slovo.
Myslím, že problém není Čína nebo USA. Vždy to bude problém OSN a problém nějak „dolehne“ na všechny. Svět se stal globálním.
Souhlas se Steve Prosek,že Čína je nejdůležitějším hráčem na Korejském poloostrově(protože doslova a do písmene udržuje KLDR při životě).Souhlas s Bohuslav Pernica,že spojení obou Korejí by bylo pro Jižní Koreu obrovským problémem.Osobně si myslím,že kolaps KLDR a následné spojování by Jižní Korea ekonomicky nezvládla a uvrhlo by jí to zpět do 50.let.
Nesouhlas s Aleš Čížek,Jižní Korea udělá cokoliv aby udržela současný režim v KLDR při životě,protože cokoliv jiného(např.válka,ekonomický kolaps,převrat v KLDR)by znamenalo pro Jižní Koreu pohromu,která by tuto rozvinutou zemi vrátila v čase o desítky let zpět.
V čínském zájmu také není kolaps KLDR pro stejné důvody jako má Jižní Korea i když by se díky své ekonomické síle s rozpadem KLDR vyrovnala lépe. Obsazením území KLDR by Čína nic nezískala(zásoby surovin uhlí,měd a jiné nejsou nijak významné)naopak ztratila by nárazníkové pásmo,které KLDR pro Čínu představuje(proti americkým základnám v Jižní Koreji).Víte kdo jsou největší obchodní partneři KLDR? Čína a Jižní Korea.Realita je taková,že současný stav vyhovuje všem a jakákoliv změna by byla změna k horšímu pro všechny zúčastněné.
Civil: okrem obcanov KLDR, samozrejme.