Rebelové čistí zbraně v Aleppu; Foto Voice of America via Wikimedia Commons

Řada zemí se snažila v posledních dnech přesvědčit Rusko, aby nedodávalo do Sýrie protilodní střely a protiletadlový systém S-300. Nepodařilo se. Třeba Andrej Klimov, zástupce předsedy zahraničního výboru ruského parlamentu přišel i se zajímavým vysvětlením. Podle něj je dodávka nutná, protože nastaví vhodné podmínky pro vyjednání odchodu autokrata Bašára Asada ze Sýrie. Asad ovšem něco takového odmítá, protože i po více než dvou letech od vypuknutí občanské války stále není rozhodnuto a byť to několikrát vypadalo, že bude poražen, tak není.

Na jeho straně do sporu vložil ve větší míře Hizballáh, což pomohlo vládě mimo jiné získat zpět kontrolu nad důležitým městem Kusajr nedaleko hranic s Libyí Libanonem. Význam tohoto města je v tom, že povstalcům umožňoval volný průchod z a do Sýrie. Bojovníci hlásící se k mnohdy extremistickému Hizballáhu jsou novým jazýčkem na vahách a zároveň dalším důvodem, proč situace v Sýrii více obávat.

Prvním jazýčkem na vahách, který zvrátil stav ve prospěch rebelů, byli radikální bojovníci všeho druhu, kteří se do Sýrie stáhli z různých koutů světa. Mnozí z nich tvrdí, že mají napojení na Al Kajdu, či se k ní alespoň hlásí. Vzhledem k jejich zkušenosti jsou schopni vést lépe povstaleckou válku, na stranu druhou staví do velice těžké sekulární opoziční prvky, tvořené například zběhlými vojáky.

Zatímco opozice ztratila pro ní důležité město, právě radikální část její opozice, konkrétně Džabhát an-Nusra (Jabhat al-Nusra) kontroluje ropné pole nedaleko pouštního města Raka (Raqqa). Jedná se o pole, která dávala 380 tisíc barelů denně a i přes embargo budou bojovníci schopni ropu pašovat přes hranice a vydělávat na ní.

The ability of Jabhat al-Nusra to profit from the oil locally, despite international sanctions which have hindered its sale abroad, will be particularly worrying to the European Union, which has voted to ease the embargo but at the same time wants to marginalise the extremist group within the opposition.
In the battle for the future of the rebel cause, the oil-fields may begin to play an increasingly strategic role. All are in the three provinces closest to Iraq – Hasakeh, Deir al-Zour, and Raqqa, while the Iraqi border regions are the homeland of the Islamic State of Iraq, as al-Qaeda’s branch in the country calls itself.

Asi největší obavy z vývoje situace v Sýrii musí mít a má Izrael, který v posledních měsících několikrát ze vzduchu zasáhl proti dodávkám zbraní pro Hizballáh a je připraven tak – k nevůli mnohých – učinit znovu. Nicméně ani přes varování se mu nepodařilo zabránit dodávkám zbraní z Ruska, které v tuto chvíli sice přímo neohrožují Izraelce, ale spíše panují obavy, že mohou skončit v nesprávných rukou.

Zásahu zvenčí se zatím obávají všichni a nepomohly ani snahy přimět západní státy k akci oznámením o použití chemických zbraní. A dá se očekávat, že se budou množit, i přesto, že jsou těžko průkazné. Každopádně, pokud by Spojené státy začaly uvažovat o zásahu, neučinily by tak samy, ale jedině ve spolupráci s dalšími spojenci. A i tak velice opatrně.

Obama reaffirmed at the joint news conference that he had little interest in taking military action, including a no-fly zone. As the war has worsened, he has relied on diplomatic initiatives, more than $500 million in humanitarian relief, and nonlethal support for Syrian rebels.
„There’s no magic formula for dealing with an extraordinarily violent and difficult situation like Syria’s,“ Obama said. If there were a simple solution, he said, he and Erdogan „would have already acted on it.“