Není to tak dlouho, kdy Pentagon nahněval veterány novou medailí pro ty, kteří ovládají prostředky vyhledávající a popřípadě útočící na cíle v bojových zónách po celém světě. V Huffington Postu se nyní objevil velice zajímavý rozhovor s jedním z nejzkušenějších pilotů „robotických“ prostředků v americkém letectvu. Plukovník Bill „Sweet“ Tart se snaží, aby ze slovníků zmizely slova jako „drone“, či „bezpilotní prostředek“ a prosazuje označení „dálkově řízený letoun“ (Remotely Piloted Aircraft, RPA). Je to jeden ze způsobů jak bojovat za uznání těch, kteří přispívají – byť jsou často vzdáleni od bojiště – válečnému úsilí v mnohahodinových směnách u monitoru a kteří jsou za likvidací mnoha nebezpečných bojovníků a teroristů:

The word drone is a negative with respect to the skill and effort that the men and women individually put into flying and executing a mission. A drone, whether you’re talking about a drone bee that does no work, or a drone that uses artificial intelligence and does its mission without any human input, is not what we’re talking about here.

V současnosti jenom Pentagon provozuje 61 (zanedlouho 65) kontinuálních vzdušných hlídek prováděných robotickými prostředky po celém světě. Plukovník Tart je přesvědčen o tom, že stroje, které pilotuje, nejsou nikterak odlišné od normálních letounů. Velkou výhodou je, že může potenciální cíl nenápadně relativně dlouho pozorovat a zjistit, kdo je kdo, jací návštěvníci se třeba v daném domě objevují, zda jsou podezřelí, či nejsou a teprve pak, když je alespoň nějaká jistota, zaútočit.

Concentrating on exact weapon placement, the sensor operator keeps the laser spot where it needs to be. Then the pilot who is the „trigger puller,“ says „Three, two, one, Rifle!“ Off comes the weapon. „Okay, sensor, that looks good, keep the cross-hair right there, a little off to the left, good,“ and all the way to splash or impact. Then the sensor operator and I rapidly assess if we have created the right effect for the guys on the ground.

Služby pilotů či operátorů trvají až dvanáct hodin a jsou náročné na psychiku. Proto se objevují úvahy o tom, že by se měl zpřísnit výběr. Zároveň ale není podle psychologů snadné hledat lidi, kteří jsou vhodní pro ovládání robotických strojů. Především totiž musejí mít velice dobrou obrazovou a zvukovou paměť. Jsou neustále „bombardováni“ záběry a zvuky z několika obrazovek a reproduktorů. Zároveň musejí být týmoví hráči a být schopni dělat několik činností najednou.

Brad Hoagland z Brookings je bývalý plukovník letectva a nyní se věnuje výzkumu týkajícího se pilotů. Podle něj například během výcviku pilotů na stíhací letouny „odpadne“ 10-15 procent lidí. U lidí řídících dálkově ovládané prostředky je to přibližně 30 procent (bývalo i 45 procent).

Also, though it’s been standard procedure to assess concentration, attention, psychomotor skills as part of the Medical Flight Screening-Neurosychiatric test in pre-screened pilots-to-be, that information is not used in the selection process. Tests do weed out the medically and psychologically unfit — Hoagland thinks it would be an easy next step to ask: „Is this person suited for an unmanned or manned system?“