fbpx

Státní svátky mnohokrát jinak

Za poslední více než týdenní odmlku publikování na OWOP může má dovolená, kterou jsem trávil v mé oblíbené Francii téměř v době předinternetové. Tímto chci nejenom vysvětlit, proč jsem vás nezásoboval novým čtením a poděkovat vám za trpělivost, ale nabídnout i jeden postřeh k úvaze. Poprvé jsem byl ve Francii 14. července, tedy na La Fête Nationale, neboli lidově na Den Bastily. A to i přesto, že se tento svátek, který se slaví již od roku 1790 – tehdy (příznačně) pod názvem Fête de la Fédération – více váže ke vzniku moderního státu a národnímu usmíření, než k samotnému pádu Bastily.

Jeho součástí je i nejstarší a asi největší evropská vojenská přehlídka, která probíhá vždy 14. července dopoledne na Champs-Élysées. Od rána je veřejný prostor plný reportáží, rozhovorů a živých přenosů z této události a z příprav oslav po celé zemi. Vojenské přehlídky, respektive obecně přehlídky, kterých se účastní i hasiči, policisté a záchranáři probíhají i v dalších městech. Večer je vše zakončeno ohňostrojem a všeobecným veselím.

Přehlídku na Champs-Élysées jsem mohl sledovat jenom v televizi, ale odpoledne jsem se vypravil do Toulonu, vojenského to města. Bohužel jsem nestihl začátek oslav, nicméně i tak vše stálo za to. Defilující vojáci, policisté a hasiči, kterým se dostávalo potlesku od přihlížejících, byl pro mě, pro člověka pocházejícího z „chladnějších“ krajů, silný zážitek, i přesto, že přehlídka byla samozřejmě mnohem skromnější, než ta v Paříži. Od přihlížejících to bylo jasné gesto uznání ozbrojeným a bezpečnostním složkám za to, co dělají pro stát a jeho existenci. Tato gesta nejsou ojedinělá. Mohou připomínat to, s čím se setkávají vojáci ve Spojených státech, kdy jim vyjadřují vděk za službu třeba piloti při cestách civilními letadly a obecně lidé na letištích i v dalších dopravních prostředcích (v USA to ke svému překvapení zažili i čeští vojáci, kteří cestovali v uniformách a byli oceňováni jako spojenci pomáhající se zajištěním bezpečnosti i Spojených států).

Francouzský 14. červenec se dá přirovnat k americkému 4. červenci a řadě dalších oslav vzniků států, schválení ústav, vládnoucích dynastií a podobně. Dá se přirovnat i k českému 28. říjnu. U nás jsem ovšem nikdy takové scény (byť v Toulonu to bylo skutečně komorní) neviděl. Nejde o to, že by měl být 28. říjen vojenským svátkem, byť uznání Československa je hodně spojeno s vystoupením legií a obecně existence státu úzce souvisí s ozbrojenými složkami (mimochodem, před dvěma lety jsem pod dojmem jiného zážitku, taktéž z dovolené na jihu Francie psal o tom, že prezentace ozbrojených sil má smysl i v době napjatých rozpočtů). Jde především o to, jak je vnímán veřejností a s čím je spojován a k čemu slouží.

Mám pocit (subjektivní a tedy možná i mylný, takže budu rád, pokud bude vyvrácen), že 28. říjen je spíše heslem z encyklopedie, kapitolou z dějepisu než živoucí oslavou vzniku moderního českého státu. Nebýt volna, několika článků v novinách, reportáží rozhlase a televizi a přímému přenosu z vyznamenávání na Hradě, člověk by ani nevěděl, že nějaký svátek je. Davy v ulicích, ohňostroje a dokonce i ti podnapilí, unavení celodenním slavením, podle mě k významnému výročí, kterým je bezesporu vznik státu, patří. Pokud si dobře pamatuji minimálně z posledních let, oslavy vzniku republiky jsou i v metropoli komornější, co se účasti týče, než byl 14. červenec v Toulonu.

Jestliže je můj dojem správný, proč tomu tak je? Je na vině několikrát přerušená tradice, nacisty i komunisty překroucená, takže návrat k ní po roce 1989 nenašel odezvu u veřejnosti? Je to kvůli tomu, že jsme si ke státu vypracovali ambivalentní až podezíravý vztah? Že oslavy čehokoli státotvorného jsou vnímány jako krajně podezřelé? Neměl by být národním svátkem jiný den? Ostatně něčeho podobného (v mnohem menším měřítku z hlediska významu) jsem si všiml i u 30. června – kolik vojáků tento den spjatý s legiemi skutečně slaví (podobně třeba jako francouzská cizinecká legie Bitvu u Camerone)?

Oslavy národních svátků mají pro státnost významnou symbolickou hodnotu. Často se říká, že na vině vlažnějšího vztahu Čechů je nedostatečná znalost dějepisu, respektive obvyklé obvinění školství z toho, že jej děti špatně učí. Nejsem přesvědčen, že je české školství perfektní, ale primární mají být informace o hodnotách a symbolech, které si děti odnášejí z rodiny. Kdy jste se naposledy bavili s dětmi o české historii, či vzniku českého státu? Masarykovi, legiích, komunistech, ale třeba i o Havlovi, který se postupně může více a více stávat také kapitolou v učebnici…

52 comments
Profilový obrázek
František Šulc
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

52 Comments

  • Profilový obrázek
    PJK
    31. 7. 2013, 9:35

    Je to zajímavá filozofická úvaha, nad kterou také často přemítám. Nicméně dovolil bych si ji trochu rozšířit. To, jak jsou vychovávány děti ve školství může ovlivnit stát, který přes své min. školství utváří školní osnovy, zaměstnává učitele a vytváří celý výukový plán. To zda to funguje nebo nefunguje jak má, si můžeme každý vyhodnotit sám. V hodinách dějepisu se zcela záměrně končí ve školách většinou před I. sv. válkou nebo se celému tomuto podstatnému období věnuje tak jedna hodina (45 min.) a II. sv. válce zhruba to samé. Zato třeba pravěk je na X hodin. Ano pravěk je důležité také znát, ale z hlediska státotvornosti a tradic si myslím, že není zdaleka tak pro nás podstatný jako následné dějiny od Sáma dále. To zda funguje výchova v často přetažených rodinách; kdy oba rodičové jsou nyní v této době často rádi, že rodinu uživí a mohou si dopřát alespoň průměrný standard, protože ten „hodný“ stát (myšleno státní aparát, nikoliv vlast – většina lidí toto má již delší období velmi striktně odděleno) je odrbe jak může, vytvářejíc pomalu systém skryté otrokářské společnosti (na požádání rád dovysvětlím); si lze také vyhodnotit samostatně.
    Na co se chci ale zeptat je to, jak MO přispívá či garantuje „výchovu“ v samotné AČR? Proč třeba ve zmíněné CL ve Francii tak slaví Camerone a když probudíte legionáře o půlnoci, tak Vám dokáže okamžitě převyprávět celý klíčový průběh celé té bitvy? Proč přišly další podobné „Camerone“, kde se legionáři následovali příklad – např.: Phu Tong Hoa, či Dien Bien Phu? To není o nějaké národní mentalitě, např. CL je složena hodně z cizinců – v současné době velkým % ze zemí bývalého Východního bloku. To je o výchově v armádě. Do CL přichází nováček „nepolíben“, často neví co bylo Camerone, proč se nosí dřevěná ruka kapitána Danjoua v čele přehlídek apod. Z tohoto nováčka je po pár měsících legionář, který uctívá tradice své armády. Proč asi?

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Michal Uher
    31. 7. 2013, 9:36

    Co se týká svátků, tak mi u nás právě vadí podivné slavení státního svátku 28. října. Dnes je státní svátek vnímán prakticky výhradně jako pracovní volno s tím, že lidé ten den řeší jen své zájmy. Chápu zhnusení lidí ze státních svátků, kdy se povinně chodilo na 1. máj a na oslavy VŘSR. Jenže nám to přepadlo do druhého extrému – když to není povinné, tak se tím lidé vůbec nezabývají. U nás v Břeclavi nějaká chytrá hlava dokonce vymyslela, že 28. října se slaví již 27. nebo jiný nejbližší pracovní den dopoledne. To se sejde několik městských úředníků, obvykle starší členové ČSOL, ČSBS a Sokola. O návštěvnosti širší veřejností nemůže být ani řeč. Proto jsme se v ČSOL rozhodli zorganizovat letos na 28. října lampionový průvod a vatru republiky se společným zpíváním hymny. Mimochodem si lidé zvykli, že se hymna pustí ze záznamu a společně už ji nezpívají. Jelikož se neslaví společné svátky a hymna se společně nezpívá i to přispívá k tomu, že lidé necítí sounáležitost. Chceme s tím něco dělat. Na oslavách 28. října v Břeclavi za 1. republiky bývaly tisíce lidí – podle četnického památníku. Dnes je to pár desítek.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Michal
    31. 7. 2013, 9:37

    V mnohém musím bohužel souhlasit, neboť jediné, co se u nás živelně slaví je Silvestr, který nakonec státním svátkem ani není.

    Jistě se na tom všem podepisují roky minulé, kdy slavení bylo povinné, takže několik generací teď pro změnu neslaví vůbec a 28. října budou klidně řezat dřevo za domem neb to je jen jeden den volna navíc.

    Měli bychom se nad sebou jako společnost zamyslet, prt. věnovat úsilí a prostředky slavení takových blbostí jako je sv. Valentýn nebo Halloween a vlastní svátky skoro nevnímat je určitě špatně a dřív nebo později nás to doběhne.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Anno
    31. 7. 2013, 9:42

    Přidám k článku informaci ještě o jiné zemi, srovnatelnější s naší: Podobně jako Francie i Belgie slaví svůj národní den s vojenskou přehlídkou v konstituční den (21.7. kdy v r. 1831 první belgický král Léopold složil ústavní přísahu – poznámka: ve stejný den předal letos král žezlo vlády svému synovi).
    Přehlídka v Bruselu je na místní poměry a ve srovnání s námi také velkolepá a se spontánními projevy podpory ozbrojeným silám a bezpečnostním složkám ze strany obyvatelstva.
    Pro zajímavost ale dodávám, že jsem měl možnost se v davu vyskytovat nedaleko malé, nejvýše desetičlenné, skupinky odpůrců, kteří chtěli slavnostní akt narušit vstupem do prostoru přehlídkové trasy. Policie zakročila okamžitě, velmi nekompromisně a dosti brutálně narušitele odvedla mimo prostor. Z přihlížejících se nad tím nikdo nijak zvlášť nepozastavoval a akci nekomentoval. Mně však nad silou akce proti pacifistům trochu zamrazilo.

    Nyní proč je tomu u nás jinak? Já spatřuji velkou část příčin na straně vlády, a to včetně vedení rezortu MO. Proč na rozdíl od Francie, Británie, Německa, Nizozemska, Belgie a dalších nevidíme v televizi (a neslyšíme v rádiu) více pořadů na podporu armády? A to přesto, že např. už paní ministryně V.P. si zlepšení obrazu armády na veřejnosti vytýčila jako jednu z hlavních priorit. Je velmi potěšitelné, že sérii velmi dobrých a osobně zaměřených osudů našich vojáků v Afghánistánu před několika dny odvysílala komerční TV NOVA? Bylo to ale na podnět MO nebo vlastní iniciativa TV NOVA? Proč něco podobného není, a to i častěji ve veřejnoprávních médiích?
    Média mají velkou moc a vláda by měla usilovat o to, aby ve státní svátky nevysílala (jen) odlehčené pořady k relaxaci pro den pracovního volna, ale hodnotné dokumenty, diskusní pořady, apod., vztažené k daným událostem. Příkladem může být letošní televizní pořad o Konstantinu a Metodějovi, který přinesl jistě pro řadu diváků velmi zajímavé informace o činnosti věrozvěstů a k poselství daného státního svátku.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    PJK
    31. 7. 2013, 10:24

    Apropos – v té slavné bitvě u Camerone byli v té jednotce kapitána Danjoua údajně zastoupeni i dva Češi :-)

    REPLY

Nejnovější komentáře