V pátek zemřel v nemocnici v Hanoji jeden z velitelů, kteří značně ovlivnili tvář vojenské strategie ve 20. století – vietnamský generál Vo Nguyen Giap. Dá se říct, že byl asi nejvýznamnější postavou třicetileté války ve Vietnamu. V roce 1954 jeho jednotky porazily Francouze u Dien Bien Phu, což nakonec vedlo ke stažení francouzských jednotek z Indočíny a ukončení jejich koloniální vlády. V době ofenzívy Tet, v roce 1968, která se považuje za jednu ze zlomových během americko-vietnamské války, byl už ministrem obrany (sám se ji nezúčastnil, byl v té době v Budapešti).

Je nutné dodat, že Tet nebyl vítěznou bitvou vietnamských regulérních a partyzánských sil. Někdy se dokonce uvádí, že Tet byl koncem Vietkongu. Nicméně, jak už to v partyzánských (povstaleckých, insurgency) válkách bývá, nejde jen o taktická vítězství, ale o vítězství strategické, k němuž cesta vede po krůčkách, za nemalých ztrát, trpělivosti a dokazování, že jsou povstalci schopni zasáhnout nepřítele kdykoli a kdekoli.

A toho si byl generál Giap, mimo jiné poctivý žák revolucionáře a stratéga Mao Ce-tunga, dobře vědom. Čas hraje vždy pro povstalce. Platí i to, co řekl Mao Ce-tung: „Povstalec je jako ryba v moři rolníků“. A pokud toto moře nevyschne (jinými slovy, pokud místní obyvatelstvo nepřestane povstalcům poskytovat podporu), pak mají revolucionáři vyhráno. Výhodou jsou pro ně především vítězství politická, respektive psychologická. A tak Tet byl sice vítězstvím amerických sil, ale ukázal jejich zranitelnost a to, že Jižní Vietnam – zvláště hlavní město – pod kontrolou zdaleka nemají, což nevyhnutelně vedlo (a vždy vede) k otázkám o smyslu angažovanosti a od těchto otázek je krůček ke stažení, respektive k porážce.

Syn rolníka Vo Nguyen Giap byl pro všechny, kteří se rozhodli s ním v jeho domovině měřit síly, těžkým soupeřem. Do podzemního hnutí vstoupil již ve svých 14 letech a stal se členem Ho Či-minova komunistického hnutí. Bojoval proti Japoncům, stáhnul se do Číny, pak válčil s Francouzi a nakonec s Američany. Na počátku 80. let, tedy jen několik roků po stažení amerických sil, pádu Saigonu a sjednocení Vietnamu se ocitl na vedlejší koleji. Možná nadneseně se dá říct, že ho jeho země potřebovala ve válkách, v míru už tolik ne.

Generál Giap napsal několik knih o vojenské strategii. Byl skutečně vášnivým studentem a měl skvělý přehled. Dalo by se dlouho hovořit a psát o bitvách, kterými prošel, o vítězstvích i porážkách, ze kterých si dokázal brát ponaučení a proto stál nakonec na vítězné straně (zde je nutné ovšem zdůraznit, že bojoval pouze ve „výhodě“ domácího prostředí; nikdy tedy neotestoval své schopnosti mimo Vietnam).

Dobrým dokreslením předchozích slov je bitva v údolí La Drang, respektive to, co z porážky dokázal Giap vyvodit. Následující části jsou z článku jednoho ze skvělých válečných reportérů Josepha Gallowaye, který vyšel v U. S. News & World Report 29. října 1990, tedy 25 let po bitvě v údolí La Drang. Té se Galloway jako novinář zúčastnil a byl za záchranu zraněných vojáků oceněn Bronzovou hvězdou.

Bitva v údolí La Drang byla prvním velkým střetnutím amerických sil s vietnamskou regulérní armádou (325-B divize pod velením generála Giapa). USA tehdy ve větší míře využily vrtulníků pro transport vojáků na a z bojiště. Vietnamci byli v přesile 7:1, a přesto dokázali Američané tři dny odolávat jejich útokům ve vlnách. Nakonec se generál Giap stáhnul a na bojišti zůstalo na dva tisíce Vietnamců a 234 Američanů. Hodnocení bitvy bylo ovšem rozdílné a jak se ukázalo, správněji ji vyhodnotil právě generál Giap.

Ve Washingtonu převládlo přesvědčení, že porážka vietnamských sil je potvrzením správnosti využití „vzdušné kavalerie“ a taktiky „najdi a znič“. Čtyři dny po bitvě poslal velitel amerických sil generál Westmoreland do Washingtonu zprávu, že nyní čelí konvenční válce a že jediní, kteří se mohou postavit Vietnamcům, jsou Američané. O deset let později bylo jasné, jak moc se zmýlil. Generál Giap hodnotil střetnutí v La Drang jinak:

After La Drang battle we concluded that we could fight and win against cavalry troops… We had a strategy of people’s war. You had tactics, and it takes very decisive tactics to win a strategic victory. You planned to use the cavalry tactics as your strategy to win the war. If we could defeat your tactics – your helicopters – then we could defeat your strategy.

Generál Giap posílal miliony lidí na smrt. Nebyl jednoznačnou osobností. Nicméně napomohl k porážce tří velmocí – Japonska, Francie a Spojených států. Z vojenského hlediska zanechal nesmazatelný otisk mezi vojevůdci minulého století.